Čekal 10 let, než budou lidé na jeho chytré kostky pro ovládání domácnosti připraveni. Teď s nimi jde do světa

Tomáš Poláček s chytrými kostkami

Foto: Archiv TP

Jsou tak jednoduché, že byste je možná považovali za trochu zvláštní dekoraci. Za takový domácí lapač prachu. Dřevěné kostky Tomáše Poláčka ale mají jasný účel. Jsou to velmi nezvykle zabalené ovladače chytré domácnosti, které extrémně zjednodušují nastavování všeho. Ovládáte prostě tím, jakou stranou kostku otočíte nahoru. To tzv. smart home otevírá lidem, kteří o něm doteď nemohli nebo nechtěli ani zavadit.

Není tu žádný displej, tlačítka, vlastně ani viditelná elektronika. Zapomeňte na termíny typu uživatelské rozhraní, nastavování, aktualizace a softwarová hlášení. V těchto pojmech není třeba přemýšlet. Zařízení nevypadají ani jako něco, co by si zasloužilo označení smart. Chytrá ale jsou.

Minimalistické krychle ze dřeva mohou nastavovat teplotu, zhasínat i měnit barvu světla, zapínat televizi i herní konzole nebo nastavovat budík, topení, rolety či větrání. Nebo se spárovat se zásuvkou a tím ovládat vlastně cokoliv, co v ní je. A především – z toho, co nabízí, umějí zařídit jakoukoliv kombinaci.

„Nastavíte si budík na 6.30 a podle toho se začnou otevírat rolety, zvyšovat intenzita osvětlení, zapne se podlahové vytápění, přičemž v koupelně se spustí třeba o půl hodiny dřív. Začne se vám vařit kafe. Jedním pohybem dokážete spustit několik nastavení v rámci svého domu,“ popisuje Poláček. Nebo můžete naopak najednou zapnout televizi, zhasnout a stáhnout žaluzie. Prostě tím, že kostku nějak postavíte.

kostka-polacek

S jednoduchými krychlemi jde ovládat chytrá domácnost

Foto: Tomáš Poláček

Rozšířit si svou chytrou domácnost o nový přístroj není ani složité, ani neobvyklé. Jenže má to za následek skutečnost, že se doma hromadí stále více ovladačů. Stačí jen klasika, která nemusí být nijak zvlášť chytrá: jeden ovladač na televizi, další na satelit, Blu-ray nebo DVD přehrávač, herní konzoli nebo i starší zařízení. Někde k tomu připočtěte ovládání světla, venkovního stínění, případně klimatizaci. Každé nové zařízení se dá obvykle obsluhovat na dálku. A tím je myšlena další krabička s tlačítky.

Tomáš Poláček se ale tento systém rozhodl postavit znovu a poněkud základněji. Jeho systém může zdárně zasvětit do chytré domácnosti řadu starších lidí – ty, kteří mají problémy s jemnou motorikou, nebo třeba osoby s poruchou zraku, protože na kostky je možné vygravírovat Braillovo písmo. Ale také nechat některé části domu nebo přístroje ovládat děti. Případně jejich hlídání nebo návštěvu, to vše bez složitého zasvěcování a návodů.

„Produkt byl testován na lidech i zvířatech,“ směje se Poláček. Myslí tím hlavně vlastní domácnost a její obyvatele. Ověřil si, že kostce, na které jsou třeba obrázky, porozumí starší lidé i dvouleté dítě, na druhou stranu potomky ani psy nezaujme natolik, aby si s ní zbytečně hráli.

To, co spojuje člověka s elektronikou, je v tomto případě kvalitní dřevo a laserem vygravírované nápisy, případně obrázky na něm. Vše podstatné je pak ukryté uvnitř. Tím hlavním je akcelerometr, součástka, která umí poznat orientaci vůči zemi. Svou polohu vyšle rádiový systému pro řízení bytu nebo domu. Využívá přitom mimochodem pásmo, které je volné po celém světě, takže není třeba přizpůsobovat technické řešení pokaždé zvlášť.

Možnosti takového ovládání se samozřejmě musejí nastavit ve složitějším rozhraní. Ale jakmile je vše nastaveno – respektive jakmile to v mnoha domácnostech udělají děti, vnoučata nebo servis smart home techniky –, stačí už jen vrhnout kostkou. Případně mnohostěnem.

Podoba těchto zařízení otevírá celý systém pro luxusnější prostory, hotely, zasedací místnosti a domácnosti, které zajímá design. Starší lidé se zase nemusejí bát aktualizací, antivirů nebo nečekaných hlášení. Zkrátka se nemusejí bát chytrou techniku ovládat.

Doteď se tento zvláštní kus dřeva vyskytoval právě u Poláčků, jejich širší rodiny i známých. To se však nyní mění – nastává totiž doba sériové výroby. Poláček je aktuálně schopný distribuovat až 500 kostek měsíčně. Možná na ni narazíte někde venku, až se jednou dostanete do obchodů. Výroba se připravuje až na 5 tisíc kusů měsíčně a do Vánoc vybaví Poláček svými kostkami hned několik showroomů.

Kutilem odmalička

Poláček o sobě říká, že byl konstruktér snad odjakživa. „Od dětství mě bavilo vyrábět. Ten koníček mám teď jako pracovní náplň,“ popisuje. Co se týče systémů pro napojení kostek, vyvinul a pro sériovou výrobu připravil třeba převodník na ovládání audiovizuální techniky přes infračervené rozhraní, převodník na Wi-Fi/LAN pro používání internetové služby IFTTT nebo speciální verzi transceiveru pro kutily a studenty.

Vyvinul také nezávislé zásuvky, které jsou přímo řízené kostkou, nebo převodníky pro řízení rolet a integraci do chytrých žárovek. Tím to ale nekončí. Poláček je také elektrotechnikem, vývojářem elektroniky i konzultantem v ICT. Má řadu vlastních projektů – od jednoúčelových výrobků průmyslové automatizace po sériovou výrobu. Jeden z produktů, na který je obzvlášť pyšný, je decentralizovaný systém pro řízení budov.

plosny-spoj

Plošný spoj chytré kostky

Foto: Tomáš Poláček

V době, kdy se všichni snaží nacpat co nejvíce ovládání a správy do jedné ústředny, on postupuje opačně. Je to podle něj mimo jiné bezpečnější i logičtější. Na tomto jeho systému už funguje zhruba deset rodinných domů. V neposlední řadě řeší také techniku hlubokomrazicích boxů v nemocnicích. A protože ty se využívají pro skladování tzv. krevních derivátů (vzorků pro oblast hematologie a transfuze), není to nic pro slabší povahy.

„Není problém vyrobit zařízení na měření teploty v -50 °C. Ale pro -80 °C, což je tady potřeba, máte kompletně jiný materiál, součástky, techniku měření. Ten systém jsem vyvinul před patnácti lety a do dnešní doby se této technologii věnuji a rozvíjím ji,“ popisuje.

Roky vylepšování jedné technologie (v jeho případě více najednou) Poláčkovi prý vůbec nevadí. „Měření parametrů mobilní sítě je krásná věc. Z toho má člověk radost,“ říká a je jasné, že jeho zaujetí je pevné. I když dodává, že ho nejvíce potěší, když může svůj výrobek reálně chytit do ruky.

Senzory pro dědu

„Mimo jiné mám radost i z toho, když dostávám zpětnou vazbu z Japonska. Ze země, ze které je Walkman! Moje generace byla v osmdesátých letech vděčná za každý, na který si mohla sáhnout. A teď tam exportujeme,“ uvádí nadšeně. Onou zpětnou vazbou však myslí reakce na jeho projekt, který hlídá aktivity a tím pádem i zdravotní stav seniorů.

Především v Japonsku je totiž řada starších lidí, kteří žijí osamoceně. Pokud tedy doma třeba upadnou a nemají u sebe telefon, může trvat i několik dní, než si tragédie někdo všimne. Ale když mají v bytě chytře rozmístěné senzory, dá se zjistit, že je jim dobře, aniž by kdokoliv narušoval jejich soukromí.

„Nejsem pod tlakem velkých ukazatelů pro investory. Nemusím dělat rozhodnutí, se kterými bych produkt třeba i zadusil.“

„Něco nebude v pořádku, když se neotevírají dveře, nevaří se, nesplachuje se. Ty senzory můžou při neaktivitě generovat zprávu dětem nebo pracovníkovi pečovatelské služby, že je třeba konkrétního člověka zkontrolovat,“ popisuje Poláček. Takových senzorů nechal vyrobit už kolem deseti tisíc, přičemž pro jednu domácnost se jich uplatní zhruba patnáct.

Mohou být třeba v holi, bačkorách, kabelce nebo tašce, reagují na pohyb a s výdrží baterie okolo deseti let na ně není třeba vůbec myslet. „Jde vzdáleně vidět, jaká aktivita probíhá. A platformy na internetu pak udělají rozhodnutí, jestli mají někoho informovat,“ vysvětluje.

Někdy musíte počkat

Chytrá kostka má teď těžit ze všech těchto zkušeností. Aktuálně na ní spolupracuje asi patnáct lidí včetně těch, kteří podle Poláčkových nákresů dřevěné kostky vyrábějí. Přesto tvůrce myšlenky sáhne na každou z nich. Firmware do nich nahrává osobně. „Nepustím ho z ruky,“ usmívá se.

O atraktivitě nápadu mluví třeba i vítězství technologické řešení v soutěži T-Mobile Rozjezdy, což pro Poláčka znamenalo finanční injekci i napojení na další odborníky a také pozornost možných distributorů. Poláček totiž věří, že pověstnou „poslední míli“ k zákazníkovi kostka lépe urazí s jinými. Podobné zkušenosti už má se svými předchozími projekty, a proto teď řeší budoucí zaškolování partnerů a integrátorů, kteří spolupracují s developery.

„Ozvalo se mi jich několik, bavili jsme se asi s desítkou. Snažím se, aby to nebyli takoví, kteří by si navzájem konkurovali. Takže je tam healthcare, oblast inteligentních domácností, stavebnictví, užití i pro zahraniční aplikace. Mám jednání s několika společnostmi, které by mohly ten produkt zahrnout do svých služeb a zpracovat dál. Připravuji další showroomy,“ naznačuje.

03-polacek-vrtacka-a-laser

Chytré kostky jsou vybavené vygravírovanými nápisy.

Foto: Tomáš Poláček

Nejdůležitější období ale má přijít s příštím rokem. „Bude vidět,“ říká Poláček nekompromisně o své kostce. Jedná s firmami nejen v Česku, ale také v Německu nebo Francii. A přes ně by se systém mohl dostat ještě dál. Třeba do Dubaje – tam má aktivity jeden z tuzemských zájemců.

Všechny plány mají proběhnout bez investora v zádech. „Chci, aby produkt zrál,“ popisuje. A to zrání myslí opravdu vážně: samotnou kostku totiž vymyslel před deseti lety. „Nejsem pod tlakem velkých ukazatelů pro investory. Nemusím dělat rozhodnutí, se kterými bych nebyl spokojen a pod jejichž tlakem bych produkt třeba i zadusil,“ myslí si.

Růst potenciálu

Kromě tlaku je tu však ještě jeden, možná důležitější důvod, proč nepospíchat. Chytrá kostka v roce 2010 by podle Poláčka prostě neměla zdaleka takový potenciál. Je to prý asi jako s počítačovou myší – její samotná existence se datuje do šedesátých let minulého století, ale lidé s ní běžně začali pracovat až o dvacet let později.

A tak to vlastně vidí i s desítkami nápadů, které má teď v hlavě. „Někdy je třeba počkat na poptávku,“ krčí rameny a dodává, že občas i na pochopení. Pokud totiž na něco chcete patent, musí celý systém nejprve pochopit pracovník úřadu. Tak se třeba Poláček neúspěšně pokoušel v roce 2001 podat patentovou přihlášku na systém, který by umožňoval lokální komunikaci mezi zařízeními jen tím, že je nějaké další zařízení poblíž. Tedy vlastně totéž, co teď dělá eRouška.

mars-martan

Přečtěte si takéRudá planeta fascinuje lidstvo a dobýt ji chce i Elon Musk. Co nás čeká na Marsu, až tam jednou zamíříme?

„Chtěl jsem to použít na lokální inzerci a seznamování lidí obecně. Že kdyby někdo jel v autobuse, byl na diskotéce, zařízení by mu řeklo: ‚Hele, tady je někdo se stejnými zájmy. Tu máš kontakt, pojďte si povídat‘,“ popisuje. Technologie na to tu už tehdy byly. Jenže porozumění ne.

Co bude tedy podle Poláčka na řadě za dalších deset let? „Mohl by zmizet výdobytek z doby před šedesáti lety: počítače s jedním procesorem. Podobně jako mám svůj systém na řízení budov postavený na decentralizované technologii, věřím, že počítač jde taktéž sestavit na více procesorech, decentralizovaně. Jako mobilní telefony,“ věří.

„Vždyť my přežíváme na staré koncepci. Přitom počítače s desítkami až stovkami procesorů pro různé úkony může stroj odstartovat za vteřinu. Nebudete čekat, až se vám spustí video. A především, virus z internetu by vám nemohl napadnout data. Je to jen otázka koncepce. Sednout si k tomu, naprogramovat to. Nebýt líný to celé udělat ještě jednou, pořádně, od základu,“ uzavírá nadšený vynálezce.

Osoba, které se technologie a startupy vetřely do soukromého i pracovního života. Od té doby jimi žije.