Korály jsou zajímavým a komplexním organismem, který je klíčový pro vyvážené životní prostředí některých pobřežních oblastí i pro život dalších organismů. Bohužel klimatické změny a stále silnější znečišťování moří a oceánů způsobují prudký úhyn korálových kolonií, jež se z pestrobarevného světa plného života mění na mrtvé fragmenty připomínající lidskou lhostejnost vůči životnímu prostředí.

Ovšem ne každý přistupuje ke kondici korálových útesů se zavřenýma očima. Zejména mořští biologové ví o hrůzných statistikách, podle kterých za posledních 30 let uhynula přibližně polovina celosvětové populace korálů, a které naznačují, že bude hůř.

Podle zjištění pracovníků univerzity na Havaji může v příštích několika desetiletích dojít k úhynu až 70 procent přeživších korálů. Do konce tohoto století může být zdecimováno dokonce až 90 % celé korálové populace.

Mořští biologové proto dělají vše, aby se z tohoto jedinečného podvodního organismu nestal živočišný druh, který bude našimi potomky obdivován pouze z archivních materiálů, jako se stalo v případě blbouna nejapného, vakovlka tasmánského nebo korouna bezzubého.

Nejnovějším způsobem boje proti úhynu korálů, lépe řečeno pro podporu obnovy jejich populace, se mají stát hliněné dlaždice vytvářené pomocí 3D tisku, který nachází stále širší uplatnění. S nápadem na jejich vytvoření přišli vědci z Hongkongské univerzity, kteří začali tisknout vzájemně kompatibilní dlaždicové segmenty. Ty lze na mořském dně kombinovat do celých útesových struktur s cílem umožňovat korálům snadnější kolonizaci vybraného prostředí.

Každá z dlaždic má v průměru 60 centimetrů a je vyrobena z pálené terakotové hlíny. Dlaždice procházejí žárem 1 125 °C a jak je známo díky archeologickým nálezům terakotových nádob, pálená hlína dokáže v oceánu vydržet celá tisíciletí, takže by měla korálům poskytovat skutečně trvanlivý fundament.

Ovšem trvanlivost není jediným důvodem, proč dali vědci přednost terakotě před betonem či ocelí. Hlína by měla být mnohem šetrnější k životnímu prostředí, jelikož do moře neprodukuje žádné toxické látky a při její výrobě nevznikají skleníkové plyny.

Celý projekt terakotových příbytků pro korály je prozatím ve své pilotní fázi, ve které bylo nainstalováno 128 dlaždic. Vědci na ně rovnou vysadili tři druhy korálů a umístili je na tři různé lokace v mořském parku Hoi Ha Wan.

Ten je jednou z nejvýznamnějších lokalit výskytu mořských korálů na území Hongkongu, a i on, podobně jako Austrálie, musí čelit problému masivního úhynu korálů ve svých vodách. Vědci budou dlaždice příští rok a půl monitorovat a zaznamenávat, jakým způsobem přispějí k obnově tamní korálové populace.

Různé projekty a jediný cíl

Dlaždice ovšem nejsou ani zdaleka první snahou ochránit korály tímto způsobem. Některé projekty pracují se strukturami vytvořenými právě z betonu. V nich korály nejdříve uměle vypěstují v laboratořích a až pak je instalují do moří. Existují ale i takové projekty, které nechtějí čekat, než se vyvinou korály nové, a raději se zaměřují na ochranu těch stávajících.

Proto se na několika místech nad australským Velkým bariérovým útesem vznáší zvláštní film, tvořený milimetr silnou vrstvou uhličitanu vápenatého, ze kterého jsou tvořeny i schránky korálů. Tento film má za úkol pohlcovat sluneční záření, díky čemuž se paprsky nedostanou v takové intenzitě ke korálům pod filmem a organismy tak rychle neblednou.

Technologie 3D tisku ovšem není jedinou technologickou novinkou napomáhající k přežití a obnově korálů. Zůstaňme ještě chvíli v Austrálii. Na tamní technické univerzitě v Queenslandu byl vyvinut unikátní robot nazvaný LarvalBot.

Jeho úkolem je nést až 100 tisíc korálových larev, které jsou prvním evolučním stádiem tohoto organismu. Na vybraných místech je tento robot vypouští do prostředí, aby se zde uchytily a dále vyvíjely.

Vědci jdou ve snaze obnovit podmořské korály v některých případech ještě dál. Velký bariérový útes se za poslední roky stal svědkem mnoha pokusů, jak zastavit jeho hynutí, přičemž jeden z nejzajímavějších z nich proběhl v roce 2017.

Od října do prosince zde díky nainstalovaným reproduktorům vydávaly i mrtvé korálové útesy stejný zvuk jako korály živé. Tento zvuk měl přilákat populaci migrujících ryb, schopných nastartovat regenerační procesy korálů a zmírnit jejich poškození. Výsledkem experimentu bylo přilákání rozmanitějších druhů rybek, a to v dvojnásobném počtu oproti sledovaným korálům bez reproduktorů.