Proč nedávat zaměstnancům podíl ve vašem startupu
, /

Proč nedávat zaměstnancům podíl ve vašem startupu

Proč nedávat zaměstnancům podíl ve vašem startupu

Tímto mým článkem bych rád navázal na článek Andreje Kisky, který před pár týdny vyšel zde na CzechCrunchi a otevřel tak polemiku na toto zajímavé téma.

Když to zjednoduším, Andrej doporučuje startupistům, aby nabídli část podílu ve firmě svým zaměstancům a pozastavuje se nad určitou neochotou  ze strany českých startupů toto dělat. Já si naopak myslím, že ta neochota je celkem přirozená. Použil bych příměr z reálného života. Když si stavíte dům, také řemeslníkům nenabídnete majetkový podíl a přesto je možné mít na stavbě ty nejlepší řemeslníky. Jinak to není ani s budováním startupu.

Proč je důležité nabídnout zaměstnancům podíl ve vašem startupu

V Credu se setkáváme téměř výhradně s prvozakladateli startupů a následující otázku řešíme snad s každým z...

Mám poměrně letité zkušenosti s najímáním zaměstnanců. Vždy jsme nabízeli i různé nefinanční benefity, ale pro zaměstnance zůstala klíčová otázka výše platu a atraktivita svěřené práce. Měli jsme v našich řadách jak běžné řadové zaměstnance, tak ale i nejlepší české mozky nebo dokonce zahraniční specialisty. Situace byla vždy stejná.

Nabízený podíl většinou není až tak extrémně sexy

U obchodníků máme motivační složky odpovídající realizovaným obchodům, ale i to je částka, na kterou si sáhnou velice brzy. V případě podílu ve firmě, je to čekání výrazně delší a navíc s nejistým výsledkem. On totiž při valuaci startupů ten nabízený podíl není až tak extrémně sexy. Proč? Pokud bude český startup ohodnocen například na 100.000.000 Kč (kolik takových je?) a majitel oněch 20% rozdá mezi svých 40 klíčových zaměstnanců, tak každý zaměstanec defakto drží podíl v hodnotě 500.000 Kč. No a to je částka, kterou si u nás vyděláte během jediného roku!

Co je pak lepší motivace? Jistota, že si na tyto peníze sáhnu velice rychle, pokud s mými výsledky bude zaměstnavatel spokojený nebo sexy pocit, že jsem minoritním spolumajitelem, resp. spíše držím příslib, že si někdy v budoucnu budu moci koupit akcie za sníženou cenu? Andrej má pravdu v tom, že jsou i nefinanční motivace, speciálně s ohledem na sdílení hodnot a stejného podnikatelského příběhu. Ale to je přeci možné i bez odevzdání podílu. Cítím, že pro zaměstnace je důležité být součástí zajímavého příběhu, ale to jsou i v případě, kdy pobírají standardní plat.

Pomáháme jim s osobnostním PR, jejich hodnota na trhu práce s námi roste, mají pocit dobře odvedené práce, ale také dobře zaplacené. Pracovali byste pro Steeva Jobse? Mnozí z nás i bez nároku na honorář a ještě bychom se přetrhli. Nabídněte příběh, nadchněte ve společný cíl. To je mnohem důležitější než formální příslib podílu.

Nic není černobílé a Andrejův postoj má jistě něco do sebe a určitě se nechám poučit i vašimi příběhy z praxe, s čím ale rozhodně nemohu souhlasit je ten extremismus, který z jeho příspěvku sálá. Namátkou vybírám pár Andrejových vět:

Hned na začátku Andrej opakovaně shodí všechny firmy, co jeho postoj nesdílí.

  • Píše: A má pravdu, pokud chce budovat českou společnost a ne globální startup.”
  • „Někteří investoři tvrdí, že velikost zaměstnaneckých podílů je dobrým měřítkem vyspělosti startupového ekosystému.“ a ve finále je označí za trapné komunisty:
  • „A podnikatelé ze CEE se možná kvůli čtyřiceti letům nuceného socialistického společného vlastnictví neradi dělí o každé procento.“
  • A je vidět, že Andrej nezná všechny věci, ke kterým se vyjadřuje, viz. např píše: Tito lidé se nenechají zlákat velkým platem, to by mohli jít pracovat rovnou do korporace.”

Přitom není žádné pravidlo, že v korporacích se vydělává více než ve startupech. Naši lidé si vydělávají sakra dobře. Navíc plat není jediným lákadlem. Je tu ještě aktrativita nabízené práce, svoboda, časová flexibilita, firemní kultura … tzn. oproti korporacím nabízíme celou řadu výhod.

Dále Andrej ve svém příspěvku naznačuje, že v evropských firmách se pracuje na píchačky, když píše:

  • „Typickou obavou krále – CEO je: “Vadí mi, že zaměstnanci odcházejí domů v pět večer a nezdá se, že by jim záleželo na osudu společnosti.” A už jste zkusili nabídnout jim podíl?“

Naši zaměstnanci mají například funkční samořízení. Vědí, kdy je třeba investovat více času, abychom naplnili očekávání, zároveň však všichni odmítáme tolik propagovaný workoholismus, protože přetížený mozek není schopen inovací.

Pokud je zaměstnanec dlouhodobě jednostranně zaměřený na svou práci, nezískává inspiraci z reálného světa a časem vyhoří. Proto je třeba myslet i na kvalitní odpočinek, kvalitní osobní život atd. Za svou praxi jsem už viděl mnohokrát jak na kvalitu práce měly vliv zdánlivě nesouvisející věci jako třeba spokojená partnerka zaměstnance atd. (a ta spokojená nebude, když se ji nebude věnovat :-) Jak už to tak často bývá, nejsou správně ani píchačky, ani workoholismus. Pravda je někde uprostřed a já jsem si jistý, že ve většině českých internetových firem ten rozumný kompromis funguje.

Z čeho mám obavu je představa, že právě toto je nosné téma minimálně v Credo Ventures při jednání se startupy. To je otázka ochoty vzdání se části podílu na své firmě opravdu tak zásadní pro vyhodnocení atraktivity startupu a investice do něj? Měl jsem očekávání, že hlavní měřítkem pro posuzování startupů, žádajících o investici je míra inovace kterou přináší, kvalita týmu, business potenciál, kvalita exekuce.

To, že je něco zvykem v Silicon Valley, přeci neznamená, že jiný přístup je špatný. Pokud jste si jistí, že máte kvalitní zaměstnance tak se nenechejte zvyklat z cesty, která je k vám přivedla. Teprve pokud si kvalitní zaměstnanci k vám cestu nenachází, tak se začněte ptát proč.

foto: pinkpurse/Flickr