Jednou z nejikoničtějších fotografií ilustrující problematiku znečištění oceánů plastovým odpadem je mořská želva konzumující vznášející se mikrotenový sáček. Tato fotografie totiž nevyvolává jen silné emoce, ale jasně dokládá fakt, že mořští živočichové někdy plasty ve vodě pojídají, což je jeden z hlavních problémů, které znečišťování oceánů přináší.

Pokud by však želvy na fotografiích konzumovaly obalový materiál MarinaTex vyvinutý třiadvacetiletou studentkou z Velké Británie, dívali bychom se na takové snímky zcela jiným pohledem.

Projekt Dyson Awards pravidelně uděluje ocenění studentským projektům, které mají nejen zajímavý design, ale především se určitým způsobem podílí na řešení problémů sužujících svět, ve kterém žijeme. Mezi projekty oceněné touto cenou patří například madlo dveří, které se samo dezinfikuje po každém dotyku lidské ruky, nebo speciální solární panely, které dodávají energii při jakémkoli outdoorovém dobrodružství.

Vítězkou letošního ročníku ocenění udělovaných britským vynálezcem Jamesem Dysonem se stala Lucy Hughesová, studentka univerzity v Sussexu, která vyvinula unikátní materiál s ambicí nahradit v budoucnu některé plastové obaly. Na první pohled se tento materiál příliš neliší od standardní plastové folie, a přesto je zcela jiný. MarinaTex, jak je materiál nazván, je totiž vyráběn z proteinu získávaného z ryb propojeného mořskými řasami.

Foto: Dyson Awards

Sáček z MarinaTexu

Příběh MarinaTexu se začal psát v momentě, kdy Lucy v rámci svého studia navštívila továrnu na zpracování ryb. Zarazilo ji, kolik je při tomto procesu vyprodukováno odpadu, který se již dále nijak nevyužívá. Zaměřila se především na rybí šupiny a kůži z ryb. „Když jsem je měla v rukou, uvědomila jsem si jejich potenciál. Jsou super silné, flexibilní a ohebné,“ popsala pro magazín Fast Company moment svého nápadu.

Od nápadu k použitelnému materiálu ji ovšem dělila dlouhá cesta, která vedla přes její kuchyni. V ní strávila měsíce nad více než stovkou experimentů, během kterých hledala to nejlepší pojivo a nejefektivnější způsob, jak udržet pohromadě proteiny obsažené v rybích částech. Výsledky jejích pokusů byly buď příliš křehké, nebo rychle plesnivěly. Nakonec se jí však podařilo objevit druh mořských řas, které materiálu dodávaly takové vlastnosti, jaké od něj očekávala.

Obal rozložený za týden a půl

Díky nim lze materiál použít k výrobě obalů nahrazujících klasické plastové obaly, jako jsou plastové tašky či průhledné folie, skrze které je možné vidět zabalenou potravinu. Materiál má tu výhodu, že jej lze kompostovat i zcela běžným způsobem bez průmyslových kompostovacích zařízení, jak je tomu u některých jiných rozložitelných plastů. MarinaTex je v běžném kompostu schopen rozkladu za čtyři až šest týdnů.

Foto: NTNU/Flickr

Protein z jedné tresky může posloužit pro výrobu až 1 400 sáčků z MarinaTex materiálu

Podle Lucy se materiál rozkládá v podstatě stejně jako jakákoliv potravina. Navíc pokud by se takový obal dostal do oceánu a narazila by na něj některá z hladových mořských želv, vůbec nevadí, že jej zkonzumuje. Nejenže se jí bude takový obal jíst podstatně lépe než mikrotenový sáček, ale hlavně jí nijak neuškodí a získá díky němu i nějaký ten rybí protein navíc.

Kůže a šupiny z jedné tresky by měly postačit na výrobu až 1 400 sáčků z MarinaTexu. Navíc by jeho výroba měla být nákladově srovnatelná s výrobou současných plastových obalů. Je totiž vyráběn z odpadu a lze jej vyrábět při nízkých teplotách šetřících náklady na energie.

Vývoj materiálu v současné době ještě není ve fázi, kdy by jej bylo možné využít v praxi. Jeho autorka na něm chce dále pracovat a zlepšovat ho tak, aby do něj skutečně mohly být baleny potraviny, nebo aby fungoval jako membrána. Postupně se chystá vyvinout verzi, kterou si již nechá patentovat, a připravuje se i na její výrobu, protože se o její produkt začínají zajímat někteří výrobci i velké supermarkety.

Sama autorka materiálu Lucy Hughesová věří, že nejlepším způsobem, jak eliminovat plasty, je přechod na znovupoužitelné obaly. Změna nastavení myšlení lidí v tomto směru podle ní ale probíhá jen velmi pozvolna, a proto jí tento druh udržitelné alternativy dává opravdový smysl.