Rozváží jídlo, pomáhá potřebným, spojuje prospěšné podniky a velké firmy. Jednou budeme sociální Alza, říká Lucie Hyblerová

Lucie Hyblerová, zakladatelka Breakfaststory

Foto: Karol Pružinský

Lucie Hyblerová strávila pět let v byznysu, ale před pár lety se rozhodla založit platformu na podporu sociálních podniků a osob v nouzi. Spustila ji v půlce února loňského roku, za čtyři týdny přišel covid a její činnost získala nový rozměr. Lucie vytrvala a kromě propojování sociálních gastro podniků s firmami a zákazníky buduje i speciálně zaměřený e-shop.

Měsíc poté, co Lucie Hyblerová loni spustila Breakfaststory a rozvážení snídaní ze sociálních gastronomických podniků, přišel kvůli pandemii lockdown. A na Lucii se začaly obracet sociální podniky, například Jídelna Kuchařek bez domova, s prosbou o pomoc. „Během 48 hodin jsem doma z kuchyně se synem obvolala vše, co šlo, magistrát i neziskovky. Vzešly mi z toho dvě nejohroženější skupiny, senioři a rodiče samoživitelé. A k tomu jsem chtěla podpořit sociální gastro podniky,“ popisuje začátky.

Po snídaních, které také daly název jejímu podniku Breakfaststory, proto rozjela akci Potěš obědem. V rámci ní si zákazník koupí jídlo za 160 korun a restaurace za tu cenu uvaří dvě, kdy jednu porci daruje. Lucie Hyblerová na tuto pomoc sehnala dva miliony korun a dosud se podařilo rozvést 25 tisíc obědů zdarma.

„Dokázala jsem to bez grantů, jediný krizový byl z Nadace ČEZ ve výši padesát tisíc korun. Finance pochází z více zdrojů, hlavně od firem, ale dělali jsme i veřejnou sbírku, kdy jsme vybrali půl milionu korun. Nebo šlo o peníze ze Sbírky SOS Česko, kterou pořádal Člověk v tísni,“ uvádí. Dodává, že ji baví stírat sociální stigmata, propichovat bubliny. „Kluci z Porsche by asi normálně neměli catering od žen, co žijí v ubytovnách.“

breakfaststory

Kuchařky z Jídelny Kuchařek bez domova

Foto: Lucie Sikorová

Lucie je byznysově orientovaná a na tom měla postavené i své podnikání. Nechtěla být neziskovkou, i když povaha její činnosti k tomu vybízí. „Já se snažím držet i v komunikaci byznysové know-how, nemám ráda emoční reklamy seniorů, brečících dětí. Takoví my nikdy nebudeme, i když to funguje. Nikdy nebudeme neziskovka, peníze umím sehnat a dávám je lidem, kteří je potřebují více než já,“ říká.

Breakfaststory už rozvezla obědy více než dvěma a půl tisícům potřebných, seniorům a samoživitelkám. Některým vozí i rok v kuse, protože, jak Lucie Hyblerová připomíná, těmto lidem nestačí zavést jídlo na dva týdny, problém trvá dále. Denně takto rozvezou padesát až více než sto porcí.

„Je to za mě suplování sociální služby, chodíme přímo do rodin, každý pátek si s lidmi voláme, děláme terénní návštěvy. Já sama dva dny v měsíci chodím po domácnostem. Zjišťujeme nejen, jestli jim chutná, ale jejich potřeby,“ popisuje třiatřicetiletá podnikatelka.

V rámci vybrané ohrožené skupiny se ještě začala specializovat hlavně na seniory s dospělými handicapovanými dětmi, rodiče samoživitele s autistickými dětmi, kteří jsou sami nemocní, nebo na samoživitele taktéž trpící nějakou nemocí. „Nedržím si vůbec odstup, dělám strašně moc chyb, nebyla bych ale jinak tak urputná, neměla takové výsledky ve firmách,“ nezdráhá se Hyblerová mluvit o sobě s tím, že ví, že je otravná.

„Nebojím se syndromu vyhoření, chci chodit za lidmi, mám z naší práce šrámy na duši, není to zalité slunce. Ale to, že se nám podařilo získat finance pro pana Honzu, příspěvek na vozíček pro jeho syna Davida a další, to jsou věci, proč to dělám,“ dodává žena, která zkušenosti z byznysu nabrala hlavně ve společnosti Mediaplanet, kde měla na starosti byznys development.

Snídaně a obědy Breakfaststory rozvážela nejprve s Liftagem, jehož majitelé jim dali na počátku 250 tisíc na proježdění. Postupně se projekt stal zajímavým i pro další platformy, jako je například Dáme jídlo. „Vyjednala jsem pro sociální podniky nulaprocentní provizi,“ popisuje Hyblerová s tím, že rádi by šli s Dáme jídlo i do dalších měst.

Třetí noha byznysu

Jako další směr svého byznysu si Lucie Hyblerová vybrala e-shop. Původně ho měla ve vypracovaném byznys plánu (nepočítajícím s covidem) zařazený až na letošní rok, ale doba vše urychlila. Na základě rozvážení snídaní a obědů ze sociálních gastro podniků se jí začaly ozývat i další podobné firmy, například dílny, zda by pro ně něco neměla.

„Od poloviny května jsem začala navštěvovat dílny, naučila se vyrábět náušnice z pivních lahví, jak nejlépe vysadit levanduli, řezat dřevěné podtácky na pile, trávila jsem s nimi hodiny, dny. Přemýšlela jsem, jak suplovat dnes už téměř nefunkční odbytová družstva,“ popisuje začátek svých dalších aktivit.

Z dílen vybrala to, co má podle jejího názoru potenciál uspět na trhu, a snaží se sociální podniky mimo jiné přesvědčit, aby neprodávaly pod cenou. Jedním z jejích cílů je dávat jim o dvacet procent více než dnes.

hyblerova2

Lucie Hyblerová rozváží obědy seniorům

Foto: Karol Pružinský

E-shop má nyní Lucie Hyblerová orientovaný jak na běžného zákazníka, tak na firemního. Právě pro firmy vytvořila program Potěš srdce, který navazuje na výrobky z e-shopu. Firma takto může odměnit své zaměstnance, například i na home office. Výrobky jsou ze sociálních podniků, vybírají je senioři v tísni, kteří poté obdrží stejný výrobek.

Lucie Hyblerová jedná o tomto propojení s několika velkými firmami, mimo jiné například s Volkswagenem. „U další společnosti teď řešíme zakázku pro deset tisíc zaměstnanců. Jde o několikamilionové zakázky, které dokazují, že sociální podnikání zde má extrémně nevyužitý potenciál,“ uvádí laureátka ceny Via Bona v oboru filantropie.

Spolupracují i se sítí restaurací Ambiente, které jim každý měsíc poskytuje osmdesát až sto kupónů na jídla zdarma ze sítě svých restaurací. Další srdcový klient je německý velvyslanec, který je podporuje od listopadu. Vždy, když má větší sešlost, objednává z Breakfaststory, které pro tuto příležitost spolupracuje se sociální Jídelnou Kuchařky bez domova.

„Dělala jsem byznys development pro Švédy, ale tohle je mnohem tvrdší byznys, náročnější.“

Kvůli dosahu se přitom Lucie Hyblerová zaměřuje hlavně na větší společnosti. „Dostali jsme teď nabídku partnerství, generálního sponzora. Já chci dělat byznys jinak, jsem si jistá, že jednou budeme sociální Alza,“ představuje svou vizi, kdy by v každém okrese měl být sociální podnik, se kterým spolupracují a napojují ho na obchodní partnery.

Výhledově by se také s e-shopem ráda stala partnerem velkých e-commerce firem, jako je Zoot či Bonami, a zlegitimizovala toto podnikání tak, aby bylo normální koupit si výrobek ze sociální dílny. Za špatný považuje Lucie přístup, kdy si dárky ze sociálních podniků kupujeme jen jako odpustky před Vánocemi.

„Podobný e-shop, který by nabízel výrobky od zaměstnanců s handicapem, tu není. Máme na něm už přes čtyřicet dílen z Česka, v každém kraji minimálně jednu, v některé jsou dva zaměstnanci, v jiné více než dvě stě,“ popisuje podnikatelka.

„Dělala jsem byznys development pro Švédy, byla jsem dobrá, byla jsem krutá obchodnice, byla jsem dobře zabezpečená, umím vydělat peníze, vím, o čem jsou KPI. Ale tohle je mnohem tvrdší byznys, náročnější,“ uzavírá Lucie Hyblerová.

Martina Patočková v roce 1996 nastoupila do ekonomické redakce ČTK, odkud po čtyřech letech odešla do ekonomická redakce MF Dnes. Tam strávila devatenáct let a postupně se od makroekonomických témat začala specializovat na články o maloobchodu. Ten pokrývá i dnes na volné noze. Zároveň je spoluzakladatelkou webu EkoNews.cz věnovanému tématům udržitelnosti.