Zdravím ze Silicon Valley. Tento článek bude věnovaný zejména akcelerátoru 500startups. Provedu Vás hezky celým procesem – od přihlášky, přes semifinálový pohovor, až po reportáž z boje. A závěrem  jsem přihodil info o tom, jak se vlastně daří našemu týmu, abych mohl všem co se ptají (díky za podporu!) už jen posílat odkaz :)

Takže: Do zítřka se můžete přihlásit i vy!

Ve středu končí přihlášky do desáteho kola akcelerátoru, který organizuje investiční fond 500startups (dále jen 500). Přihlášky se odesílají přes AngelList, tzn. je to velmi rychlé, páč většina informací se převezme z vašeho AL profilu – který doufám už dávno máte založený a používáte ho jen o krapet méně než váš LinkedIn.

Pro koho má smysl se přihlásit?

I pro toho, kdo vlastně do akcelerátoru nechce.

I samotná přihláška je docela užitečná věc (investoři chtějí odpovědi na otázky, které byste si sami měli klást). A pokud se Vám podaří dostat se na interview, tak to je další zkušenost. My jsme se ze stejných důvodů hlásili do StartupBootCampu (Amsterdam) a do IronYardu (Jižní Karolína). Každý pohovor vás posune kousek dál, vytvoříte si nové kontakty, které se mohou hodit a i když se dostanete „jen“ na interview, tak vám to potvrdí, že asi neděláte uplné blbosti a zvedne vám to sebevědomí (=valuaci), což se taky počítá :)

Takže já radím – děláte-li globální produkt a ještě máte dlouhou cestu před sebou, tak se jednoduše přihlašte. Hned. Dumat nad tím, jestli se vám chce obětovat 7% firmy za 2 miliony korun, pár vizitek a měsíců ve Valley můžete později.

Jak se dostat do USA akcelerátoru

Co k tomu píšou přímo z 500: „If you have a phenomenal founding team with several exits to your name, a million dollar run rate, 50% month-over-month growth, a beautiful product, and an unsexy-but-giant market – well, you’re almost certainly in“.

Šance dostat se do 500 je prý 2x nižší než na Standford – přihlášek naposledy bylo 1.400 a vzali 29 týmů. Takže se podělím o zkušenosti nasbírané z celkem čtyř US akcelerátorů. TechStars – ti o nás ani nezakopli :) IronYard nás přijal napoprvé, ale odmítli jsme. Vysněný YCombinator (odhaduje se, že mají kolem 3 až 5 tis. přihlášek, a berou kolem 60ti týmů) nás jednou odmítl rovnou (jen na základě přihlášky), ale 2x jsme se dostali do top 120 a pozvali nás na osobní interview – narozdíl od 500 nedělají interview přes Skype, takže to stálo ranec – ale ani jednou jsme to nedali do finálových top60. Do 500 jsme se hlásili 2x. Prvně nás pozvali na interview (a tím to skončilo), napodruhé (to jsem nás přihlásil potají – v týmu už panovala anti-akcelerátorská nálada :) jsme je přesvědčili. Respektive, přesvědčila je naše čísla (čti: trekšn), jak nám řekli později.

Náš „nápad“ zaujal jak Paula Grahama z yC, tak investory z 500. Ale nevěřili, že to zvládneme. Jednak budujeme platformu, takže bojujeme s problémem slepice versus vejce, druhak nemáme žádné přímé konkurenty a tak není prokázáné, že jde o funkční byznys model, který jsme převzali a jen trošku vytunili. Po druhém pohovoru do 500 jsme dostali formulář, zřejmě připravený speciálně pro nás, kde jsme museli vyplnit čísla (zákazníci, obrat, investice) za minulé tři měsíce a plán pro nejbližší tři měsíce. Pár dní potom jsme už měli nabídku v emailu. Takže to bychom měli zaprvé: čísla. Důkaz místo slibů, cituji: „we’re looking for people who have executed – not people who will execute some time in the future“. Reálný produkt (jeden z cílů akcelerátoru je ukázat váš produkt na demoday), reální zákazníci. Růst alespoň o 10% měsíčně – a i tak budete odpovídat na vtíravé otázky, co se musí stát, abyste rostli o 25% měsíčně.

Dále:

Tým: Co jsme tak koukali, tak zakladatelé ostatních týmů již v minulosti podnikali nebo alespoň mají za sebou nějakou tu prestižní univerzitu (nebo dvě). Narazit na prvopodnikatele je těžké. Dobrý tým totiž dokáže i z blbosti časem dopivotovat k něčemu zajímavému, špatný tým nezvládne ani skvělý nápad.

Globální projekt s trhem v USA: Akcelerátor v USA vám dá kontakty (na investory, advisory, zákazníky) v podstatě jen v USA. Děláte-li něco výhradně evropského, tak vás jednak pravděpodobně nevezmou, druhak by to pro vás nemělo tu správnou hodnotu (TechStars v Anglii, SBC v Amsterdamu, StartupYard v Praze, …budou mít větší).

Potenciál a ambice: Říká se, že všichni ve Valley hledají byznys, který má šanci na to, mít za 4 roky $100M obratu ročně. Je to samozřejmě zjednodušené, ale jako orientační měřítko pro škálovatelnost vašeho byznysu a pro vaše ambice to stačí. Musíte mít představu jak se z bodu A (dnes) dostat do bodu B (ty 2mld Kč ročně za 4 roky) a ta představa musí být uvěřitelná: odpovídat velikosti trhu, vašemu týmu a dosavadnímu progresu.

Nevzdejte to napoprvé: Jak DropBoxu, AirBnB tak i click2stream trvalo průměrně rok, než je do akcelerátoru vzali. Když vás vidí po několikáté, už pro ně nejste cizí. Ukazujete, že umíte vydržet a že i bez akcelerátoru se posouváte dopředu. Budujete si jméno a důvěru.

Kontakty: 500 ještě před rokem přijímal jen týmy doporučené někým z networku absolventů, mentorů a investorů. To už neplatí, protože pro jakýkoliv akcelerátor doporučení od někoho, koho znají, bude vždy velmi zásadní, a to u jakéhokoliv investora či akcelerátoru. Najděte si mezi absolventy daného akcelerátoru (ať žije AngelList a LinkedIn) někoho, komu se zalíbíte (vy + produkt) a on vám udělá intro na někoho z investorů/manažerů akcelerátoru. Mají možnost se za vás přimluvit. Tu možnost mám i já – zkusím ocitovat, co mi bylo řečeno: „když za ně dáš svoje koule na stůl, tak je pozveme rovnou na interview„. Akcelerátorem 500startups prošlo skoro 300 firem, společně s investovanými firmami fondu 500startups (ano, mají dvě aktivity) jich je tuším 700. Celkem je to řádově 1.200 lidí, které můžete najít, oslovit, přesvědčit. Hledejte firmy, které dělají podobné produkty jako vy, nebo působí na podobném trhu, mají podobný byznys model…

Interview

Takže řekněme, že jste se z cca 1400 přihlášených firem dostali do cca stovky, se kterou porota udělá osobní či skypový 10-15 min. dlouhý pohovor. Poslechnou si pitch, vyptají se na všechno možné, přeskakují od tématu k tématu. Věřím, že cílem interview je zjistit, zda s lidmi jako jste vy, chtějí strávit skoro 4 měsíce v kanceláři a pak několik dalších let jako společníci. Věřím, že více než konkrétní odpovědi na konkrétní otázky je zajímá to, jak nad věcmi přemýšlíte. Takže na otázku „and where is the rocket science there?“ je fajn bez zaváhání zareagovat a říct, v čem se sakra lišíte oproti ostatním nebo proč vás nějaký německý copycat za pár víkendů nezkopíruje (přemýšleli jste nad tím dávno předtím, než jste začali programovat svůj web, že jo). Nebo odpověď na „what’s your distribution strategy?“ je úplně v pohodě třeba říct: „vidíme 3 možnosti do budoucna, zatím jsme stihli vyzkoušet jen jednu, a ta fungovala takhle…ty další dvě vyzkoušíme později, až se stane xy“. Je normální měnit plán, není dobré ho nemít. Pak hezky poděkují a vy čekáte pár týdnů na e-mail. Když to dobře dopadne, dostanete nabídku a vy ji přijmete, máte další cca tři týdny na přestěhování až tří lidí z týmu do Mountain View (kde jsme my) nebo do San Francisca (kde bude nejbližší běh – vždy se to střídá).

A konečně jsme tam – akcelerujeme!

No, s pravdou ven. První týden (od 15. dubna) jsme moc neakcelerovali. Rozhozeni časovým posunem, nečekaně zrušeným ubytováním a hledáním nového, hledáním efektivních cest komunikace s pražským a brněnským týmem a já navíc každý den několik přijímacích pohovorů. Do toho sem tam nějaký mentor, workshop, event, dumání nad naší vizí (BigData vs. Internet of Things), nad cílovkou (všechen náš růst byl z in-bound marketingu, aktivně hledat zákazníky se teprve učíme), nad rozpočtem atp. Počet mých nepřečtených emailů šel rychle do stovek, před emailovým bankrotem mne zachraňuje utilitka SaneBox, kterou jednoduše miluju. Bylo potřeba se zastavit, couvnout, nadechnout, rozmyslet, abysme se v tom neutopili. O víkendu jsme si tak udělali polo-pracovní výlet za nejbohatším českým lyžařem, živícím se logistikou, do Lake Tahoe. Celkem osm hodin v autě, pár hodin na lanovkách a nakonec i celá noc na jedné manželské posteli nám s Robíkem pomohla najít odpovědi na spoustu důležitých otázek, na které v denním shonu nebyl čas. Vracíme se s pocitem, že v tom už máme jasno. Navíc s pár radama kolem vyřizování víz, amerických daní a nabídkou na kanceláře v nevadském Mindenu.

Typický týden

V pondělí ve 12:00 je status meeting všech týmů s managementem akcelerátoru. Dozvíme se co je v plánu, navzájem si řekneme co funguje, co ne, co zlepšit. Přes poledne, v úterý a ve čtvrtek, jsou přednášky na všechno možné, většina z nich má záznam na webu. Šetří se čas, takže obědy se nám nosí ohřáté až pod nos a během přednášek stíháme jednou rukou jídlo a druhou poznámky. Ve čtvrtek večer jsou tzv. fire-chats se zakladateli různých firem. Jde o setkání neveřejná, nesmí se nic nahrávat, ani tweetovat. Dozvídáme se informace z pozadí byznysu, od historek typu „každých 15 minut jsme přidávali nový server, abychom stíhali růst“ až po „nakonec jsem si našel psychologa, aby mi pomohl ty stovky zaměstnanců zvládnout“ nebo „tenhle investor nám zachránil zadek, protože xy“. Najednou si k tiskovkám z TechCrunche „firma x koupila y za bambilion“ přidáváme kontext, příběhy, obličeje.

Kromě toho se každý týden potkáváme se svým POC – Point of Contact – osobou, která je hlavním styčným důstojníkem mezi 500 a námi. V zásadě je to jen ujištění, že máme k dispozici vše co potřebujeme a nic dalšího od 500 nepotřebujeme.

A nakonec jednou týdně reportuji teamový status do systému 15five – což mne na začátku peklo. Nechtěl jsem dělat jakoukoliv věc, která nás neposouvá dopředu, natož administrativu. Nakonec jsem si to oblíbil tak, že už třetí týden to používáme i v našem týmu. Je to postavené na myšlence, že každý team-member obětuje max. 15 min. týdně, aby poslal report svému šéfovi, a tomu pak zabere max. pět minut ten report zpracovat. Každému jsem nadefinoval 4 otázky typu: big wins minulého týdne, co jsi udělal pro získání více zákazníků, na čem jsi se zasekl… agilní vývojáři asi znají ranní stand-up meeting, tak tohle je vlastně podobné, akorát pro všechny lidi ve firmě včetně těch, co jsou na různých místech. Třeba já mám teď v týmu šest lidí, které jsem ještě nikdy osobně neviděl. Komunikace na dálku a v jiných časových zónách je náročná věc, která když se udělá blbě, tak se vám rozplizne kontext, rozkutálí priority a každý táhne na jinou stranu. Mít černé na bílém od každého co mu brání v lepší práci, je k nezaplacení.

500 také pořádá své vlastní akce, uzavřené pro veřejnost, ale otevřené pro jakýkoli startup z jejich portfolia. Např. minulý týden proběhl Marketplace founders meetup, kde mluvil Marco Zappacosta, CEO Thumbtacku (takoví lepší remeslnici.cz, akorát že se stovkama zaměstnanců a „krapet“ větším obratem), kteří zrovna oznámili $30M investici. A nakonec nás upozorňují na externí akce, kde 500 týmy mívají slevu či volný vstup.

Tím končí organizace programu ze strany 500.

Sem tam nám sami od sebe udělají intro na někoho zajímavého, jinak s mentory to funguje tak, že mají své office hours (někteří každý týden, někteří se staví jen jednou). U každého mentora je spousta informací, které pomáhají rozhodnout, zda je to člověk vhodný pro nás. Pak už to funguje stylem kdo dřív přijde, ten dřív rezervuje mentora. Naštěstí jsem dost drzý na to, si domluvit invididuální termín, když ten pro všechny nestihnu. Na schůzku je pak vyhrazeno pevných 30 minut. Mentorů je tolik, že jsme si udělali takové malé CRM. Tyto kontakty jsou velmi cenné, ale už teď máme hokej v tom s kým jsme se potkali, co nám řekl a s kým nás chtěl spojit. A přitom tuhle informaci potřebujeme udržet dlouhodobě. Po skončení akcelerátoru jsou kontakty to hlavní, co nám zůstane.

Některé týmy organizují všelijaké společenské akce, od poker party, přes fandění San Francisco Giants po hospody. Občas se přidáme, aby se neřeklo že trháme partu…

Zbytek „volného“ času vyplňujeme sem tam nějakou nezávislou akcí (třeba já jsem byl na přednášce „jobs-to-be-done“ product managementu a tu přednášející jsme pak hned zlanařili na placenou konzultaci), samozřejmě normální prací. Spát chodím mezi půlnocí a šestou hodinou ráno, snídaně a večeře většinou nestíhám. Vlastně se nestíháme ani holit. Navíc, po prvních dvou týdnech nás napadla taková blbost – že se nebudeme holit dokud nebudeme mít 10.000 zákazníků. Vtípku se chytli další lidi z týmu a už v tom jedeme šestý týden. Uvidím, jestli fakt vydržíme, ale už teď se to dobře prodává investorům :)

Kromě toho máme přístup do několika platforem na spolupráci s ostatními týmy v našem běhu (skupina na FB + mailing-list na Google Groups), se všemi mentory a absolventy předchozích běhů (www.dashboard.io). Další skupiny jsou na convo.com  ale tam jsem se nestihl ještě ani přihlásit. Na těchto skupinách je důležitá jedna věc – všechny nám zůstanou, stejně jako kontakty a vztahy s mentory a investory, navždy. Jejich hodnota roste v čase. Denně se tam řeší různé problémy, které jsou často společné. Často stačí jen prohledat archiv – je velká šance, že to co řeším já, řešil někdo z těch 1.200 zakladatelů přede mnou.

Jak se daří click2streamu 

Na našem AngelList profilu najdete snad všechny veřejné informace, včetně pravidelně aktualizovaných čísel, takže jen stručně. Trochu jsme zariskovali, vzali docela dost nových lidí, hodně investujeme do vývoje a ještě více do prodeje a marketingu. Máme asi 5.000 kamer z cca 125 zemí, rosteme o 500 kamer měsíčně, obratově byl duben na dvojnásobku ledna. Do demoday, který je 31. července a kde má být až 400 investorů, máme dva hlavní cíle:

1. Zvýšit růst na 1000 nových kamer měsíčně.
2. Zjistit, které způsoby akvizice (kanály) přináší jaký typ klientů (segmenty), jaké typy aplikací si daný segment kupuje, jak je využívá. Zjistit, kolik nám jedna kačka vložená „sem“ přinese „tady“. Chceme tedy znát naše CAC, churn rate, CLV atp. a to hezky po segmentech.

Jsme hodně data-driven, a budeme ještě mnohem víc. Proto nám kluci z Kebooly (I love them!) pomohli s nasazením GoodData (I love it). Chceme spárovat konkrétní dolar na konkrétní kampani s konkrétním zákazníkem, produktem, segmentem, retencí, viralitou, up-sellingem, …

Hlavním číslem, které nyní sledujeme je obrat – je to čistě růstová strategie. Ale začátkem roku bychom rádi byli zase cash-flow pozitivní, ať se nám dobře spí a dobře vyjednává s investory (chceme si vybírat, ne být tlačeni časem). Do té doby víme, že budeme potřebovat investici ještě cca $300-$400K. Detaily tohoto investičního kola nechci vzhledem k americkým zákonům zveřejnit (z veřejné nabídky na investici plynou nějaké povinnosti/byrokracie navíc), tzn. jste-li investor, najdete je po přihlášení na AngelListu.

Co váš čeká příště

Za cca měsíc se zase ozvu a vysvětlím, co mají modelky společného s Valley (dost) a v čem je tohle místo tak unikátní (peníze to nejsou). Zmíním ty nejzajímavější lidi, které jsme potkali a nejinspirativnější příběhy, které jsme slyšeli. Kromě toho popíšu, jak se liší uvažování místních investorů, co je zrovna in, jak se tady tváří na ne-americké foundery, atp. A taky zjistíte, jestli jsme se už oholili :)

Pokud Vás zajímá cokoliv jiného, ptejte se v komentářích nebo na petr@ocasek.cz. Fakt. A jestli nebude alepoň pět dotazů, už nic nepíšu :)