Pandemie je strašná, ale klimatické změny by mohly být horší, říká Bill Gates a burcuje k akci. Už nemůžeme dál čekat

Bill Gates

Foto: GatesNotes

Asi nejpřekvapivější je u nového článku na blogu Billa Gatese jeho poněkud opatrný titulek: „COVID-19 je strašný. Klimatické změny by mohly být horší.“ Nemusíme být nutně Greta Thunberg, aby nám teze druhé věty přišla málo důsledná. I kdyby totiž globální oteplování mělo mírnější dopad než koronavirová pandemie, je dlouhodobé – pokud bod návratu překročíme, nebudeme moci vyhlížet příchod vakcíny. V dalších odstavcích je nicméně miliardář a filantrop ostřejší.

Bill Gates nás před velice pravděpodobným příchodem pandemie varoval mnoho let a snažil se na ni svět připravovat. V roce 2016 dokonce řekl, že rychle se šířící virus je asi tím jediným, čeho se realisticky bojí. Čtyřiašedesátiletý muž ale mluvil jen o časovém horizontu zbytku vlastního života. I v takovém případě má přitom buď pro strach uděláno, nebo neočekává dosažení příliš vysokého věku.

Takové závěry sám podporuje, když negativní dopady klimatických změn připodobňuje k problémům způsobeným novým koronavirem a jejich příchod očekává za pár desítek let. Další globální krizi nepůjde prostě svést na špatné hygienické podmínky čínských trhů a k jejímu vyřešení nepomůže zůstat doma nebo nosit roušku. „Jakkoliv hrozná tahle pandemie je, klimatické změny by mohly být horší,“ píše Gates.

letiste-airport-mask-rouska-2

Letošní snížení emisí uhlíku bylo vykoupeno například kolapsem letecké dopravy

Foto: Anna Shvets/Unsplash

Problém je v tom, že klimatická katastrofa není něco, co se objeví v zásadě ze dne na den jako nový virus. Místo toho se dopady oteplování povrchu planety v průběhu času stupňují v závislosti na množství oxidu uhličitého v atmosféře. Do určité míry tedy můžeme použít přirovnání s žábou v hrnci. Pokud ji hodíme do vařící vody, okamžitě pozná rozdíl teplot a vyskočí. Když ji ovšem dáme do hrnce se studenou vodou a začneme teplotu pomalu zvyšovat, žába se uvaří.

„Fakt, že nám výrazně vyšší teploty přijdou jako vzdálená budoucnost, z nich nečiní o nic menší problém,“ upozorňuje filantrop a druhý nejbohatší muž planety. Klimatické změny mají navíc dalekosáhlé důsledky, které se v médiích neobjeví podobným způsobem jako téměř absolutní zastavení letecké dopravy nebo výpadky průmyslové výroby. Určitě nejsou neviditelné, ale jejich pokrytí je neúměrné tomu, jak se do veřejné diskuze rozšířil téměř každý detail vlivu protipandemických opatření.

Gates je proto používá jako příklady k tomu, jak bude svět vypadat už za několik desítek let, pokud v současnosti neprovedeme zásadní změny. Počátkem března svět obletěly družicové snímky Číny srovnávající stav ovzduší za normálního provozu a po zavedení karantény. Zatímco jeden obrázek byl plný tmavě oranžové barvy, druhý hlásil prakticky čistý vzduch bez nových emisí.

Motivace ke změně

Podobná srovnání jsou bezpochyby jedním z několika málo pozitiv na globální zdravotní krizi. Gates ale odkazuje na data Mezinárodní energetické agentury s tím, že letos se do ovzduší na světě vypustí o 8 procent méně emisí než loni – místo obdoby 51 miliard tun uhlíku jich bude 47. „To je významné snížení a bylo by skvělé, kdybychom takto mohli pokračovat každý rok. Naneštěstí to nejde,“ dodává.

Hlavní důvod pro to je jasný. Letošní redukce nás stála nejen biliony dolarů, ale také stovky tisíc životů a miliony lidí bez práce. „Mírně řečeno to není situace, ve které by chtěl kdokoliv pokračovat. Přesto v tomto roce nejspíš do ovzduší vypustíme 92 % loňského objemu uhlíku. Pozoruhodné není to, jak moc se emise kvůli pandemii sníží, ale jak málo,“ podivuje se miliardář.

klimaticka-zmena-coronavirus2

Snímky z družice mapující zlepšení kvality ovzduší v oblastech Číny

Foto: NASA

Podle dat společnosti Rhodium Group každá tuna oxidu uhličitého, jejíž vypuštění globální karanténa zabránila, stála mezi 3 200 a 5 400 dolarů (70 tisíc až 120 tisíc korun). Standardně ovšem ekonomové při oceňování efektivity strategií pro redukci emisí pracují s číslem 100 dolarů (2 200 korun) za tunu. To je stále relativně mnoho, ale jedná se o akceptovatelnou hodnotu. Akceptovatelnou proto, jaké jsou alternativy.

Nový koronavirus prozatím na celém světě usmrtil přes 600 tisíc lidí, což za rok odpovídá 14 mrtvým na 100 tisíc obyvatel. Pokud by současná (respektive loňská) křivka produkce skleníkových plynů pokračovala beze změn, do konce století budou mít klimatické změny na svědomí každoročně 74 životů na 100 tisíc obyvatel. Podobně hrozivý je i pohled na finanční stránku – za pár desítek let by dopad globálního oteplování na ekonomiku mohl odpovídat současné pandemii každou dekádu.

havryluk-alza

Přečtěte si takéAlza může růst o 100 % ročně. Je jen naše nedokonalost, že tomu tak není, říká Havryluk. Z krize umíme vyjít jako vítěz

Gates si přesto zachovává optimistický náhled a současnou situaci popisuje jako příležitost poučit se a motivaci ke změně. Selhání v úspěšném zvládnutí pandemie je podle něj „varovným příběhem a směřuje nás k lepšímu přístupu“. V tomto kontextu vyjmenovává tři hlavní lekce: postavit vědu do čela řešení, zajistit, aby návrhy na zlepšení fungovaly také pro chudé země, a hlavně začít hned teď.

První bod uznává možnost redukce uhlíkových emisí eliminací nepotřebné dopravy, a to například častějším využíváním videohovorů. „Obecně by ale svět měl používat více energie, ne méně, jen musí být čistá.“ Je tedy nutné vyvíjet nové technologie pro produkci ekologické elektřiny, nové způsoby pěstování rostlin, nové dopravní prostředky nahrazující špinavá letadla a lodě a podobně.

Druhým úkolem je při všech ekologických iniciativách myslet na sociálně slabé skupiny a chudé země. Právě ty – ačkoliv ke klimatickým změnám mnohdy přispívají nejméně – jimi totiž bývají nejvíce zasaženy. Naše motivace přitom nemusí být jen etická.

„Tyto národy chtějí svoje ekonomiky posilovat stavěním továren a call center. Pokud je budou pohánět fosilními palivy, které jsou nyní zdaleka nejdostupnější možností, bude ještě těžší dosáhnout nulových emisí,“ vysvětluje Gates.

Nějaké změny k lepšímu už probíhají, eliminace plastových kelímků nebo brček nás ale nezachrání. Vzhledem k závažnosti situace, která by už kolem roku 2060 mohla být velmi špatná, je potřeba co nejdříve zavádět co největší pozitivní inovace. Filantrop investující do mnoha různých odvětví píše: „Musíme vytvořit plán pro odvrácení klimatické katastrofy. K němu patří používání už existujících uhlíkově neutrálních řešení, vývoj a aplikaci mnoha nových a pomoci těm nejchudším připravit se na nárůst teplot, který je už teď nevyhnutelný.“

Student filozofie a filmových studií, fanoušek vědy, umění a moderních technologií.