Konec opisování nebo nepřítomného koukání z okna. Tomáš Jízdný na své střední škole zavádí virtuální realitu

Tomáš Jízdný, majitel Střední pedagogické školy Futurum v Praze

Foto: Futurum

Když Tomáš Jízdný před rokem a půl oznámil, že koupil pražskou Střední pedagogickou školu Futurum, měl v plánu z ní za použití moderních technologií udělat hub pro moderní středoškolské vzdělávání. Po prvním, byť nestandardním, školním roce hlásí úspěšný start a již brzy chce školu vybavit i virtuální realitou, která by měla výuku posunout na novou úroveň.

Střední škola podnikatele Tomáše Jízdného na první pohled nevypadá ve srovnání s jinými pražskými institucemi tohoto typu nijak netradičně. Ve všech třídách jsou standardní lavice, židle, akorát klasické tabule už z většiny nahradily jejich interaktivní verze nebo projektory. K běžné výbavě školáků patří kromě učebnic i tablety.

V jedné ze tříd ale právě první učitelé dostávají školení na práci se zařízeními Oculus Quest, moderními headsety pro virtuální realitu. Škola jich z vlastních prostředků pořídila hned šestnáct a plánuje je využít napříč třídami i předměty. Chce totiž ukázat, že využití této technologie je velmi bohaté a nemusí sloužit jen pro zobrazování virtuálních modelů buněk nebo atomů.

„Děláme to hlavně proto, aby děti uměly udržet pozornost, těšily se do školy a říkaly si, co bude zítra a co objeví. Role učitele není ve frontální výuce, ale měl by být pro studenty spíše průvodcem,“ vysvětluje osmadvacetiletý podnikatel motivaci za celou svou iniciativou, když nám představuje virtuální realitu, která má být dalším stupínkem v celé vizi.

jizdyvr_4

Tomáš Jízdý a Andrej Bracuga s novými VR sety

Foto: Futurum

Se zaváděním nových technologií na Futuru pomáhá budějovická firma Virtual Lab, která už má podobné projekty za sebou na jihočeských průmyslových školách a posunout se snaží také tuzemské zdravotnictví. V jižních Čechách studenti využívají virtuální realitu především k vizualizaci mechanických modelů, ale cíl je jít ještě dál.

„Žáci si nasadí brýle, objeví se společně ve virtuálním prostředí a už spolu mohou interagovat. Je to stále Amosova škola hrou. Mohou se objevit na povrchu Marsu, prohlédnout si společně kostru plejtváka nebo se zblízka podívat na atomovou reakci,“ popisuje využití Andrej Bracuga z Virtual Labu. Sám se prý snaží tvořit školu prožitkem.

Podle Jízdného se nejvíce nabízí použití v chemii nebo biologii. Virtuální realita se ale dá používat i v předmětech, kde na první pohled není primárním zájmem 3D model, který si budou žáci zblízka prohlížet. Naopak se může objevit třeba u výuky jazyků.

Představte si virtuální hotelovou recepci a zadání, kdy má žák interagovat s recepční a v angličtině si objednat pokoj. Systém díky mikrofonům rozezná klíčová slova a žáka bude nadále posouvat v úkolu. Místo modelové situace před tabulí bude student postaven prakticky před věrnou scénu ze života.

Futurum vidí díky virtuální realitě příležitosti třeba také v kulturní výměně. Chce do budoucna najít školu v zahraničí, která už je podobnou technologií vybavena, a žáky napříč světem propojit, třeba v rámci jedné interaktivní virtuální třídy. Na stejném principu lze ostatně spojit žáky v budoucnu i třeba v případě, že by se znovu musely zavřít školy kvůli pandemii.

Virtuální realita má i další výhody, které jsou spíše procesního rázu. Oproti jiným technologiím, u nichž je dnes často trendem na školách zakazovat, totiž může díky své povaze zvýšit pozornost studentů, protože jednoduše v brýlích neuvidí nic jiného než to, co mají „před sebou“. O takovém pozitivním efektu ostatně hovoří i český projekt VR Education.

„Schopnost se něco naučit exponenciálně vzrůstá.“

„Zpočátku jsou studenti z virtuální reality naprosto odvaření, ale postupně jim už to přijde normální a reálně se učí. Rušivých faktorů je naopak méně, protože se úplně eliminujeme koukání z okna, bavení se se spolužáky nebo opisování. Schopnost se něco naučit tak exponenciálně vzrůstá,“ tvrdí Bracuga.

Přesné návody na to, jak se bude virtuální realita používat na SPŠ Futurum, Tomáš Jízdný nemá a ani je nehodlá zavádět. Vše bude záležet na konkrétních učitelích, kteří jsou podle jeho slov novinkám vesměs otevření, což je klíčová premisa.

„Přistupuji ke každému učiteli s velkým respektem a vše nechávám na nich. Beru jejich názory, sám jen doporučuji a dávám jim nástroje. Jestli virtuální realitu zapojí jednou týdně nebo každou hodinu, to už nechci rozhodovat,“ vysvětluje Jízdný s tím, že žádná novinka nesmí narušit chod školy a VR proto bere alespoň zatím jako doplněk.

Tablety jsou nový normál

Technologickou novinkou a původně jen doplňkem ostatně bylo na Futuru i nedávné zapojení tabletů, které si studenti prvních ročníků musí ke studiu koupit. Za rok si však podle Jízdného učitelé i studenti na nové nástroje zcela zvykli a naučili se je používat.

Učitelé tak například mohou jednoduše sdílet poznámky se svými studenty, kteří si je pak nemusí slovo od slova opisovat, ale mohou svou pozornost směřovat k samotnému výkladu a více se zapojit do hodin. Všichni mají k dispozici sdílené složky, dostupné odkudkoliv. Poměr papírových učebnic se postupně snižuje a děti už je ve většině případů ani nemusí nosit domů.

jizdyvr2

S virtuální realitou se učili i učitelé

Foto: Futurum

Ve všech záblescích moderního vyučování to skoro vypadá, že by jeden z nejmladších angel investorů v Česku rád zrušil veškeré papíry a tradiční prvky. Zdání ale klame. „Papírová učebnice má svoje místo, nechceme je určitě opustit. Poměr se snižuje s větší digitalizací, ale není to o tom, že bychom je dali pryč,“ říká Jízdný.

Digitalizace ale je patrná i na straně učitelů. „Kdybychom tady spolu seděli před rokem, tak na stole stojí velký počítač a monitor s displejem 4:3. Dnes už má každý učitel svůj notebook, a když přijde do hodiny, připojí se během vteřiny třemi kabely,“ doplňuje Jízdný s tím, že technologie sjednotili po celé škole.

Učitelé mají zároveň díky vlastním notebookům možnost kontrolovat žáky, zda na tabletech nedělají něco jiného, než by měli. Podle Jízdného se to ovšem stává minimálně a děti používají technologie zodpovědně, protože je výuka baví.

„Věřím tomu, že kdyby tady učitel celou hodinu psal výpisky na tabuli a děti je opisovaly, tak na těch tabletech skutečně budou dělat něco jiného, než mají. Ale my se frontální výuku snažíme omezovat a učitel by měl s dětmi interagovat,“ vysvětluje mladý podnikatel synergii moderní pedagogiky a technologií.

„Frontální výuku se snažíme omezovat.“

Celá iniciativa má logicky větší potenciál na pedagogické škole, protože když se zde budoucí pedagogičtí pracovníci naučí technologie používat z pozice studentů, sami je spíše budou používat i ve své praxi. Tím tak přispěji k digitalizaci celého školství, což byla i Jízdného původní idea.

„Už před pár lety jsem se setkal s absolventy pedagogických škol, kteří v životě neviděli interaktivní tabuli. To pro mě bylo alarmující a fakt, že prostřednictvím jedné školy můžeme být v různých koutech republiky, byl důvod, proč jsem se začal angažovat právě tady,“ vysvětluje Jízdný.

V Česku jsou podle něj učitelé v technologiích stálo málo vzdělávání, přitom se prý sám při zavádění nových přístupů nebo nástrojů nesetkal ze strany kantorů s negativní zpětnou vazbou. Naopak i mnozí rodiče vyžadují ještě výraznější zapojení technologií, než je nyní.

Střední pedagogická škola Futurum začíná virtuální realitu na ostro využívat od letošního školního roku. V příštích měsících se zaměří zejména na nový software, protože po hardwarové stránce je podle Jízdného vybavená dostatečně. S Virtual Labem tak bude nadále pracovat na implementaci nových prvků na základě zpětné vazby od učitelů.

Redaktor CzechCrunch, student politologie a mediálních studií na FSS MU. Píše texty o vesmíru, sociálních sítích a technologiích.