Když se řekne jméno Jan Charouz, mnozí si vybaví především bývalého závodního jezdce v Le Mans či testovacího jezdce Formule 1. Druhá strana Charouze se ale točí kolem byznysu – společně s LEO Expressem totiž plánuje spuštění carsharingového projektu SmileCar, který chce na peer-to-peer bázi propojit majitele aut a řidiče při zprostředkování krátkodobých pronájmů aut. O tom, jak se k této práci dostal a jak bude projekt fungovat odpovídal v exkluzivním rozhovoru.

Zdravím Honzo, prozraď nám proč jsi vůbec přestal se závoděním?

Jan Charouz: Bylo to z několika důvodů, zaprvé pro závodění byla celkově špatná doba, té oblasti se nedařilo. Kromě toho už jsem v tom oboru dosáhl mnohého, opakovaně jsem se účastnil Le Mans a taky jsem věděl, že moje kariéra jezdce nepotrvá věčně.

Ty jsi byl nějakou dobu i šéfkuchař. Jak ses od závodění dostal k vaření?

Jan Charouz: Vaření mě vždycky bavilo, spíše jsem tedy radši jedl než vařil, nicméně to začalo už v mládí, kdy jsem odešel brzo z domu a musel jsem si vařit sám. Později jsem začal vařit pro kamarády, udělal si dokonce malou jídelnu a pak přišla nabídka udělat menu v restauraci, s tím, že jakmile jsme ho udělali, tak jsme na TripAdvisoru vyskočili o dvacet míst nahoru.

Celkově jsem ale v životě dělal různé věci, chvíli bankéře ve Švýcarsku, chtěl jsem být i developer, komentoval jsem formule v televizi, ale pořád mi tam něco chybělo. Založil jsem i drive-in kavárnu Pit Stop Café na magistrále…

Jak ses přes to všechno dostal do LEO Expressu?

Jan Charouz: Seznámili jsme se s Leošem (Leoš Novotný, majitel LEO Expressu, pozn. red.), který dělal spoustu zajímavých projektů a mně se to hrozně líbilo. Řekl jsem mu, že jsem ten nejvíc “autový” člověk co může být, přesto mě zatáhl ke vlakům a já jsem mu tak mohl říct, co přesně mi na nich chybí.

Na to řekl, že přesně tyhle věci tam chtějí dodělat. Pracovali jsme s tím, že doprava by měla být vyřešena z bodu A do bodu B, nejen ze zastávky do zastávky. Příklad – dopravím se v pohodě vlakem do Ostravy, ale co pak? MHD neznám, taxikáři jsou většinou zloději, Uber tam není, co si počít? A to je otázka, kterou se snažíme v LEO Expressu vyřešit.

Jak došlo k vytvoření samotného SmileCar?

Jan Charouz: Náš původní koncept byl, že umožníme jednoduché parkování typu P+R na nádražích. Takhle jsme vyřešili jednu část té otázky, z toho nám ale zase vzniklo to, že auto zde po nějakou dobu stojí nevyužité. Potom mi došlo, že je zde možnost ho někomu půjčit a vyřešit tak druhou část. Tak jsme to začali počítat, přemýšlet o tom a zjistili jsme, že to ještě v Česku nikdo pořádně nedělá. Uvědomili jsme si, že to je potřeba udělat větší, propracovanější a také trochu nezávislé od LEO Expressu, takže se na to založila nová firma.

Proč tedy SmileCar funguje pod LEO Expressem? Čeho z něj SmileCar využívá?

Jan Charouz: Je tam spoustu synergií, které můžeme využít. Za prvé je to obrovská databáze klientů, o kterých víme, že chtějí cestovat a zároveň těch, kteří auto někde nechávají, když ho nepotřebují. Klienta, co chce jet z Prahy do Bratislavy, kam zatím nejezdíme, nepošleme ke konkurenci, ale řekneme mu, ať si v Brně půjčí SmileCar a dojede sám.

Jinými slovy bude tam i napojení z uživatelského hlediska? Když si zákazník koupí jízdenku u LEO Expressu, nabídne mu systém k tomu i SmileCar?

Jan Charouz: Ano, bude to koncipované jako doplňková služba, ale zároveň to bude i zcela samostatná služba.

Kdy a kde SmileCar spustíte?

Jan Charouz: Počítáme se spuštěním do měsíce. Při spuštění budeme mít auta hlavně v Praze, během dalších měsíců začneme s marketingem na získání aut ve zbytku republiky a příští rok chceme jít do zahraničí. Oproti klasicky užívanému modelu carsharingu ale můžeme využívat financích prostředků co máme od LEO Expressu. Jiní musí každé auto koupit, kdežto nám stačí rozšířit informace o službě. To je výhoda peer-to-peer modelu v téhle oblasti.

Služba tedy nebude omezena jen na města, tak jak to obvykle bývá?

Jan Charouz: Určitě ne, spouštíme to najednou po celé České republice, ale samozřejmě nemůžeme garantovat dostupnost aut v menších městech, protože zde je těžší se k lidem dostat, tak aby se o té službě dozvěděli. Chceme tedy plošné pokrytí Česka a poté i expanzi do zahraničí.

S kolika auty či klienty začátcích počítáte?

Jan Charouz: Už teď, v testovací fázi, máme registrováno několik desítek aut. Odhady na ostrý provoz jsou samozřejmě o dost větší. Nechci teď říkat přesné číslo, ale do konce roku bychom chtěli být z hlediska počtu aut největším carsharingem v Česku.

Bude to opravdu bezpečné? Není to jen snadná cesta k ukradnutí cenného auta? Jaké jsou prostředky aby se tomu předešlo?

Jan Charouz: Je to o důvěře. Víme, že nebude jednoduché přesvědčit lidi, že je to bezpečné, ale udělali jsme všechno pro to, aby to bezpečné bylo. Máme dohodu s jednou z renomovaných pojišťoven, díky čemuž veškerá auta co projdou přes SmileCar budou po dobu půjčení pojištěna. To se týká jak havarijního pojištění , tak povinného ručení s krytím do 45 milionů. Jako jediní na trhu taky máme nejenom pojištění na krádež automobilu, ale i na jeho zpronevěru, pro případ, že by auto nebylo vráceno.

Ze strany uživatele je tam i pojištění odpovědnosti, kdyby došlo k poškození vozu. Druhá věc je hodnocení uživatelů. Každému řidiči, majiteli i autu, co projdou naší platformou budou udělovány hvězdičky a komentáře od ostatních uživatelů. Za třetí je zde verifikace uživatelů, která je několikaúrovňová a zkontroluje identitu. Je to jak elektronické, tak fyzické, protože doklady uživatele by si měl majitel vozu zkontrolovat při předání.

Znamená to, že budete vyžadovat elektronické ověření dokladů, tak jak to má například Airbnb?

Jan Charouz: Ano, určitě. Od řidičů budeme vyžadovat řidičský průkaz, občanský průkaz a platební kartu, od majitelů jsou to údaje o vozu a občanský průkaz.

Průkazy tedy ověříte, ale zajistíte taky, že budou údaje o voze zapsané v systému pravé, že si je majitel nepřilepší? Uvidíte fyzicky všechna ta auta?

Jan Charouz: Fyzicky je uvidíme možná jen ze začátku, ale pak, jestliže budeme růst podle předpokladů, to už nejspíš nezvládneme. Což ale není problém, protože jsme také navázali spolupráci s firmou Cebia, která má vůbec největší databázi vozidel v Česku. Z ní získáváme údaje pomocí VIN kódu, který je unikátní pro každé auto a ze kterého vytáhneme všechny informace o voze. Zde tedy majitel ani nemá možnost lhát. Leda snad že by napsal věc typu, že auto nesmrdí, i když smrdí.

Zároveň je na základě toho vypočítána cena vozu a tržní výše půjčovného, kterou doporučíme majiteli a on si jí může upravit o 30% nahoru nebo dolů.

S tím souvisí i další otázka. Na webu píšete, že ceny pronájmu budou o 50-60% levnější než u běžných autopůjčoven. Můžete to tedy zaručit?

Jan Charouz: Zaručit to nemůžeme, protože je to nakonec na tom majiteli a na tom, jak se vyvine trh, ale z našeho průzkumu, co jsme si dělali, vychází, že náš model a ta námi doporučená cena bude skutečně v průměru o 50-60 % levnější v porovnání s běžnými autopůjčovnami. Samozřejmě když udělají akci, tak to bude třeba jen o 10 %, nebo když si to majitel určí, můžeme být ve finále i dražší.

Dnes už ale existují i autopůjčovny, co nabízí například Škodu Fabii za 700 Kč na den. Znamená to, že vy jí nabídnete za 300, 400 korun?

Jan Charouz: Náš model je udělaný tak, že doporučené půjčovné na den bude 0,3 % hodnoty vozu. To znamená, že třeba za Volkswagen Golf v aktuální tržní hodnotě 300 tisíc korun by to bylo přibližně 1000 korun na den, přičemž si to majitel může snížit na 700 nebo zvýšit až na 1300 korun. U velkých půjčoven je cena za stejný vůz 2000- 2500 tisíce korun.

Kolik lidí a jak dlouho na projektu pracuje?

Jan Charouz: Nejdéle na tom pracuji já, téměř rok. Nejdříve se zjišťovalo jak by to mohlo vypadat, jestli by to mohlo vůbec fungovat a koncem léta jsme na tom začali intenzivně pracovat. Dohromady na tom nyní dělá zhruba dvacet lidí, s tím že někteří jsou externí. Jádro toho programu děláme sami, používáme subdodavatele například na design.

Šel jsi tedy do LEO Expressu hlavně kvůli SmileCar?

Jan Charouz: Ano i ne. Při mojí úvodní řeči v LEO Expressu jsem ostatním řekl, že nemám úplně tak rád vlaky (smích), ale chtěl bych je svou působností změnit tak, aby byly super i pro lidi jako já. SmileCar tedy byla jednou z věcí, co jsme chtěli udělat, další je třeba půjčovna koloběžek. Tu jsme testovali vloni, ale bohužel jsme to spustili pozdě, takže na ostro začneme na jaře. Bude to fungovat tak, že bude možnost si půjčit koloběžky ve vlaku, jezdit s ní po městě a při návratu vlakem ji odevzdat..

Jak je na tom projekt finančně? Jsou ve hře nějací investoři?

Jan Charouz: Nemůžu teď říct nic konkrétního, je tu dostatečně peněz na to, aby to mělo smysl. Máme investice v řádech milionů korun od akcionářů SmileCar a brzy chystáme další financování, které bude probíhat formou crowdfundingu.

Spousta Čechů má poměrně vtipný názor, že auto a holka se nepůjčují. Myslíš, že i s takovou mentalitou bude na českém trhu snadné prorazit?

Jan Charouz: Já myslím, že tohle už je trochu přežitek. Samozřejmě se to říká, samozřejmě se najdou lidi, kteří by auto v životě nepůjčili. Na druhou stranu zde ale funguje Airbnb, půjčují byty, což je dle mého mnohem osobnější věc než auto. My jsme se setkali s oběma názory, ale už v tuhle chvíli registrujeme zájem od řádově tisíců lidí, kteří budou chtít SmileCar využívat. S nimi komunikujeme, dělali jsme i workshop, kde nám říkali, co by jim vadilo a nevadilo.

Jak bude probíhat předání automobilu mezi majitelem a půjčujícím? Je to závislé na fyzickém setkání, nebo plánujete i systém na dálkové odemčení auta, tak jak je to třeba  případě bytů a Airbnb?

Jan Charouz: Ze začátku bychom chtěli předávání fyzicky, zaprvé proto, aby si řidiči to auto osahali, seznámili se s ním, měli možnost zeptat se majitele na podrobnosti. Za druhé je to kvůli té fyzické verifikaci, jak jsme zmiňoval a fyzické kontrole stavu vozidla. To znamená, že se auto na začátku nafotí, zapíše se stav paliva a po zpětném předání se udělá to samé. Tím je předávací protokol hotový.

Pracujeme zároveň i na drop-off pointech pro auta  a přemýšlíme i nad možností instalace hardwaru, který by umožnil jak okamžité vyzvednutí a odemčení i krátkodobé nájmy, třeba v délce několika hodin. V tuhle chvíli máme omezení na jeden den.

Jak na tom celém chce SmileCar vydělávat?

Jan Charouz: Účtujeme si 20% marži plus 15%, které jdou na pokrytí pojištění. Celkem tedy 65% z každého půjčovného půjde majiteli. Chceme ale hlavně růst a vydělávat na tom až později.

 

S jakým největším problémem při vývoji jste se zatím se potýkali?

Jan Charouz: Bylo toho spousta, ale největší problém je v tuhle chvíli identifikace a verifikace řidičů a majitelů, protože e-government v Česku vůbec nefunguje, takže se musíme napojovat na další systémy. Je to mnohem těžší a zbytečnější, než by to muselo být a tím pádem po lidech musíme požadovat více důvěrných informací, které by jinak nechtěli dávat.

Není na to celé český trh moc malý?

Jan Charouz: Neřekl bych, že je na to malý, ale není na to nejvhodnější, právě kvůli té absenci e-government a nedůvěřivosti lidí.

Proč tedy nezačít někde jinde?

Jan Charouz: Tímhle způsobem si to chceme vyzkoušet na nejtěžším trhu. Víme, že když to bude fungovat tady, bude to fungovat i jinde.

Víš o něčem, kde by mohl nastat po spuštění problém?

Jan Charouz: Konec konců je to projekt založený na důvěře a může ho položit, když se lidé budou snažit auto ukrást, obalamutit ten systém. Jen malé procento nepoctivých uživatelů může odradit většinu od toho, aby SmileCar používali, to je asi největší riziko. Snažíme se ho ale eliminovat všemi výše zmíněnými prostředky – pojištěním, verifikací, hodnocením.

Díky za tvůj čas

Jan Charouz: Také díky za rozhovor!

Čtenáři CzechCrunche mají exkluzivní možnost získat do SmileCar předbežný přístup. Stačí se zaregistrovat ZDE.