Být eko není jen tak. Snahu omezit plastové obaly výrobci mají, ale brzdí je nařízení i problematická recyklace

Plastové obaly hrají stále prim

foto: Unsplash

Přistupovat k ochraně životního prostředí v mnohem důslednější míře než dříve se snaží celá řada velkých i menších tuzemských společností. S tím je spojena i větší pozornost věnovaná dopadu balení jejich produktů na životní prostředí a snaha omezovat uhlíkovou stopu spojenou s jejich výrobou i následnou recyklací či likvidací.

Na první pohled by se mohlo zdát, že pouze stačí vše správně recyklovat, popřípadě balit produkty do plně ekologických materiálů. Bohužel však řešení tohoto problému není ani zdaleka tak jednoduché.

Nedávno byla schválena nová odpadová legislativa, která nařizuje povinnost recyklace 55 % veškerého komunálního odpadu již v roce 2025. V roce 2030 musí být v České republice recyklováno 60 % komunálního odpadu, za dalších pět let se toto číslo zvýší o dalších 5 procent. Toto nařízení reaguje na cíle Evropské unie, týkající se zvýšení objemu recyklovaného odpadu.

V rámci těchto cílů bude dle nařízení EU v roce 2025 nutné recyklovat 65 % všech obalových odpadů, které jen u nás tvoří dle údajů České statistického úřadu z minulého roku přibližně 25 % z veškerého komunálního odpadu. To může pro některé podniky představovat značné komplikace.

odpad3

Balení pralinek Milka do papírového i plastových obalů

Foto: Mondelēz International

Paradoxně ovšem tyto komplikace často nepramení z neochoty měnit zaběhlé způsoby osvědčených výrobních postupů a přistupovat k planetě šetrněji, ale jsou důsledkem technických i legislativních překážek. Dle vyjádření Ministerstva životního prostředí sice Česká republika v současné době onu 65% míru recyklovaného obalového odpadu splňuje, do budoucna však bude ono procento narůstat a s ním i potřeba měnit zaběhlé způsoby výroby.

Kombinovaný plastový obal je těžko nahraditelným problémem

Mezi významné producenty plastových obalů patří podniky působící v potravinářském průmyslu. Mohlo by se zdát, že tak činí z pouhé lhostejnosti k životnímu prostředí. Pravda je ale daleko komplikovanější. Plastový obal je totiž pro tyto výrobce mnohdy nejlepší variantou, jak potravinu zabalit do obalu, který splňuje nutné požadavky.

To pro CzechCrunch potvrdila i Gabriela Bechynská, mluvčí společnosti Mondelēz International, předního světového výrobce cukrovinek a pečených produktů, pod který spadá například Milka či Opavia.

„Pro nás jako producenta potravin je klíčovou prioritou kvalita a bezpečnost našich produktů. Plast jako takový je vynikající materiál, který nám pomáhá vyvinout obaly, jež zajišťují bezpečnost a pomáhají zachovat kvalitu a ochranu našim výrobkům,“ říká Bechynská.

Pokud by chtěli výrobci začít balit své potraviny do jiných obalů, museli by najít bezpečný materiál, který nabízí podobné vlastnosti jako plast. A to je velká výzva, protože potravina je na obal velice náročným produktem a často ona sama představuje největší problém při snaze vyvinout co nejekologičtější obal.

Petr Tichý, hlavní nákupčí společnosti Madeta, českého zpracovatele mléka a producenta mléčných výrobků, k tomu říká: „Při zavádění ekologičtějších postupů, ať už výrobních, transportních nebo například při využívání ekologičtějších obalů, je největší překážkou samotný balený produkt. V ideálním případě musíme zaručit maximální ochranu proti mechanickému poškození, ideální trvanlivost a maximální atraktivitu, to vše nejlépe společně a najednou.“

odpad

Skleněný obal se jeví jako ideální ekologická volba. Skutečnost je však jiná

Foto: Scott Sherrill-Mix/Flickr

Aby bylo při balení dosaženo co nejspolehlivější ochrany a zároveň atraktivity výsledného produktu, je pro výrobce potravin plast tou nejlepší a nejjednodušší variantou. A mohl by být i poměrně bezproblémový, pokud by šel snadno recyklovat. Je tu však jedno velké ale.

Některé druhy plastů jsou sice poměrně snadno recyklovatelné, ovšem výrobci mnohdy používají kombinaci hned několika druhů plastů. A právě v tom spočívá zásadní problém plastových obalů, protože je díky tomu recyklace nesnadným, často až nemožným úkolem.

Příkladem kombinace materiálů, která proces recyklace zásadním způsobem ztěžuje, jsou PET lahve. Samotnou PET lahev lze recyklovat poměrně snadno. Problém u ní ale představují etikety, které jsou vyráběny ze smršťovacích fólií. Ty znemožňují recyklaci například kvůli vysokému obsahu chlóru, který poškozuje třídicí zařízení.

Je tedy velmi důležité, aby trochu pomohl i koncový uživatel a naložil s takovým obalem co možná nejlépe. S touto problematikou navíc bojuje i samo Ministerstvo životního prostředí (MŽP), a to změnami odpadkové legislativy obsahující novelu zákona o obalech, která byla schválena 9. prosince tohoto roku.

„Prioritní funkce každého potravinářského obalu je ochrana produktu a lidského zdraví.“

„Co se týče problematiky samotných obalů, zde je největší změnou zavedení principu tzv. ekomodulace. Ten ve zkratce umožňuje autorizovaným obalovým společnostem upravit příspěvky vybírané od jednotlivých firem za uvádění obalů na trh, na základě opětovné použitelnosti, recyklovatelnosti a obsahu nebezpečných látek v obalech, a to s ohledem na celý jejich životní cyklus,“ popisuje Ondřej Charvát z MŽP jeden ze způsobů, jakým chce ministerstvo dosáhnout používání snáze recyklovatelných obalů.

Převedeno do reálného fungování, nová regulace má umožňovat, aby snadno recyklovatelné obaly, například ty z jednoho druhu materiálu, byly levnější než obtížně recyklovatelné obaly, například takové, které kombinují různé nekompatibilní druhy plastů. To je typicky zmíněná PET lahev s rukávkem z PVC.

Ovšem ani sebelepší úpravy zákonů týkajících se obalových materiálů a jejich recyklace nemusí pro některé výrobce nutně znamenat usnadnění celého problému. Proč? To vysvětluje mluvčí globálního výrobce spotřebního zboží Unilever Magdalena Leimerová.

„Pro nás, jakožto mezinárodní společnost, je překážkou existence řady rozdílných recyklačních systémů, nebo dokonce neexistence funkčního systému napříč zeměmi, ve kterých operujeme. Vedle toho některé naše obalové inovace v jedné zemi jsou naopak v další zemi méně ekologickou variantou a naopak, což musíme napříč trhy pečlivě před uvedením inovace ověřovat,“ podotýká Leimerová.

Recyklát a potraviny si netykají

Dalo by se říci, že v momentě, kdy se výrobci podaří dosáhnout takového obalu, který se dá snadno recyklovat, má po problému. Ovšem chce-li dnes evropský výrobce potravin použít recyklát pro výrobu obalu pro zabalení svého výrobku, naráží na striktní nařízení. To potvrzuje i tuzemský výrobce jogurtů a jogurtových produktů Hollandia.

„Je důležité si uvědomit, že prioritní funkce každého potravinářského obalu na světě je ochrana produktu a lidského zdraví. V první řadě musí každý obal plnit tyto základní funkce ochrany a bezpečnosti produktu dle požadavku Evropského úřadu pro bezpečnost potravin EFSA,“ vysvětluje Jan Škoda z Hollandie.

Evropský úřad se prozatím vymezuje proti použití plastových recyklátů pro přímý styk s potravinami, jelikož recykláty doposud nebyly schváleny pro přímý styk s potravinami. EFSA se nebrání schválení recyklátu, ale až v momentě, kdy bude doloženo, že je bezpečný.

odpad2

Plastové lahve budou moci v budoucnu obsahovat část recyklátu

Foto: George Becker/Pexels

To pro potravináře znamená nutnost vytvoření samostatného recyklačního okruhu (z kelímku od jogurtu bude po recyklaci opět vytvořen ten samý kelímek), což je pro výrobce složitým a finančně nákladným procesem, který navíc musí projít schválením. I v této problematice by se však měly podle Ministerstva životního prostředí do roku 2025 odehrát alespoň částečné změny.

„Zatím jediný požadavek na používání recyklátu v potravinářském, respektive v nápojovém průmyslu, je závazný cíl vyplývající ze směrnice o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí ze dne 5. 6. 2019, který stanovuje, aby od roku 2025 nápojové PET lahve obsahovaly alespoň 25 % recyklátu, a od roku 2030 veškeré plastové nápojové lahve obsahovaly alespoň 30 % recyklovaných plastů,“ uvádí Ondřej Charvát z MŽP.

Tato směrnice ještě není ukotvena v tuzemském právním řádu a PET lahve budou nejspíše jediné, ve kterých bude použití recyklátu umožněno. „Obecně však používání recyklátu v potravinářském sektoru naráží na přísná hygienická pravidla pro bezpečnost potravin a z pohledu MŽP je tedy mnohem větší potenciál využití recyklátu v nepotravinářských sektorech,“ dodává Charvát.

Papír, nebo sklo?

Vyvstává tak otázka, zda by se producenti potravin neměli přeci jen problémových plastových obalů vzdát jednou provždy a balit své produkty do materiálů, které jsou na první pohled daleko ekologičtější. Jenže ani tento krok nemusí pro naši planetu představovat nutně to nejlepší rozhodnutí.

„Při přechodu z plastu na jiné méně účinné materiály hrozí vytvoření většího množství potravinového odpadu nebo většího množství obalového materiálu, a tedy v důsledku vyšší dopad na životní prostředí. Všechny tyto úhly pohledu musíme brát uvážlivě v potaz,“ vysvětluje Gabriela Bechynská z Mondelēz International.

billa

Přečtěte si takéKonec papírových tašek? Billa je nahradí taškami z recyklovaného plastu a problém v nich vidí i ostatní supermarkety

Výrobci, kteří se rozhodnou nahradit plastové obaly jinými, na první pohled více ekologickými obaly, nejčastěji volí papír či sklo. Jak ovšem vysvětluje Hollandia, ani balení produktů, jako jsou jogurty, do skleněných nádobek není pro životní prostředí tím nejlepším řešením.

„Skleněný obal na 500 gramů jogurtů váží stejně jako 34 kelímků na stejnou hmotnost produktu. Aktuálně na VŠCHT probíhá studie zaměřená na zátěž životního prostředí u různých druhů obalů pomocí měření takzvané uhlíkové stopy CO2. Skleněné obaly jsou násobně těžší, a proto i nákladnější na přepravu. Zároveň je také důležité, aby byl zajištěn jejich návrat do oběhu, tedy do továrny, kde budou opět naplněny,“ vysvětluje Jan Škoda.

papirova-taska-billa

Billa se distancuje od papírových tašek

Foto: Billa

Váha během logistiky není jediným problémem. Skleněný obal má vysokou poréznost a i přestože je důkladně vymyt již v domácnosti, musí být znovu očištěn ještě před zpracováním. To znamená další emise během přepravy a další energii vydanou na samotné čištění.

U papírových obalů se taktéž vyskytuje hned několik problémů. Mezi ně patří vysoká náročnost na surovinu při výrobě nových papírových obalů, tedy nutnost kácení množství stromů. To ostatně dokládá případ supermarketu Billa, který si spočítal, že výroba papírových tašek, určených pouze pro potřeby jeho prodejen v České republice, si měsíčně vyžádala pokácení 300 stromů. Navíc Billa zjistila, že papírové tašky zákazníci často nevyužívají opětovně, ale vnímají je jen jako jednorázovou záležitost.

U recyklace je zase problém nízký počet cyklů, ve kterých lze recyklovaný papír použít, či vysoká energetická náročnost procesů spojených s jeho recyklací. U papíru je tedy velice důležité třídit jej odpovědně a vhazovat do modrých kontejnerů skutečně jen takový papír, který recyklovat lze.

Cesta bez obalu

Řešení, která pomohou s problematikou plastových obalů, se tedy nabízí hned několik. Bohužel žádné z nich není zcela ideální nebo snadno uskutečnitelné. Spotřebitel se může pokusit žít alespoň částečně bezobalově, tedy nakupovat potraviny ve specializovaných prodejnách, které prodávají potraviny do znovupoužitelných obalů.

Ty si může přinést z domova, nebo si je zakoupit přímo na místě. Problémem ovšem je, že tímto způsobem lze pořídit jen omezený sortiment potravin a bezobalové prodejny jsou prozatím k nalezení spíše ve větších městech a nelze očekávat, že společnost na takové řešení v blízké době hromadně naskočí. Cokoliv, co bude na úkor pohodlí, se bude logicky velmi těžko prosazovat, byť ekologičtější chování stále více rezonuje.

rohlik.cz-vratne-obaly1-min

Vratné obaly na Rohlik.cz

Foto: Rohlik.cz

Na bezobalovou nabídku naskočil například největší český internetový supermarket Rohlik.cz, který letos začal prodávat vybrané suroviny ve vratných skleněných nádobách. Zákazníci v rámci iniciativy Otoč obal mohou nakoupit jogurt, mléko nebo rýži.

„Vybraný sortiment se plní do uzavřených sklenic či lahví opatřených etiketou, za které se zaplatí záloha. Nasypání potravin do skleněných dóz probíhá přímo u dodavatelů za přísných hygienických předpisů. Připravené sklenice s obsahem se pak přesunou do skladů e-shopu Rohlik.cz, odtud ho poté kurýři zákazníkům rozvezou až domů,“ vysvětluje komerční ředitel Rohlíku Olin Novák.

Na Rohlik.cz dnes pravidelně nakupuje tzv. bez obalu 10 procent zákazníků, přičemž podle Nováka každý měsíc počet zákazníků roste zhruba o čtvrtinu, pokud se bavíme o těch, kteří Otoč obal alespoň jednou vyzkouší. „Největší zájem je o mléko, bílé jogurty, tvaroh, kefír ve skle. Ze sypaných produktů se ve vratných nádobách prodává nejvíce třtinový cukr, mouka, luštěniny, zvířecí sušenky a z drogerie pak prací gel levandule a gel na nádobí,“ dodává Novák.

Problematikou obalů se zabývá také konkurenční online obchod s potravinami Košík.cz. Ten sám nabízí možnost nákupu potravin alternativní cestou s co možná nejmenším dopadem na životní prostředí. O jeho projekt Budoucnost bez obalu, v rámci kterého se vybrané potraviny prodávají na váhu do papírových sáčků, je podle šéfa Košíku Tomáše Jeřábka ze strany zákazníků velký zájem.

Od spuštění projektu si lidé objednali skoro 30 tun potravin na váhu. Průměrně tři položky na váhu objednává v nákupu zhruba každý pátý zákazník. Tím, že jsou potraviny odsypávány do jednodruhových papírových sáčků s etiketou přilepenou škrobovým lepidlem, které pak kurýři odebírají k recyklaci, se nám podařilo nahradit (nemůžeme zatím říct eliminovat) celou řadu nevhodných a nerecyklovatelných obalů,“ říká Jeřábek.

kosik.cz-bezobalu

Odsypávání potravin na váhu v Košík.cz

Foto: Košík.cz

Košík má velice dobře zmapováno, jakým způsobem se jeho nově zavedené bezobalové postupy odrážejí v reálném dopadu na životní prostředí. Nejvíce se výhody bezobalového prodeje podle Košíku projevují v momentě, kdy si si zákazník místo tří stogramových balení odsype 300 gramů přímo do sáčku.

V prodejním objemu Košíku to představuje přes 70 000 plastových obalů. Za rok se tak podaří ušetřit skoro 700 kilomgamů plastového odpadu, jehož spálením by se do ovzduší uvolnily více než čtyři tuny oxidu uhličitého. I přesto Tomáš Jeřábek přiznává, že je zde stále prostor pro zlepšení.

jonasova-klepek

Přečtěte si takéSoňa Jonášová a Cyril Klepek: Společnost musí začít fungovat udržitelně. Je to otázka našeho přežití

„Naše současné řešení má pochopitelně celou řadu limitů. V první řadě je skutečnost, že zatím využíváme jednorázové obaly – nahrazujeme tedy nevhodný obal vhodnějším. Zároveň papírový obal nepatří k těm nejekologičtějším. Variantou je pak nahradit jednorázový obal opakovaně využitelným. I zde však hledáme vhodnou cestu,“ popisuje snahy Košíku Jeřábek.

Šéf internetového supermarketu potvrzuje, že sklo se podle jeho slov ukazuje jako jeden z největších ekologických průšvihů především kvůli transportní váze, krátkému cyklu, spotřebě vody při vymývání. „Sto prázdných sklenic vyprodukuje při převozu na vymytí víc skleníkových plynů, než kdybyste spálili mikrotenové sáčky, do kterých by se vešlo zboží o stejném objemu,“ vypočítává.

Návrat k mikrotenu?

Košík.cz se zabýval problematikou obalů skutečně do hloubky a během svého výzkumu současných obalových materiálů přišel s nečekaným zjištěním. Ideálním jednorázovým obalem by byl mikrotenový sáček s potiskem přímo na své tělo, který by však musel garantovaně skončit v recyklačním cyklu a následně spalovně, která ho dokáže přeměnit v energii,” dodává Tomáš Jeřábek.

„Spotřebitel doposud nakupoval převážně očima, nikoliv svým ekologickým přesvědčením.“

Na mikroten se ovšem nemůžeme spoléhat donekonečna a je zapotřebí hledat i jiné varianty. Nebude to však jednoduché, protože ekologický obal budoucnosti musí splnit celou řadu kritérií. Musí být opakovaně využitelný minimálně ve středních desítkách cyklů, minimálně porézní, jednoduchý pro vymytí a s hmotností pod 100 gramů obalu na 500 gramů potraviny uvnitř.

Budoucnost ekologických obalů tak nejspíše spočívá v lehkých slitinových či plastových obalech. Je ale možné, že se objeví zcela inovativní materiál. Takovým materiálem, který by mohl být díky svým vlastnostem adekvátní náhradou za plast a zároveň je jeho likvidace či recyklace daleko jednodušší, je například MarinaTex, který vyvinula britská studentka. Bohužel tento materiál a jemu podobné na své masové využití zatím čekají a nejspíše ještě nějakou chvíli čekat budou.

Pomalu, ale přece

I přesto, že potravinářští producenti prozatím zůstávají u plastových obalů, postupně hledají strategie, které se snaží míru problematiky plastových obalů alespoň částečně snižovat. Mondelēz International například odhaduje, že již nyní je zhruba 90 procent jeho obalových materiálů recyklovatelných a do budoucna by to mělo být až 100 procent.

„Naše společnost se zavázala mít do roku 2025 pouze recyklovatelné obaly a zároveň uvádět informace o správné recyklaci na každém obalu svých produktů,“ říká Gabriela Bechynská.

marinatex

Lucy Hughesová s materiálem MarinaTex

Foto: Dyson Awards

Odpovědněji chce k obalům svých výrobků přistupovat také Unilever. V rámci své kampaně Less Plastic. Better Plastic. No Plastic chce pomoci vybudovat oběžnou ekonomiku s menším množstvím plastů a zajistit, aby používané plasty mohly být znovu použity, recyklovány nebo kompostovány.

„Abychom těchto cílů dosáhli, snižujeme hmotnost našich obalů, zvyšujeme jejich recyklovatelnost a používáme více recyklovaného materiálu. Zacházení s odpadem po konzumaci, tedy s obaly a zbytky produktů vyhozených po jejich použití, představuje další výzvu,“ dodává Magdalena Leimerová, čímž naznačuje, jak důležitou roli hraje v této problematice spotřebitel.

Hollandia zase přestane některé své výrobky doplňovat o vrchní polyethylenová průhledná víčka, čímž zredukuje vlastní produkované plasty až o 28 procent. Mezi další zaváděná opatření patří i testování ekologičtějších barev pro potisk obalů produktů a efektivnější recyklace některých papírových materiálů používaných při distribuci produktů.

„Vnímáme aktuální spotřebitelský trend ekologického chování. Chceme otestovat, zdali tato změna bude mít i reálný dopad na prodejní chování. Spotřebitel totiž doposud nakupoval převážně očima, nikoliv svým ekologickým přesvědčením,“ uzavírá Jan škoda z Hollandie.

Fanoušek projektů Elona Muska a všeho, co dělá z budoucnosti současnost. Milovník historie, dobrého humoru, kostkovaných flanelek a soli ve vlasech.