Hudebníci díky algoritmu vygenerovali 69 miliard melodií. V boji proti autorskému právu je umístili zdarma na internet

Hudební kreativita je často napadána autorskými právy

Foto: Oskar Sahlin/Red Bull

Hudba je jedno z nejkreativnějších řemesel. Tvůrci díky ní mohou svobodně vyjadřovat své pocity a zároveň přinášet nové zážitky do života běžných lidí. Na druhou stranu ale mnohdy čelí problémům za nevědomé porušování autorských práv kvůli melodiím, které už někdo jiný použil před nimi. S příchodem algoritmu, který všechny melodie sbírá a nechává je legálně opatřovat licencí s následným volným použitím, však může být tento nešvar jednou provždy vyřešen.

Nemusíte být žádným hudebním znalcem, abyste v daných skladbách slyšeli podobnou směsici tónů a rytmů, které jste už zaregistrovali někde jinde. O to víc v dnešní době, kdy máte přístup k nejrůznějším hudebním službám a zvládnete konzumovat stovky odlišných písní denně.

Ačkoliv vy to nijak zvlášť nemusíte řešit, interpreti, kteří narazí na melodicky podobnou skladbu té jejich původní, mohou hnát celou věc k soudu, kde se věci začínají výrazně komplikovat.

Představte si, že jste umělcem, který dlouhé měsíce pracoval na nové hudbě a měl za to, že je jeho skladba tvořena originální kombinací tónů. Takové, která nemá podobnost s žádnou jinou. Novou písničku vydáte, těšíte se velké oblibě od posluchačů a následně vám přijde upozornění na porušení autorských práv od tvůrce, jehož melodie zní téměř stejně, ale měl ji mnohem dřív než vy. V té době reálně nemáte žádnou efektivní zbraň, jak se bránit.

damien-riehl-1

Damien Riehl, spolutvůrce programu pro generování melodií

Foto: TEDx Talks/YouTube

V nitru duše víte, že jste nic nezkopírovali, ale možná jste jednou zaslechli skladbu, která vás podvědomě a „nedobrovolně“ inspirovala ke složení podobné hudby. Právě tehdy nastává problém – technicky jste autorská práva původního interpreta porušili a musíte zaplatit nemalou finanční sumu, která může ovlivnit dosavadní kariéru. Zda se jedná o férový přístup, to je otázka, ale podle hudebníků–programátorů Damiena Riehla a Noaha Rubina nikoliv.

Dvojice se problematikou hudby a použitých melodií v návaznosti na právní procedury zabývala již nějakou dobu. Oba tomuto průmyslu ze svých pozic hudebních umělců rozumí, k tomu se navíc Riehl vyzná v právu a také programování. V těchto oborech pak dvojice našla ideální průsečík, na kterém postavila unikátní algoritmický systém, který dokáže v kombinacích generovat všechny populární tóny – ty, které existují, i ty, které mohou existovat.

Až 300 tisíc melodií za vteřinu

Nelze říct přesné číslo, kolik melodií je možné kdy vyprodukovat. Protože jde o sekvence tónů, které v širším hledisku nemají žádné hranice, jde o nekonečné množství. Pokud se však vezmou v potaz klávesy na klavíru, kterých je 88, a například dvanáctitónová sekvence, může vzniknout až 216 triliard melodií. I to je však natolik obrovské číslo, v němž se podle Riehla a Rubina nemá smysl příliš pitvat.

Mnohem zajímavější je počet tónů, které jsou využívány v dnešní populární hudbě, která má tendenci zasahovat do hudebních žebříčků a drtivá většina novodobých „mainstreamových“ interpretů v ní operuje. Jak Riehl objasňuje v přednášce na TEDx Talks (viz níže), největší problém, co se týče porušování autorských práv, nastává v melodiích od oktávy C výše. A tam už je algoritmus, fungující na bázi brute-force, pro jejich generování efektivní využívat.

piano

Klavír, jeden z nejtradičnějších hudebních nástrojů

Ve výsledku se Riehlovi a Rubinovi podařilo prostřednictvím tohoto systému vygenerovat kolem 69 miliard melodií, a to v tempu zhruba 300 tisíc prvků za vteřinu. K jejich uchování používali formát MIDI, standardní počítačový hudební framework, který je mimo jiné klíčový v tom, že má takzvané hmatatelné pojetí. Jinak řečeno na něj jdou uvalit ochranné známky, což také dvojice udělala.

Na všechny melodie založené na osmi tónech zaopatřila autorská práva a následně celý balík (včetně samotného open-source softwaru) umístila veřejně na internet pod licencí Creative Commons Zero. Ta je založena na principu nulového vlastnictví práv a technicky funguje stejně jako takzvaná public domain – může jí svévolně využívat naprosto každý. Byť je otázka, jak se to ukáže v praxi a jak na to budou reagovat soudy.

ondrejbartos

Přečtěte si takéSázka na umělou inteligenci ve zdravotnictví se Credu vyplácí. Britská Cera s českými kořeny získala 1,6 miliardy

Minimálně ale jde o zajímavou iniciativu, která jednou může změnit hudební průmysl k lepšímu a odstranit další podobné právní situace, s nimiž se potýkal například Mark Ronson s úspěšnou skladbou Uptown Funk, Sam Smith (Stay With Me) nebo Katy Perry (Dark Horse).

„Čísla jsou pod autorským zákonem brána jako fakta, která mají právně slabý copyright, skoro žádný copyright nebo vůbec žádný copyright. Takže jestli tato čísla existovala od začátku času a my je jen skládáme k sobě, možná jsou pouhou matematikou, která je faktem, tudíž není podmíněna autorskými právy,“ vysvětluje obtížnou problematiku Reihl v návaznosti na to, zda je vůbec správné, aby byly melodie zaopatřeny copyrightem.

Od roku 2016 píše pro CzechCrunch hlavně o technologiích, zábavním průmyslu, udržitelnosti a designu. To vše z historického srdce Moravy.