Vzdělávání v souladu s přírodou. Italský architekt ukazuje, jak by mohly vypadat školy po skončení pandemie

Podoba školy v tzv. post-covid éře

Foto: Valentino Gareri

Za poslední roky jsme mohli vidět několik poutavých návrhů na co nejbližší propojení domů s okolní přírodou. Třeba panoramatické modulární obydlí s off-grid strukturou Casa Ojalá nebo odvážný italský tiny house. Tento trend se navíc v aktuální době stává ještě zásadnějším, a to kvůli pandemii, která lidi „vyhání“ do opuštěnějších oblastí. Jen o klasickém bydlení to ale být nemusí – stejně jako zázemí pro život může být v přírodě i zázemí pro vzdělávání.

Vnímá to tak i Valentino Gareri, který ví, že právě školy a další vzdělávací instituce jsou v době krize velmi exponované a vlády snad všech vyspělých zemí světa se snaží zavádět příslušná opatření, aby dětem a učitelům zamezily nevědomému rozšiřování viru. Gareri ovšem nechce sázet jen na roušky, rozestupy a zvýšenou hygienu.

Rovnou navrhuje zcela nový koncept školy, jež by byla umístěna v přírodě a sloužila jako inspirace pro školské budovy v tzv. post-covid éře, tedy období, kdy pandemie skončí a vše se vrátí do normálu. Jeho návrh má celou řadu specifik, přičemž tím nejvýraznějším prvkem je samozřejmě exteriér.

tree-house-school-2

Decentní dřevěné panely utvářející synergii s přírodou

Foto: Valentino Gareri

tree-house-school-4

V obklopení prstence a výhledem na dvorek

Foto: Valentino Gareri

Hlavní myšlenkou je, aby škola „dýchala“. Gareri chtěl od začátku vymyslet takové prostory, které by kombinovaly venkovní přírodu s vnitřními učebnami a koridory, což plánuje zajistit pomocí dvou masivních propojených prstenců vytvořených z křížem lepeného dřeva.

Uvnitř těchto prstenců by se pak nacházelo zázemí pro školky, základní školy i střední školy s tím, že by jednotlivé učebny měřily zhruba 55 metrů čtverečních a sloužily by pro 20 až 25 žáků. Navíc by byly spojeny s centrálním koridorem, přes který by šlo projít na venkovní dvorky plné zeleně a místa pro sezení.

Počítá se také s jídelnou, kavárnou, knihovnou nebo fitness centrem se stejnou strukturou jako bloky, kde by se vyučovalo. To vše s důrazem na maximální udržitelnost, které chce Gareri docílit jak přes šetrnější výstavbu ze dřeva, tak díky systémům pro ventilaci a sběr dešťové vody (například pro zavlažování), fotovoltaickým panelům nebo větrným turbínám, které by se nacházely v nejvyšším bodě budovy.

tree-house-school-3

Uvnitř učebny, kam by proudilo denní světlo

Foto: Valentino Gareri

Zvýšená pozornost by se měla klást i na modularitu celého stavení, kdy bude možné jednotlivé místnosti v případě potřeby dodělávat. Gareri totiž zmiňuje, že prstencovitá budova nemusí být v budoucnu jen školou, ale třeba i nemocnicí nebo dočasným bydlením, respektive něčím, z čehož by těžila širší veřejnost.

Je však nutné zdůraznit, že se jedná stále o návrh s poutavými vizualizacemi. Kdy a kde se nové zázemí, inspirované takzvanými stromovými domky, postaví, zatím není jasné. Minimálně ale může jít o zajímavou inspiraci pro ostatní architektonické ateliéry, které chtějí reflektovat post-covid éru a postarat se o budovy, které by splňovaly patřičné parametry „bezpečnějších“ míst pro setrvání.

tree-house-school-5

Minimalistický exteriér

Foto: Valentino Gareri

Od roku 2016 píše pro CzechCrunch hlavně o technologiích, zábavním průmyslu, udržitelnosti a designu. To vše z historického srdce Moravy.