Jsem smutnej. Sedím v letadle zpět do ČR a tak jako minule ťukám shrnutí posledních měsíců. Ale tentokrát mi je smutno. A to přestože nás TechCrunch označil jako top9 z právě skončeného devátého kola akcelerátoru 500 startups, které dokončilo šestadvacet firem.

Mám totiž pocit, že opouštím kus svého života. A tak během mého prvního letu A380kou srkám Baileys na ledu, koukám do tmy a bilancuji. Proč tolik nostalgie?

Články jsou totiž jako sex – nejde o kvantitu, ale o kvalitu. A někdy je lepší jít víc do hloubky a pozvat k tomu víc lidí :) Ale vážně: tušil jsem, že tento článek bude vypadat jako oslavná óda na Silicon Valley a 500 startups. Proto abyste ale dostali trochu komplexnější pohled, požádal jsem tři další Čechy, aby vám na to všechno napsali svůj názor.

První z nich je dokonce úplně mimo náš tým. V silikonovém údolí byl poprvé a jen dva týdny. A bivakoval jako správný startupista u nás v garáži :)

Ondřej Krátký, CMO Liftago

„Nejezděte tam, pokud „všechno víte, všechno znáte”. Zbytečně vynaložené peníze. Pro všechny ostatní: Jeďte hned, bohatě se vám to vrátí. Moje čtyři ponaučení:

• Teorie je bez praxe k ničemu: Můžu znát TechCrunch nazpaměť, ale málokdy prakticky využiju to, co jsem sám nezažil, nevyzkoušel nebo co znám bez souvislostí. Nejen kontext, ale i aplikace znalosti se správným načasováním jsou extrémně důležité.

• Je důležité říkat ne: Exekuce je důležitější než nápady. Vybraný nápad musí následovat realizace, nikoliv další nápad. Nejtěžší a nejdůležitější rozhodnutí v úspěšném start-upu nejsou o tom, co dělat, ale o tom, co nedělat. “Sunk cost” jsou od toho, aby se při dalším rozhodování ignorovaly. Bolí to.

• Váš úspěch závisí na ostatních. Na důvěře či kreditu, který máte, nebo který vám ostatní propůjčí. Nesnáším účelový networking, ale úplně stačí se upřímně a s nefalšovaným zájmem pobavit se zkušenějšími. Požádejte o schůzku kohokoliv, stačí říct konkrétně o co vám jde.

• Nebojte se spoléhat se na vlastní instinkt. Silicon Valley mi vzalo obavy z toho spoléhat se na vlastní instinkt. Už se nebojím ignorovat intuici při byznys rozhodování. Nemusím si racionalizovat všechna rozhodnutí. Vše, co jsem v minulosti cítil ze máme udělat se ukázalo jako správné, jen jsem na ten pocit nedával tak rychle, tak jsem měl.

Tohle je to hlavní, co jsem si odnesl ze schůzek a dlouhých diskuzí s více než 20 lidmi, jejichž byznysy dohromady vytvořily víc jak miliardovou hodnotu ($). Ve Valley na to stačily 2 týdny. Nedokážu si představit, co bych se tam naučil za rok.“

Teď, po přečtení Ondrovo zkušeností, budete možná lépe chápat zpověď nás, kteří tam strávili mnohem delší dobu a navíc s poměrně intenzivní podporou akcelerátoru.

Robert Prokeš, CTO Angelcam

I já píšu tenhle článek na cestě – jedeme Uberem na letiště.

Davem McClure minulý týden vyprávěl, že za ním kdysi přišel chlápek, že chce investici aby mohl změnit svět osobní přepravy. Dave řekl ne. Ta firma se jmenovala Uber, dnes zaměstnává skoro tisíc lidí, investoři do ní již nalili 30 miliard korun a změnila dopravu ve 42 zemích. Po nějaké době za Davem přišel jiný chlapík, že chce udělat kopii Uberu. Dave ho zase vyhodil. A vyrostl Lyft, další miliardová firma. (Obě historky podrobněji v tomto článku).

Paul Graham z akcelerátoru yCombinator (konkurence Daveovo 500startups) kdysi přijal tým, který chtěl změnit trh s ubytováním pouze pod podmínkou, že budou dělat něco jiného. Oni ho neposlechlo a proto máme dnes i v ČR Airbnb.

Proč to obojí píšu – ani Dave ani PG se za to nestydí a běžně o tom vypráví, přestože to Dave považuje za největší chybu života. A tím jsem se dostal k jedné z věcí, která je ve Valley běžná – popsat své chyby, dostat nebo dát zpětnou vazbu a posunout se dál. Málokdo se urazí za tvrdou kritiku. Obecně většina lidí ve Valley na sobě a svých znalostech mnohem víc pracuje.

Ve Valley se přemýšlí jinak. To, co žádná vláda nedokáže, tam může vzniknout anebo vyrůst. Firmy co mění nejen svět IT, ale i ubytování či dopravy. Takových, co změní a už vlastně mění třeba zdravotnictví, létání do vesmíru nebo způsob využívání videa jako v našem případě, je ve Valley nepočítaně. Jejich zakladatelé jsou trochu jiní. Jdou za svým cílem a příliš se neobtěžují kupováním ještě lepších aut, domů a košil, přestože by mohli. Raději fungují jako angelové a dávají investice dalším startupům. Vědí, kolik stojí jejich čas a investiční rozhodnutí dělají v řádech dnů.

A ještě zpátky k Uberu. Jednou pro mne přijel Thomas. 60 letý chlapík, CEO firmy, která se chystá změnit svět zařízením na domácí výrobu ethanolu z rostlin. Má za sebou pestrou minulost, prodal kdysi Nintendu patent na gyroskop do WIIčka, naraisoval 800 mil. Kč na další firmy a teď místo důchodu řeší výrobu zařízení pro tento jeho poslední startup. Jindy mne vezl ještě starší řidič, který prodal Intelu firmu na diagnostiku procesorů.

Důkazů, že jeden “blázen” může změnit svět, je tu spousta. Welcome to Silicon Valley.

Katka Pljaskovová, Customer Research Angelcam

Já své zkušenosti z Valley popíšu hlavně z pohledu akcelerátoru 500startups, kam je prý těžší se dostat než na Harvard :)

Můj první den začal batch meetingem, kdy Dave McClure (mimochodem autor tzv. Pirátských metrik AARRR) házel velký gymnastický balón po lidech a nechal je nepřipravené pitchovat před ostatními a pak je pěkně roztrhal na kousíčky – nehledě na to, jestli to byl CEO nebo někde z vývoje – pitchovat přece musí umět každý.

Tímto začala naše intenzivní práce nad prezentací na demo day, které jsme věnovali nakonec víc než měsíc. Musím se přiznat, že to fakt nebyla žádná sranda.

Davova doporučená struktura prezentace:

Traction – když vyděláváte peníze, tak to ukažte na druhém či max. třetím slajdu

Story – když nic nevyděláváte, tak tady musíte uplně excelovat – vysvětlit problem/solution (co vlastně děláte), příležitost, validaci trhu, jak vás zákazníci milují atp.

Traction – opakování je matka moudrosti, investoři tento slajd musí vidět alespoň dvakrát, aby odpoutali své hlavy od odpovídání na emaily.

V našem případě bylo nejtěžší vymyslet story a to i přesto, že traction jsme měli dobrou. Hned, jak jsme dopsali první verzi story, chtěli jsme ji přepisovat a to pořád dokola. Měli jsme tak 47 neofiko verzí a tak 21 těch, co viděli i mentoři. Na každé story jsme strávili hodiny až dny a když už se zdála být perfektní, tak po chvíli zase nebyla. Jak se nám postupem času dařilo rychleji a jednodušji vysvětlit co děláme, kam směřujeme a jak jsme daleko, začaly se objevovat zákeřnější připomínky – k jádru našeho byznysu, např. k ochraně našeho trhu do budoucna. No a když už jsme konečně dotunili i toto, museli jsme trénovat přednes prezentace. Nemusím vám snad ani vyprávět, že oproti Američanům jsou Evropani vážně hodně stydliví. Když už docílíte toho, že každé slovo vyslovujete tak, že vám všichni v místnosti rozumí, nastupuje teprve ta pravá dřína – práce s hlasem a intonací, držení těla, uvolněnost, úsměv, kam sakra dát ruce atp. Čehož se ujal Adam – jeden z co-founderů a zároveň učitel a kouč – a dal Petrovi divadelní rychlokurz :)

Každý si pomáhal. I týmy mezi sebou. Pořádali jsme si sami pitchovací sessions, které trvaly třeba do dvou do rána. Ta energie ve vzduchu byla fakt super. Přála bych každému, aby tu atmosféru mohl jednou zažít.

Asi to bude znít jako věta plná bullshitu ale 500startups se stalo mojí Silicon Valley rodinou. Zkusím vysvětlit: 500startups je něco jako elitní škola s jediným oborem “jak dostat investici pro mojí životní lásku – můj startup”. Vzali jen 2% z přihlášných (na Harvard berou 5,9%). Najednou pak máte na jednom místě ty nejlepší, kteří mají stejný sen jako vy, makají jak šílení, pořád se učí a přitom se snaží navzájem pomáhat jeden druhému. Už teď se mi stýská a hned bych se vrátila zpět.

Takže pokud se mě někdo zeptá „mám se zkusit dostat do 500startups“, řeknu: “Hell, yeah!”

#500strong!

Kate

Já :), CEO Angelcam

Jsem závislej na vzdělávaní a učení se nových věcí. Proto mne baví pomáhat ostatním startupům, vidět jim do kuchyně. Jak říkává Kamil Vacek (zakladatel soutěže Startup Roku:): „je to výměna zkušeností za energii“:

Jenže ve Valley najdete bez problému spoustu lidí, kteří nabízejí obojí – a ani pro ně nemusíte mít na první pohled žádnou protihodnotu. Valley je koncentrace cca 22 tisíc startupů, což může znamenat tak 50 tisíc founderů. Potkáte je v akcelerátorech (jako jsme potkali třeba Roberta Scobla a spoustu dalších), v hospodě (třeba kluky co prodali svůj startup Disney), ve Starbucks (třeba Paula Grahama),  jako řidiče Uberu, na meetupech (jako jsme pokecali se zakladatelem justin.tv), na konferencích (to když jsme si den předem domluvili přes Twitter meeting s ředitelem IOT z Linux Foundation), na invite-only eventech (kam si nás pozvalo například ADT), přes networkovací appku Weave, nebo i v mailboxu (kam nám napsali z Googlovského Nestu, že se chtějí potkat). A raději nebudu rozebírat, koho jsem potkal v bazénu :).

Dostali jsme pozvánku přednášet na Stanfordu nebo třeba ukázat demo na IOT konferenci.

Jednoduše s networkem, který jsme během pár měsíců s pomocí akcelerátoru 500startups vybudovali, se filmová hláška „kam bys chodil, celej svět sem přijde za tebou“ stala realitou.

Tohle je balík vizitek, které si odvážíme. Je tam min. 7 výrobců kamer a přes 60 investorů. Část lidí neuznává vizitky a tak další kontakty najdete jen na mém LinkedIn (klidně si mne tam přidejte). Každý z těchto lidí slyšel co děláme, poskytl nějaký feedback a když jsme je přesvědčili, tak i intro na někoho dalšího, ať už potencionálního zákazníka, investora či zajímavého foundera. Kontakty se nabalují exponencionálně a business development probíhá velmi přirozeně a nenásilně.

Aby to neznělo jako pohádka – tyhle věci se nestanou bez vašeho úsilí. V dubnu jsme tam přijeli jako noname firma a noname lidi. Zlato tam přijede každý den hledat spousta dobrodruhů. Místní zvláště na ty „overseas“ týmy se špatnou angličtinou koukají nedůvěřivě. Představte si třeba, že do Prahy přijede týpek z Mongolska. Představí se a řekne, co tu hledá (partnery, investory, zaměstnance). Pokud jeho byznys nebude šestý měsíc v kuse růst alespoň o 50% měsíčně, tak ho přes tu jeho lámanou češtinu nebude nikdo moc brát bážně. A když vám na otázku „Are you local?“ odpoví, že bohužel nedostal vízum a tak se za tří měsíce bude muset vrátit, tak jeho jméno zapomenete a vizitku zahodíte.

Vybudovat si alespoň základní důvěru u místních tedy chvílí trvá. Potkáte se podruhé, potřetí, pochlubíte se růstem, jednoduše ukážete odhodlání. A pak se to začně dít. Dave Mc’Clure si s vámi dá one-to-one meeting. Investor vám napíše třikrat během týdne, že jako fakt chce investovat. CEO jiného startupu stráví půl dne hledáním nového názvu pro vaši firmu. Jedno intro střídá druhé.

Zjistíte, že ve Valley znáte tolik podnikatelů, co jste poznali v ČR za posledních 14 let. Stanete se jedním z nich, už nejste cizí.

Vedete zasvěcené řeči o tom, který VC je founders friendly. Predikujete náladu investičního trhu za půl roku. Máte problém s Facebookem a po jednom správě mířeném emailu je problém do hodiny opraven. Bavíte se s lidmi co několikrát dokázali postavit firmy s fakt obrovskými obraty. S lidmi, co dodávají své produkty do armády, CIA, Apple…kamkoliv.

Snad každý den jsem se něco nového naučil a moje závislosti na vzdělávaní se ještě zhoršila :).

Já v ČR ted nějakou dobu pobudu a rozhodně nechci absentovat. Kromě toho, že se těším na náš super tým, kde je dost lidí chytřejších než já (jedno z pravidel našeho hairingu :o), tak rad zajdu na oběd s někým, kdo také dobývá svět.

Budu rád za dotazy v komentářích. Odpovím na ně podrobněji v příštím článku z této série. Hlavním tématem bude pohled na naše působení ve Valley s větším odstupem. Prozradím něco z vyjednávání s investory, zkušenosti z demoday (kde bylo přes 300 investorů) a ze života ve Valley obecně. Do té doby si můžete odskočit třeba k článku, který popisuje jak se Valley v poslední době změnilo.

PS: Právě probíhá výběr firem do dalšího běhu akcelerátoru 500 startups (přihláška). Výběr firem je hodně ovlivněn referencemi a tak chcete-li doporučení a známe-li se, napište. Tyhle články píšu jen a jen pro vaší inspiraci – tak šup šup, ať vidím že to má smysl! :)