Avast se za 10 let zvětšil čtyřicetkrát a dál roste. První rok v roli šéfa jsem se rozhodně nenudil, říká Ondřej Vlček

Ondřej Vlček, CEO Avastu

Foto: David Sheppard/Avast

Když ředitel českého Avastu Ondřej Vlček pracuje na home office, opravdu kombinuje obě slova tohoto spojení. Vedle svého bytu nedaleko pražského Vyšehradu si totiž pronajal garsonku, ze které pracuje. „Mám samostatný vchod, takže vůbec nejsem rušen vnějšími vlivy,“ usmívá se během rozhovoru pro CzechCrunch, který děláme přes Zoom.

S nástupem třiačtyřicetiletého Vlčka do čela globálního antivirového giganta loni v červenci se v Avastu začala budovat nová éra. Tehdy přitom ještě nemohl tušit, že už první rok ve funkci bude muset řešit reputační krizi spojenou s divizí Jumpshot nebo globální pandemii koronaviru.

Se vším se však Ondřej Vlček a jeho tým dokázali popasovat a pod vedením nového šéfa Avast úspěšně nadále roste. Za první pololetí dokázal utržit bezmála deset miliard korun se ziskem ve výši 5,4 miliardy.

Velký bilanční rozhovor s Vlčkem jsme vedli při příležitosti prvního výročí od jeho nástupu do vedoucí pozice v Avastu. Vedle toho se objeví ke konci září také na konferenci Týdne inovací, které je CzechCrunch mediálním partnerem.

V červenci uplynul rok od vašeho nástupu do funkce CEO. Jak první rok v čele Avastu hodnotíte?
Hodnotím jej dobře. Spousta věcí se povedla, firma se úspěšně posunula dál. Zároveň jsme prošli třemi krizemi – měli jsme bezpečnostní problém, v lednu jsme řešili problém s Jumpshotem, a pak jsme stejně jako všichni ostatní měli problém s covidem. První rok ve funkci jsem se tedy určitě nenudil. (smích)

Ke krizím se ještě dostaneme. Jaké bylo přebírat globální firmu po deseti úspěšných letech, kdy ji vedl Vince Steckler?
Od začátku, co Vince nastoupil na pozici ředitele, jsem byl jeho pravou rukou, seděli jsme společně v kanceláři. Vince ve mně „vychovával“ svého nástupce, což bylo i veřejně známé. Deset let je zároveň běžná doba, kdy se CEO firem mění, takže to nebylo žádné velké překvapení.

Během těch deseti let Avast díky Vincovým schopnostem narostl více než čtyřicetkrát. Nechal za sebou obrovský kus práce a pro mě je to obrovský závazek, abych dokázal pokračovat v nastoleném růstu. Asi se mi nepodaří zopakovat čtyřicetinásobek, nadále však rosteme a firma prochází generační obměnou. Beru to jako kombinaci odpovědnosti a optimismu do budoucna.

vlcek-autor-david-sheppard-min

Ondřej Vlček, CEO Avastu

Foto: David Sheppard/Avast

Vedení firmy jste měl opravdu blízko, ale bylo něco, co vás po nástupu do pozice CEO na Avastu překvapilo?
Během tříapůlměsíční přípravné fáze na převzetí řízení jsem si udělal podrobnou mapu, jak to ve firmě chodí. S více než dvě stě lidmi jsem seděl na hodinových one-on-one setkáních, sepsal jsem si spoustu poznámek a udělal z nich dvacetistránkový výčet. Proto nemůžu říct, že bych byl z něčeho překvapen, mnoho věcí jsem tušil, ale bylo dobré slyšet je z první ruky. Potvrdil jsem si, že máme dobře našlápnuto a že většina lidí práci v Avastu nebere jen jako zaměstnání. Jedna z věcí, na které se zaměřuji, je proto firemní kultura.

Jakým způsobem ji rozvíjíte?
Začínám u naší mise – chráníme lidi. S tím se může každý docela lehko ztotožnit, ale samo o sobě to není dostatečně diferencované. Misi nadále rozvíjíme, aby byla pro Avast unikátní. Silné je u nás například téma svobody, před několika lety jsme měli slogan „be free“. Je to odkaz na náš freemium model, ale také na koncept svobody a občanství v době internetu, na což pak navazuje kybernetická bezpečnost.

Souvisí s rozvojem firemní kultury také nedávno oznámená posila vedení Avastu, Dita Přikrylová, která obsadí pozici ředitelky pro diverzitu a inkluzi?
Dita je pro firmu určitě skvělý úlovek. Diverzita je přitom slovo, které v českém kontextu není dobře pochopené. Mám pocit, že si ji lidé nešťastně pojí jen s kvótami, diverzitu berou jako nařízení od někoho shora nebo od regulátorů, bez hlubšího pochopení smyslu.

„Diverzitu beru jako jednu ze základních podmínek správného fungování firmy.“

Jak diverzitu vnímáte vy?
Já osobně beru diverzitu jako jednu ze základních podmínek správného fungování firmy. Jde o názorovou věc, kdy se o všem racionálně nebo i emočně diskutuje. Díky jiným backgroundům, zkušenostem a názorům jsou lidé diverzifikovaní a přinášejí různé pohledy, což ve stádovitém prostředí nevznikne. Je náročnější udělat takový tým funkčním, právě proto potřebujeme machra, jako je Dita, aby nám s tím pomohla.

Když se vrátíme k řízení firmy, vstupují do něj ještě nějak zakladatelé Pavel Baudiš a Eduard Kučera?
Jsou členové představenstva, které se schází jednou za čtvrt roku a řeší strategický rozvoj. Zároveň jsou spolumajitelé, dohromady vlastní asi 35 procent Avastu, pořád tak ve firmě mají největší část svého bohatství. Navíc jsou oba takové legendy, v začátcích všechno postavili a oddřeli, pořád za nás kopou a firmě věří. Přestože do dennodenní operativy nejsou zapojeni už dlouho, jejich odkaz je pro kulturu firmy důležitý.

Zajímavou zprávou při vašem nástupu do pozice výkonného ředitele bylo, že jste se vzdal svého platu a odměny vyplývající z členství v představenstvu dáváte na charitu. Co vás k tomu vedlo?
Asi před deseti lety jsem viděl zmínku o takzvaném „one dollar clubu“, ve kterém jsou machři ze Silicon Valley včetně zakladatelů i ředitele Googlu, Elon Musk a podobně velká jména. Rozhodli se vzdát platu a symbolicky brát dolar ročně, čímž vysílají dva signály. Jednak je jejich práce o něčem větším než o vydělávaní peněz a jednak jsou na stejné lodi jako ostatní akcionáři, protože mají smysluplný podíl ve firmě.

Už tenkrát se mi ta myšlenka líbila, a když řada být CEO přišla na mě, vzpomněl jsem si na ni. Nastínil jsem to doma, protože takové rozhodnutí souvisí i s mojí ženou, a plně mě v tom podpořila. Trochu to bolí, šlo o 1,4 milionu dolarů ročně (přes 30 milionů korun), ale rozhodl jsem se to udělat.

Avast se přitom oblasti podpory neziskových projektů věnuje dlouhodobě. Jen letos váš nadační fond věnoval na boj proti koronaviru 25 milionů dolarů, což je v Česku pravděpodobně historicky rekordní částka. Jak vznikla tato myšlenka?
Vznikla dost organicky. Původně jsme si v březnu dali za cíl do Česka přinést milion roušek, i když byly jejich ceny úplně přemrštěné. Měli jsme trochu problémy dostat je sem, nakonec se nám to povedlo, ale přišlo nám, že jde o příliš nesystematickou pomoc. Přemýšleli jsme, co s větším a udržitelnějším dopadem bychom mohli udělat, a zároveň náš CFO vypočetl, že bychom na pomoc zvládli vyčlenit 25 milionů dolarů, což je docela dost i v globálním měřítku. Představenstvo to jednomyslně odsouhlasilo a největší diskuze byla jen o tom, kam tyto prostředky půjdou.

Celkem 12 milionů dolarů jste vložili do COVID-19 Therapeutics Accelerator, který vznikl z iniciativy Nadace Billa a Melindy Gates a kde jste se osobně stal členem funders boardu. Co pro vás tato role znamená?
Ve funders boardu jsme měli asi dva nebo tři meetingy, kde jsme řešili, do kterých oblastí by měla pomoct směřovat, v podstatě jde o operativu. Původně toho chtěla tato organizace dělat strašně moc, nakonec se její zaměření vyprofilovalo jako podpora léčby covidu v zemích třetího světa. Tam totiž mají hlavně finanční problémy, v zemích prvního a druhého světa vlády investují dostatečně, mají spíš jen logistické nebo politické problémy. Samotná organizace je podle mě špičková, s Nadací Gatesových byl druhým spoluzakladatelem Mastercard a společně do ní vložili 250 milionů dolarů. Pak se k nim přidali další.

Dalších 8 milionů dolarů Avast vložil do CEPI, organizace zaměřené na podporu vědeckých týmů snažících se vyvinout vakcíny proti covidu. Jak se jim daří naplnit tento cíl?
V této organizaci podporují přes sto vývojových týmů. Jen část prostředků přitom směřuje přímo na vývoj molekuly vakcíny, mnohem větší část jde na klinické testy. Jsou hrozně nákladné navzdory tomu, že se dělají zrychleně a v horizontu jednoho roku. Celkový rozpočet CEPI je asi osm miliard dolarů, my jsme je tedy podpořili „jen“ tisícinou, podle nás je ale vývoj vakcíny jedinou věcí, která může celý problém jednorázově vyřešit. Pokud bude vyvinuta účinná a spolehlivá vakcína, na covid můžeme v průběhu let zapomenout.

ondrej-vlcek-avast31

Ondřej Vlček, CEO Avastu

Foto: Avast

Kdy očekáváte, že se schválené vakcíny dočkáme?
Je celkem možné, že to bude příští rok, ale bohužel existuje i nenulová pravděpodobnost, že to bude třeba za deset let. Zkušenost s jinými viry je, že do určité fáze testování vakcíny všechno vypadá dobře, a pak se objeví určitý druh lidí nebo genomy, pro které není vhodná. Bezpečnost takové vakcíny přitom musí být na opravdu vysoké úrovni. Pokud se má očkovat miliarda lidí, musí fungovat skutečně dobře.

Než se této vakcíny dočkáme, pravděpodobně bude spousta firem pořád fungovat v režimu home office. Jak to zvládáte v Avastu?
Na práci z domova jsme všichni globálně přešli poprvé v březnu. Proběhlo to překvapivě hladce, to ale zřejmě souvisí s určitým krizovým režimem a výjimečností situace, kterou jsme všichni procházeli. Kanceláře jsme postupně začali otvírat v červnu a červenci, pak jsme ale zaznamenali případy nákazy a rozhodli se opět zavřít.

„Režim práce se změní permanentně.“

Na jak dlouho?
V tomto režimu budeme fungovat minimálně do konce roku. Teď hodně přemýšlíme nad tím, jestli pak dojde ke znovuotevření kanceláří ve stejném režimu jako předtím, ať už to bude v lednu, březnu nebo kdykoliv. Druhá a pravděpodobnější varianta je, že se režim práce změní permanentně.

Jsou s tím spokojeni zaměstnanci?
Když jsme mezi nimi dělali průzkum, téměř polovina by už nadobro preferovala možnost práce z domova, respektive odkudkoliv. Pro nás je to jasný signál, že bychom měli změnit náš způsob práce a kanceláře víc přetransformovat na coworkingová místa, kde se lidé mohou setkávat a tvořit věci společně. Na samotné kódování nebo další činnosti, které pak dělají sami na počítačích, mohou dělat někde jinde. Model, který do budoucna vymyslíme, určitě nebude extra vybočovat oproti jiným podobným firmám.

Pracovní návyky se podle vás v tomto ohledu změní natrvalo?
Myslím si, že jde o konec jedné éry velkých officů. I ty největší banky a další korporace s obrovskými mrakodrapy v centrech měst během karanténních opatření zjistily, že se s nástupem práce z domova nic tragického nestalo. Většina firem si tak uvědomuje a uvědomí, že díky technologiím, preferencím mladé generace a důrazu na práci odkudkoliv vznikne to nejlepší řešení pro všechny strany.

avast-office-praha2

Pražské kanceláře Avastu jsou teď prázdné

Postřehl jste během tohoto období, jestli práce z domova nějakým způsobem ovlivnila produktivitu zaměstnanců? I některé české technologické startupy tvrdí, že byla na vyšší úrovni.
Nemám k dispozici žádné konkrétní číslo, které by produktivitu zaměstnanců měřilo. Na základě zmíněného průzkumu však dvě třetiny lidí uvedly, že se cítí být stejně produktivní. Zbylá třetina pak byla rozdělená na poloviny, část byla méně a část více produktivní. Problém, se kterým se potýkáme, však souvisí se způsobem leadershipu – jak se vedou týmy, jak se dělá agile.

Spousta těchto mechanismů je závislá na tom, že jsou lidé spolu a podílejí se na tvorbě nápadů. S chybějícími pozitivními nahodilostmi či neplánovanými setkáními a diskuzemi na chodbě, které vedou k novým nápadům a efektivitě, to jde mnohem hůř. Na vzniklou situaci nemá recept nikdo.

Jak vnímáte práci z domova vy osobně?
Je to trochu zvláštní. Poslední rok jsem se velké míře věnoval stavbě nového týmu – nový šerif potřebuje nové lidi. Například naši šéfku marketingu, která pracuje z Londýna, jsem přijímal přes Zoom, nikdy jsem ji nepotkal. Musím říct, že je to trochu divné, dokážeme však fungovat. Těším se, až budeme moci posílit socializaci, je důležité, aby se nový tým navzájem poznal a něco spolu zažil.

Změnil jste v práci nějaké své návyky?
Osobně se věnuji operativě asi polovinu pracovní doby a u ní je hodně důležité dotahování věcí do konce. Když něco vykopneme, máme systém na sledování jednotlivých úkolů a pokroků. To teď vyžaduje větší disciplínu, trochu se změnil projektový management a našel jsem si nové nástroje. Používáme třeba Zoom a různá napojení na něj.

„Přesun lidí na práci z domova nás akceleroval, lidé víc řeší bezpečnost.“

Jaké další nástroje používáte?
V Avastu interně fungujeme na G Suite, ve kterém už delší dobu existuje nástroj Tasks, předtím ale nebyl moc integrovaný a fungoval samostatně. Teď je docela šikovně navázaný do e-mailu a kalendáře, v práci mi dobře zafungoval.

Přesuňme se k byznysu. Jak koronavirová krize ovlivnila Avast?
V byznysu vidíme dva hlavní trendy. Přesun lidí na práci z domova nás akceleroval, lidé víc řeší bezpečnost a v polovině března jsme zaznamenali jednorázový skok. Zároveň zesílila intenzita útoků. „Zlí kluci“ si uvědomili příležitost, krize milují, protože jsou lidé víc náchylní skočit na návnady. Phishing i ransomware vzrostly o desítky procent, včetně útoků například na nemocnice, což zdůraznilo potřebu věnovat se otázkám bezpečnosti. Je nepříjemné a ne moc sympatické, že z krizí profitujeme, je však pravda, že s růstem podobných problémů roste i potřeba bránit se před nimi.

V případě zvýšené poptávky jde podle vás o jednorázový skok, nebo spíše dlouhodobý trend?
Kybernetická bezpečnost roste pořád a dlouhodobě. Za posledních dvacet let nenastala situace, že by tento trh klesl. Covid růst možná trochu akceleroval, trh by ale celkově rostl pořád. Podobně je na tom například e-commerce, její růst mohl být akcelerován příchodem lidí, kteří předtím online nenakupovali, rostla by však bez ohledu na to.

Největší aktuální otázka je, jaké budou dopady ekonomické krize. Ta se zatím pořádně nezačala projevovat, mnoho odvětví jako pohostinství a cestovní ruch šlo do kolen a na celém světě jsou desítky milionů lidí, kteří kvůli tomu přicházejí o práci. Vládní podpůrné programy jsou většinou krátkodobé, takže teprve za rok až dva uvidíme, jak se změní kupní síla populace. Trend digitalizace je pro nás jednoznačně dobrý, pokud ale přijde hluboká ekonomická krize, situace bude špatná pro všechny. Který z těchto dvou trendů převládne, uvidíme.

ondrej-vlcek-avast-top

Ondřej Vlček, CEO Avastu

Foto: Avast

Vypadá to tak, že minimálně investoři jsou optimističtí. Avast se nedávno zařadil do prestižního „klubu“ FTSE 100, tedy mezi stovku nejhodnotnějších firem obchodovaných na londýnské burze. Jak to vnímáte?
Z praktického hlediska jde „jen“ o valuaci firmy, čistě burzovní index. Není to žádný klub, který by se někde scházel. Samozřejmě to ale na druhou stranu nechci podceňovat. Být mezi stovkou největších firem na největší evropské burze je docela big deal. Regulátoři se na tyto firmy víc zaměřují, což je z mého pohledu výhoda. Další dobrá věc je, že to přináší investory, kteří investují právě do indexů, což nám zvětšuje objem obchodování.

Přináší to nějaké změny i pro vás jako šéfa takové firmy?
Osobně se mi tím zvětšil network. Například během krize jsem měl zajímavé meetingy s řediteli jiných firem, které jsou také ve FTSE 100. Někdy jsem se cítil až malinko trapně, protože nám krize spíš pomohla. Spousta firem ale kvůli covidu řeší šílené problémy a networking je důležitý, díky sdílení zkušeností není potřeba znovu vymýšlet kolo.

„Jumpshot byl fail a musíme se z něj poučit.“

Během doby, co jste ve funkci ředitele, se Avast ocitl i pod palbou kritiky ve spojení s kauzou Jumpshot. Máte pocit, že by se negativně podepsala na vašem byznysu?
Velmi pravděpodobně nás to z byznysového pohledu neovlivnilo, ale samozřejmě obecně nikdy úplně nevíte, na jakých číslech byste byl, kdyby krize nenastala. Žádný výkyv v číslech ale nebyl patrný. Obecně však tuto zkušenost nebereme na lehkou váhu, byl to fail a musíme se z něj poučit. K situaci jsme se postavili čelem a něco dělali, nemohli jsme se litovat.

Tady bych ale zmínil důležitou věc, o které se příliš nemluvilo. Už předtím jsme byli v procesu zbavování se Jumpshotu. Měli jsme dvouletý plán, jak to udělat, loni jsme jeho část odprodali jedné anglické firmě. V důsledku mediálního tlaku jsme se nakonec rozhodli celou divizi zavřít a odepsat, což bylo nepříjemné hlavně z toho důvodu, že tam pracovalo 300 lidí a většina z nich přišla o práci.

Jaké je tedy vaše poučení?
Dostali jsme jasný signál, že téma soukromí a integrity dat je hodně důležité. Udělali jsme spoustu vnitřních změn, pořádek v datech, předělali jsme interní systémy, privacy policy i externí audity. Zametli jsme si před vlastním prahem. Na druhou stranu vidíme příležitost pomáhat našim zákazníkům řešit ochranu soukromí ještě lépe, celou produktovou řadu směřujeme více k otázkám soukromí.

To souvisí s produktem BreachGuard?
BreachGuard je v této kategorii, ovšem vznikal ještě dávno před uzavřením Jumpshotu. Jde ale o zajímavý produkt, lidem umožňuje lépe pochopit, jaké všechny informace už o nich na internetu jsou. Starší produkt AntiTrack umožňuje vypnout nebo blokovat sledování zařízení uživatelů, což je prevence. BreachGuard se zaměřuje na práci s informacemi, které už jsou venku – ať už někde na internetu nebo darknetu. V některých případech umíme tyto informace i vymazat, což pochopitelně na darknetu nejde.

avast-office-praha-hq-min

Pražské sídlo Avastu

Foto: Avast

Ochrana osobních údajů na internetu se tedy stává dalším z pilířů vašeho rozvoje?
Určitě ano. Zajímavé v této oblasti je, jak je geograficky hodně odlišná. V určitých zemích jako Německo nebo Česko je téma datového soukromí v odborných komunitách minimálně pět nebo deset let. Naopak ve Spojených státech to donedávna většina lidí vůbec neřešila, možná až na některé „ultras“, kteří to řešili až extrémisticky. Povědomí běžných uživatelů se změnilo až v reakci na vývoj s Cambridge Analytica, ovlivňováním voleb nebo fake news. S tím rostla i poptávka po produktech na ochranu tohoto typu.

Abychom rozhovor ukončili výhledově – až budete na pozici CEO Avastu končit vy, třeba po deseti let od nástupu, kam chcete, aby se firma posunula? Jaký by měl Avast být?
Avast bude nejlepší bezpečnostní firma na světě. Bude to značka, kterou budou lidé globálně milovat a patrně toho budeme dělat ještě víc než jen čistě bezpečnost. Budeme expandovat také do dalších oblastí. Byl bych i konkrétnější, ale zatím nemůžu, vše přijde s časem. (úsměv)

Redaktor CzechCrunche, Slovák píšící česky. Buzzwords: Startupy, technologie, byznys, e-commerce.