Udržitelnější budoucnost létání. Aerolinky KLM otestovaly unikátní véčkový letoun s kabinou v křídlech

Koncept letounu Flying-V

Foto: TU Delft

Za jednoho z významných znečišťovatelů ovzduší je dlouhodobě považována letecká doprava, která v poslední dekádě zažívala obrovský boom. Krize ji sice vážně zasáhla a letadel nyní tolik nelétá, což ovšem neznamená, že je tím udržitelnost létání vyřešena. Světoví výrobci letadel a aerolinky proto usilovně pracují na nových technologiích, které by množství produkovaných emisí snížily, a KLM je toho dobrým příkladem.

Nizozemské aerolinky spolu s technickou univerzitou v Delftu uskutečnily první zkušební let funkčního prototypu letadla Flying-V, které je velmi podivným letadlem tvarovaných do písmene „V“ a které dle aerolinií může znamenat průlom v udržitelném létání. Jeho design je totiž navržen tak, aby bylo možné kabinu pro cestující, nákladový prostor i palivové nádrže umístit přímo do křídel.

Tím by mělo docházet k významné úspoře paliva. Prakticky je tak celý letoun jedním velkým křídlem poskytujícím vztlak. Unikátní tvar mu tedy zajišťuje lepší aerodynamické vlastnosti, menší odpor vzduchu a tím pádem i efektivnější hospodaření s palivem.

TU-Delft-flying-v2

Koncept letounu Flying-V

Foto: TU Delft

Výpočty inženýrů ukazují, že konstrukce o plánované délce 55 metrů činí letoun lehčím a aerodynamičtějším, díky čemuž by měl na stejné trase spotřebovávat o 20 % méně paliva než Airbus A350, který je označován za nejmodernější letadlo současnosti. Futuristické „véčko“ by navíc mělo být i přes své menší rozměry schopné přepravit stejný počet cestujících (314 osob) a stejný objem nákladu (160 m3) jako zmíněný Airbus.

První úspěšný let modelu

KLM poprvé představila svůj model futuristického letadla Flying-V již v loňském roce, u příležitosti oslav stého výročí založení společnosti. Do vývoje letadla bylo následně zapojeno několik partnerů, včetně zmíněné Technické univerzity Delft či výrobce letadel Airbus. Po dvou letech příprav, pozemních testů a rozsáhlém testování v aerodynamickém tunelu lze nyní říct, že model letadla již absolvoval svůj první úspěšný let.

Vedoucí projektu Roelof Vos a jeho tým výzkumníků a inženýrů sestavili model Flying-V o hmotnosti 22,5 kilogramu a délce 3 metrů, přičemž letové testy proběhly na dobře hlídané letecké základně v Německu. Úkolem pilota, který letoun ze země ovládal, byl vzlet, let s řadou zkušebních manévrů a přistání.

„Jednou z našich obav bylo, že letadlo může mít nějaké potíže se vzletem, protože předchozí výpočty ukázaly, že by mohlo dojít k přetáčení letadla,“ komentuje Vos. Tým ale zmenšený letový model zvládl vylepšit a k očekávané nežádoucí rotaci došlo až v 80kilometrové rychlosti. Let pak probíhal bez obtíží, až na o něco tvrdší přistání.

flyingv-test

Testovací model véčkového letounu Flying-V

Foto: Malcom Brown

Dalším chystaným krokem týmu je využití dat shromážděných během letu pro vytvoření a optimalizaci aerodynamického (softwarového) modelu letadla, což umožní jeho naprogramování na letovém simulátoru. Díky tomu bude možné s výzkumem dále pokračovat a pracovat na vylepšování letových charakteristik.

Změna tvaru může přijít dříve než revoluce v pohonech

Velkou výhodou přístupu k Flying-V je fakt, že toto letadlo v rámci snahy o snižování emisí sází na „pouhou“ změnu tvaru stroje a není tedy závislé na komplikovaném vývoji nových technologií pohonu. Ačkoli totiž svět vyhlíží nová bezemisní letadla s pohonem na elektřinu či třeba vodík, dá se očekávat, že jejich vývoj až k masové výrobě potrvá ještě velmi dlouho.

Přehodnocení přístupu k designu letadel tak může být velmi cenným mezikrokem s potenciálem pomoci letectví. Uplatnitelný navíc může být i po přechodu letadel na novou technologii pohonu. Tvar letadla je ostatně koncipován primárně s důrazem na aerodynamiku a co nejhospodárnější naložení s prostorem, takže na tom, jaké motory zajišťují samotný pohyb, vlastně nemusí při redefinici tvaru letadla až tolik záležet.

candela

Přečtěte si takéMá křídlo, létá vzduchem, ale letadlo to není. Candela Seven je první elektrická loď s technologií hydrofoilingu

Zajímavé je, že letadlo s tímto tvarem není nic zcela nového. Autorem tohoto tvaru je sice student berlínské technické univerzity Justus Benad, který svou myšlenku rozpracoval během stáže v Airbusu, ale výhody takového designu letounu objevil již před více než sto lety slavný letecký konstruktér Hugo Junkers. Ten v něm viděl ideální konstrukční řešení pro transatlantické lety, avšak sám svůj nápad nikdy neměl možnost vyzkoušet v praxi.

První velký prototyp letadla tohoto typu totiž musel po první světové válce na příkaz německé vlády zničit, a to z důvodu úmluv zakotvených ve Versaillské smlouvě.  K podobnému tvaru se vrátili nacističtí konstruktéři při vývoji letounu Horten Ho 229, jehož prototyp ale Němci naštěstí nikdy nedostali šanci nasadit do ostré akce.

Vidlicový tvar byl následně využíván i americkým letectvem, a to například u letounu Northrop B-2 Spirit a později u letounu v rámci projektu X-48, který rozpracovala NASA ve spolupráci s Boeingem.

Absolvent Mediálních studií na FSV UK. Baví mě technologie, mobilita, udržitelnost, fintech a cestování.