Švandovo divadlo uvedlo hru napsanou umělou inteligencí. Místy je překvapivě vulgární a reflektuje dnešní dobu

Petr Buchta a Jacob Erftemeijer ve hře AI: Když robot píše hru

Foto: A. Hrbková/Švandovo divadlo

Pražské Švandovo divadlo má za sebou páteční online premiéru velmi netypické inscenace. Představení s názvem AI: Když robot píše hru je přesně tím, co má uvedené v názvu. Jedná se o první vlaštovku projektu Theaitre, za kterým stojí kromě divadla i odborníci na umělou inteligenci.

S nápadem přišel před časem zakladatel konceptu FuckUp Nights a radikální inovátor Tomáš Studeník. Nějakým způsobem totiž chtěl oslavit 100. výročí uvedení hry R.U.R od Karla Čapka, ve které se vůbec poprvé objevilo slovo robot, jež dnes používá celý svět.

Spojil se proto se Švandovým divadlem i Matematicko-fyzikální fakultou a DAMU. Výsledkem je experiment a v podstatě umělecký kousek, který kombinuje lidskou dramaturgii a herce a také záhadný (i mnohdy nepředvídatelný) model GPT-2 od OpenAI.

Tato umělá inteligence se naučila konstruovat texty v angličtině na zhruba osmi milionech článků z internetu. Tvůrci po malých úpravách algoritmu zadali první dvě repliky každé scény a zbytek už nechali vygenerovat počítač. V určité fázi pak generátor zastavili a strojově vše přeložili do češtiny. Nic pak už téměř neupravovali.

svandak2

Jacob Erftemeijer hraje robota v netypické inscenaci Švandova divadla

Foto: A. Hrbková/Švandovo divadlo

Výsledkem je počin, jehož repliky z 90 procent napsala právě umělá inteligence. Tvůrci k celému příběhu dotvořili scénografii, kostýmy, jeviště a příběhu tak dali rámec. Jak říká anotace hry, jedná se o příběh robota, „který po smrti svého mistra zůstal vydán napospas nejrůznějším vzorkům z lidské společnosti​“ a po žánrové stránce „balancuje na hranici absurdní černé komedie a existenciálního dramatu.“ Hlavní roli ztvárnil Jacob Erftemeijer.

Repliky vygenerované počítačem mohou někdy skutečně působit „zacykleně“ nebo dojmem, že na sebe špatně navazovaly. Když si za nimi ovšem divák představí absurdní komedii, vlastně jsou pak celé scény relativně vtipné.

Tvůrci se v besedě po představení shodli, že jsou překvapeni tím, jak dobře je hra schopná generovat dialogy. Režisér a ředitel divadla Daniel Hrbek uvedl, že v nich vidí jisté poetično a hloubku. Kromě vtipu a jisté míry nekonzistentnosti se ovšem do scénáře propisovaly i nečekané motivy, s nimiž neměli lidští tvůrci nic společného.

Podivně aktuální motiv zavřeného divadla

„Ta hra je v podstatě obrazem internetu v angličtině, v dnešní době. Říká se, že polovina internetu je porno a zbytek jsou násilné věci. Tohle se do toho trochu promítlo,“ říká pro CzechCrunch Tomáš Studeník. A skutečně – v částech hry jsou patrné sexuální a násilné motivy nebo ženská postava, kterou umělá inteligence sama sexualizovala.

Místy je model také překvapivě vulgární a nezřídka zaznívají repliky o zabíjení. „Byl bych rád, kdybys mi vyndal můj prst z p****e,“ říká v jedné chvíli vedlejší postava robotovi. Robot to odmítá, a tak následně zazní: „ Prosím, zabij mě hned. Ty mě tak k******y štveš!“ Ani do těchto replik tvůrci nijak nezasahovali.

Překvapením bylo i to, jak je hra místy podivně aktuální a obsahuje motivy, které jsou bytostně spjaté s dnešní dobou. Samotná hlavní postava robota je v podstatě opuštěná a izolovaná v lidském světě, stejně jako jsou aktuálně mnozí ve skutečnosti. Zazněla také zmínka o zavřeném divadle nebo studentovi, který chce jít do školy.

Jak na tyto všechny motivy počítač přišel, mohou tvůrci jen odhadovat. Podle Studeníka je obecný problém umělé inteligence, že jednoduše nerozumí naším společenským normám a hodnotám a učí se čistě z materiálu, který jí je dodán.

„Jestli počítač má zatím nějaký nedostatek, tak je to obrazová představivost, práce se situací,“ řekl v besedě po premiéře dramaturg hry David Kosťák. Právě práce s kontextem a jistá koherence zatím modelu chybí. I když je možné zpozorovat, že v různých scénách v průběhu hry (opět bez zásahu člověka) opakuje repliky se souslovím „binární já“.

Hrbek podle svých slov projektu nejdříve vůbec nevěřil. Jako jeden z nejtěžších aspektů mu následně připadalo zkoušení – herci se totiž vynasnažili, aby řekli své repliky přesně tak, jak je umělá inteligence napsala, jakkoliv byly někdy kostrbaté a nelogické.

fuckupnights

Tomáš Studeník

Foto: Fuckup Nights Prague / Facebook

Projekt Theaitre však tímto počinem teprve začíná. Matematici a odborníci na počítačovou lingvistiku chtějí model natolik vylepšit, aby chápal více kontext celé hry a nebyl omezený jen na jednotlivé scény nebo jen dvě postavy najednou. Podle Studeníka by tak za rok mohla být další premiéra nové hry.

Finálním cílem je, aby divadelníci jen zadali vstupy a umělá inteligence celou hru vytvořila sama. Inscenace AI: Když robot píše hru bude dostupná online na odkazu výše ještě do půlnoci z pondělí na úterý. Poté, jakmile to bude možné, ji Švandovo divadlo uvede už v sále s publikem.

Redaktor CzechCrunch, student politologie a mediálních studií na FSS MU. Píše texty o vesmíru, sociálních sítích a technologiích.