Pavel Turek: Formule E jede. Má šanci stát se novou královnou motosportu?
, /

Pavel Turek: Formule E jede. Má šanci stát se novou královnou motosportu?

Pavel Turek: Formule E jede. Má šanci stát se novou královnou motosportu?

Pavel Turek, který se dlouhých 17 let pohyboval ve světě Formule 1, aby se následně v roce 2013 stal komerčním ředitelem letecké série Red Bull Air Race, kde zajišťuje finanční a příjmové stránky tohoto seriálu, jako je sponzoring, prodej vysílacích práv, prodej vstupenek nebo merchandising, sepsal pro CzechCrunch další sloupek, ve kterém tentokrát detailně rozebírá Formule E – novou sérii závodů monopostů poháněných výhradně elektricky.

Jaký obrázek se vám vybaví, když se řekne motosport? Pokud je to sytě rudá formule v zatáčkách Monte Carla, nejste sami. Formule 1 vždy patřila a stále patří k tomu nejlepšímu, co může sport na čtyřech kolech nabídnout. Udrží si pověst královny motosportu i v příštích letech? Možná ano – napříč kontinenty jí ale v tichosti elektrického motoru roste vážná konkurence.

Formule E je ztrátovým podnikem bez tradice. Přesto věřím, že budoucnost bude patřit právě jí. A vsadil bych si na to hned z několika důvodů, které dále rozebírám.

Nenechme se mýlit, startupovost je součástí plánu

Ekonomové a milovníci statistik si ve Formuli E najdou zářný příklad toho, jak nevést (nejen) motoristický podnik.

Start seriálu oznámili jeho zakladatelé v roce 2012, první závod se jel o dva roky později. Od té doby nebyla Formule E ani na okamžik v zisku – aktuálně jde o podnik se ztrátou okolo 30 milionů liber.

Mnozí to přičítají startupovému přístupu, kdy nově vzniklý projekt „pálí“ peníze investora (v případě Formule E Liberty Global, která je největším podílníkem).

Na Formuli E je však třeba se dívat ne jako na cestu k instantnímu zhodnocení vložených peněz, ale jako na investici do silné vize, která je na velmi dobré cestě k realizaci. Věřím, že ziskovost podniku – pokud nedojde k nějaké zásadní změně nebo chybě – je nevyhnutelná a dočkáme se jí v příštích několika letech.

Elon Musk má plán, jak dostat fotbalisty ze zatopené jeskyně. Do Thajska posílá svůj tým

V posledních dnech mediálním prostorem hýbe příběh dvanácti fotbalistů, kteří jsou společně se svým trenérem...

Velká jména už se řadí do fronty

Formule 1 bývala po dlouhá léta výkladní skříní technologií, které se vyvíjely speciálně pro ni a po úspěšném použití si našly cestu do každodenního provozu. Příklady ani nemusíme hledat v nejvyšších výbavách automobilek – například aktivní podvozky nebo systémy rekuprace energie jsou dnes už poměrně běžnou položkou výbavy nového auta.

V blízké budoucnosti se těžiště technologických inovací přesune do Formule E. Důvod je prostý. Ať s trendem elektromobility souhlasíte, nebo jím opovrhujete, nelze jej nevnímat. Nezáleží ani na tom, zda jste zastáncem baterií nebo vodíkového pohonu. Důležitá jsou v tomto případě ona zastřešující témata, se kterými je Formule E právem spojována – udržitelnost, bezemisní provoz, ekologie a autonomní řízení – v kombinaci se zájmem vyspělých světových metropolí jít v těchto tématech příkladem.

Automobilky si image seriálu samozřejmě všímají. Když jsem letos navštívil závod Formule E v Berlíně, došla mi jedna věc – automobilky sem nejdou kvůli prestiži, ale kvůli společné vizi a ztotožnění se s myšlenkami kolem motosportu budoucnosti. V tomto ohledu si zatím lidé stojící za Formulí E počínají naprosto skvěle. Vědí, že neprodávají finální produkt, ale příslib do budoucna.

Vstup do seriálu od příští sezony potvrdilo BMW a Nissan, Porsche a Mercedes-Benz neotálely a potvrdily účast od šesté sezony, která odstartuje v roce 2019. Jsem upřímně zvědavý, jak zareagují ostatní automobilky.

Za pozornost stojí také rostoucí zájem o Formuli E v řadách partnerů. O největší rozruch se v loňské sezoně postaral Hugo Boss a jeho přesun z Formule 1 právě do Formule E. Ředitel Mark Langer okomentoval změnu lakonicky: „Samozřejmě že je Formule 1 extratřídou mezi motoristickými závody, ale Formule E je inovativnější a udržitelnější. Samotné motory a závody ve velkých městech, to je něco, co mladé publikum vyhledává. Otevírá nám to nové příležitosti.“

Piloti nezůstávají pozadu, právě naopak

Nemá smysl si nalhávat, že piloti Formule E jsou celebritami na úrovni jezdců Formule 1 nebo že mají stáje elektrické formule své skalní fanoušky, kteří by s nimi cestovali od závodu k závodu.

Formule E letos vstoupí do své páté sezony, Formule 1 právě odjíždí svou sedmdesátou druhou. Tradici, kterou si za tu dobu vybudovala, zkrátka nenahradíte, i kdybyste na to měli sebevětší rozpočet.

Formule E musí své ikonické tváře a stáje ještě vychovat, s tím ale pořadatelé seriálu samozřejmě počítají. A dělají hodně pro to, aby tento proces urychlili – jednou z cest je přetažení známých jmen z F1.

Zájem soutěžit vyjádřil ještě před opuštěním Formule 1 Felipe Massa, kterého nakonec ve Formuli E opravdu uvidíme už od příští sezony v týmu Venturi, v rámci letošní švýcarské Velké ceny se elektrickým monopostem projel legendární Emerson Fittipaldi a šéf Formule E Alejandro Agag hýří sebevědomím na téma Fernando Alonso v jednom z „jeho“ aut, jakmile získá takzvaný „triple crown“ (vítězství v Monte Carlu v F1, 24 hodin Le Mans a Indy 500). Počkejme si na další známé tváře, myslím, že dorazí co nevidět!

Formule E všem ukazuje, co znamená „divák na prvním místě“

Koupit si lístky na Grand Prix F1 je pro mnohé návštěvníky životní zážitek. Nedivím se jim. Atmosféra závodů je skutečně skvělá, zázemí špičkové a o zábavu mají postaráno prakticky celý víkend. Ale musí sáhnout pořádně hluboko do kapsy – například vstupenky na první závod sezony, Velkou cenu Austrálie, začínají na 150 amerických dolarech a stoupají až ke čtyřem tisícům.

Formule E zvolila formát, který sice není tak hutný, ale v mnoha ohledech je pro běžného návštěvníka stravitelnější. Lístky se pohybují v řádu desítek dolarů, celá Velká cena se zvládne odjet během jediného dne a k okruhu se prakticky v každém místě konání dostanete veřejnou dopravou. V Berlíně byl například okruh dostupný z centra U-Bahnem, takže lze strávit pohodový prodloužený víkend ve městě a jeden den si zpestřit návštěvou závodů. Přidejte k tomu skvěle fungující aktivační zónu, doprovodné programy od sponzorů, kteří se předhánějí v předvedení co nejrevolučnější technologické novinky, a máte postaráno o zábavu celé rodiny.

Je patrné, že stejně jako automobilkám se Formule E snaží i návštěvníkovi prodat spíše pěkně zabalenou vizi budoucnosti než hotovou věc. Pochybuju ale, že to někoho odradí. Na závody elektrických supersportů se z podstaty věci chodí z jiných důvodů, než je dlouholetá tradice.

Formule E přitom ve všech ohledech funguje s nesrovnatelně nižšími rozpočty. Poslední týmy na roštu F1 typicky fungují se zhruba dvaceti miliony eur na sezonu, průměr se pohybuje mezi šedesáti a osmdesáti miliony. Ve Formuli E můžete mít víc peněz než katarští majitelé fotbalového klubu Paris Saint-Germain, ale v ničem vám to nepomůže – rozpočet na tým na sezonu je zastropovaný částkou tři a půl milionu dolarů.

Je sympatické pozorovat, jak se s tímto omezením – samozřejmě daným také řádově nižšími příjmy z vysílacích práv, licensingu, prodeje vstupenek, merchandisingu a sponzoringu – Formule E pere a jak to pořadatele nutí přemýšlet „prozákaznicky“.

Dokonale to demonstruje FANBOOST. Každý fanoušek může hlasovat pro svého oblíbeného jezdce, jezdec s největším počtem hlasů před nejbližší Velkou cenou dostane do svého závodního vozu extra porci výkonu. Dokážete si takhle silné propojení pilota a fanouška představit ve Formuli 1? Já ne, a to ani dnes v éře po Berniem Ecclestoneovi.

Nerad bych dělal definitivní závěry o zaručeném úspěchu, na to je Formule E stále příliš mladá. Jsem však přesvědčený, že o ní rok od roku uslyšíme stále víc a ve stále pozitivnějším světle. Stačí si ve vyhledávači najít „Formule E Gen2“ a možná mi i skeptici dají za pravdu, že takhle jednoduše nevypadá auto průměrného motoristického seriálu.