Jsme v nich vážně dobří. Česko se může stát v nanotechnologiích světovou velmocí, říká nanoexpert Jiří Kůs

Jiří Kůs, předseda Asociace nanotechnologického průmyslu ČR

Foto: Archiv JK

Jen málokterý obor má tak velkou možnost se teď rozjet tak rychle jako nanotechnologie. Z neznámého slova se během pár týdnů stala skvělá investiční příležitost. Opomíjené firmy, které se často pohybovaly na hraně výdělku, jsou najednou žádanými obchodními partnery. Nanovlákna v rouškách, o kterých se mluví, jsou ale jen začátek. „V Česku se vyvíjejí technologie jako ze Star Treku a teď mají šanci změnit naše fungování,“ říká Jiří Kůs, který předsedá Asociaci nanotechnologického průmyslu v České republice a vede vlastní firmu nanoSPACE.

Poslední týdny se schází s politiky a přesvědčuje je o tom, že Česko se má stát nanotechnologickou velmocí. Upoutal pozornost výzvami zákonodárcům a alespoň trochu na něj zareagovalo prý téměř celé politické spektrum. Některé kroky, o kterých roky snil, se teď rychle dějí, jiné, jako jsou konkrétní tendry na zdravotní materiál, zůstávají zatím vyslyšeny jen částečně. I tak Jiří Kůs věří, že s nanotechnologiemi teď budeme žít na úplně jiné úrovni než dosud.

Jeho snahy už jsou – především díky současné situaci – alespoň částečně vyslyšeny. Česko do propagačních materiálů prezentujících zemi přidává informace o nanotechnologiích a o tom, jak to tu firmy s nimi umí. „To může pomoct celému sektoru, firmám, přilákání zájmu zákazníků, investorů i pozornosti k celé naší zemi. Všichni budou vědět, že to tu umíme,“ říká Kůs, se kterými jsme nanotechnologický potenciál Česka probrali ve velkém rozhovoru.

Jaký byl vlastně doteď stav odvětví v Česku?
Česká republika je výjimečná tím, že stála u zrodu konkrétních výrobků a aplikací nanotechnologií. První nanotechnologie se objevily dřív, ale my jsme v roce 2005 patentovali verzi stroje na průmyslovou výrobu nanovláken. To je důležité, protože jde o zařízení, které dokáže nanomateriál vyrábět průmyslově. Už to není nějaké laboratorní zařízení a výzkumy. Začala tady vznikat řada firem. Ale nanovlákno je jen jedna větev. Máme tu další nanotechnologie, které využívají vlastnosti hmoty v nanoměřítku.

Jaké to jsou?
Jde o vlákenné nanostruktury, nanokrystaly, nanostrukturaci povrchů a řadu dalších. Právě v tom vláknu jsme dobří. Máme už řadu výrobků, které jsou na trhu a prodávají se tu už několik let. Třeba i Izraelci, které vnímáme jako startupový národ, byli překvapení, že už nejde o prototyp, ale o sériově vyráběné produkty. V tomhle jsme dobří a může se to stát jednou ze strategických technologií České republiky. Český stát by se mohl stát i nanovelmocí.

Jak ale byznysově doteď nanotechnologie fungovaly? Můžou si na sebe vydělat a pronikat do běžných činností a služeb?
To je případ od případu. Faktem však je, že nanotechnologie či pokročilé materiálové technologie jsou v zásadě na začátku. Většinou jsou to malé firmy, které jsou stále ve fázi velkých investic a vstupu na trh a obchodních partnerů. Celé toto však koronavirová doba úplně převrátila do jiné pozice. Naše asociace existuje pět let a za tu dobu jsem byl v kontaktu s řadou investorů. Vždy jsme však naráželi na to, jak materiálové technologie jsou třeba proti IT pomalu návratné.

U nanotechnologií je návratnost třeba až 10 let. A Česká republika ani Evropa nebyla příliš nastavená tím směrem, aby investoři mohli do těchto kategorií dávat peníze. Ale to, co se teď odehrálo, úplně změnilo situaci. Investoři se začali sami hlásit, chtějí vyrábět nanovlákna. Vlažný zájem se úplně změnil, zásadně ožil.

„Z oboru, který nebyl srozumitelný, se stalo něco, co je velmi sexy.“

Už máte i nějaké konkrétní příklady?
Třeba společnost Nafigate hledala asi rok a půl investora, chtěla 100 milionů korun na vybudování továrny na výrobu nanovlákna. Najednou ho má. Stejně tak mně se ozývaly spousty investorů nebo lidí, co mají peníze, že by chtěli investovat, co to stojí a koho by měli oslovit.

Dalším případem je firma Pardam, která měla téměř dva roky vyvinutý nanovlákenný respirátor, o který téměř nebyl zájem. Už to vypadalo, že ten projekt opustí. A na konci ledna vyprodala celý sklad. Stal se z toho klíčový produkt, který každý chce. Od té doby už investovali dvě desítky milionů, navýšili mnohonásobně výrobu a ještě by to mělo pokračovat dál, budou mít automatickou linku a novou na výrobu nanovlákna. Z oboru, který nebyl srozumitelný, se stalo něco, co je velmi sexy.

nanospace-rousky

Nanovlákenná membrána najde využití i v rouškách, ale zdaleka nejen tam

Foto: nanoSPACE

Dokáže to podle vás vydržet i na později? Když předtím o konkrétně nanovlákenný respirátor nebyl zájem, myslíte, že o něj za dva až pět let zájem bude?
Myslím, že aktuální pandemie způsobuje a ještě způsobí technologický skok. Věci kolem nás existovaly už předtím jako možnosti, třeba právě nanovlákenné membrány. Ono se to nějak prodávalo, ale nebyl to standard. Teď se z nich podle mě stane nový standard ochrany člověka.

Vy jste mi říkal, že nanoroušky by se měly stát standardem pro zdravotníky, ale kde bude ten potenciální odběratel či uživatel technologií, pokud se budeme bavit o rouškách? Předpokládám, že jak to nebude nařízené, každý běžný člověk roušky na ulicích nosit nebude.
Samozřejmě je zásadní, jak dlouho celá ta situace bude trvat. Ale podle mě už se změní standardy ochrany navždy. Nošení roušek na veřejnosti nebo tam, kde se schází více lidí, už bylo dřív běžné v Asii. Teď se z toho může stát standard i u nás. Obávám se, že se hned tak zcela roušek nezbavíme, jen se omezí místa, kde se používají. Třeba ve veřejné dopravě možná budou povinné dlouho. Myslím, že to zůstane jako žádané zboží a spotřeba materiálu bude úplně jinde, než byla předtím.

Ale jsou další možnosti. Mé firmě i dalším se ozývají velké korporace, které chtějí chránit své zaměstnance. Firmy typu Škoda, Nestlé, Google dlouhodobě uvažují o prostředcích ochrany svých zaměstnanců.

Vy už máte ve firmě uzavřenou dohodu s nějakou společností?
Máme za sebou už několik testovacích dodávek velkým společnostem. Od ostatních výrobců nanovlákenných roušek nebo respirátorů vím, že jsou na tom podobně. Přichází jim řada poptávek nejen z České republiky. Jsou to firmy o stovkách zaměstnanců.

A vaší firmě nanoSPACE situace byznysově pomohla?
Nám to skutečně pomohlo, stejně jako dalším. Nemáme desítky zaměstnanců, máme hodně outsourcovaných procesů. Nakupujeme membránu, máme průmyslové vzory, někde ji laminujeme, někam dáváme šít finál. Koronavirus nás překlopil do kladných čísel, jinak jsme pořád investovali a táhli jsme za sebou dluh ze začátků. Umožnilo nám to realizovat naše plány, urychlilo rozhodnutí automatizace celého prodejního a expedičního procesu, můžeme daleko víc investovat třeba do marketingu. Cash flow je na úplně jiné úrovni.

Jak dlouho tedy ta firma fungovala předtím, než se dostala do černých čísel?
Máme za sebou sedmiletou existenci, s tím, že reálně vývoj produktu probíhal zhruba pět až šest let. V momentě, kdy produkt byl hotový – někdy před třemi lety –, firma začala růst, ale chyběl kapitál. Úvěr od banky nám s bídou umožnil přežití. Měli jsme minimální cash flow, chyběly peníze na pořádný marketing, centralizování a nastavení procesů. Teď se mnohonásobně zvedl prodej výrobků, a to nám zásadně pomohlo. Možnost vstupu investorů tu stále je a teď je to něco, co je poměrně jednoduché udělat.

Nanovlákno v rouškách je teď hodně diskutovaná věc, ale v Česku se nanotechnologie uplatňují daleko šíře, že?
Já sám je mám téměř všude kolem (i přes videohovor rozpřahuje ruce směrem ke stěnám a stropu – pozn. red.). Tohle jsou takzvané fotokatalytické nátěry, které se také používají v oblasti ochrany zdraví. Na jejich povrchové vrstvě jsou ukotveny nanokrystalky oxidu titanu, a když na ně svítí ultrafialová část světla, rozkládají všechny organické částice, které se k nim přiblíží na velmi malou vzdálenost. Takže rozloží viry, bakterie, alergeny, ale i molekuly zápachu na vodní páru a kysličník uhličitý.

jiri-kus

Doba investorům divné slovo nanotechnologie zhmotnila v konkrétní věci vhodné pro byznys, říká Jiří Kůs

Takže vám ten nátěr průběžně pročišťuje celou místnost?
Když jsem někde pryč a je to tu odpoledne zavřené, ze vzduchu to čištění cítíte. Zmizí všechny zápachy, má to specifickou vůni. A ono to i čistí samo sebe, takže když mi tu v létě lítají mouchy a dělají mi tečky na stěnách, ty tečky pak mizí. Jsou to nejen nátěry, ale i přenosné čističky, které vypadají třeba jako obraz. A technologie se dá použít třeba do vzduchotechniky, kde látku nasvítíte nějakou UV diodou nebo lampou.

Kam se tohle může vyvíjet dál?
V těchto dnech jsme vypracovali návrh, jak by se dal upravit zákon o veřejném zdraví tak, aby se z tohoto vytvořil standard. Na velké prostory typu divadla, kina, letiště, supermarkety se dají nátěry použít, budou vám je permanentně čistit od vlivu bakterií a dalších patogenů. V kombinaci s nanovlákennými prostředky bychom mohli vytvořit úplně nový standard ochrany zdraví. Stále se diskutují počty lidí ve skupinách a vzdálenosti. A přitom pomocí technologie, která už je tu roky, bychom mohli velké veřejné prostory nepřetržitě čistit.

A mimo oblast ochrany zdraví?
Velmi zajímavá je například nanostrukturace povrchu, kterou dělá firma IQ Structures. Jsou to specialisté na holografii i na strukturaci materiálu v nano měřítku. Umí vytvořit velmi tenký plochý materiál z plastu, který je průhledný. Když ho držíte, máte pocit, že máte v ruce kousek tenkého plastu. Ale tou nanostrukturací z povrchu umí vytvořit optickou čočku. Počítačově je to přesně vypočítané – propočet přesného kužele, kam má dopadat světlo. Díky tomu je možné osvětlovat daleko menším zdrojem s menším výkonem, se stejnou světelností jako daleko větší standardní zdroj. A můžete designově přesně osvětlovat povrchy. Jejich nanostrukturace, hologramy, se používají na ochranu dokumentů nebo předmětů.

Nebo firma Contipro, kde umějí udělat nanovlákno z kyseliny hyaluronové, což se dá použít v medicíně nebo kosmetice. Kosmetika je vůbec jedna z významných oblastí, kde se dají nanotechnologie využít. Pak je tu tým profesora Pumery, který zkoumá nanoroboty, což je technologie dopravy léků v těle pacienta přímo na zasažené místo.

3d-tisk-tul4

Přečtěte si takéČeši objevují krásy staveb z 3D tisku. Liberecká univerzita pracuje na unikátní betonové 3D tiskárně

Napadají vás i další technologie budoucnosti?
Jeden z těch „highlightů“, které jsou hodně v centru pozornosti, je jedna z technologií, kterou dělá právě zmíněná IQ Structures. Byť je zatím v plenkách. Jsme jedno ze dvou míst na světě, kde se na takové technologii skutečně pracuje.

Povídejte…
Teď si obyčejně představujeme, že budoucnost výroby budou 3D tiskárny. Že po síti budou běhat digitální podoby předmětů a my si to budeme buď doma, nebo v digitálních manufakturách tisknout. Problém 3D tiskáren však je, že výrobky tisknou stále dost pomalu a nemůžete dosáhnout příliš vysoké přesnosti.

A teď si představte, že máte nádobu, v ní je polymer a do té nádoby promítnete hologram předmětu, třeba skleničky, a přesnost hologramu, každý jeho detail, je v nanoměřítku. Bude to struktura, která bude přesná, dokonce i v nanorozměrech. A pak přijde impuls laseru a podél struktury hologramu vznikne předmět. Hotový, vyrobený. Další impuls, další předmět. Můžete si ho vyndat. Předmět bude velmi pevný, velmi lehký. Blikáním laseru můžete během několika minut vyrobit stovky předmětů. To je něco, co už existuje ve fázi proof of concept. Možná ta výroba jednou bude taková, jakou známe ze Star Treku. Zmáčknete tlačítko a vypadne výrobek.

Kde ta společnost na vývoj takového systému bere peníze?
Shání investory, samozřejmě.

Myslíte tedy, že i to, co nesouvisí se zdravotnictvím, může současná situace změnit?
Myslím, že to tak je. Aktuální doba investorům divné slovo nanotechnologie, pod kterým si nedokážou nic představit, zhmotnila v konkrétní věci, které jsou fajn a je z toho dobrý byznys. Roušky i respirátory teď dobrý byznys skutečně jsou. Předpokládám, že to pomůže investování do dalších nanotechnologií a do nanotechnologických vynálezů či prototypů.

Osoba, které se technologie a startupy vetřely do soukromého i pracovního života. Od té doby jimi žije.