Technologickým firmám, které se soustředí na prodej svých služeb do zahraničí, ale přitom svůj vývoj stále drží v Česku, se obecně daří skvěle využívat jedinečné výhody, jež jim zásadním způsobem šetří náklady. Mimo známých vývojářských firem jako STRV, Creative Dock nebo Ackee jsou mezi nimi i na první pohled méně viditelné společnosti, které se ale naopak často věnují velmi zajímavým klientům. Mezi takové firmy se řadí i pražští Devix Technologies.

Devix z pozice CEO řídí od roku 2015 Petr Konůpek, který se k založení a vedení vlastní firmy vypracoval z postu vývojáře v Ignum a analytickém startupu Socialbakers. Devix nyní spolupracuje například s Mall Group a donedávna také s módním e-shopem ZOOT. O spolupráci s nimi i expanzi do USA nebo na Střední východ se v rozhovoru pro CzechCrunch rozpovídal šéf Devixu Petr Konůpek.

Petře, můžete se na úvod v krátkosti představit? Co vás dovedlo až k založení Devixu?

Od svých sedmnácti let jsem se aktivně věnoval programování. Internetový svět mě hned od počátku učaroval natolik, že jen co jsem odešel ze školy, začal jsem se programování věnovat naplno. Postupně jsem si prošel od juniorních vývojářských pozic k seniorním a následně manažerským pozicím a zároveň jsem měl obrovské štěstí v tom, že jsem měl možnost být u počátků několika slavných českých startupů. Přibližně v roce 2012 u mě nastalo cosi, co lze s nadsázkou označit za syndrom vyhoření.

To vyústilo v můj odchod na dráhu vývojáře na volné noze. Velice rychle se ukázalo, že poptávka po pokročilých online technologiích obvyklých na globální startupové scéně je na našem trhu obrovská. Postupně jsem tak k sobě začal shánět skupinu dalších vývojářů, zpravidla bývalých kolegů, což vedlo až k založení vlastní firmy.

Devix vznikl až v roce 2015, ale na projektech jste dle všeho pracovali ještě předtím, že? 

Jak jsem již říkal, původ naší společnosti leží v otevřené spolupráci několika zkušených freelancerů. V té době jsme pracovali na několika projektech, zejména z finančního a fintechového sektoru. Naše tehdejší složení čítalo programátory na volné noze, obvykle se zkušeností ze zahraniční startupové scény. Mezi klienty se v průběhu let zařadila i velká služba na streaming filmů a seriálů.

Hlavní byznys Devixu je vývoj pro zahraniční startupy, zejména ty na Středním východě nebo v USA. Jak se vám podařilo proniknout na tyto trhy?

Celá ta cesta byla trochu složitější a přiznávám – velkou roli v tom sehrála náhoda. O získání klientů v zahraničí, zejména ve Velké Británii a v USA, jsme usilovali delší dobu. Etablovat se na těchto trzích bez kontaktů a předchozích referencí je hodně obtížné. Respektive je to těžké, pokud se chcete dostat k relevantním a dobře placeným zakázkám.

Kdybychom se spokojili s tvorbou webovek ve WordPressu (systém pro správu obsahu, pozn. red.), asi by to problém nebyl. Dlouhou dobu se nic nedělo, ale jednoho dne mi zazvonil telefon a na displeji se ukázalo číslo s americkou předvolbou. Ozval se ženský hlas, paní na telefonu se představila jako headhunter z oblasti sanfranciského zálivu. Říkala, že ji zaujal profil naší společnosti. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se na hromadném hovoru s jejich manažery. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že mluvím se zástupci nejznámější VOD (video on demand) služby na světě.

Zaujala je zejména moje zkušenost s budováním podobné služby v tuzemsku, ačkoli technologicky i rozsahem byly obě služby stěží porovnatelné. Byznys jsme úspěšně domluvili a brzy pro nového klienta naplno pracovali dva naše vývojářské týmy. To byl náš začátek v USA a zároveň začátek nové etapy naší firmy.

Jak jste se nicméně dostali ke Střednímu východu? Konkrétně Kuvajtu či Kataru. To nejsou pro české firmy zrovna obvyklé trhy.

Náš americký klient čelil strategickému problému – na americkém a evropském trhu již neměl kam růst a pro jiné trhy byl zase nezajímavý kvůli obsahu. Z toho důvodu se rozhodl vydat cestou akvizic podobných VOD služeb na rozvojových trzích, mj. i v Kuvajtu, kde člen rodiny vládnoucí dynastie provozuje svůj vlastní startup Telly, což je VOD služba s arabským a nyní již také indickým obsahem a v regionu Středního východu a severní Afriky je velice populární.

Samotný byznys této služby nicméně paradoxně neleží v počtu platících uživatelů, ale v komplikované obchodní spolupráci mezi místními televizními stanicemi a producenty pořadů v celé oblasti Perského zálivu. Proto kuvajtský majitel plánoval odprodat kontrolní podíl ve svém startupu právě našemu americkému klientovi, výměnou za poskytnutí technické pomoci a celkové převzetí online obchodní strategie. No a jelikož je Kuvajt od Prahy vzdálen jen několik hodin letu (na rozdíl od západního pobřeží USA), asi vám nemusím říkat, kdo dostal za úkol zmapovat tam celou situaci z technického hlediska.

Takže jste se postupně začal připravovat na cestu do Kuvajtu. Jak to probíhalo?

Asi týden po domluvě s americkým klientem jsem dostal do e-mailu letenky a frčel jsem do Kuvajtu. Místní mě okamžitě vřele přijali. Věděl jsem, že budu ubytovaný v jakémsi „beach house“, kousek od saúdskoarabských hranic, který patří rodině kuvajtského emíra, s nímž je majitel startupu v příbuzenském vztahu. Že půjde o impozantní rezidenci o rozloze 5 kilometrů čtverečních u moře, kde bude služebnictvo, bazén, kuchař a k dispozici automobil s řidičem, to jsem ale skutečně nečekal.

Následujících několik dní jsem se seznamoval s místními podnikateli, zapojenými v byznysu s video obsahem. Moc se mi líbil způsob jejich jednání. Vše se řešilo velice konkrétně a detailně, rozhodnutí padala ihned a i lidé ze středního či vyššího managementu měli velmi dobrý přehled o detailech práce jejich zaměstnanců. Sám jsem, jakožto letitý programátor, pomohl na místě vyřešit několik technických problémů, což jsem udělal čistě z dobré vůle – nešlo o nic složitého, ale na místní to udělalo velice dobrý dojem. Celkově jsem z Kuvajtu odlétal s příjemným pocitem.

Takže pro klienty na Středním východě pracujete zprostředkovaně přes vašeho amerického klienta?

To právě ne. Samotná akvizice naším americkým klientem nakonec dopadla neúspěchem. Americký korporát vyslal své zástupce projednávat právní a smluvní aspekty celé operace. Došlo k učebnicovému střetu kultur. Kuvajťané jsou důležité věci ve svém byznysu zvyklí řešit mezi čtyřma očima a podáním ruky, a to s protějškem odpovídajícím jejich postavení. Dost přitom hraje roli řeč těla a celkový osobní dojem, který zanecháte. Že mají jednat o tak významné záležitosti s někým jiným než s CEO, to je téměř urazilo. Kromě toho nejsou firmy na Středním východě personálně „zařízené“ na nějaké dohadování o smlouvách, a tak díky nekončícím obstrukcím Američané od akvizice nakonec upustili.

Ovšem my jsme se zde mezitím etablovali více než dobře. A tak sami Kuvajťané požádali naše americké klienty, zda jim nevadí, pokud pro ně budeme dál pracovat napřímo. Ti s tím neměli problém, takže se mezi naší firmou a kuvajtskými podnikatelskými elitami brzy rozjela čilá spolupráce. Díky kontaktům jsme se pak dostali k dalším zakázkám v oblasti Perského zálivu, zejména v Kataru a nejnověji také v Dubaji.

Přibližte mi trochu Kuvajt. Jaké jsou vaše pocity z cest do podobných zemí?

První cesta do Kuvajtu byla těžko přenositelná zkušenost. Maličká země, ležící mezi Irákem a Saúdskou Arábií. V roce 1991 nechybělo moc a Saddám Husajn by ji nadobro vymazal z mapy. Když jsem tam letěl poprvé, měl jsem z toho trochu svíravý pocit. Vůbec jsem netušil, co tam na mě čeká. Byl tuším červenec a teplota ve stínu zde dosahovala 52 stupňů. Ten žár, který vás zasáhne, když vyjdete z klimatizovaného prostoru letiště, je nepopsatelný. Kuvajtská ekonomika je založena na vývozu ropy. Ropné vrty, rafinérky a přečerpávací stanice lemují prakticky celé pobřeží od předměstí Kuwait City.

Tu a tam leží v poušti vrak, nebo lépe řečeno spíš takový škvarek z iráckého tanku. Během operace Pouštní bouře zde americké tanky ve velkém používaly střely s ochuzeným uranem, takže odklidit tyto vraky je logisticky velmi náročné. Kuvajt je sice arabská země se vším všudy, ale vliv západní kultury je zde nepřehlédnutelný. Ženy tu sice potkáte v nikábu či častěji v hidžábu, nicméně zákonem to nařízené není. Když bude mít žena minisukni, nikdo to tady nebude řešit.

Nutno také říct, že vydržet v této teplotě vyžaduje určitý způsob oblékání a po několika návštěvách jsem sám došel k tomu, že se oblékám do tradiční „dišdaši“. Jde o velice pohodlný oblek z kvalitní látky, šitý na míru, který se prakticky beze změny vyrábí už několik generací. I ta nejhorší vedra se v něm dají v pohodě přečkat.

Ale zpět k samotnému byznysu. Mezi klienty máte i několik českých firem, jako je třeba ZOOT nebo Mall Group. Co konkrétně jste pro ně vyvíjeli?

Konkrétní detaily vám bohužel sdělit nemůžu, neboť se nezřídka jedná o projekty strategického významu. Nicméně u českých klientů obecně řešíme transformace na mikroservisní architekturu a jako jedni z mála v Česku máme dost zkušeností s budováním a provozováním Kubernetes clusterů v produkci a na velkých projektech. Dále děláme na pár zajímavých projektech týkajících se strojového učení a umělé inteligence a pak ještě nějaký ten frontendový a mobilní vývoj. Nicméně zakázky v tuzemsku aktuálně tvoří menšinu.

Jak se liší práce s arabskými, americkými a českými firmami? Co byste vyzdvihl mezi výhodami a nevýhodami každé strany?

Samozřejmě teď budu trochu generalizovat, ale liší se dost. Asi nejlepší spolupráce z našeho pohledu funguje právě s klienty arabskými. Jakmile si u nich vybudujete důvěru a dokážete se trefit do jejich vkusu, máte zde všude dveře otevřené. My v tomto regionu těžíme z toho, že 100 procent našich zaměstnanců jsou buď aktivní nebo bývalí programátoři, takže na veškeré dotazy klientů jsou schopni odpovídat velice konkrétně a ihned, což je při jednání s arabskými klienty zásadní.

Americké firmy si vás více prověřují, ve srovnání s Českem se jedná o více konkurenční trh, a tak jsou i jejich standardy, co se týče programátorů, o dost vyšší. Američané mají obvykle tah na bránu, ale nemají důvěru v neamerické programátory. Proniknout na americký trh pro nás bylo nesmírně těžké, jakmile se vám to ale jednou povede, možnosti jsou tam obrovské. Také tam máte šanci osahat si v praxi technologie, které se v Česku objeví zpravidla až za pár let. Viz zmiňovaný Kubernetes.

Co se českých firem týče, zde je to kus od kusu. V posledních letech zaznamenávám velký posun vpřed a celkově mám dojem, že je u nás softwarový vývoj na vysoké úrovni. Máme spoustu šikovných lidí a začínáme si v zahraniční budovat dobrou reputaci. Dle mého názoru bychom spíše než na hokejisty měli být hrdí právě na ně.

Dnešním trendem je práce na dálku. Máte všechny zaměstnance takzvaně in-house, nebo s nimi spolupracujete i na dálku? Přeci jen, práce s klienty, počítám, standardně probíhá online.

Jak jsem zmiňoval na začátku, vznikli jsme jako skupina nezávislých freelancerů a tenhle náš genom si udržujeme dodnes. Je to jedna z klíčových hodnot naší firmy. Nejen že pracujeme na dálku, nemáme ani stanovenou žádnou pracovní dobu. Vše je na osobní odpovědnosti a domluvě každého jednoho člena týmu. Neznamená to ovšem, že by se naši vývojáři flákali. Maká se u nás skutečně hodně. To, co děláme, je náročná intelektuální činnost a máte-li ze sebe v tomto ohledu vydat to nejlepší, zvládnete to tehdy, budete-li v pohodě a ne pod tlakem nějakých rigidních pravidel.

To, aby vaše firma mohla takto fungovat, klade značné osobnostní nároky na každého našeho pracovníka. Kromě technických znalostí, které je u nás třeba neustále rozvíjet, je důležitá jakási vnitřní disciplína a umět si zorganizovat čas, aniž by nad vámi stál někdo s pomyslným bičem. Také do každého pracovníka investujeme spoustu času a peněz skrze další vzdělávání a rozvoj a to, aby na sobě každý pracoval, je u nás přímo vyžadováno. Velký důraz je u nás kladen také na vzájemné sdílení znalostí mezi týmy.

Můžete mi trochu přiblížit, jak práce na větším projektu uvnitř Devixu probíhá? Máte nějaký standardizovaný proces pro všechny zakázky?

Celá naše firma je rozdělena do pětičlenných týmů. Tým je vždy složen podle konkrétních potřeb klienta nebo zakázky. Každý tým má svého team leadera, což je zpravidla nejzkušenější vývojář v týmu. Když přijde nová zakázka/projekt, obvykle na něj ihned nasadíme právě team leadera. Ten je jakýmsi technickým garantem a ručitelem toho, že to u klienta bude všechno klapat. Zároveň si k sobě na základě zjištěných poznatků u klienta sestavuje svůj pracovní tým. Obvykle pracujeme na dálku, ale zkušenost ukazuje, že 100% remote není fungující model.

Proto se obvykle naše týmy schází na pár dní přímo u klienta. Jelikož jsou naši vývojáři z různých koutů republiky, zařizujeme jim i ubytování a případně dopravu. Tento režim se nám osvědčil a spojuje v sobě výhody onsite i remote spolupráce. Navíc se díky tomu celý tým pravidelně setkává i osobně.

Od letošního roku jsme navíc zavedli novinku. Každý tým (samozřejmě pokud s tím klient souhlasí) má nárok strávit jeden měsíc v zahraničí, odkud normálně pracuje. Aktuálně nám tak například odlétá velká skupina vývojářů na Bali, odkud budou normálně pracovat. Výhodou je, že budou delší dobu všichni pohromadě. Usnadní to takové věci, jako je párové programování či předávání detailních informací, a navíc to stmeluje tým jako celek. Není to žádná dovolená – normálně se tam jede makat. Jen se bude makat v teple a s výhledem na moře.

Pokud bychom se bavili o číslech, můžete přiblížit obrat a zisk Devixu za poslední rok?

Konkrétní čísla vám neřeknu, za rok 2017 se jedná o nižší desítky milionů, letos to bude čtyř- až šestinásobek oproti loňskému roku. Firma má jediného vlastníka, nemá žádný cizí kapitál ani investora. Kromě roku 2015 jsme v černých číslech, a to jak meziročně, tak i z měsíce na měsíc. Co se strategie finančního řízení týče, jsme tedy poměrně konzervativní a nevidím nejmenší důvod to měnit.

Jaké plány máte v následujícím roce? Přeci jen, nedávno jste v Česku spustili web a teprve se etablujete.

Co se týče obchodní strategie, chceme se dále rozvíjet na Středním východě a okolních oblastech. Jsme přesvědčeni, že je to trh budoucnosti. Je zde obrovské množství finančního kapitálu, s expanzí chytrých telefonů také silná poptávka po softwarovém vývoji, avšak kvalitních dodavatelů v oblasti IT je zde naprosté minimum.

Donedávna jsme byli ještě malá, téměř rodinná firmička. Míra expanze v tomto roce naprosto předčila moje očekávání a z toho důvodu začínáme řešit i různé PR aktivity, abychom více vstoupili do povědomí odborné veřejnosti. Letos se tak můžete těšit na sérií přednášek jak od našich vývojářů, tak team leaderů i mě samotného. V roce 2019 také plánujeme akvizici dvou dalších firem v tuzemsku, přičemž jedna se specializuje na strojové učení a druhá na mobilní vývoj.