Žádný rok 2030 nebo 2050. Klimatické změny jsou tady teď a týkají se všech, upozorňují řečníci TEDx Národní

Na TEDx Národní vystoupila i Jana Maussen z Centra pro dopravu a energetiku

Foto: Vladimíra Kotra

Úděsné horko a těžký vzduch ve dne v noci – takový byl víkend v Praze. „Změny klimatu jsou tu a bude hůř,“ shodli se během něj řečníci konference TEDx Národní, jejímž je CzechCrunch hlavním mediálním partnerem, a představili vize udržitelné budoucnosti. Pivo z recyklované vody, sušenky z kávového lógru, oblečení z kokosu, papír z listí, obaly z bramborových slupek, 3D tisk z řas a barviva z bakterií. Firmy se předhání v udržitelnosti. Jinou možnost prý nemají.

Pokud firmy chtějí přežít, musí se zajímat o udržitelnost. Bez ní podle expertů do budoucna nezískají investory ani úvěr od banky. „Udržitelnost je fatální. Kdo není udržitelný, nebude mít investory ani zákazníky a vypadne ze spotřebitelského řetězce,“ je přesvědčen Jiří Helán z iniciativy Změna k lepšímu, která sdružuje podnikatele, vědce a občany s cílem udržitelně restartovat ekonomiku.

„Podnikatelé klimatickou krizi zvrátí,“ věří Helán a za zády má silné podporovatele, jako je třeba globální nábytkářský obr IKEA. Roční obrat tří největších členů zmiňované iniciativy tvoří 20 miliard korun, přičemž hned šest členů asociace se o své činnosti podělilo právě na konferenci TEDx Národní, se kterou jako hlavní mediální partner spojil síly i CzechCrunch.

Konference se konala díky globální výzvě TED Countdown a odpočítává čas k budoucnosti bez emisí. Česko se k ní však zatím neblíží a stále se řadí mezi největší znečišťovatele v Evropě. „Celosvětově patříme mezi dvacítku největších emitentů oxidu uhličitého na hlavu,“ zmínila v úvodní přednášce sociální geografka Michaela Pixová.

Podle webu Fakta o klimatu je u nás podíl špinavé energetiky dvakrát vyšší než evropský průměr, a velkou vinu na tom nesou hnědouhelné elektrárny. Právě fosilní paliva jsou hlavní příčinou změn klimatu, které představují reálné existenční ohrožení pro naši civilizaci i ekosystém. „Jsme kotelnou Evropy a stále se snažíme plavat proti proudu Amazonky,“ zaznělo o víkendu z úst fotovoltaického experta Radovana Burkoviče na jedné z prvních letošních konferencí s osobní účastí.

tedxnarodni-8_vladimira-kotra

Místem konání konference se stal Veletržní palác

Foto: Vladimíra Kotra

Negativní vliv uhelných elektráren přitom Čechy znepokojoval ještě v předrevoluční době. „Vždyť i sametová revoluce měla své počátky v uhelných krajích, kde se lidé dusili a bouřili,“ podotýká systémový inženýr Burkovič. Dobovou výpověď nese například i dnes již legendární film Kouř režiséra Tomáše Vorla zachycující ponurou atmosféru života v uhelném prachu továrny.

„Zatímco ostatní země od uhlí ustupovaly, tady se stavěl Temelín, který měl uhlí vystřídat. Jenže doly zůstaly, na komíny se nainstalovaly filtry a celou produkci Temelína prodáváme do zahraničí,“ poznamenal specialista na fotovoltaiku Burkovič. Právě fotovoltaická neboli solární energie má podle řečníků uhlí vystřídat.

První fotovoltaická elektrárna přitom vznikala již před 140 lety. Kvůli nízké účinnosti však solární energie zůstávala dlouho ve stínu. Spolu s rozvojem obnovitelných zdrojů však došlo k vylepšení technologie i poklesu pořizovacích nákladů. Klesající ceny panelů řadí solární elektřinu k aktuálně nejlevnější na trhu. Celá miliarda lidí zůstává i dnes bez stabilního přístupu k elektrické síti, což by právě solární panely mohly vyřešit. Odpůrci straší před blackouty, ty však podle Burkoviče nehrozí.

„Fotovoltaika je vítěz moderní energetiky. Jádro nedokázalo zkrotit své náklady a ty pořád narůstají,“ říká ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák. Náklady na pořízení panelů se přitom podle něj vrátí za rok, dalších zhruba 40 let již vyrábí do plusu. Instalace panelů na polích, takzvaná agrivoltaika, přitom podle něj zvyšuje produkci mnoha plodin, například brambor, jablek nebo vinné révy.

Panely, které jsou již v Česku v provozu, navíc dovážíme z Číny a z Vietnamu. Aktivní vývoj přitom probíhá i v Evropě a zapojeni do něj jsou i vědci z Akademie věd ČR. „Přijdou nové panely, lepší než ty, co jsou na trhu. Vrátí se jejich výroba i do Česka?“ pokládá otázku Sedlák. Fotovoltaické továrny totiž už otevřelo Německo i Švýcarsko a zvažují to další země.

V České republice však stále hrají klíčovou roli uhelné elektrárny. Ta poslední by měla zavřít do roku 2038. Byť sice uhlí pomalu ustupuje, děje se tak pod cenou emisních povolenek, tedy přidělených emisních kvót, kterými Evropa limituje míru znečištění. Dekarbonizace s sebou navíc přináší sociální problémy v uhelných regionech. V průměru jednoho člena rodiny tam čeká rekvalifikace.

Nedá se však očekávat, že se z každého horníka stane programátor po vzoru letošního dokumentárního filmu Nová šichta. „Transformace by proto měla být spravedlivá i k těm, kteří nám z podzemí prokopali cestu až sem,“ vnesla na stůl důležitý aspekt dekarbonizace analytička AMO a Centra pro dopravu a energetiku Kristina Zindulková.

Automobilový průmysl ovládnou elektromobily

Čistě tichá budoucnost. Tak nazvali svou přednášku zástupci Asociace elektromobilového průmyslu, kteří svůj nedělní workshop otevřeli animovaným videem srovnávajícím environmentální dopady elektromobility a aut se spalovacími motory. „Jen s energií vynaloženou měsíčně pro těžbu ropy by mohlo měsíc jezdit 15 milionů elektrických aut,“ zaznívá v úvodu.

Následný transport z vrtů a rafinace přitom stojí další energii a současně tvoří emise. Elektrickou energii potřebují i auta poháněná vodíkem, o kterých se na konferenci také hovořilo jako o možné alternativě do budoucna. Levně a efektivně je však zatím lze vyrobit pouze z ropných paliv. Elektromobily tak získávají náskok.

dsc04747pr-wppod7gs

Radovan Burkovič promluvil v nedělním bloku workshopů

Foto: Daniel Brosh

Častý argument proti elektromobilitě, tedy že každý elektromobil má výfuk v nejbližší elektrárně, není podle Radovana Burkoviče relevantní. Většina majitelů elektromobilů má podle něj doma solární panely a zelená energie je také v dobíjecích stojanech. „Spalovací auta mají výfuk všude s sebou, plus ho mají v elektrárně, která musí vyrábět elektřinu na těžbu, dopravu, skladování a zpracování,“ podotýká expert na elektromobilitu. Aktuálně jezdí v Česku pouze 10 000 elektromobilů z celkových šesti milionů registrovaných aut.

„Důležitou roli v řešení krize mají koncoví spotřebitelé, kteří svou peněženkou hlasují každý den,“ navazuje další řečí specialista na úsporu budov Jakub Maščuch, který patří do našeho výběru Innovators 20. Posluchače v rámci workshopu vyzval, aby se stali nejen spotřebiteli energie, ale také ji aktivně pomáhali vyrábět. Kromě klasických solárních panelů k tomu slouží například mikroelektrárna Wave, kterou pomohl vyvinout. Ta vyrábí elektřinu i teplo a pomáhá snižovat emise.

Změny se dějí rychleji, než očekáváme

Aktuálně třetím největším emitentem skleníkových plynů je agrární sektor. Do roku 2030 tak chce Evropská unie přejít na šetrné ekologické zemědělství. Podle vedoucího Farmářské školy Jiřího Prachaře by planeta ekologicky uživila klidně i devět miliard lidí. Museli by však omezit konzumaci masa, snížit spotřebu jadrných krmiv a přestat plýtvat jídlem. „Třicet procent jídla vyhodíme,“ podotýká Prachař.

Víc než zasadit řepku se od příštího roku podle slov Michala Nekvasila vyplatí zemědělcům vybudovat jakékoliv systémy pro zadržení vody v půdě. Evropské finance je v tom podpoří. „Malý a velký oběh vody přestal fungovat. Zavlažovat pole a stavět protipovodňové betonové zdi, to není řešení,“ zamýšlí se Nekvasil. Když podle něj vodou nebudeme šetřit, nebude co pít.

tedxnarodni-17_vladimira-kotra

Jiří Prachař: Ekologickým zemědělstvím k ochraně klimatu

Foto: Vladimíra Kotra

„S tím, že měsíc neprší, jsou dusna a pak přijde v nejteplejší den v roce z ničeho nic povodeň, která stáhne půdu z polí a prožene ji Novákovic obývákem, něco můžeme dělat. Dokonce musíme,“ říká Nekvasil, jenž působí jako specialista pro adaptaci na změnu klimatu v Evropské komisi.

O maximální prodloužení vodního cyklu se proto snaží také Pražské vodovody a kanalizace, a to recyklací odpadní vody. Recyklovanou vodu poskytly také pro výrobu piva Erko. Spodně kvašený ležák má za cíl popularizovat principy oběhového hospodářství a nabourat mentální bariéry používání recyklovaných produktů.

Bořit mýty o tom, že potraviny a cirkulární ekonomika nejdou dohromady, se rozhodla také Biopekárna Zemanka. Její šéf Jan Zeman vnímá klimatickou krizi jako příležitost pro firmy změnit svůj byznys model a přijmout za své ekologické hodnoty. „Na udržitelnost bychom neměli vydělávat a poté sázet stromy. Byznys model je potřeba otočit a rovnou uvažovat udržitelně,“ podotýká.

Systém, který nás dovedl až do současné situace, změní podle něj i dalších řečníků konference TEDx Národní síla spotřebitelského chování a spolupráce napříč firmami, neziskovým sektorem, vědou a univerzitami.

Fascinovaná nekonečnými schopnostmi lidského těla a vědomí. Aktuálně píše knihu o léčení.