Hledání cest ze systému. Ladislav Trpák po převálcování Zootem pátrá po svobodě v otázce bydlení i nastavení mysli

Ladislav Trpák, člen ateliéru Scoolpt a spoluzakladatel projektů Bayaya, Kupsiposed a Secret Garden

Foto: Nguyen Duy McLavin/CzechCrunch

Kousek za Prahou stojí malý, sluncem zalitý domek, za jehož velkými prosklenými okny pomalu taje letošní bohatá sněhová nadílka. V něm sedím s Ladislavem Trpákem, mužem, který měl ve svých rukou otěže společnosti s miliardovým obratem. Zběsile rozjeté spřežení se mu však udržet nepodařilo a prodělal životní obrat, díky němuž se začal soustředit na téma alternativního bydlení.

Spolu s ateliérem Scoolpt a svým bratrem, kterého poznal až v dospělosti, postavil první český dům vytvořený pomocí 3D tisku a otázku netradičního bydlení rozpracovává i v dalších projektech. Jedním z nich je právě zmíněný malý domek, který podle návrhu a projektu Petra Šindeláře z ateliéru Vllnna vybudoval a se svou rodinou se v něm rozhodl bydlet. A nyní tuto alternativu nabízí i všem ostatním.

Přesněji řečeno těm, kteří vědí, že velký obývák není to, co činí člověka šťastným. Těm, kteří budou raději žít spokojeně v malém, chytře navrženém domku, než být otroky starostí v domě velkém. I za to byl oceněn v našem žebříčku Innovators 20, společném projektu CzechCrunche a Hospodářských novin, který vybíral osobnosti, jež v roce 2020 výrazným způsobem inovovaly naši společnost.

Zakopnutí před cílovou páskou

Mimo plození synů a sázení stromů by měl každý muž podle notoricky známé životní poučky postavit i dům. S aktuálními cenami nemovitostí a stavebních pozemků se však splnění posledního bodu začíná stávat skutečnou výzvou. O to víc v situaci, kdy chce člověk žít v Praze nebo jejím okolí.

„V ten moment člověk začne hrát hru, která se dotýká pracovního i osobního života a ve které se necítí moc komfortně. To si uvědomuje, ale vlastně už ani neví, jak z toho vyskočit,“ popisuje Trpák soukolí plné hypoték, stresu a vyčerpání, do kterého musí řada lidí naskočit, aby si splnili svůj sen o bydlení. I on byl hráčem této hry, byť zpočátku vše vypadalo na kvalitně odehraný mač.

ladislav-trpak2

Ladislav Trpák, spoluzakladatel Zootu, si prošel velkou změnou a nyní se věnuje originálnímu bydlení

Foto: Nguyen Duy McLavin/CzechCrunch

Svůj první byznys rozjel ještě během studií. Psal se rok 1997 a v některých aspektech tak trochu předběhl svou dobu. Dřevěné boxy na víno a doutníky posílal se svým společníkem až do Spojených států, ovšem zatímco firma měla vlastní internetové stránky, peníze na vytištění katalogů chyběly, což se nakonec ukázalo jako začátek konce.

Po této zkušenosti vedla cesta do rozjíždějícího se Jobpilotu, tehdejší konkurence pro portál Jobs.cz, ze kterého nebylo daleko k založení vlastní digitální marketingové agentury Advertures. Tu po sedmi letech fungování Trpák úspěšně prodal, což mu otevřelo dveře k dalšímu projektu.

„Ano, mohl to být velký úspěch, ale ta linka mezi úspěchem a neúspěchem je často velmi tenká.“

V roce 2010 založil s Josefem Havelkou a Oldřichem Bajerem společnost Zoot, která se postupně proměnila ze sociální obchodní sítě až v e-shop s módou. Tempo růstu stále nabíralo na vyšších obrátkách, což však nakonec celému projektu málem zlomilo vaz. „Ano, mohl to být velký úspěch, ale ta linka mezi úspěchem a neúspěchem je často velmi tenká,“ říká Trpák.

„Nabranými penězi a růstem jsme se sami nechali vtáhnout do šíleného tlaku. Rozhodnutí se podřizovala jen růstu, protože tam je pro investory možnost získat mnohonásobek investice, ale ve chvíli, kdy přijde problém, jste v tom sami,“ vzpomíná Trpák na těžké období, během kterého postupně ztrácel nad firmou kontrolu. Zoot se však později dočkal zmrtvýchvstání, o kterém si můžete přečíst zde.

„Nejnáročnější bylo každé ráno vstát. Já jsem se ve finále rána bál, což bylo hrozné. Přišel jsem o hodně, ale zároveň něco nového získal – jistou míru vhledu, přišlo smíření, pokora a radost z každého dne,“ zmiňuje Trpák životní etapu, během které přišel o peníze, musel prodat dům a nakonec mu nevydrželo ani manželství.

„Dostal jsem se do bodu, kdy jsem přišel na to, že už to nejde utáhnout hlavou. Byl jsem vždy výkonově orientovaný. Dělal jsem závodně sprint, prodal jsem firmu, měl jsem peníze, byl jsem nahoře. Ale v ten moment, kdy si člověk uvědomí, že to hlava neutáhne, tak začne naslouchat určité vnitřní intuici a ta mu napoví kudy se vydat,“ říká. Na základě této intuice začal hledat způsoby, jak některé životní etapy procházet s daleko větší svobodou.

Jedním z těchto témat bylo právě bydlení. „To mě baví z toho důvodu, že lidé žijí ve vzorcích, třeba i jak má bydlení vypadat. Musí mít alespoň 150 metrů čtverečních, nějaký tvar a podobně. Postaví si velký dům, vezmou si na něj velkou hypotéku a už jsou v tom systému zavření. A blbě se z něj dostává pryč. Ale jakou jinou možnost dnes mají mladí lidé při aktuálních cenách?“ pokládá otázku Trpák a rovnou na ni přináší odpověď přes své projekty.

Místo sochy nalezl bratra

První, spíše experimentální projekt přišel do jeho života s bratrem Michalem, o jehož existenci neměl Trpák až do třiceti žádné tušení. „Naše vzájemné setkání proběhlo tak, že jsem u něj poptával sochu. On nejdříve vůbec nevěděl, kdo jsem. To mu došlo až po čase. Sochu jsem ale nakonec nekoupil, protože za ni chtěl šílenou sumu,“ popisuje Trpák s úsměvem moment, kdy sice nezískal sochu, ale našel bratra.

prvok-vltava-min

Český Prvok je první plovoucí 3D tištěný dům na světě

Foto: Stanislav Krupař

Bratři se od té doby občas potkávali, ovšem vzájemná spolupráce se naplno rozvinula až poté, co Ladislav vypadl z kolotoče Zootu. V té době již existoval Scoolpt, studio, které Michal Trpák založil s architekty Kateřinou Novákovou a Jiřím Velem. Jeho náplní se stalo tvoření betonových objektů pomocí 3D tisku. Zpočátku se jednalo především o umělecká díla či mobiliář pro města, jenže Ladislav bratrovi zasel do hlavy myšlenku vytisknout tímto způsobem celý dům.

„Řekl jsem mu, že sochy a všechno ostatní je hezké, ale dokud nevytiskneme barák, tak to nebude ono. Socha je pořád ‚jen umění‘, ale dům už mají lidé v hlavě. A když už se z toho dá postavit i bydlení, tak je to dobrý, protože to již můžeme nazývat technologií budoucnosti,“ vysvětluje.

Plán postavit jako první v Česku dům pomocí 3D tisku nakonec vyšel. Ne vždy to ale bylo s Prvokem, jak byl objekt pojmenován, úplně jednoduché. „Byl to závod na osm měsíců, ve kterém jsme překonali obrovské množství překážek,“ vzpomíná Trpák na dobu stavby.

„Při finálním tisku nám vypadl kus stěny metr na metr. V ten moment jsme stáli před rozhodnutím, co s tím. Směs tuhla a byl hrozně krátký čas něco s tím udělat. Jirka Vele (architekt a specialista na 3D tisk – pozn. red.) řekl, že by to mohl zkusit dotisknout. A skutečně to protisknul tak, že to v podstatě není poznat,“ vzpomíná Trpák na jeden ze stresových momentů při tisku Prvoka.

prvok-burinka1

Jiří Vele, Kateřina Nováková, Michal Trpák a Ladislav Trpák, jádro ateliéru Scoolpt

Foto: Česká Spořitelna

Snaha se vyplatila a Prvok dnes drží i jeden světový unikát. Jedná se totiž o první dům vytvořený pomocí 3D tisku, který plave na vodě. K vidění byl na Vltavě u Střeleckého ostrova, nyní je ukotven v docích a čeká, zda nedostane nového majitele. „Řešíme, jestli ho neprodáme, protože potřebujeme financovat výzkum,“ říká Trpák.

„Postoupili jsme v soutěži udržitelného a inovativního stavebnictví Marco Polo 100 Digital Build Challenge. Tam bychom chtěli představit myšlenku 3D tisku z alternativních udržitelných materiálů,“ přibližuje úspěch v mezinárodní soutěži, která dala Scoolptu jasné plány do budoucna.

Glamping není kemping

Byť je technologie 3D tisku zajímavá, prozatím není pro každého. Z tohoto pohledu je v ostrém kontrastu k dalším projektům, kterým se nyní Ladislav Trpák věnuje. Těmi jsou společnosti TreeBee a Kupsiposed, pod kterými probíhá výroba a prodej miniaturních domků, a společnost Secret Garden, jež všechny Ladislavovy iniciativy zastřešuje. V souvislosti s nimi se pak hojně skloňuje slovo glamping.

Glamping může být charakterizován jako příjemný pobyt v srdci přírody bez odříkání komfortu v podobě měkké postele. Zároveň se ale může jednat také o extrémně minimalistický způsob života. „V minimalismu začnou člověku některé věci docházet. Nepotřebuje stavět velké domy, ale může si vytvářet menší domky umístěné vedle sebe. Mezi nimi procházet, což jej v létě i v zimě udržuje v kontaktu s přírodou a přítomností,“ objasňuje Trpák myšlenku glampingu.

kupsiposed

Malé domky mohou stát na vysokých nohách, stát na zemi, jet po kolech a dokonce i plout na hladině

Foto: Kupsiposed

„Často jsme totiž soustředěni do sebe, ale jakmile nás překvapí nějaký vnější vliv, jako je teplo či zima, tak si kolikrát začneme všímat i věcí okolo nás,“ přibližuje Trpák některé na první pohled ne příliš zřejmé benefity života v minimalistickém příbytku. Trpák těmto „krabičkám“ dal nohy a začal je nabízet jako obytné posedy.

V současné době připravuje hned několik verzí a jak sám říká, zájem je obrovský. Prvních deset vyrobených kusů je již pryč a nové objednávky se jen hrnou. Takový posed, který v základu vychází přibližně na 200 tisíc korun, totiž může být využíván různými způsoby.

Lze ho umístit na zahradu jako netradiční ubytování pro hosty, na vlastním pozemku z něj může být rázem zajímavá víkendová chata. V neposlední řadě zde také fungují i nejrůznější glampingová centra, která takové objekty pronajímají. U nich je podle Trpáka návratnost investice klidně i do roka, v případě soukromých pronajímatelů to mohou být roky dva.

Velikost aktuálně nabízené základní verze domku je 2,1 na 4 metry i s teráskou, respektive 3 na 2,5 metru i s patrem na spaní. Uvnitř nalezneme v podstatě vše, co člověk k životu potřebuje – postel, úložné prostory, stolek, židle, a především obrovské prosklené okno, které dělá z pobytu v takovém domku něco výjimečného.

bayaya7

Interiér nejmenšího z nabízených domků na nohách

Foto: Kupsiposed

Ano, jistý diskomfort tu samozřejmě je, jenže právě diskomfort je dnes pro některé vyhledávaným zážitkem. Proto opodál domku stojí i klasická kadibudka. Nejmenší model posedu pojme tři osoby, ten největší až pět lidí, přičemž Trpák spolu s kolegy z projektu Kup si posed připravuje i další verze, mezi kterými nebude chybět ani dětský domek na hraní.

„Budou tam lezecké chyty, síť, vše bude barevné, prostě hodně hravá forma, ve které jsme vymýšleli věci, jaké bychom si jako děti přáli mít,“ přibližuje Trpák výbavu domečku. Komu by se nelíbilo, že jeho obydlí stojí na vysokých nohách, může sáhnout i po verzích, které se drží více při zemi, stojí na kolečkách nebo se díky pontonu vznášejí na hladině. Ve vývoji je nyní i aplikace s rezervačním systémem a dalšími funkcemi vhodnými pro pronajímatele.

Bayaya aneb stačí si věřit

Podobné domky jsou zajímavou víkendovou alternativou, ovšem na trvalé bydlení to není. Proto Ladislav Trpák pracuje na alternativě nazvané Bayaya. Jedná se o modulární systém umožňující stavět přízemní domky libovolného tvaru a velikosti, byť je systém určen především pro menší objekty do 100 metrů čtverečních obytné plochy.

„Chceme dát lidem možnost, aby si zažili ten naplňující pocit, kdy strašně rychle vytvoří něco velkého a hodnotného.“

Montovaných domků lze na trhu najít hned několik, ovšem Bayaya je unikátní v tom, že byl navržen tak, aby celé stavení bylo možné sestavit zcela svépomocí a rychle. Právě tak nad tím Trpák spolu s architektem Petrem Šindelářem a truhlářem Petrem Syrovátkou smýšleli. Systém využívá masivu a biodesek, které jsou navzájem spojovány čepy či rybinovými spoji vytvářenými pomocí CNC technologie. Díky nim lze stavbu domu přirovnat ke skládání stavebnice podle návodu.

Výhodou takového systému je nejen rychlost, ale i minimum odpadu, který stavba vyprodukuje. Dodávány jsou pouze předem naměřené a upravené díly bez zbytečných odřezků. A kdo si na stavbu svépomocí nevěří, může si zažádat o tzv. pana Lorence, který mu poví, co a jak, případně podá pomocnou ruku.

bayaya6

Bayaya umožňuje být v těsném sepětí s přírodou

Foto: Bayaya

bayaya5

Stavba domu je velmi rychlá a lze jí provést plně svépomocí

Foto: Bayaya

„Máme taky partu, která to umí celé sestavit, ale vlastně to nechceme tolik dělat. Chceme dát lidem možnost, aby si zažili ten naplňující pocit, kdy strašně rychle vytvoří něco velkého a hodnotného. Je to o tom, dostat do lidí důvěru v sebe sama,“ přibližuje Trpák celkový záměr projektu.

Vytvoření celého systému stavebnice trvalo skutečně dlouho, a aby si byl Trpák jistý každým detailem, začal z něj stavět i vlastní bydlení. Veškeré poznatky poté Petr Šindelář přenášel do produkční verze, která je díky tomu dovedena k dokonalosti a každá další stavba ověřuje a rozšiřuje možnosti konceptu. „Přemýšleli jsme nad tím jako nad obytňákem, aby se využilo každé místo, namysleli jsme i vlastní systém úložných prostorů,“ vysvětluje.

Celý domek působí jako útulný byt, který je v těsném sepětí s přírodou. O to se starají prosklené stěny a světlé dřevo, kterým je celý interiér obložen. Díky modularitě lze domek libovolně rozšiřovat či měnit jeho kompozici. To vše za cenu začínající na dvou milionech korun v případě domu nebo za částku pod milion v případě chat. Zkrátka bydlení bez větších závazků, které nechává otevřený prostor pro spoustu životních cest. Což je benefit, který bude podle Trpáka do budoucna stále vyhledávanější.

Lidé podle něj totiž začínají o bydlení uvažovat v daleko širších souvislostech. Už to není jen o hezkém a velkém domě, ale stále více i o tom, kde takový dům stojí, jací jsou sousedé, jakou kvalitu života může takové místo přinést. Toto uvažování podle Trpáka nakonec povede k vytváření komunit upřednostňujících život v minimalismu spojeném s kvalitou.

bayaya2

Vizualizace domku Bayaya

Foto: Bayaya

Bydlení je ovšem jen jedním z témat, do kterých chce Trpák podobné myšlenky přinášet. Mezi další patří obnovitelné energie, respektive nezávislost na centrálních zdrojích, či alternativní trh práce, kde lidé za svůj čas a energii získávají místo peněz podíl v projektech. Nebojí se ani takových výzev, jako je vnášení většího množství svobody do porodnictví, a to přes specializovaná centra pohybující se mezi zdravotnickým zařízením a wellness hotelem. Podle něj stačí jen najít ty správné lidi.

„Jsem taková roztleskávačka. Vytvářím shluk lidí, něco poskládám k sobě, strčím do toho a ono to něco dělá. A když to nic nedělá, tak je to blbě, musí se to celé rozebrat a znova do toho strčit,“ uzavírá s úsměvem Ladislav Trpák.

***

Inovace podporují také partneři Innovators 20. Hlavním partnerem projektu je ČSOB, dalšími podporovateli jsou technologická společnost Trask, logistická společnost Zásilkovna, softwarová společnost SAS a český startup Keboola zabývající se vývojem cloudové platformy.

partneri-in20-copy

Partneři Innovators 20

bayaya4

Pohled na kuchyňskou linku v domku Bayaya

Foto: Bayaya

bayaya3

Ložnice s výhledem do okolí

Foto: Bayaya

Fanoušek projektů Elona Muska a všeho, co dělá z budoucnosti současnost. Milovník historie, dobrého humoru, kostkovaných flanelek a soli ve vlasech.