Koronavirová pandemie proměnila fungování prakticky celé lidské civilizace a v následujících měsících a letech se ukáže, zda permanentně. Mimo internet téměř přestal existovat sociální život, zavřely se restaurace, kina i kanceláře. Mnoho firem se muselo rychle přizpůsobit na zcela nové typy spolupráce a nyní je pro některé z nich otázkou, jak se vrátit k dřívějšímu pořádku. Designér Mohamed Radwan se pokusil navrhnout možné řešení dodržující hygienu pro ochranu před virem.

Ačkoliv o něm ještě před několika měsíci většina lidí neměla tušení, dnes se z názvu nástroje Zoom stává samozřejmé sloveso synonymní s videohovory. Čistě virtuální interakce totiž tam, kde to bylo možné, nahradily práci v kancelářích a ukázaly se v některých případech velmi efektivní.

Spolu s dalšími nástroji umožňujícími pracovat z domova o své dostatečné produktivitě přesvědčily dokonce Jacka Dorseyho, šéfa Twitteru. Tisíce zaměstnanců tak firemní prostory už nebudou muset pravidelně navštěvovat, s čímž počítají i některé tuzemské technologické startupy. Podobný scénář ovšem pro většinu lidí platit nebude a už nyní se postupně vracejí ke svému dřívějšímu životu. Přesněji řečeno ke svému dřívějšímu životu s několika novými, často přinejmenším otravnými, hygienickými opatřeními.

V posledních desetiletích se navíc poměrně rozšířil trend otevřených kancelářských prostor. Ten se už setkal s kritikou psychologů a nyní se jedná o těžko akceptovatelný koncept také z hlediska epidemiologie, byť podle architekta Martina Stáry ze studia Perspektiv smysl coworkingů nezmizí.

Jelikož je však nemoc COVID-19 potenciálně nebezpečná alespoň do doby, než ji půjde spolehlivě léčit, egyptský designér Mohamad Radwan přišel s prototypem kancelářských buněk s vlastním filtračním systémem. Jejich hlavní výhodou je možnost zachovat hustotu pracovních míst v určitém prostoru bez narušení ochrany pracovníků před nákazou.

Právě kvůli co nejefektivnějšímu využití místa mají jednotlivé buňky šestiúhelníkový půdorys. Díky němu lze dosáhnout dobré rovnováhy mezi vnitřními rozměry a tloušťkou stěn vyrobených z materiálu, který nepropouští vzduch. Pokud by však takové řešení tvarem nebo velikostí nevyhovovalo, Radwan připravil také dvě další verze buněk.

Jediným způsobem, jak se do nich a ven dostane vzduch, je skrze větrák s filtrační jednotkou umístěný ve stropě buňky. Ta má být jinak zcela vzduchotěsná. Kompletně prosklené dveře se pak otevírají automaticky a aby nebylo třeba se jich dotýkat, k odemčení používají biometrický senzor rozeznávající tvář. 

Koncept s názvem Q.workntine (slovní hříčka kombinující slova práce a karanténa) svému autorovi vysloužil ocenění v letošních DNA Paris Design Awards v kategorii zodpovědného designu. Zda se ale takové pracovní buňky v kancelářských prostorech skutečně ve velkém prosadí, se teprve uvidí. Ostatně prozatím nikdo neví, jak se bude situace dále vyvíjet.