Petra Vaškových z Kiwi.com: K letenkám přidáme také vlaky a autobusy
, /

Petra Vaškových z Kiwi.com: K letenkám přidáme také vlaky a autobusy

Petra Vaškových z Kiwi.com: K letenkám přidáme také vlaky a autobusy

I přesto, že je letecká doprava rok od roku levnější formou cestování, daří se českému startupu Kiwi.com dobývat svět s produktem, který ji dělá ještě dostupnější. Za minulý rok získalo Kiwi.com titul nejrychleji rostoucího startupu ve střední Evropě a nyní je otázkou, kam se bude ubírat dále. Na to, zda se skutečně chystá miliardový prodej, či na to, zda se firma pustí i do jiných typů dopravy, jsme se ptali v rozhovoru šéfky produktu: Petry Vaškových.

Petro, ze všeho nejdříve, jak jste se vůbec dostala do světa technologií?

Když jsem studovala politologii tady v Brně, tak jsem si našla brigádu v technologickém startupu Tripomatic.com (dnešní Sygic Travel, pozn. red.) . Na částečný úvazek jsem tam poté začala pracovat a tak nějak mě to začalo bavit více než politologie. Dostudovala jsem, ale už tehdy jsem věděla, že se chci více orientovat na technologie.

V rámci té firmy jsem ze začátku dělala takřka vše, protože se jednalo o malý startup, později jsem ale dostala na starost projekt, který koupil tehdejší Skypicker, později přejmenovaný na Kiwi.com.

Tak jste se tedy dostala do Kiwi.com. Jaká ale byla cesta v rámci firmy, jak jste se dostala až na pozici šéfky produktu?

Byla jsem čtvrtou zaměstnankyní Kiwi.com, to bylo úplně na začátku ještě v punkové éře. Postupně jsme rozšiřovali tým a kompetence v něm vykrystalizovaly dle toho, co každého více bavilo či na co byl více šikovný. Já jsem začala více spolupracovat s vývojáři, kteří měli na starost vývoj produktu. Oliver (Oliver Dlouhý, CEO Kiwi.com, pozn. red) naopak čím dál tím více tíhnul k byznysové stránce věci. V praxi je to teď tak, že Oliver třeba přinese nějaký nápad a my ho pak s vývojáři posoudíme, domyslíme a případně dál rozpracujeme. Můj úkol je tedy převést Oliverovy nápady do praxe.

České carsharingy HoppyGo a SmileCar se zítra oficiálně spojí a nabídnou nové funkce

Uběhly tři měsíce od doby, kdy dvě české služby na sdílení aut HoppyGo pod taktovkou společnosti ŠKODA AUTO,...

Na čem tedy v roli CPO pracujete a co je nyní vaším konkrétním projektem?

Stále je to překládání vize do konkrétních věcí, dále pak vymýšlíme co daný produkt bude konkrétně umět, na co se zaměříme a jak danou věc budeme testovat. Aktuálně testujeme napojování letů na vlaky a autobusy. Zkoušíme to zatím v Evropě a uvidíme, co se bude dít dále.

Říkáte autobusy a vlaky. Je to tedy něco, co v budoucnu uvidíme na Kiwi.com jako samostatnou věc vedle letadel?

Ono už to funguje, ale na velmi omezeném počtu linek. Obecně vzato však nebudeme chtít nabízet úplně všechny spoje, ale místo toho umožnit co nejlevnější a nejrychlejší přepravu z bodu A do bodu B. Takže je klidně možné, že se člověk vydá z Prahy do Bruselu letadlem a do Paříže dojede vlakem, protože to bude rychlejší a levnější. Snažíme se ostatní způsoby dopravy kombinovat s lety, ale i srovnáváme, jestli například let není dvakrát dražší než vlak a vlastně by se vlak nevyplatil více.

„Do budoucna bychom chtěli propojit všechno, co propojeno není“

Je třeba ta hlavní vize, za kterou Kiwi.com dál míří, nebo máte ještě nějaké další cesty?

Toto je nejbližší věc na roadmapě, ale určitě ne jediná. Do budoucna bychom chtěli propojit všechno, co propojené není. Začali jsme s pár aerolinkami, dnes jich máme více než 650, přidáváme vlaky a autobusy a chystáme se i na zapojení dalších věcí, co člověk k cestování potřebuje. To znamená, že přiletí do Paříže a nabídne mu to atrakce, které by mohl navštívit.

Na Kiwi.com se ale často snáší kritika, protože v porovnání s jinými srovnávači letů, jako třeba Google Flights, bývá mnohdy dražší. Nemůže se tedy něco podobného stát i v případě vlaků a autobusů?

Hlavní hodnotou, kterou přinášíme na trh, jsou unikátní kombinace. Takže když chce člověk letět z Prahy do Londýna, kde si může najít desítky spojení denně, tak tam zatím konkurenceschopní nejsme. Ale chceme být. A podobně to bude i v případě autobusů a vlaků. Pokud člověk bude hledat spojení Praha-Brno, tak tam asi nic unikátního nenabídneme. Na druhou stranu pokud zde bude napojení na jiné vlaky, autobusy či lety, co jinde nelze najít, tak to má přidanou hodnotu.

Jak chcete být konkurenceschopní na tak frekventované trase jako je Praha-Londýn?

Snížit cenu, je to jednoduché.

Ale jak toho docílíte z pozice zprostředkovatele?

Těch způsobů je více. Jednak to půjde tím, že si zefektivníme procesy, takže celkově pro nás bude levnější provoz. Za druhé pak tím, že budeme mít partnerství s dalšími aerolinkami.

Takže ještě je velký prostor pro zlepšování efektivity v procesech?

To je vždycky. Poskytujeme například zákaznickou podporu všem našim klientům a v této oblasti je spousta věcí, které lze zautomatizovat. Víme o spoustě možností, kde máme co zlepšovat.

Kdy bychom mohli nasazení vlaků a autobusů vidět v plné verzi?

Vlaky i autobusy už fungují, nicméně než bude celý proces optimální a budeme moci nabídnout všechny nejvýhodnější možnosti, bude to ještě chvíli trvat. Neřeknu vám, kdy bude stav ideální, nabídku zlepšujeme každý den a také postupně přidáváme nové dopravce.

Oliver Dlouhý v jednom z nedávných rozhovorů říkal, že chce z firmy udělat největší cestovatelský portál světa a nabídnout kompletní cestovatelské balíčky ve spojení s hotely. Jak jsme od této idei daleko?

Aktuálně máme partnerství s firmou LogiTravel, která nám pomůže s prototypem a otestováním toho, jak spojování našich letů a hotelů bude fungovat. A k tomu jsme velice blízko.

„Nepotřebujeme nějakou finanční injekci“

LogiTravel však také prodává letenky. Není to konfliktní?

Není to konfliktní. Možnosti partnerství jsou tu poměrně velké a tím, že oni již nyní kombinují lety s hotely, otevírá se například možnost do jejich systému začlenit naše lety. Oni si budou moci rozšířit nabídku a my budeme dále dostávat naše portfolio. Ale vše je zatím otevřené, stejně tak chceme otestovat spolupráci s více partnery a nevázat se pouze na ně.

Dlouhé měsíce se také spekuluje o prodeji Kiwi.com. Nabídky prý sahají na částky mezi 10-16 miliardami korun. Oliver Dlouhý však v minulosti řekl, že prodávat nechce. Takže úplně jednoduchá otázka: Bude se prodávat nebo ne?

Kiwi.com roste, je pořád na očích a je pro investory a potenciální partnery pořád zajímavá firma. Nějaké nabídky určitě dostáváme, na druhou stranu v tuto chvíli nepotřebujeme nějakou finanční injekci. Jak už Oliver zmiňoval, podmínka toho, že se něco prodá nebo budeme brát další investory je, že pro nás dané partnerství bude mít nějaký přínos.

Kiwi.com tedy v tuto chvíli žádné investory nepotřebuje?

Ne úplně aktivně, ale nabídky přicházejí samy.

Kiwi.com se dále vyznačovalo poměrně velkým počtem zaměstnanců. Kolik jich je aktuálně?

Je to 1900, s tím, že tento počet je dále rozdělený. Máme tu zaměstnance, kteří jsou přímo u nás ve firmě a pak lidi na zákaznickou podporu rozmístěné různě po světě prostřednictvím větších či menších firem, které právě využíváme na call centra.

Plánujete nabírat další zaměstnance? Většina technologických firem má totiž aktuálně problémy s tím, že nemají dostatek personálu.

Nabíráme další vývojáře a právě že v Brně už se nám to tolik nedaří. Proto jsme poměrně nedávno otevřeli pobočky v Praze, Bratislavě a Barceloně, plus máme týmy i v dalších lokacích, třeba ve Splitu či Záhřebu, které pro nás dělají specifické projekty.

Jaké specifické projekty? Znamená to, že funkcionalita těchto týmů není stejná, jako ve velkých pobočkách?

Může být, ale záleží vždy na konkrétním týmu. Kromě hlavního produktu si totiž děláme ještě interní systémy, které dále využíváme. Tyto týmy také dost pomáhají se zmíněnou automatizací.

Jak řešíte komunikaci s těmito týmy?

Používáme Slack na určitý typ komunikace, ale samozřejmě není to stejné, jako kdybychom všichni seděli v jedné místnosti a v případě potřeby si poklepali na rameno. Nicméně teď už je to tak, že si i lidi, co sedí ve stejném patře, píší přes Slack.

„Řešíme důsledky toho, že jsme rychle rostli“

Jaké jsou největší technické výzvy, které aktuálně v Kiwi.com řešíte?

Hodně řešíme důsledky toho, že jsme rychle rostli. Kvůli tomu jsme totiž všechny kódy psali dost zrychleným způsobem, chyběly nám dokumentace a testování. To jsou sice porodní bolesti asi každého startupu, ale musíme to nějakým způsobem dohnat a věnovat tomu více úsilí. A k tomu by nám pomohlo právě více lidí.

S Kiwi.com jste také minulý měsíc pořádali v Brně konferenci Women in Tech, která měla upozornit na příběhy úspěšných žen v technologiích. Jak jste tedy vy, jakožto žena, byla v tomto tradičně mužském prostředí přijímána?

Úplně v pohodě. Zcela na začátku totiž byly schůzky mezi mnou a Oliverem a okamžitě jsme si padli do oka. I postupně s tím jak jsme přibírali kolegy jsem nikdy neměla pocit, že by se na mě někdo díval blbě, protože jsem holka.

O té akceptaci žen v tradičně mužských prostředích se poslední dobou mluví poměrně dost, ale jaká je realita? Dokázala jste si třeba ze své ženské pozice prosazovat nápady v týmu?

Ano. Já musím říct, že u nás bylo prostředí od začátku velice férové a vůbec nezáleželo na tom, kdo s nápadem přišel. Jde ale o to, jaký ten nápad je. Navíc u nás máme takovou kulturu, že když daný nápad není dobrý, tak vysvětlíme proč. A tak příště přijde s třemi dalšími, které budou skvělé.

A znáte nějaké příběhy z prostředí, kde atmosféra nebyla takto … řekněme “otevřená”?

V Kiwi.com se mi to skutečně nikdy nestalo. Částečně je to asi i tím, že lidé, co tu pracují nyní, tak zde pracují od začátku a ta se tu stále podporuje tato otevřenost.

Co nějaké příklady mimo Kiwi.com? Slyšela jste o něčem konkrétním ve svém okolí technologického sektoru?

Z prostředí lidí, co znám osobně, o ničem skutečně nevím, nestalo se to ani v mé předchozí firmě. Ale asi je to dost tím, že se pohybuji v prostředí startupů, kde se tato problematika bere úplně jinak než v korporacích, které jsou tu 150 let, mají v nich přesně zavedené role a přesně nalinkované, jak se kdo bude kariérně posouvat do konce života. Ale to zase nemůžu zhodnotit, protože jsem v takovém prostředí nikdy nepracovala.

„Holky, které u nás začínají mají strach, neví co čekat“

Jaká byla tedy v Kiwi.com primární motivace pro uspořádání konference Women in Tech?

Chceme to trochu podpořit, protože holek u nás stále přibývá. Aktuálně máme mezi vývojáři 21 % žen. Přestože tu tyto problémy nejsou, tak stále vnímáme, že holky, které u nás začínají, mají strach, neví co čekat. Jeden z cílů konference tedy byl ukázal jim, že se nemusí bát a záleží na nich, jestli se na to chtějí vrhnout.

Jelikož jste v roli šéfky produktu, tak předpokládám, že pod sebou máte i muže. Někdy se říká, že muži vedení ženy špatně snáší. Jaký na to máte vlastně názor?

Myslím si že ne. Všichni tým lídři, kteří pod sebou mají další týmy jsou vlastně kluci a patrně jim to nikdy nevadilo. Evidentně s tím problém nemají. Zároveň se ale snažíme mít stále co nejvíce zploštělou organizační strukturu a to se nám zatím poměrně daří. A nechceme si hrát na nějakou super hierarchii, lidi zkrátka nepřemýšlí nad tím, jestli je nad nimi holka nebo kluk a prostě řeší problém.

Obecně vzato, myslíte že je žen v technologiích dost?

Ačkoliv u nás je těch holek poměrně hodně, tak obecně jich je asi méně, než by mohlo být. Spousta holek má pocit, že by to pro ně bylo moc náročné a asi mají trochu jinou představu o tom, jak může práce v našem oboru vypadat. Neznamená to jen kódovat, těch rolí je spousta.

Co myslíte, že mohou ženy přinést do často ryze mužských kolektivů?

Asi je to trochu buzzword, ale diverzitu. Já jsme její zastánce a to nejen v pohlaví, ale i čemkoliv jiném. U nás totiž vidíme, že jakmile jsou týmy trochu namixované, tak se navzájem od sebe učí a obohacují se. A to ať už jde o pohlaví, jiné zkušenosti, jiné národnosti.

Naopak, když jsou v jednom týmu všichni stejní, tak nikdo názory jejich členů nezpochybňuje, všichni si jen tak přikývnou, že mají pravdu a nikdo jim nedává implusy pro to, aby se více zamysleli.

Proč je vlastně dle vás technologický sektor stále z velké části mužskou záležitostí?

Asi za něj není jen považován, čísla v tomto směru hovoří jasně, ale asi je to podobné jako v jiných technických oborech. Na strojárny a průmyslovky taky asi chodí většina chlapů.

Právě proto si kladu otázku, zda je šance, že se tento stav v blízké budoucnosti změní.

Myslím, že je dobré vidět příklady. Nedávno jsem například byla v Kalifornii, potkala jsem se holkou, která vystudovala MatFyz a nyní má super kariéru v Silicon Valley. Je úspěšná a dokáže dále inspirovat. Myslím, že když už holky na středních školách zjistí, že je něco takového baví, tak by si za tím měli jít.

Petro, děkujeme za rozhovor.

Také děkuji.