Apple představil iPhone 12 mini jakoby mimochodem, jako telefon doplňující standardní modelovou řadu. Na jednu stranu je snadné o něm takto přemýšlet. Je to ale vlastně zařízení, jaké se na trhu objevilo naposledy před čtyřmi, možná sedmi lety. Malý velký telefon, který okouzlí nejednoho fanouška jablečných telefonů.

iPhone 12 mini je právě díky své velikosti tak trochu nenápadně působivý. Zatímco iPhone 12 Pro Max vypadá a v ruce působí přesně tak na hraně technologických možností, od menšího telefonu jsou stejné schopnosti nečekané, tudíž je snadné ho podcenit. Uniformní černý kvádřík, který přesně padne do ruky, zkrátka působí příliš přívětivě na nekompromisní mobilní zařízení.

Do velké míry jím ale je – oproti mnohem větším a mnohem dražším telefonům nezaostává v detailech designu, kvalitě zpracování, kvalitě displeje, výkonu ani fotografických schopnostech. Ačkoliv před časem byla podobně malá zařízení na denním pořádku, dnes působí skoro až protiintuitivně. Člověk by od nich automaticky očekával méně, ale méně nedostane.

Téměř. Jediné nevýhody vůči standardnímu iPhonu 12 nebo 12 Pro jsou spojeny paradoxně právě s neochotou přicházet s kompromisy jinde, jako u čipů pro 5G, tenkého designu nebo maximální kvality dvoukamerového systému. Pro mnohé se ale ukáže, že jejich vnímání záleží hlavně na samotném uživateli.

Teoreticky nic nového, prakticky velké věci

Považuji se spíše za praktického uživatele, což je jeden z důvodů, proč je mým telefonem stále iPhone 7. Novější zařízení sice mají nesporné výhody, ale sedmičce naopak nic zásadního ani v dnešním kontextu nechybí. Proto ostatně Apple i letos zažívá takový úspěch s druhým iPhonem SE, který se oproti ní liší takřka jen procesorem. Je to racionální volba.

Racionální volby ale neposouvají hranice za potřeby k prostému nadšení. Například zcela zásadním posunem k němu je tak hned první zkušenost při zapnutí nového iPhonu 12 mini. Displej, který se rozprostírá od spodních hran telefonu až k horním u miniho spíše než velikostí oslní technologií. OLED sice ve dne, a v některých scénářích i v noci, vypadá podobně jako LCD – když je však rozdíl viditelný, je obrovský.

Nejvíce se to samozřejmě projeví u večerního sledování HDR videa. Omezené hrany displeje se u některých nočních scén naprosto rozplynou v okolní temnotě a totéž platí o černých pruzích u širokoúhlého obrazu. Zůstane jednoduše jen samotný obsah, vše ostatní zmizí v pozadí. Samotné HDR pak má i na relativně menším 5,7palcovém displeji velký dopad.

Nové iPhony se tak z hlediska kvality obrazu stávají pro většinu lidí nejlepšími zařízeními, kde sledovat třeba Apple TV+, které po roce už má co nabídnout, vše navíc v HDR. Tento formát zdůrazňující rozdíly mezi tmavými a světlými místy v obrazu paradoxně nedokážou se správným dopadem zobrazit nejnovější iPady, MacBooky ani iMacy.

Ve stejném duchu se nesou zkušenosti z každodenního používání. O několik let novější telefon dnes neumí zásadně nové věci, ale dělá je lépe, takže to, co dobře známe, jde najednou rychleji, kvalitněji, přirozeněji.

Spíše než u samotného spouštění aplikací se to přitom projeví u přepínání mezi nimi. Čip A14 Bionic v kombinaci i s menším množstvím RAM (iPhony 12 a 12 mini mají 4 GB, modely Pro 6 GB) aplikace znovu spouštět často nemusí, což ve většině případů znamená okamžité reakce. Zařízení, které se dobře vejde do ruky, minimálně hřeje i při větší zátěži, prostě funguje. Vlastně tady takové ještě nebylo.

Tak malý a dobrý telefon dosud neexistoval

Mobilní telefony od doby svého vzniku usilovaly o zmenšování paralelně s rozšiřováním funkcí. Kolem doby představení prvního iPhonu v roce 2007 ovšem nastal zlom, protože se z nich staly multimediální komunikační nástroje, těžící naopak z velkých zobrazovacích ploch. 

Paradoxně to byl právě revolucionář chytrých telefonů Apple, který své zařízení zvětšoval s nejmenší ochotou. Dává tedy smysl, že spolu s uvedením iPhonu 12 Pro Max s dosud největším displejem ve své historii vyšel také telefon podstatně menší než veškerá konkurence se srovnatelnou výbavou.

Velké telefony se totiž prodávají snadno, když automaticky působí jako impozantní. U iPhonu 12 mini naproti tomu musel Apple hledat rovnováhu mezi rozměry, baterií a schopnostmi, nic neomezit a zároveň zajistit dostupnou cenu. Výsledek nicméně působí skvěle a je to přesně takový telefon, na jaký mnozí čekali snad od iPhonu 5s.

Zlepšení vnímám i já jakožto uživatel „sedmičky“. Teoreticky jde o pouhých několik milimetrů seříznutých z šířky a výšky, ty však spolu s hranatým tělem znamenají snadnější a jistější držení v ruce. Jednoruční ovladatelnost přitom vůbec neutrpí, možná právě naopak. Nové vlajkové zařízení Applu po dlouhé době působí jako navržené kolem lidských rukou, ne jen funkcí.

Malý iPhone ale není zdaleka jen o lepší ergonomii. Použitý displej, který je stále větší než na jinak rozměrnějším iPhonu 7, tolik nevybízí k dlouhé konzumaci obsahu. Zejména ve srovnání s modelem 12 Pro Max se skutečně mnohem snadněji pokládá na stůl a obrací k jiným činnostem. V žádném případě to neznamená, že je mini pro takový účel nevhodný, jen představuje spíše okno k nahlédnutí než nástroj pohlcení.

S tím se pojí i baterie, poskytující pozitivní překvapení oproti některým recenzím. Pokud iPhone 12 mini slouží k rychlé komunikaci, občasnému poslechu hudby, pár fotografiím a krátkým návštěvám sociálních sítí, může postačit ho nabít dokonce v polovině druhého dne. To ale platí jen pro skutečně nenáročné uživatele.

Jeho největší problém přitom nebude ve výdrži po vybalení z krabičky, nýbrž po několika letech používání. Zatímco větší iPhony se z bezproblémově jednodenních zařízení stanou pohodlně jednodenními, menšímu 12 mini už bude chybět dech. Úplně totéž zažívám s iPhonem 7, přičemž platit za výměnu baterie u čtyřletého telefonu se mnoha lidem nebude chtít.

Budou proto ostatní modely jistější volbou? Ano. Stejně tak v určitých ohledech přeci jen nabídnou o trochu víc, jako imersivnější sledování videa, teleobjektiv s optickým zoomem nebo kvalitnější detaily nočních fotografií u iPhonu 12 Pro Max. Možná ale tento seznam můžeme naopak vnímat jako kompromisy spojené s poněkud odlišnou ideou telefonu jako multimediálního centra než efektivního nástroje.

iPhone 12 mini je z této perspektivy zařízením, které oproti všem ostatním ve stejné cenové a funkční kategorii vynikne častěji než naopak. Pokaždé, když ho držím v ruce, prostě funguje, sebevědomě zvládá takřka cokoliv, co po něm chci, a nemusí se uchylovat k velkým gestům. Apple se u něj rozhodl jít cestou relativně nenápadného průkopníka, vynikajícího potichu.

V čem naopak poměrně přesně následuje loňská zařízení, je cenová politika. Základní iPhone 12 je sice s cenou začínající na 25 tisících dražší než iPhone 11, konečně však dostal OLED displej a podporou 5G je připraven na následující roky. iPhone 12 mini naproti tomu při 22 tisících stojí takřka stejně jako před čtyřmi lety „sedmička“.

Jestli má smysl připlácet čtyři, potažmo téměř deset tisíc za Pro verze, je složitější otázka než kdy dříve. Nejzásadnějšími body jsou nicméně o trochu atraktivnější design i více možností díky optickému zoomu a detailů ve fotografiích za zhoršených světelných podmínek.