Filip Horák z KPMG: Data jsou nová ropa. Ve skutečnosti je ale největší problém určit, kdo je vlastní

Advokát ze společnosti KPMG Legal Filip Horák

Foto: KPMG

Data jsou dnes důležitou součástí již každého startupu i větších společností a je třeba s tím počítat. Sbírají se totiž kdekoliv – od jednoduché návštěvy webu z vyhledávače nebo sociálních sítích přes přihlášení do newsletteru až po registraci na některé ze služeb a především z jejího využívání. Dlouhou dobu navíc bylo zvykem, že nikoho příliš nezajímalo, jak se s daty nakládá a pro jaké vedlejší účely je firmy využívají.

Časy se ale mění a i díky kauzám kolem správy dat ve Facebooku nebo Googlu se čím dál více mluví o jejich uchovávání a reálném využití. Firmy tak začínají být transparentnější a navíc zjišťují, že data jsou dnes často cennější než samotné jádro jejich byznysu. O tom, jak se s daty nakládá a jakým problémem je určit, komu vlastně zadávané informace patří, se rozepsal Filip Horák, který působí jako advokát ve společnosti KPMG Legal.

Spojeným tématům se bude věnovat i první ze série brunchů pořádaných KPMG Legal na téma vlastnictví a ochrany dat, který proběhne již 5. února.

***

Data jsou ropou 21. století. Většina z nás není datovými odborníky, přesto tuto větu nečteme poprvé. Světová ekonomika se nyní nazývá datovou. Nejbohatší společnosti světa jsou ty, které různými způsoby vydělávají na práci s obrovskými objemy dat. Pomocí dat se dá nejen lépe cílit reklama, ale i ovlivňovat uvažování voličů. Data jsou surovinou, na níž je ekonomika, společnost a demokracie čím dál více postavená. Data, nikoli pera, jsou mocnější než meč.

V případě ropy nikdo nepochybuje, že ji lze vlastnit v právním slova smyslu. Jako vlastník tak můžete se svojí ropou v mezích právního řádu libovolně nakládat a především jiné osoby z toho vyloučit. Bez souhlasu vlastníka nikdo nemůže do jeho vlastnictví jakkoli zasahovat. V případě dat to však takto jednoduché není. Vzhledem k jejich obrovské a stoupající hodnotě je ale otázka vlastnictví big dat a přístupu k nim stále důležitější.

data

Foto: Stephen Dawson

Jako příklad lze uvést automobilový průmysl. Současná auta vybavená mnoha nejrůznějšími senzory produkují velké množství dat třeba o hustotě dopravy, chování řidičů apod. Tato data mají obrovskou hodnotu při vývoji autonomních aut, protože představují jakousi učebnici pro umělou inteligenci nainstalovanou v autonomním autě, na jejímž základě se auto bude rozhodovat.

Data nejsou věcí, alespoň doposud

Základní problém je, že ve světě práva nejsou data věcí. Alespoň doposud. Soukromé právo sice zná věci nehmotné, ale data mezi takové věci řadit nelze. Slovy odborné literatury jsou data nebo informace „toliko nehmotným jsoucnem“, což k řešení problému moc nepřispívá.

S právními problémy týkajícími se dat, které jsou čím dál častější, se však praxe vypořádat musí, a tak se objevují první náznaky možného řešení. Už v roce 2012 podle některých otevřel cestu k vlastnictví dat Soudní dvůr Evropské unie, když uvedl, že distribuce softwaru není založena na licenci, ale na prodeji zboží. Případ se sice netýkal dat, ale analogickou aplikaci si určitě představit lze.

Německý soud zase použil teorii označovanou jako skripturakt (jako tradičně v německém právním jazyce lze tento pojem jen stěží přeložit do češtiny). Podle této teorie má práva k datům osoba, která je vygenerovala, ovšem ani v Německu nemohou být data předmětem vlastnictví. Jedná se tak o zvláštní právo, odlišné od práva vlastnického.

Vznikne nové právo pořizovatele dat?

V českém právním prostředí se nabízí argumentace trestním právem. Trestní zákoník totiž zná majetkový trestný čin s názvem poškození dat v počítačovém systému a na nosiči informací. Předmětem ochrany je v tomto případě majetkový zájem na datech. Zároveň musí existovat nějaký poškozený, jehož data byla poškozena. Logicky se tak nabízí, že data by měla být někým vlastněna.

filip-horak2

Filip Horák z KPMG Legal

Foto: KPMG

Možných řešení otázky vlastnictví dat se nabízí několik a je otázka, které, a zda vůbec nějaké nakonec převáží. Objevují se i názory, že nejjednodušší by bylo zavést zcela nové zvláštní právo jakéhosi pořizovatele dat, který by pak mohl svá data bez problému monetizovat a zároveň bránit komukoli do jeho dat zasahovat bez jeho souhlasu.

Filip se specializuje na finanční právo a práva informačních technologií. Věnuje se právním otázkám vznikajícím v důsledku spojování regulace a technologického rozvoje, které mají dopad zejména na tzv. fintechové společnosti. Podílel se na řadě projektů především při poradenství investičním společnostem a investičním fondům, včetně realizací komplikovaných přeměn či investičních struktur. Poskytuje klientům služby i v dalších odvětvích jako je korporátní nebo závazkové právo.