Brněnský barový král je nezastavitelný. Jan Vlachynský a jeho Lidi z Baru srší nápady a odhodlaně proplouvají krizí

Jan Vlachynský, majitel brněnských barů, hotelů a dalších aktivit

Foto: Nguyen Duy McLavin/CzechCrunch

Jan Vlachynský ještě jako student jezdil na Aljašku kuchat ryby. Tehdy by si asi jen stěží pomyslel, že dnes bude majitelem nejslavnějších barů, které na jihu Moravy vůbec jsou. Třiatřicetiletý tvůrce legendárního brněnského turbomoštu nebo Baru, který neexistuje se nezalekl ani koronavirové krize.

Jeho stopadesátihlavý tým nazvaný Lidi z Baru generuje celou plejádu nápadů, jež dovolují úspěšně proplouvat i těžkým obdobím, které jeho podniky a celý gastroprůmysl tvrdě zasáhlo. A tak nyní chystá koupi hotelu nebo vydělává na brainhack drinku. Jan Vlachynský se prostě nezastaví.

I to byly důvody, proč se brněnský patriot stal jedním z oceněných v žebříčku Innovators 20, společného projektu CzechCrunche a Hospodářských novin, ve kterém jsme hledali osobnosti, jež byly v roce 2020 zdrojem největších inovací s touhou měnit nejen Českou republiku.

Začalo to turbomoštem

Pokud jste někdy zavítali do Brna, téměř jistě jste na nějaký z artiklů impéria Jana Vlachynského narazili. A možná ani nevíte, že patří jemu. Jeho cesta ale začala docela jinde. Když do moravské metropole v roce 2006 přišel, začal studovat psychologii a politologii na Masarykově univerzitě. Prý proto, že vlastně moc nevěděl, co jiného dělat. Už v té době ale měl sen otevřít si jednou bar.

jan-vlachynsky3

Jan Vlachýnský, tvůrce turbomoštu a zakladatel Baru, který neexistuje

Foto: Nguyen Duy McLavin/CzechCrunch

To se mu sice povedlo, ale až o pět let později. Do té doby nasával zkušenosti jinde, buď prací v čajovně, cestováním nebo – překvapivě – na Aljašce. Tam jezdil každé léto do továrny na zpracování ryb. Při ruce měl už od té chvíle Andreje Vališe, kamaráda, kterého poznal ve Skautovi a s nímž dělá byznys dodnes.

Celkem pět letních prázdnin strávených za polárním kruhem pro něj bylo zásadní zkušeností. „Šéfové, které jsme tam měli, pro mě dodnes patří k nejinspirativnějším lidem, které jsem kdy potkal. Když jsem jednomu z nich říkal, že bych si chtěl udělat MBA, tak mě vzal, ukázal mi všechna jejich čísla a říkal: ,Tohle je tvoje MBA. Cokoliv budeš chtít, ti vysvětlím.‘“

V továrně dělali Vlachynský s Vališem všechno možné a postupem let se dokonce vypracovali na vedoucí jedné ze sekcí, padesátimetrového mrazáku. Naučili se základy podnikání v praxi a k tomu si vydělali slušné peníze, které jim dovolily přemýšlet nad dalšími nápady.

Zpět v Brně se podnikatelský duch dvou, tehdy dvaadvacetiletých podnikatelů naplno projevil. Nejdřív se snažili o rozvážení jablečného moštu po tamních kavárnách, ale to se příliš nedařilo. A tak hned zkusili něco jiného. „Kamarádka nám dala tip, že na brněnských vánočních trzích se točí velké peníze,“ vzpomíná Vlachynský.

„Asi měsíc před začátkem trhů v roce 2009 jsme si řekli, že si tam pronajmeme stánek,“ směje se Vlachynský a dodává: „Bylo obrovské štěstí, že se nám ho povedlo tak pozdě ještě sehnat, normálně jsou výběrová řízení už v první polovině roku.“ Jde to možná proti podnikatelským příručkám, ale až poté, co měli jisté místo na trzích, začali vymýšlet, co vlastně budou ve stánku prodávat.

vlachynsky5

Turbomošt už je dnes neodmyslitelně spjatý s brněnskými vánočními trhy

Foto: Turbomošt

Měli jen jablečný mošt a ačkoliv prý sami nikdy na vánočních trzích nebyli, věděli, že se tam pije alkohol. Začali tedy míchat a po několika ochutnávkách zjistili, že jablkovice s jablečným moštem chutná dobře. Novému mixu dali název turbomošt a lidé se po něm mohli utlouct. Dnes už je z něj ikonický nápoj spjatý s brněnskými Vánoci a na tamních trzích se na něj každoročně stojí dlouhé fronty.

„Celé se to stalo omylem. Turbomošt jsme prostě udělali poctivě. Tak, jak jsme si mysleli, že to je správně. Až pak jsme zjistili, že trhovec vedle nás prodával svařák z krabicového vína za osmnáct korun. My jsme si to nacenili na pětatřicet a lidé to přesto kupovali,“ vypráví dnes třiatřicetiletý podnikatel.

Vlachynský nadále hodně cestoval a jeho srdečním městem se stal New York. Ještě před pandemií tam trávil i několik týdnů ročně a naprosto mu učarovala tamní koktejlová kultura. Postupně tak začal střádat plány na otevření brněnského baru, který už si vysnil jako teenager.

„Neblázni, Češi u baru nikdy sedět nebudou.“

Bar, který neexistuje otevřel v roce 2012, právě ve stylu, jenž Vlachynský okoukal v New Yorku. „Lidé mi říkali: ,Neblázni, Češi u baru nikdy sedět nebudou.‘ Ale nebudu moc přehánět, když řeknu, že jsme první večer měli narváno,“ reflektuje zpětně všestranný podnikatel.

Žádný složitý marketing nedělali, ale fungovalo to. Bylo třeba ještě dopilovat spoustu věcí, ale baru s paradoxním názvem se od začátku nadmíro dařilo. Začali vytvářet vlastní drinky a postupně se z „BéKáeNka“ stal lovebrand. V době, kdy ho v Kozí ulici v Brně otevírali, byla tato lokalita v rámci centra spíš průměrnou. Dnes je to místo, kam podle Vlachynského lidé jdou za dobrým pitím.

Podnikatel a dnes už otec tří dcer sám říká, že se vždy snažil obklopit dobrou partou lidí, ať už s nimi zamýšlel dělat byznys, nebo ne. Když postupně předal denní agendu v baru kolegům, uvolnily se mu ruce, aby mohl přemýšlet co dál. A s Andrejem Vališem si řekli, že otevřou další bar.

vlachynsky1

Tým legendárního Baru, který neexistuje

Foto: Bar, který neexistuje

Důvod byl jednoduchý. Jak více cestovali, uvědomili si, že se koktejlová kultura po celém světě zásadně liší. Na týden vyrazili i do japonského Tokia. Tam si vytipovali pětatřicet barů, které během několika málo večerů obešli. Když se plní inspirace vrátili do Brna, vznikl bar Super Panda Circus.

Něco, co tu nikde není

„Měli jsme potřebu vytvořit něco šíleného, nějaký vyloženě autorský koncept, protože BKN byla přece jen trochu kopírka. A tak vznikl Super Panda Circus. Chtěli jsme, aby si lidé řekli, že takový podnik prostě nikde jinde neviděli,“ vzpomíná Jan Vlachynský s odstupem na genezi svého druhého baru. Z Japonska si dokonce do podniku dovezli i jednoho z barmanů.

Jak ubíhal čas, následovaly i další podniky – 4pokoje, Slast, Whiskey bar, který neexistuje. Všechny s cílem udělat člověku příjemný večer. Aby nestála celá skupina jen na alkoholu, začal stáčet Zázračnou limonádu, a pokud jste zavítali v letních měsících na brněnské Náměstí Svobody, mohli jste narazit na jeho pop-up bar Na Brno dobrý.

Ani tady výčet Vlachynského aktivit zdaleka nekončí. Přišel i s experimentálním konceptem hotelu Anybody, kde je pobyt spojen s zážitkem v podobě filmových rolí. Lidi z Baru zkrátka jeli na 100 procent a dařilo se na všech frontách. Veškeré vydělané peníze reinvestovali a otevírali jeden podnik za druhým. Strategie byla růst za každou cenu.

„Jsem nenapravitelný optimista.“

To ale nefungovalo věčně. Tržby začaly v roce 2019 stagnovat a v důsledku prorůstového nastavení se dostala celá skupina do lehkých problémů. „Výsledkem bylo, že jsme se uklidnili, nastavili jsme všechno lépe a ořezali zbytečné náklady,“ říká brněnský podnikatel. To ještě netušili, jak se jim bude čerstvě optimalizovaný byznys v následujících měsících hodit.

Pak přišel osudový březen 2020. Hned v ten večer, co bylo jasné, že se omezí otevírací doba, dal Vlachynský se šéfy všech svých podniků hlavy dohromady a začal hledat provizorní řešení. Takřka okamžitě například začali rozvážet drinky v lahvičkách, což byla ale jen maličkost na úvod.

„Jsem nenapravitelný optimista, a tak jsem až do poslední chvíle věřil, že nenastane to nejhorší,“ říká Vlachynský. Jenže ono nastalo. Jakmile se ukázalo, že bude zavřeno úplně, úspěšný podnikatel se psychicky sesypal. Jak sám napsal ve velmi osobním postu na LinkedInu, dostihla ho vyčerpanost, nebyl schopný souvislejší myšlenky a vypil nemalé množství alkoholu.

vlachynsky4

Tým Jana Vlachynského čítá už sto padesát lidí

Foto: Lidi z Baru

Právě v této fázi příběhu se ale naplno ukázala síla týmu, který kolem sebe Vlachynský osm let budoval. Už dříve se nebál svou organizaci více decentralizovat a klíčová rozhodnutí nechat na spolupracovnících. Ti začali spontánně generovat celou řadu nápadů, které mohly podniku pomoci, a stejně jako před pandemií šli takřka do každého nápadu, co jim přišel do hlavy.

„Začaly se dít věci. Už nebyl důvod sedět na zadku a litovat se. To mě vlastně zachránilo,“ říká Vlachynský s odstupem. Nové metody, jak zajistit příjem, generovaly jen malé skupinky zaměstnanců ze stopadesátičlenné bandy.

Sahaly od těch intuitivnějších, jako je rozvážení drinků, výdejní okénka či nové vaření obědů, až po zcela originální. Dva kolegové vytvořili deskovou hru na motivy Lidí z Baru, třicet dalších spolupracovalo na koktejlové kuchařce, kterou od nuly až k prodeji dotáhli za měsíc.

Další dvojice přišla s nápadem na vyrábění triček a různého merchandisingu. Všechny nápady a výtvory se začaly koncentrovat na e-shopu Lidí z Baru a přidal se i tradiční sortiment, jako je třeba Zázračná limonáda. Jiní dělali web s podcasty. To vše i přesto, že podle Vlachynského se pro mnohé jednalo o psychicky těžké období, protože oproti společenské práci na baru trávili čas spíše sami.

Už na konci března 2020 tak mohl brněnský barový král napsat, že je podnikatelsky nejšťastnější, co byl za dlouhou dobu. Při našem rozhovoru se navíc zdá, že ho dobrá nálada neopustila ani rok poté, co se pod tíhou situace sesypal, aby vzápětí začal hýřit novými nápady. Situace v pohostinství, kde má téměř výhradně ukotven svůj byznys, se přitom zásadně k lepšímu neposunula.

Brainhacking i pomoc od ostatních

Brněnský podnikatel měl i další štěstí v neštěstí. Jen pár týdnů před pandemií totiž finalizoval projekt brainhack drinku nazvaného Zázračná Osmička. Nápoj složený z matchy, guarany, L-theaninu nebo citikolinu má pomáhat lepší bdělosti, soustředění a proti stresu.

Model postavený výhradně na online prodeji a předplatném po osmi plechovkách se ukázal jako ideální do pandemické doby. Dnes má nápoj „na hackování mozku“ 450 stálých zákazníků a vznikl z něj další pilíř podnikání, kterému se daří a není závislý na otevřeném baru nebo hotelu. Pokud je prý nějaký nápad, kterému Vlachynský věří i do budoucna, je to právě Zázračná Osmička.

vlachynsky2

Kavárna, bar i noční podnik v jednom. To jsou 4pokoje

Foto: 4pokoje

Nutno podotknout, že pomohly i státní kompenzace. Díky tomu, že Lidi z Baru tvoří z většiny lidé v hlavním pracovním poměru, mohl si Vlachynský dovolit udržet zaměstnance i platit nájem. Sám tvrdí, že kdyby u něj pracovala většina lidí na dohody, situace by mohla být zcela odlišná. Velké díky prý patří také stálým dodavatelům, kteří celou skupinu podrželi.

Improvizační atmosféra i vzhledem ke stále neutěšené situaci přetrvává mezi Lidmi z Baru dodnes. „Vytvořili jsme vlastně jakýsi inkubátor mikrostartupů. Zkusí se deset nápadů, z toho pět nefunguje, tři jsou v pohodě a dva jsou obrovsky úspěšné a něco i vydělají,“ popisuje Vlachynský.

Aktuálně tak jedna část týmu pracuje třeba na nápadu bezobalové drogerie. Ještě stále se prodává i vaječný likér, který vyráběla Super Panda Circus Bar o Vánocích. „Lidé nám mohli utrhat ruce, protože byl fakt dobrý, takže do příštího roku pracujeme na tom, abychom ho mohli vyrábět po tisícovkách,“ směje se brněnský hybatel noční scény, když je zrovna otevřená.

eva-pavlikova

Přečtěte si takéBlízko smrti i závislost nejen na práci. Eva Pavlíková je novou šéfkou Česko.Digital a vypráví svůj složitý životní příběh

Chystá se také rozšíření knižní řady – ano, i sem Lidi z Baru pronikli. Vznikne diář na rok 2022, který doplní již vydaná Vlachynského monografie, nazvaná příznačně Šéfové jsou kokoti. Vyšla na podzim a šéf skupiny v ní popisuje osobitým způsobem vlastní podnikatelskou cestu: „Když říkám, že šéfové jsou ko***i, tak vlastně mluvím o své minulosti, protože jsem spoustu věcí dělal špatně.“

Nečekejte ale konkrétní rady nebo odpovědi. Kniha má hlavně vyvolávat diskuzi o tom, jak dnes definujeme dobrého lídra a jestli náhodou není přístupů k leadershipu více. Mimo jiné obsahuje svérázně pojmenovanou kapitolu Nebuď jako Steve Jobs.

Bez světla na konci tunelu, ale jede se dál

Otec tří dcer, nadšenec do barů, podnikatel a autor v jednom už dnes nepochybuje, že jeho „barová“ skupina i jednotlivé podniky krizi přežijí. „Ne že bychom měli pozitivní cash flow, ale už jsme schopni fungovat beze strachu. Světlo na konci tunelu nevidíme, ale můžeme takto přežívat delší dobu,“ počítá.

Vlachynský je teď natolik velký optimista, že se chystá dokonce na rozšíření svých aktivit v hotelnictví. Kromě rozšíření konceptu Anybody do franšízového modelu finalizuje také koupi hotelu ve Vranově nad Dyjí.

„Plán je jednoduše vytvořit dostatek kanálů na to, abychom nebyli závislí na otevření. A potom, až se otevře a poběží všechny směry, na tom budeme opravdu hodně dobře,“ směje se.

Z brněnského barového krále tak pandemická doba postupně vytváří čím dál tím víc univerzálnějšího podnikatele. Na otázku, zda je nějaké odvětví, do kterého by nešel, odpovídá v duchu svého prozaměstnaneckého přístupu: „Půjdu do toho, když kolem mě budou schopní lidé, s nimiž to dám dohromady. Bez týmu jsem bezruký a beznohý.“

***

Inovace podporují také partneři Innovators 20. Hlavním partnerem projektu je ČSOB, dalšími podporovateli jsou technologická společnost Trask, logistická společnost Zásilkovna, softwarová společnost SAS a český startup Keboola zabývající se vývojem cloudové platformy.

partneri-in20-copy

Partneři Innovators 20

Redaktor CzechCrunch, student politologie a mediálních studií na FSS MU. Píše texty o vesmíru, sociálních sítích a technologiích.