Urazila 5 miliard kilometrů a přinesla vzorek z asteroidu. Na Zemi se vrátila kapsle z japonské sondy Hajabusa2

Ilustrace sondy Hajabusa2

Foto DLR/Flickr

Psal se 3. prosinec roku 2014, když se z kosmického centra Tanegašima v Japonsku vznesla raketa s družicí Hajabusa2, které měla nadmíru ambiciózní cíl – dopravit na zpět na Zemi vzorky z asteroidu. Téměř o šest let a pět miliard kilometrů později toho skutečně dosáhla. V australské buši totiž přistálo zhruba 40centimetrové pouzdro, nejspíš s méně než gramem nesmírně cenné horniny.

Celou misi zaštiťuje Japonská vesmírná agentury (JAXA). Její vědci si vytyčili cíl poznat více o původu vnitřních planet sluneční soustavy, k čemuž měla přispět právě planetka Ryugu, která byla vybrána jako hlavní zájem mise. Na první pohled je přitom Ryugu docela nezajímavý objekt.

Planetka má průměr zhruba 900 metrů a patří do skupiny asteroidů, které jsou nejběžnější. Pod jejím, geologicky mladým povrchem se ale nachází klíčové materiály, hlavně uhlík, které stály za formováním celé sluneční soustavy. Vědci tak předpokládají, že i přes malé množství pomohou vzorky k významným vědeckým objevům.

Japan Asteroid

Takto vypadala lokalita přistání vzorků z asteroidu

Foto: JAXA

První plány mise ležely v agentuře JAXA už v roce 2009. Pro účely odebrání vzorku i dalšího zkoumání planetky nakonec vznikla sonda, která i s palivem váží přes půl tuny a její pohon má na starost čtveřice xenonových motorů. Opatřena byla samozřejmě i širokou paletou vědeckých přístrojů.

Trvalo bezmála tři a půl roku, než se Hajabusa2 k planetce Ryugu dostala. Začala kolem ní obíhat v červenci 2018 a pak ještě před samotným odběrem vzorků vědci celý rok zkoumali její povrch. Kvůli velké vzdálenosti a zpoždění v komunikaci jim navíc nezbylo nic jiného než část úkonů zcela automatizovat a věřit palubnímu počítači.

K povrchu Hajabusa2 vypustila hned několik vozítek, které ale kvůli nízké gravitaci Ryugu po povrchu spíše poskakovaly. Tři malé rovery, souhrnně nazvané MINERVA-II a vážící asi jeden kilogram, měly v září 2018 za úkol primárně nafotit povrch a měřit teplotu. Přestože jeden z nich selhal, zpět na Zemi se i tak povedlo vrátit asi 650 fotografií.

Výbušniny na získání vzorku

Druhý typ roveru, nazvaný MASCOT, vážil asi deset kilogramů a japonské družici ho dodaly týmy z Německa a Francie. Přestože kvůli jednorázové baterii mohl na povrchu fungovat jen asi šestnáct hodin, vědci ho vybavili spektrometrem, magnetometrem, radiometrem i kamerou.

Data z tohoto vozítka třeba ukázala, že Ryugu e téměř výhradně skládá ze dvou černých hornin a že nemá takřka žádné magnetické pole. V únoru 2019 se Hajabusa2 přiblížila bezprostředně k povrchu a vystřelila na planetku projektil z tantalu rychlostí 300 metrů za sekundu. Uvolněný materiál následně nasbírala a získala tak vzorky z povrchu.

Aby se ale vědci dostali hlouběji, tedy i ke staršímu a zajímavějšímu materiálu, museli přijít s těžším kalibrem. Zlatý hřeb programu tak nastal v dubnu minulého roku. Hajabusa2 vypustila ze svých útrob směrem k Ryugu měděný explozivní projektil a „schovala se“ de facto za její opačnou polokouli. O 40 minut později detonovalo 4,5 kilogramu plastické trhaviny.

jaxa2

Pracovník JAXA vyzvedávající cenné vzorky

Foto: JAXA

Vznikl tak kráter o průměru deseti metrů. Hajabusa se k němu vrátila až o dva měsíce později, v červenci 2019, když se z výbuchu usadil veškerý prach. Opět sestoupila k povrchu a sebrala vzorky. Na cestu zpět k Zemi se vydala až na začátku tohoto listopadu, po více než roce a půl. Využila tak momentální výhodné vzájemné pozice Ruygu a Země a 252 milionů kilometrů překonala za tři týdny.

Připomeňme, že značnou část úkonů popsaných v těchto řádcích sonda udělala zcela automaticky. Jinak tomu nebylo ani v případě přesunutí vzorků do speciálního kontejneru, který se na začátku prosince oddělil od sondy a zamířil přímo do zemské atmosféry. V sobotu 5. prosince úspěšně přistála v Austrálii, kde ji vědci vyzvedli. A její vzorky začnou postupně analyzovat.

Mise ještě nekončí

Pro samotnou sondu Hajabusa2 přitom mise ještě nekončí. Protože ji zbyla zhruba polovina veškerého paliva, vědci namíří její kurz ke dvěma dalším planetkám. K první z nich by mohla Hajabusa2 dorazit v roce 2026, k druhé v roce 2031.

Jak už napovídá název sondy, Hajabusa2 měla svou stejnojmennou předchůdkyni. Tu japonská agentura vypustila v roce 2003, ale po značných potížích se dostala kapsle zpět na Zemi až v roce 2010. Ovšem s tím rozdílem, že samotná sonda tehdy shořela v atmosféře. Přesto se tehdy – jako vůbec poprvé – podařilo přinést na Zemi mikroskopické vzorky z asteroidu.

Odkaz obou japonských sond převzala před čtyřmi lety i americká NASA. Tehdy vypustila sondu OSIRIS-REx směrem k pětisetmetrovému asteroidu Bennu. Letos v říjnu na něm sebrala něco mezi šedesáti gramy a dvěma kilogramy vzorků. Zpět na Zemi se dostane v roce 2023.

Redaktor CzechCrunch, student politologie a mediálních studií na FSS MU. Píše texty o vesmíru, sociálních sítích a technologiích.