Snyderova Liga spravedlnosti se z mýtu stala realitou. Čtyřhodinový blockbuster ohromí ty, co mu to dovolí

Batman, Wonder Woman, Cyborg, Flash a Aquaman

Foto: HBO

„Opravdu jsem nečekal, že s vámi budu mluvit o mojí Lize spravedlnosti,“ řekl Zack Snyder v živém vstupu před premiérou Ligy spravedlnosti Zacka Snydera na HBO Max. Samozřejmě se široce spekuluje, nakolik je čtyřhodinový film opravdu režisérovou vizí a nakolik se snaží čistě potěšit fanoušky. Každopádně ale žije ve zvláštním světě, kdy se jedna z hlavních filmových událostí roku odehrála na streamovací službě a jinak by ani vzniknout nemohla.

Snad většina diváků s alespoň okrajovým zájmem o komiksové filmy nyní může říct, že by to byla velká škoda. Nová Liga spravedlnosti je, byť ne dokonalé, tak alespoň důstojné dílo představující epickou zkušenost, jakých mnoho není. Zároveň má specifickou auru vlastní mytologie, skoro stejně důležité, jako je ta v ději. Při hodnocení filmu není zvykem jakkoliv přihlížet k okolnostem jeho vzniku, pro Ligu spravedlnosti Zacka Snydera je to ale nemožné.

Každou zmínku o ní totiž provádí příběh tragédie, rozhodnutí nepřijmout osud a cesty za vykoupením. Když Snyder snímek v roce 2017 dokončoval, jeho život znenadání protnula sebevražda jeho dvacetileté dcery Autumn. Od projektu odstoupil a studio najalo Josse Whedona, režiséra prvních Avengerů, se záměrem Snyderův film nejen dokončit, ale také učinit divácky přístupnějším.

Výsledek působil jako špatný Frankensteinův experiment, kterému chyběly důležité části a jiné nahradily podivné, nehodící se kousky humoru a rychlých dovysvětlení. Nejlepší reakce, jakých se v roce 2017 Liga spravedlnosti dočkala, byly jen průměrné. Ty horší mluvily o naprosto nesoudržném, děravém filmu, v němž správně nefunguje skoro nic. Většinou by to znamenalo jednoduše propadák, na který chtějí všichni rychle zapomenout, ale ne tentokrát.

hbo-warner-bros-zack-snyder-justice-league-4

Hlavní zloduch Ligy spravedlnosti Steppenwolf

Foto: HBO

Internet jako zprostředkovatel zájmů a mentality obyčejných lidí zatím nikdy neměl takový vliv jako dnes. Ať už se podíváme a důsledky dění na sociálních sítích pro volby přes revoluci na akciovém trhu až po výrazné předělávání hollywoodských blockbusterů. Ani jeden ze zmíněných příkladů přitom není inherentně dobrý ani špatný, když umožňuje vznik nebezpečných manipulací, ale také naplnění dříve neproveditelných uměleckých ambicí.

Kontext vzniku Ligy spravedlnosti Zacka Snydera patří spíše do druhé skupiny, ač s sebou nese i jednoznačně negativní vlivy. Kolem hnutí podporujícího umělecký záměr režiséra, jenž čelí velkému studiu, se takřka nevyhnutelně rozvinula komunita s aspekty kultu. Producenti a vedení studia stojící proti „Snyder Cutu“ si kvůli tomu v průběhu let vysloužili mnoho urážek a nejinak tomu je u novinářů, kteří nový film kritizují.

Přes zavrženíhodné chování některých fanoušků nicméně dali Snyderovi podporovatelé studiu v průběhu více než dvouletého internetového „hnutí“ jasně najevo, že dokončit původní verzi filmu má smysl. A to jedině bez kompromisů. Liga spravedlnosti Zacka Snydera má díky tomu až kosmický rozměr, který je zdrojem jejího silného estetického zážitku, ale také některých problémů.

Základní děj se mezi dvou- a čtyřhodinovou verzí vůbec neliší. Zatímco svět se vyrovnává se Supermanovým skonem na Zemi, přichází Steppenwolf s cílem získat tři části vyspělé technologie potřebné k totálnímu ovládnutí planety. Aby mu v tom mohli Batman a Wonder Woman zabránit, musí dát dohromady tým těch nejsilnějších superhrdinů, jaké dokážou najít. 

Jelikož nyní existují dvě verze Ligy spravedlnosti, v mnoha případech je snadné vysvětlit, proč jedna z nich (téměř vždy ta delší) funguje lépe. Nejvýrazněji se rozdíl projevuje asi u postavy Cyborga, která v kinoverzi nemá prakticky žádnou charakterizaci. Čtyřhodinový film jí naproti tomu umožňuje rozvinout dějový oblouk s velkým vlivem jak na motivace rozřešení zápletky, tak na schopnost diváků se na ni lépe emočně napojit.

Představení mytologizace superhrdinů ve filmu

Dvě různé interpretace stejných scén i záběrů nám zároveň umožňují více nahlédnout do útrob filmů a vnímat dopad, jaký může mít třeba pozměněné nasvícení scény nebo barevnost. Zvlášť významné je to proto, že Snyder je velice vizuální režisér s výrazným, pro někoho možná až kýčovitým stylem. Jeho vize celý příběh prezentovat jako velkolepé události mytizované natolik, že se zmrazují v čase, má silné momenty, ale také nejeden problém.

hbo-warner-bros-zack-snyder-justice-league-2

V Lize spravedlnosti se objevují nejznámější hrdinové DC Comics

Foto: HBO

Nejvíce jich má vyprávění, které tenduje k epičnosti, aniž by publikum bez předchozí znalosti DC univerza někdy vědělo, proč jsou sledované události tak důležité. Například až po hodině se jako diváci neznalí kontextu dozvídáme, co jsou zač ony hledané krychle. Do té doby vyprávění založené na vizualitě dost nefunguje, protože za obrazy nejsme schopni najít vůbec žádné jasné motivace. Jakmile známe kontext (s jehož znalostí se nepočítá, jelikož je v dlouhé scéně vysvětlen), motivace už jsou zřejmé a je snadnější se na dění emočně napojit.

I poté se ale objevují scény, kterým není těžké vytýkat přílišnou pompéznost. Superhrdinské filmy se obecně kritizují za povrchnost. Například Martin Scorsese je označuje za pouťové atrakce, byť někdy skvěle zpracované, a slavný surrealista David Lynch v moderním blockbusteru zase postrádá jakýkoliv prostor k zamyšlení. Výhodou série Avengers je, že si to často uvědomuje a nesnaží se brát příliš vážně.

Snyder je k takovému pojetí naproti tomu veskrze odmítavý a ke komiksům přistupuje snad až jako by to byly náboženské texty. Ze scén nebo jednotlivých záběrů pak vytváří často velkolepé výjevy, kterým může scházet hloubka nebo mohou působit přehnaně. Pro některé ale může Liga spravedlnosti svým obřím rozsahem a okázalým zpracováním překračovat až do čistě estetického opojení, na které Avengers téměř nikdy nedosáhnou – a když se pak o něj snaží, nefunguje.

Snyderův snímek by tak na první pohled potřeboval tlak studia na efektivnější vyprávění. Na druhou stranu ale velká míra zpomalených scén, temné osudové atmosféry a důrazu na až malířské kvality obrazu může vytvářet podobný dojem právě jako malba nebo hudba. Tedy umělecké žánry se spíše abstraktnějšími významy. Režisér zde místo pouhé kvalitní zábavy opravdu vytváří filmovou verzi komiksových ikon zmrazených v čase a čelících příběhům o ochraně celého multiverza.

Takové vnímání dále podporuje jak rozhodnutí film představit ve formátu 4 : 3, jež více směřuje pozornost na jednotlivé postavy superhrdinů, tak alternativní černobílá verze. Ta z filmu už hned po vydání vytváří jakoby artefakt, který má odolat času. Pro české publikum je pouze škoda, že může celou záležitost oficiálně zhlédnout pouze v omezené kvalitě bez přidaných hodnot 4K a HDR, jaké nabízí HBO Max.

Liga spravedlnosti Zacka Snydera je naprosto unikátní, snad dokonce revoluční úkaz jak z hlediska svojí estetiky, tak z hlediska cesty k jejímu vzniku. Přinejmenším v dohledné době ale nebude mít žádné následovníky. Komunikace Hollywoodu s fanoušky se totiž zásadně nemění. Čtyřhodinová verze filmu se 70 miliony dolarů navíc v rozpočtu vznikla pouze proto, že měla potenciál zafungovat jako ideální prostředek k navýšení počtu předplatitelů HBO Max.

hbo-warner-bros-zack-snyder-justice-league-6

Henry Cavill jako Superman

Foto: HBO

Podle prvotních zpráv se jí to opravdu podařilo, když fanouškům nabídla to, co tolik chtěli, a obecně vytvořila velkou událost táhnoucí diváky na streamovací službu. Dokonce se objevují spekulace, že by se teď mohly hnout i další plánované Snyderovy projekty pro DC univerzum. Studio se ale už dávno rozhodlo vydat jiným, o něco více avengerovským, akčnějším a stravitelnějším směrem.

Rozhodně to není špatně, když první trailery na filmy The Batman The Suicide Squad působí na jednu stranu méně melodramaticky, ale pořád temně a na druhou lákají na nekorektní krvavou zábavu. Možná to odkazu Snyderovy Ligy spravedlnosti dokonce v něčem pomůže – zůstane ojedinělým projektem, který si v historii zajistí stejně mytologizovanou pozici, jakou se sám snažil vytvořit svým hrdinům.

Student filozofie a filmových studií, fanoušek vědy, umění a moderních technologií.