Svět automobilových supersportů stojí na několika legendárních jménech, mezi které patří i italské Ferrari. Vozy oděné v rudém laku, kterým se vzpíná černý hřebec na přídi, patří mezi legendy silničních okruhů. Jsou neodmyslitelně spjaty s historií Formule 1 a Ferrari v garáži dává jasně najevo, že majitel má nejen peníze, ale i styl. Jedno takové stylové Ferrari s bohatou historií je nyní na prodej, ovšem na silnici s ním rozhodně nevyjedete.

Když Enzo Ferrari zakládal v roce 1929 společnost Scuderia Ferrari, rozhodně neměl v úmyslu vyrábět silniční vozy. Na místo toho měla společnost podporovat amatérské automobilové jezdce. Osud tomu však chtěl jinak, a tak dnes známe tuto automobilovou značku jako tvůrce celé řady mimořádných projektů na čtyřech kolech.

Málokdo však ví, že jeden z jejich projektů kola vůbec neměl, a i přesto se mu podařilo získat světový rychlostní rekord.

Psal se rok 1952 a závodní šampion Achille Castoldi měl v plánu pokořit nejvyšší rychlost, jakou kdy člověk vyvinul na vodní hladině v kategorii plavidla do 800 kilogramů. Výrobou člunu, který měl dosáhnout nového rekordu, pověřil výrobce lodí Cantieri Timossi, který se pustil do díla a začal pracovat na lodi s rudě červeným lakem.

O snahách o zdolání rekordu a především volbě barvy se dozvěděl i samotný Enzo Ferrari, který se rozhodl Castoldimu trochu pomoci. Tak vzniklo plavidlo Arno XI, kterému se skutečně podařilo stanovit nový rychlostní rekord ve své kategorii na 150,49 míle v hodině, tedy 242,19 kilometrů v hodině, který nebyl doposud překonán.

Po zdolání onoho rekordu byl Arno XI prodán inženýrovi Nandu del’Ortovi, který ještě více propracoval aerodynamiku lodi a přidal mu na váze ve snaze závodit s ním v kategorii člunů do 900 kilogramů. Od té doby však loď spokojeně odpočívala a jen čas od času byla představena na některé z výstav věnovaných lodím či se tu a tam ukázala na některé z přehlídek.

A právě tento člun, který jako jediný na světě nese barvy legendárního italského výrobce, je nyní na prodej. Je tak umožněno výhradně prostřednictvím webu duPont Registry, kde můžete kontaktovat prodejce, který vám mile rád vytvoří cenovou nabídku. Počítejte však s tím, že hodnota takového kousku bude minimálně stejná jako hodnota prémiových modelů z dílny Ferrari, ne-li vyšší.

Je to dáno především unikátností stroje, protože nic podobného na světě neexistuje, a je s podivem, že člun není vystaven v muzeu automobilky Ferrari. V aukci, která se konala v roce 2012, byl tento člun vydražen za 868 tisíc eur, tedy za více jak 22 milionů korun.

Pokud se rozhodnete do tohoto unikátu investovat, dostanete mahagonem dýhovaný závodní člun v propracovaném retrodesignu. Původně měl pod jeho kapotou pracovat vidlicový, dvanáctiválcový motor o objemu 4,5 litru, když se však do celého projektu přimotal Ferrari, uvědomil si, že výkon 385 koňských sil nestačí.

Jeho společnost tedy motor, kterým standardně vybavovala model Ferrari 375, odstranila a člun vybavila závodním motorem určeným pro Velké ceny Formule 1. Ten upravila tak, aby mohl spalovat metanol, a vybavila jej dvojicí obřích kompresorů. Výsledkem byl výkon 500 až 600 koňských sil, který je možno z plavidla dostat dodnes.

Spolu s člunem je dodávána také jeho perfektně zmapovaná historie, stovky fotografií a ručně psané poznámky inženýrů Ferrari, kteří na jeho vývoji spolupracovali. A nechybí ani kopie certifikátu rychlostního rekordu Achilla Castoldiho, jehož rychlost však není zdaleka tou nejvyšší, jakou kdy loď vyvinula.

Titul nejrychlejší lodi na světě drží plavidlo s názvem Spirit of Australia, která stanovila rekord v roce 1978. Loď postavil Ken Warby na zahrádce svého domu. Dřevěnou konstrukci plavidla pohání kupředu dvojice proudových motorů Westinghouse J34, které byly standardně montovány do letadel a stíhaček. Díky nim se lodi podařilo dosáhnout rychlosti 317,6 míle za hodinu, tedy 511,12 kilometru v hodině, což se žádné jiné lodi překonat nepodařilo, přestože pokusů bylo hned několik.