Dračí doupě je zpátky. Vychází nová pravidla Dračí hlídky, nástupce legendární české stolní hry na hrdiny

Pavel Ondrusz, autor nové české hry na hrdiny Dračí hlídka

Foto: Dračí hlídka

Parta přátel sedí u stolu, baví se, občas někdo z nich hodí kostkou nebo si něco zapíše. Jako by snad hráli deskovou hru. Jenže hráči nepohybují figurkami na klasickém herním plánu. Ani nesoutěží o to, kdo v deskovce zvítězí. Ale coby družina hrdinů se ve své fantazii vydali na dobrodružství, které se může měřit s příběhem Pána prstenů. Možná bojují s rudým drakem. Nebo vyjednávají s proradným černokněžníkem. Určitě ale hrají některou z her na hrdiny, jejichž slávu v Česku odstartovalo Dračí doupě.

Vcházíte do potemnělé krypty, pochodně ve vašich rukou jen stěží osvětlují prastarou místnost. Najednou vaši pozornost upoutá pohyb ve stínech. Se skřípěním a praskáním se z prachu zvedá půl tuctu kostlivců! Co uděláte? Jestli vaše odpověď alespoň trochu připomíná „barbar Hrun tasí meč a s bojovým pokřikem se vrhá kupředu“ nebo „pozvedám svou magickou hůl a sesílám modrý blesk na nejbližšího kostlivce“, pak čtěte dál. Takhle totiž mohou probíhat stolní hry na hrdiny.

Tyto hry, někdy také nazývané ‚rolové‘ (z anglického role-playing games, RPG), dávají lidem po celém světě možnost zažívat fantastická dobrodružství už půl století. Souboje s nestvůrami, audience před panovníky a hýření v hospodách – nebo takřka cokoliv dalšího, co vás napadne – se v nich odehrávají ve vaší představivosti. Hráči popisují, co jimi ovládané postavy od chrabrých rytířů přes mocné mágy až po elfí lukostřelce dělají, načež zvolený vypravěč jejich činnost vyhodnocuje. Společně tak tvoří sdílený příběh.

Knížky pravidel a kostky jsou u těchto her vítanými pomocníky, kteří kreativitu usměrňují tak, aby se zážitek posunul pouze z fantazie hráčů do roviny skutečné hry, ve které si musíte kostkou hodit třeba na to, jestli váš útok mečem odporného skřeta zasáhne. Tedy aby vyprávění získalo strukturovanou hratelnost s prvkem rizika, úspěchu a náhody. U nás první taková pravidla představilo Dračí doupě, není tedy divu, že právě s ním se u většiny českých hráčů pojí silné vzpomínky na více i méně hrdinské skutky.

Ani dnes, jednatřicet let po prvním vydání Dračího doupěte, byste v Česku nenašli hru na hrdiny, která se do paměti fanoušků a povědomí veřejnosti zapsala výrazněji. Na „DrD“ od vydavatelství Altar vyrůstalo několik generací hráčů a navzdory nedostatkům byl tento titul naprosto klíčovým a formativním nejen pro fantasy komunitu. Silně zasažený jím byl i Pavel Ondrusz, jenž se před několika lety rozhodl jako čaroděj vládnoucí silami nekromancie už dávno mrtvou legendu probudit zpátky k životu. Loni se mu to podařilo.

Nicméně jak už to u smělých plánů někdy bývá, zcela podle původních představ to nebylo. Ale přesto se z jeho snahy zrodil nečekaný úspěch – světlo světa totiž spatřila Dračí hlídka, duchovní nástupce klasického Dračího doupěte, k jehož odkazu se hrdě hlásí, které v mnoha ohledech vylepšuje, ale se kterým má přesto mnohem více společného než odlišného. Však i v názvu se liší jen jedním ze dvou slov. „Na ‚dračáku‘ jsem vyrostl a dal mu téměř tři dekády života,“ dává s úsměvem pádný důvod pro své snahy Ondrusz v rozhovoru pro CzechCrunch.

Dračí doupě vzniklo na začátku devadesátých let coby česká variace na v anglicky mluvícím světě už populární Dungeons & Dragons. Za jeho zrodem stál především Martin Klíma, jedna z výrazných studentských postav sametové revoluce a v současnosti jeden z klíčových mužů videoherní společnosti Warhorse Studios, autorů úspěšné historické hry Kingdom Come: Deliverance. Jeho Dračí doupě nabídlo něco v Československu nevídaného a vybudovalo si kultovní status. Příběhy z Pána prstenů a dalších knížek najednou ožily. A daly se hrát.

draci-hlidka-packshot

Dračí hlídka se hrdě hlásí k odkazu Dračího doupěte

Foto: Dračí hlídka

O mnoho rozšiřujících příruček, vydání tematických časopisů a fanouškovských srazů později vzniklo v roce 2004 Dračí doupě Plus, které se silně zaměřilo na mechanickou část hry, tabulky a čísla. Po sedmi letech po něm přišlo Dračí doupě II, jež naopak kladlo větší důraz na vyprávění. Obě vydalo nakladatelství Altar, ale ani jedno se nemohlo svým dopadem měřit s prvními pravidly. Co Dračí doupě odstartovalo, už nešlo zastavit, ale ani zopakovat. Objevily se další hry, další žánry, komunita rostla a vliv slavného jména pomalu slábl.

Vrátit mu sílu se rozhodl právě havířovský rodák Pavel Ondrusz. V roce 2015 se proto setkal přímo se zástupci Altaru. „Dostali jsme se do fáze osobní schůzky. Ptal jsem se na možnost dotisku Dračího doupěte, ale ten už nebyl v plánu. Zkoušel jsem tedy možnost získat licenci nebo plná práva, dokonce jsem dal konkrétní nabídku, ale ani to nevyšlo,“ připomíná začátky projektu, který tehdy ještě nebyl Dračí hlídkou.

„Nicméně nešlo o peníze, ale o problémy s autorskými právy kvůli velkému počtu autorů. Je samozřejmě otázkou, zda to byl ten pravý důvod, ale rozhodnutí Altaru bylo třeba respektovat. Byl jsem vděčný aspoň za možnost o tom pohovořit a zkusit to,“ říká Ondrusz. „Ale i když to s licencí nedopadlo, tak jsem jsem chtěl pokračovat v Dračím doupěti. Takže zůstala jediná možnost,“ dodává. A tak se mu v hlavě zrodil plán. Opustit už definitivně mrtvé doupě a držet novou hlídku nad slavným odkazem.

Plno chyb, přesto vyprodáno

Než před třinácti lety přestoupil do IT, pracoval Pavel Ondrusz jako učitel na základní škole. A i ze svých dřívějších žáků vybudoval tým nadšenců, pro něž bylo Dračí doupě nádhernou vzpomínkou, kterou stálo za to si připomenout v modernějším hávu. Popsali stovky stran, na nichž začala Dračí hlídka dostávat reálnější obrysy. „Hra se vyvíjela několik let a několikrát se kompletně přepsala. Až v roce 2019 vznikla betaverze, která byla podobná konečné variantě,“ popisuje Ondrusz.

Od testovacích pravidel byl pak jen krok – a rok – k těm finálním. Loni na podzim Ondrusz v nakladatelství Golden Dog vydal první verzi svého RPG v omezeném nákladu 2 500 kusů. Všechny výtisky se prodaly během několika týdnů. Jenže tím práce teprve začala. „Když bylo po pár týdnech jasné, že je skoro vyprodáno, začali jsme připravovat novou verzi,“ ukazuje vývoj svého díla hlavní hrdina příběhu Dračí hlídky. A že bylo na čem pracovat.

draci-hlidka-foto

Kostky, papír, tužka. Cokoliv dalšího je při hraní RPG jako Dračí hlídka jen bonus

Foto: Dračí hlídka

„V prvním vydání se bohužel našlo poměrně hodně šotků. Gramatické, stylistické i typografické chyby určitě poškodily celkový dojem z knih. Odpovědnost jde samozřejmě za mnou. Ale nakonec jsem rozhodl, že už nebudeme provádět další, snad desátý odklad,“ přibližuje porodní bolesti pravidlové premiéry Ondrusz. „Pustili jsme se tak do budování komunity s tím, co jsme měli. Naštěstí to dopadlo dobře a většina hráčů přimhouřila nad chybkami oči. Navíc se jich mnoho rozhodlo nám pomoci,“ říká.

A tak se dostáváme téměř do současnosti. „Během letošního jara s přispěním prvních hráčů vznikla verze 1.1, která jde právě teď do prodeje. Vychytali jsme v ní chyby, nechali dokreslit další ilustrace a podobně,“ nastiňuje situaci Ondrusz. Upravená a opravená pravidla se na pulty obchodů kamenných i virtuálních dostanou 11. června. „Tiskneme je tentokrát už ve vlastním vydavatelství Black Tower v nákladu 3 600 kusů. Očekáváme, že to vydrží do konce roku. Navíc nabízíme jednotlivé knihy i výhodnější balíčky,“ doplňuje.

Pravidla pro hráče i vypravěče budou k mání také na nově spuštěném e-shopu Dračí hlídky, který kvůli rychle vyprodané první várce dosud nebyl potřeba. U jiných her standardní elektronickou verzi na něm však nenajdete. „V tomhle jsem prostě ‚kluk ze staré školy‘. Fandím klasickému papíru. V určité formě bude ale většina pravidel k dispozici v naší mobilní aplikaci,“ vysvětluje Ondrusz a snad alespoň částečně tak chlácholí moderněji založené hráče.

Dračí poklad za čtyři miliony

Dá se tušit, že i po aktualizovaných pravidlech se zapráší podobně jako po těch předchozích. Cesta k dračímu pokladu a pohádkovému bohatství to však stále úplně není. „Po celou dobu vývoje běžel a nadále běží ‚crowdfunding‘, ale nepoužívali jsme k tomu známé weby. Spustili jsme si ho sami na našich stránkách. Prostě jsme lidem dali možnost nás podpořit a nabídli jim sběratelské verze pravidel jako odměnu,“ říká Pavel Ondrusz o částečném financování Dračí hlídky.

„Nicméně naprostá většina, klidně 90 procent financí jde z mé kapsy. Hráči přispívají obvykle v řádu stokorun,“ odhaluje autor hry. Což je dvojnásob zajímavá informace vzhledem k tomu, jak byla její tvorba dosud náročná. „Celý projekt svými náklady už loni překonal milion korun. Práce mě a týmu se do toho samozřejmě nepočítá. S tou bychom v klidu atakovali tři nebo čtyři miliony,“ přiznává Ondrusz a vzápětí doplňuje, že „co se vydělá na prodeji, jde okamžitě zase v plné výši do vývoje.“

„Ziskovost u Dračí hlídky neměřím v penězích, ale v komunitě. A ta vypadá velmi dobře.“

Neobvyklý projekt takového rozsahu pak musel v Česku nutně přilákat zájem nejen fanoušků, ale i větších vydavatelství. „Několik nabídek se objevilo. Ta asi nejzajímavější byla ze Slovenska. Jenže klíčový člověk mezitím změnil pozici a kontrakt padl. Druhá, tentokrát česká, byla bohužel provázena neseriózním jednáním, a tak jsme o ni už neprojevili zájem. Další nabídky nebyly výhodné. Ve finále jsme tak zůstali sami sebou a máme plnou kontrolu nad tím, co a jak chceme dělat,“ dodává.

Podobně jako dobrodruzi, kteří o své nabyté zlaťáky často rychle přijdou, ale ani Ondrusz z finanční situace příliš těžkou hlavu nemá. „Ziskovost u Hlídky neměřím v penězích, ale v hráčích a v komunitě. A ta podle cílů, které jsme si stanovili, vypadá velmi dobře,“ říká s úsměvem. Právě práci s komunitou věnuje jeho tým poměrně velké úsilí. Pravidla bezplatně dává domovům mládeže či skautským skupinám, hráčům zdarma poskytuje pomůcky a doplňky ke stažení, pořádá online přednášky o hře nebo provozuje diskuzní server na Discordu.

draci-hlidka-dobrodruzstvi

Autoři a komunita Dračí hlídky do hry vytváří další příběhy a dobrodružství

Foto: Dračí hlídka

Je zajímavé sledovat, jak na koncept, jenž přímo navazuje na třicet let starou hru, část komunity zareagovala. Rolové hry totiž od té doby urazily pořádný kus cesty. Zcela objektivně (a zcela záměrně) některé části staronového RPG ve srovnání s moderními hrami – a nejen s Dungeons & Dragons, které se dnes nachází už v páté edici – působí když ne přímo neohrabaně a zastarale, tak ne úplně elegantně. Jenže přesně po tom mnoho českých hráčů zřejmě touží. I ze záhrobí je znát vliv Dračího doupěte. To ani ve své době nebylo dokonalé, ale bylo první.

„Chtěl jsem Hlídku přesně takovou, jaká je,“ prohlašuje nekompromisně Ondrusz. „Chtěl jsem pokračovat v ‚dračáku‘ a kolem sebe vídám spousty lidí, kteří to mají podobně. Právě ti původní fandové jsou naší hlavní cílovou skupinou a během jedné hry intuitivně vše nové zvládnou. Pro ně je to vyloženě přirozený krok, návrat k legendě,“ připomíná velice blízký vztah obou herních systémů. Pokud jste se sami někdy do hlubin Dračího doupěte vydali, Dračí hlídka vám skutečně bude velice povědomá.

Šestistěnná a desetistěnná kostka budou vaším nejčastějším nástrojem, staré známé útočné a obranné číslo samozřejmě nechybí. Válečníci se ohánějí mečem, kouzelníci zase vyčerpatelnou magickou energií, alchymisté vaří lektvary a vyrábějí bomby. Jen místo svalnatého a nepříliš bystrého krolla naleznete mezi hratelnými rasami podobně charakterizovaného obra. Herní mechanismy pak Dračí hlídka samozřejmě uhlazuje, upravuje a vylepšuje, ale ze záhrobního vlivu DrD se schválně nevymaní.

draci-hlidka-deniky

Herní zážitek z Dračí hlídky si lze vylepšit předtištěnými pomůckami

Foto: Dračí hlídka

Na otázku, jestli přiznávané nástupnictví není ve skutečnosti příliš svazujícím dědictvím, které může v extrémních případech vést k odsouzení Dračí hlídky jen jako laciného přiživení se na odkazu Dračího doupěte, odpovídá Ondrusz jasně: „Popravdě, vůbec toho nelituji. Právě naopak. Jsem na to velmi hrdý. To, že se ujalo spojení, že Hlídka je nové Doupě, je pro nás potvrzením velmi dobře odvedené práce.“

Přesto by v dnešní době, kdy mohou zájemci sáhnout nejen po nepředstavitelně rozsáhlé nabídce her převážně v angličtině, ale i po neustále rostoucím počtu lokalizovaných titulů, sázka pouze na veterány nevedla k výhře. „Ti opravdu skalní fanoušci Dračího doupěte svou vášeň přenášejí na své děti a obecně na novou generaci hráčů. To je naše druhá cílovka. Chceme zaujmout i tu kupu mladých, kteří o hrách na hrdiny zatím neslyšeli,“ říká Ondrusz.

Jestli se to Pavlu Ondruszovi a jeho týmu povede, to se ukáže během pár dní, až se 11. června spustí prodej Dračí hlídky 1.1. Ale podobně jako v případě předchozí pravidlové knihy, vydáním opět začne jen další kapitola příběhu. „Pokud půjde všechno podle plánu, čeká nás příští rok ještě verze 1.2, která bude obsahovat větší úpravy. Ta bude navíc znovu k dostání ve sběratelské verzi s pevnou vazbou. A hlavně půjde o finální verzi základních pravidel,“ odkrývá plány.

V roce 2022 chceme být nejhranější hrou na hrdiny v Česku.“

„Také chystáme knihu monster a podklady pro námi vytvořený svět. A zřejmě i merch pro zaryté fanatiky,“ přidává Ondrusz ukázku toho, na co se fanoušci mohou těšit. Asi největší lákadlo jsou ale takzvaná pravidla pro pokročilé, která rozšíří možnosti a schopnosti postav. I na nich se už pracuje, a to s ještě větší podporou komunity než dosud. „Za půl roku se zapojilo tolik lidí, co za pět let u základních pravidel. A jde o mnoho nových tváří a nadšených hráčů,“ říká.

Tím výčet chystaných projektů nekončí, u konce je ale sdílnost velitele Hlídky. Radost z objevení pokladu je jednoduše větší, když o něm hrdinové předem nevědí. „V delším horizontu se chystá mnoho dalších věcí, ale nechci předbíhat. První ochutnávka by ale měla být venku už na podzim,“ láká s úsměvem Ondrusz na tajuplné novinky. I jejich odhalení pak má vést ke splnění smělého cíle. „V roce 2022 chceme být nejhranějším RPG systémem v Česku i na Slovensku,“ vyhlašuje.

„Máme neskutečně talentovanou partu lidí. Dokážou věci, které by mě ani nenapadly,“ přidává Pavel Ondrusz důvod, proč by měli vytyčené mety dosáhnout. Pokud ke splnění tohoto úkolu chcete pomoci i vy, můžete zamířit na e-shop Dračí hlídky, kde najdete i odlehčená pravidla k vyzkoušení hry zdarma. Tak tedy nabruste meče, připravte kouzla a vydejte se za dobrodružstvím. Možná najdete poklad. Určitě však získáte nekonečné hodiny zábavy.

Editor a redaktor CzechCrunche. Fanoušek sportu, her a technologií.