Stroj času do Zlína na počátku 20. století. Nová výstava představuje sérii kolorovaných fotografií z éry Tomáše Bati

Pro Tomáše Baťu bylo důležité příjemné pracovní prostředí, továrny proto obklopovala zeleň

Foto: Josef Vaňhara/SOkA Zlín

Zařízení pro barevnou fotografii existovala už na počátku 20. století, kvůli vysoké technické i časové náročnosti se ale téměř nepoužívala až do doby o několik desítek let později. Proto si s černobílými obrázky dodnes spojujeme staré časy, do nichž můžeme nahlédnout. Nová výstava Nejde-neexistuje! organizovaná Nadací Tomáše Bati nám ale dovoluje nahlédnout do legendárních Baťových továren zcela moderní perspektivou díky kolorovaným fotografiím.

Koncepčně je rozhodnutí k jejich vytvoření dokonale logické. Odkaz nejslavnějšího českého byznysmena Tomáše Bati pro mnohé není pouhou historií, ale neustále živou inspirací. Barva dodává už tak dynamickým záběrům z jeho doby novou vrstvu imerze. Funguje tak trochu jako stroj času, díky němuž se před námi sto let vzdálené momenty opět zpřítomňují.

Většina z celkem 20 fotografií vybraných do výstavy není okázalá, naopak jde o kvalitně odpozorovaný běh každodenního života ve Zlíně první poloviny minulého století. Přesto zachycené výjevy ukazují vše, co si se zlatou érou českého obuvnictví spojujeme. Na jedné fotce tak vidíme zaměstnance dílny na výrobu kopyt pohroužené do práce, na jiné zase slavné červené baťovské domky.

Proměna rodiště v obuvnickou velmoc

Jako celek vytvářejí sugestivně působící příběh jednoho z největších českých úspěchů přinejmenším moderní historie. Řemeslo, které zdědili po otci, přetavili Tomáš Baťa a jeho bratři v byznys s globálním měřítkem a téměř k nepoznání přitom proměnili také své rodné město. Výrazně se zvýšila nejen jeho populace, ale také úroveň služeb, kultury a společenského života.

nadace-tomase-bati-nejde-neexistuje-5

Zlín, moderní české město 30. let

Foto: Josef Vaňhara/SOkA Zlín

Za čtyři dekády se z relativně malé vesnice díky obuvnickému podniku stalo moderní město se všemi vymoženostmi doby a vysokou kvalitou života. Bratři Baťové si přitom Zlín jako centrum svého byznysu nevybrali nijak složitě, ale prostě proto, že byl jejich rodištěm. Růst města pak v zásadě představoval součást růstu byznysu, který pro rozvoj potřeboval zajistit své pracovníky.

Do konce 20. let, kdy byl Tomáš Baťa starostou Zlína, tam kromě továren, bytů nebo obchodů vznikly i školy pro muže a ženy, moderní nemocnice, kino pro 2,5 tisíce diváků a dokonce filmové studio. V něm se natáčely reklamy na boty a jejich tvůrci měli široký prostor pro kreativitu. Filmové ateliéry Zlín se později staly zásadními pro rozvoj českého animovaného filmu, uznávaného i ve světě.

Ve všech těchto směrech přetrvává Baťův vliv dodnes i mimo myšlení mnoha dnešních lidí z byznysu. Ikonická značka bot, ve 30. letech největší na planetě, je dodnes velmi aktivní v Česku i mnoha jiných zemích. Architektura průkopnického města je ve Zlíně viditelná v čele se známou budovou 21. Právě stavbu někdejší centrály Bati zachycuje jedna z revitalizovaných fotografií.

„Námětem pro vznik výstavy se pro nás stal náš osobní zážitek, jejž jsme v nadaci shodně měli při pohledu na první kolorovanou fotografii Tomáše Bati, kterou nám Vladimír Parízek ukázal,“ popisuje manažerka Nadace Tomáše Bati Gabriela Končitíková. „Skrze barevný snímek nám byl zvláštním způsobem bližší,“ dodává.

nadace-tomase-bati-nejde-neexistuje-4

Vynálezce František Křižík a Tomáš Baťa

Foto: František Evják/SOkA Zlín

nadace-tomase-bati-nejde-neexistuje-8

V Baťově škole práce se učilo i rozvíjet svoje koníčky, jako stavbu modelů letadel

Foto: Petrůj/SOkA Zlín

Technika tvorby kolorování fotografií je paradoxně snad ještě podstatně náročnější, než bylo před více než sto lety pořizování barevných záznamů. Pro realistický výsledek jí musí předcházet podrobné studování dobových reálií, samotné kolorování pak zahrnuje několik vrstev a mnoho hodin detailní práce. Vladimír Parízek celý proces vysvětluje blíže:

„Kolorování spočívá ve vytvoření nových vrstev fotografie, kdy jsou jednotlivé části ručně překresleny a nahrazeny barvou, která se prolne do stupňů šedi. K dosažení reálného výsledku se nanáší další vrstvy, aby se zvýraznily hrany záhybů oblečení, vrásky, části objektů a podobně. Další vrstvy obsahují například nečistoty a rez. Zkombinováním průhledností vrstev, dosycením a úpravou světelnosti vzniká finální obraz.“

divan9

Přečtěte si takéOd smetáčku po Francovku. Designér Ivan Dlabač prorazil v českých domácnostech a jeho lůžko si zkusil i Kevin Spacey

Výsledky rozhodně stojí za to. Ačkoliv se výstava fyzických výtisků fotografií musela chvíli po spuštění loni na podzim zavřít, digitální verze vytvořená na webu je pořád působivá. Všechny fotografie doplňuje komentář vysvětlující kontext a přetahováním posuvníku dokonce můžeme přímo porovnat černobílé verze s těmi dobarvenými.

I když jen přes obrazovku, pokaždé na nás z přechodu dýchne obrovská ambice měnit realitu k lepšímu. Kdy jindy si takovou zkušenost prožít než v době stále trvající globální krize. „Nejde-neexistuje!“ je jedním z baťovských citátů a autoři po něm pojmenované výstavy věří, že nám inspirativní pohled do minulosti dokáže také osvítit budoucnost.

nadace-tomase-bati-nejde-neexistuje-2

21. budova musela mít po obvodu kolejnice pro umývače oken

Foto: SOkA Zlín

nadace-tomase-bati-nejde-neexistuje-6

Baťovské domky

Foto: Josef Vaňhara/SOkA Zlín

Student filozofie a filmových studií, fanoušek vědy, umění a moderních technologií.