Archiv pro rubriku "Blog"

Blog

,

dodatek: Článek původně vyšel na mém blogu.

Poskytovatele kanceláří WeWork asi netřeba většině z vás představovat. Tento kolos s aktuální valuací dle investorů přesahující 20 miliard dolarů, je v současnosti největší sítí coworkingů a privátních kanceláří na světě. WeWork má totiž kampusy už téměř po celém světě od Ameriky, přes Evropu a Austrálii až po Asii, s tím, že jejich celkový počet se aktuálně zastavil na čísle 110. Nejblíže ČR se nachází WeWork v Berlíně.

Protože jsem po přestěhování do San Diega hledal vhodné kanceláře pro naše projekty, po krátkém zvážení pro a proti padla moje volba nakonec právě na WeWork a napadlo mě, že ty z vás, kdo řeší podobnou situaci, by mohlo zajímat, proč jsem se tak nakonec rozhodl a jaké jsou výhody a nevýhody.

Lubo Smid z STRV: Na českém trhu jsme se stali známými, je potřeba to zopakovat v USA

STRV – tato čtveřice písmen je už dnes na české technologické scéně neznámá jen málokomu. Původně pražské...

Proč WeWork

WeWork dle mě nabízí ideální kombinaci kancelářských prostorů. Pokud vyžadujete klid a soukromí a nebo jste introverti, zaplatíte si privátní kancelářské prostory za v případě San Diega přibližně 15 tisíc Kč měsíčně (liší se město od města), pro ostatní případy je zde velký coworkingový prostor ala hot desk, který můžete formou měsíčního paušálu (za cca v přepočtu 8 tisíc Kč/měsíčně) využívat, potkávat se s lidmi a podobně.

Výhody:

1. WeWork se většinou nachází v živých městských čtvrtích, ne nikde na periferiích. Tj. ideální doprava, dopoledne je kam jít na oběd, večer na drink. Je evidentní, že WeWork to má celé dobře byznysově promyšlené, hodně cílí na millennials generaci a kolem toho se vše točí

2. možnost nakonfigurovat si kancelářský prostor a navíc velmi rychle. Nemusíte řešit nábytek (toto může být pro někoho naopak nevýhoda), poplatky, internet, výpovědní lhůty. Zkrátka se domluvíte na nastěhování (stačí pár dnů předem), zaplatíte kauci ve výši jednoho nájmu, máte vybavené kanceláře s vysokorychlostním internetem

3. kafeterie, terasa, relaxační místnost a podobně: osobně jako velkou výhodu vidím celkovou vybavenost a promyšlenost prostorů. Pokud vyloženě nechcete, prostor v podstatě během dne nemusíte opouštět, protože máte vše po ruce. Uvnitř najdete plně vybavenou kafeterii s barem, kde si objednáte a pomocí WeWork karty zaplatíte elektronicky cokoliv. Po práci si zajdete třeba zahrát ping-pong, do fitka nebo na jógu, každému dle jeho gusta.

4. pokud vás to omrzí ve vaší kanceláři a chcete se potkat s lidmi, máte spoustu možností. Konkrétně WeWork v San Diegu zabírá 5 pater, z nichž každé nabízí něco jiného

5. WeWork membership  – WeWork má privátní sociální síť ala Facebook, ve které můžete s ostatníma komunikovat a řešit konkrétní problémy. Hledáte například grafika nebo programátora? Není nic jednoduššího, než vložit inzerát. Když zvážíte, že WeWork má celosvětově přes 85 tisíc členů, kteří mají do sítě přístup, jedná se zároveň i o dost silný, marketingový nástroj nástroj

6. přístup do všech WeWorků po světě – tohle je dle mě jeden z největších benefitů, zvlášť pro lidi co hodně cestují. Pokud si zaplatíte WeWork membership, získáváte automaticky přístup do všech WeWork kampusů na světě. Pokud tedy víte, že budete příští týden v New Yorku, jednoduše si vyberete jeden z newyorských kampusů (v New Yorku je jich cca 40) a za denní poplatek máte rázem kde pracovat. Do budovy se pak dostanete s vaší WeWork kartou.

7. WeWork services store – součástí membershipu je i spousta dost zajímavých slev na různý software a služby typu Zendesk, Zipcar, UpWork a podobně

8. design prostorů – WeWork spolupracuje se špičkovými architektonickými a interiérovými studii a na vzhledu kampusů je to vážně znát. Nikdo dnes nechce pracovat v kočárkárně bez oken a uvědomují si to i větší firmy typu BusinessInsider, Microsoft a podobně, které v jednotlivých „WeWorcích“ otevírají své pobočky

9. přístup do kanceláří 24/7

10. velká síť lidí z byznysu

11. profesionální personál, který se stará. Opravdu nic není problém

12. parking

13. žádné výpovědní lhůty

nevýhody:

1. pozérství 🙂 – za mě největší nevýhoda podobných prostorů obecně. Pokud neradi schůzujete a když pracujete, tak fakt pracujete, je dost možné, že párkrát nepříjemně narazíte (toto se hodně minimalizuje pokud se rozhodnete pro privátní kancelář). Najdete tady totiž bohužel spoustu lidí, kteří o práci hlavně rádi mluví a smyslem jejich dne je „networkovat“ a ukazovat se s novým naleštěným Macbookem. Občas tak můžete být považovaní za asociála, protože se z debatního kroužku, kam jste se omylem zapletli cestou pro kafe, z ničeho nic vytratíte. Znásobte si toto evropskou upřímností a naopak americkým heslem za žádnou cenu nejít do konfliktu a problém je na světě.

2. abych ale jen hloupě nehanil, podobný problém je aktuálně podle mě v IT obecně. Zatímco před 10-15 lety totiž dělat IT znamenalo získat nálepku autisty, dneska jde naopak o sexy obor a chce ho dělat každý. To samozřejmě přináší spoustu lidí, kteří pouze sledují trendy a vlastně ve výsledku zase nic tak převratného neumí. Věřím, že časem, až se technologický boom trochu zklidní (v USA už se dá docela pozorovat, jak takový ten šílený hype posledních let pomaličku odpadá), se to celé opět profiltruje do normálu.

3. V Česku, kde jsme momentálně ve fázi pochybných startupových soutěží, ze kterých si bohužel spousta lidí a korporací udělalo regulerní byznys (samozřejmě je ale i spousta kvalitních konferencí), a pochybných mentorů, kteří nikdy nic nevytvořili, ale přesto radí ostatním, to bude ještě tak 2-3 roky trvat a pak se snad do popředí dostanou hlavně talentovaní a chytří lidé, kterých v Česku máme naštěstí ohromné množství. Ostatně přesně tyto lidi se na CzechCrunchi dlouhodobě snažíme podporovat a dávat jim prostor.

4. nemožnost sestavit si privátní kancelář dle svého – pokud hledáte místo, které si uzpůsobíte od začátku až do konce dle svého, nebude WeWork pravděpodobně pro vás. Privátní kanceláře jsou totiž v podstatě průhledné místnosti už v základu vybavené jednoduchým nábytkem

5. cena – WeWork se může dost prodražit, zvlášť pokud rostete a potřebujete větší a větší prostory. Velmi brzo tak můžete dojít k tomu, že se vám více vyplatí najít si něco vlastního, na druhou stranu tímto přijdete o všechny ty zmíněné benefity zmíněné nahoře

,

Zakladatel virtuálního operátora Gorila Mobil, výrobce mobilního příslušenství Epico a současný akcionář a CSO startupu Twisto, Lukáš Janoušek, sepsal na základě svých zkušeností zajímavý blogpost, tentokrát na téma, zda je lepší podnikat sám nebo se společníky.

Zřejmě každý, kdo podniká, někdy řešil, jestli budovat firmu sám, a nebo s jedním či více společníky. A zřejmě o tom přemýšlí i každý, kdo teprve plánuje, že se do podnikání pustí. Myslím, že neexistuje jednoznačná odpověď a do velké míry to bude ovlivněno i osobností, ale můj názor je ten, že je lepší budovat firmu se společníky než sám. A tím hlavním důvodem je zkrátka to, že na TO člověk není sám.

To TO má totiž mnoho podob na širokém spektru emocí od  „jestli něco hned neuděláme, tak příští měsíc banktrotujeme,“ až po „udělali jsme rekordní výsledek a to fakt zasluhuje pořádnou oslavu.“

Český startup CleverAnalytics získal investici přesahující 10 milionů korun

Český technologický startup CleverAnalytics má slušně našlápnuto. Jak se nám podařilo zjistit, startup od...

Ve dvou(+) se to lépe táhne

Efekt společníka vyniká zejména v počátečních letech podnikání, kdy firma prochází mnoha turbulentními obdobími. Když se nedaří a člověk je vystaven velkému tlaku, má parťáka, který mu pomůže sebrat polovinu zátěže. A naopak když se slaví, tak se radost násobí. Protože to může být sebepompéznější mejdan, ale když je na něm člověk sám, tak to asi party roku nebude..

Jeden nebo více?

Ok, takže kolik je ten správný počet společníků? Dva, tři, více? Není to o kvantitě, ale o kvalitě. O kvalitě vztahu. Myslím, že málokde platí rčení dvakrát měř, jednou řež, tak důsledně, jako u volby společníka. Se společníkem budete totiž trávit hodně času a pokud to partnerství nestojí na silném mezilidském vztahu, ale pouze na společném ekonomickém cíli, tak neobstojí. Je to „skoro jako sňatek“ a ten z rozumu také těžké chvíle nevydrží. Velmi důležité je i to, aby role společníků byly vyvážené, aby se vzájemně respektovali, věřili si, doplňovali se a nelezli si do zelí.  Aby jeden neměl pocit, že někdo jiný se spíše veze a nepřispívá celku. To povede dřív neb později k eskalaci.

Ego (občas) stranou

Ego. Já. JÁ! Každý podnikatel ho moc dobře zná. Jsme egíčkáři. A ostatně proto jsme začali dělat byznys – protože víme, že na to máme, že jo… Ego je pro podnikatele dobrý sluha, ale může být také špatný pán. Sebedůvěra je důležitá, ale musí mít své meze. A do vztahů mezi společníky nepatří. Je důležité udržet ho stranou, protože může mít devastující účinky. Neshody a spory budou. Jsou přirozenou součástí vztahu, navíc v tak turbulentní době, jako je budování firmy. Ego může potopit firmy a ještě hůř – může zničit mezilidské vztahy. A když budete dělat byznys, brzy zjistíte, že takových „bláznů“ kolem vás zas tak moc není, prostě ten rybníček, zejména v Česku je dost malý a že ničit vztahy kvůli egu je hodně hloupá strategie a vrátí se vám v době, až budete sami v úzkých.

Jak najít toho pravého?

Kdybych na tohle znal odpověď, tak si asi udělám firmu na matchmaking společníků. 🙂 Každopádně jde o kombinaci „soft-skills“ a „hard-skills“. Hard-skills jsou jednoduché – pokud jsem extrovertní marketér, tak k sobě potřebuju zřejmě introvertního technického člověka. A s těmi soft-skills to je individuální, nicméně intuice funguje většinou dobře a je důležité, abyste si rozuměli i mimo práci a měli podobné názory na život a svět. Pokud si nedovedete představit, že byste spolu zašli po práci na pivo nebo na sport, tak to fungovat nejspíš nebude.

foto: reprofoto Youtube

,

Zakladatel virtuálního operátora Gorila Mobil, výrobce mobilního příslušenství Epico a současný akcionář a CSO startupu Twisto, Lukáš Janoušek, sepsal na základě svých zkušeností zajímavý blogpost na téma, zda je lepší budovat vlastní firmu sám a nebo naopak s pomocí investorů.

Zažil jsem obojí – firmu, kterou budujete sami z vlastních peněz a firmu, kterou budujete z peněz investorů. A mezi oběma je velký rozdíl. V podstatě ve všem. A oba modely mají své výhody i nevýhody.

1. rychlost

Peníze jsou palivo růstu. Bez nich nejde růst dostatečně rychle, a pokud rostete čistě jen z vlastních peněz, bude to pomalu a velmi pravděpodobně dojdete do fáze, kdy to už dál nepůjde a pak budete mít dvě možnosti – buď se smíříte s tím, že budete mít svoji malou firmu (což nemusí být vůbec nic špatného), nebo ji celou prodáte (pokud bude mít někdo zájem) anebo se budete muset otevřít externímu kapitálu (pokud to bude dávat pro investory smysl).

2. cashflow

Zejméne ze začátku je paradoxně rychlý růst to, co vás může zabít. Zejméne pokud fungujete v byznysu, kde je výrazný časový rozdíl mezi náklady na pořízení zboží / služeb a příjmy plynoucí z jejich dalšího prodeje. Například v Epicu, když rostly prodeje o 300%, tak to znamenalo, že jsme museli investovat podstatně více peněz do zboží a zásob, abychom byli schopni uspokojit poptávku od velkých prodejců a součaně nabírat nové lidi, abychom byli schopni zvládnout odbavit rostoucí prodeje.

Český startup CleverAnalytics získal investici přesahující 10 milionů korun

Český technologický startup CleverAnalytics má slušně našlápnuto. Jak se nám podařilo zjistit, startup od...

Rozdíl mezi výdaji a příjmy byl často kolem 4 měsíců a pro malou firmu to znamenalo, že jsme se opakovaně ocitali na hranici bankrotu a snažili se půjčovat si peníze kde šlo. Bylo to často velmi stresující.

Když máte peníze od investorů, počítá se s nějakým časovým horizontem (rok, dva..), kdy vám vystačí a nemusíte cashflow řešit, abyste se plně mohli věnovat budování byznysu. Dokonce máte pravidelnou výplatu, což je ve vlastním byznysu věc ze začátku velmi vzácná. 🙂

3. zodpovědnost

Když budujete svůj byznys za svoje peníze, zodpovídáte se pouze sami sobě (a svým zaměstancům, kteří na vás spoléhají). Když máte investory, zodpovídáte se kromě toho především jim. Dali vám peníze a důvěru a očekávájí, že jim investici znásobíte. To přináší úplně jinou dynamiku. Je velmi důležité dobře řídit vztah s investory a je to i celkem časově náročné. Zejména fáze, kdy je sháníte. To je skoro full time job. Mít ve firmě investory navíc znamená přijít o kus svobody a vytvořit si na sebe větší tlak. Prostě se nemůžete jen tak sebrat a odjet si na měsíc na dovolenou, musíte si zvyknout na to, že každý zásadní krok si musíte obhájit a musíte čelit kritice a trpělivě vysvětlovat svoje postoje. Někdy je to frustrující, ale na druhou stranu vám to pomůže vystoupit ze svojí bubliny a sundat si klapky z očí a podívat se na věci trochu z jiného úhlu. Určitě si ale do firmy pusťte jen takové investory, kteří vás dokáží posunout a rozvíjet firmu s vámi a nebudou vás brzdit, protože oboru nerozumí.

4. výše podílu a peníze

Možná si říkáte, že se přece nebudete roky dřít na to, aby vám na konci zbylo pár procent, protože vše ostatní budou mít investoři. Samozřejmě záleží na tom, kam to dotáhnete, ale když budete mít 1% procento v dalším Googlu, tak to bude mít větší hodnotu než 100% ve většině malých firem. Jenže o tom to vlastně není. Když budete dostatečně dlouho a poctivě pracovat, tak v obou případech si vyděláte dost peněz na to, abyste si mohli žít velmi dobře.

Tak co je teda lepší?

Na to neexistuje jediná odpověď. Především si musíte říct, co chcete. Jestli chcete podnikat proto, abyste vybudovali velkou firmu a změnili svět, tak se určitě hned od začátku snažte nalákat strategické investory, získat od nich peníze a know-how a toto v průběhu příštích let ještě několikrát zopakujte. Pokud ale chcete podnikat především kvůli svobodě a kvůli tomu, že nechcete, aby vám do toho někdo kecal, tak na investory radši zapomeňte, protože vás to začne štvát.

,

Zakladatel a CEO vyhledávače slev Skrz.cz, Petr Kováčik sepsal další blogpost, který shrnuje jeho zkušenosti z podnikání. Tentokrát na téma, proč je důležité dělat v byznysu věci jednoduše.

Ze všech stran jsme zahlcování komplexitou všemožných systému a procesů. Nejen technologie, ale státní aparát a legislativa jsou stále složitější. Na jednu stranu nadáváme na zákonodárce, jak nám všechno neustále komplikují, na druhou stranu má každý z nás uvnitř sebe tendenci ke zesložiťování. Vždy nás napadne další funkcionalita, kterou bychom mohli přidat, vymyslet složitější zacílení kampaně nebo zesložitit firemní procesy o další schvalování. Každý individuální případ se snažíme systémově vyřešit bez ohledu na poměr četnosti jeho výskytu, přínosů a nákladů.

Příklady můžete hledat kdekoli. Jednou nám klient nezaplatil a hned pro všechny další klienty nastavíme přísnější pravidla. DPH už nemůžeme platit kvartálně, ale každý měsíc, protože pár zloduchů ho zneužilo. Na každém místě na silnicích, kde se někdo vyboural, preventivně snížíme rychlost a dáme plnou čáru.

Takto vypadá televizní show od Applu, ve které účinkují celebrity jako will.i.am nebo Jessica Alba

Není žádným tajemstvím, že Apple chtěl svou streamovací službu Apple Music obohatit o další formát obsahu,...

Na Skrz.cz to pak může být nastavení klientské kampaně, který má už desítky různých nastavení vždy s další novinkou, co se individuální klient odlišoval. Všechny původně jednoduché automaty se v pravidelných intervalech rozvíjejí a zesložiťují postupnými přílepky. Web už není jednoduchý jako na začátku, ale má dvě desktopové šířky, responzivní verzi pro tablety a ruzné mobily a musíme myslet na dotyková zařízení.

Ještě zřídka musíme testovat napříč různými prohlížeči na různých zařízeních. Remarketingové scénáře a atribuční modely v marketingu se neustále zesložiťují. Předpisy ze strany státu se zesložiťují a mnohem častěji jsme vyzýváni ke součinnosti kvůli třetím stranám. A tak bych mohl pokračovat donekonečna.

Složitou věc umí udělat kdokoli. Jednoduché ale zároveň funkční řešení umí už jen opravdoví borci. 

Tady je jádro pudla. Každá nová volba vnáší do systému další komplexitu, která postupně roste exponenciální řadou. Když je něco jednoduché, je tam méně příležitostí se porouchat. Když se přeci jenom něco porouchá, tak je jednoduché a rychlé to opravit a může to udělat skoro kdokoli bez složitého zaškolení nebo čtení dokumentace.

Jakmile se dělají věci složitější, nejenže jakýkoli rozvoj stojí čím dál tím více času na výrobu, více času na schvalování kvality a testování, dává to více prostoru pro chyby, ale musíte si do budoucna udělat i více rezerv na opravy chyb a rozšiřování. Nejeden tým se dostal do stavu, že už jen fixoval bugy bez možnosti se zabývat dalším rozvojem. A takto se postupně z mladé mrštné firmy nenávratně stává korporát.

Snažím se do týmu dostávat pravidlo “zjednodušujte to”. Bohužel se to někdy vnímá tak, že nechci lidem dát tu šanci vymyslet něco geniálního nebo tím jen bezhlavě tlačím pouze na rychlost zpracování. Firma, která si dlouhodobě udrží schopnost inovovat, bude schopná držet krok s neustále se proměňujícím prostředím. Je potřeba si neustále nastavovat zrcadlo a odstraňovat málo používané nebo zastaralé součásti systému a umět odřezávat nezdravé části firmy.

Řešte věci rychle a jednoduše. 

V tomhle se mi líbí rychlost rozhodování Zdeňka Cendry, zakladatele Superhosting.cz a CDN77. S ním si nevyměníte 20 emailů, abyste něco vyřešili. Zpravidla mu stačí maximálně 1 až 2 a je hotovo.

Sem tam uděláte rychlým rozhodnutím chybu, ale počet dobrých rozhodnutí je zpravidla větší. Kdybyste se stejným rozhodováním zabývali dvojnásobek času, tak výsledek může být jen o pár procent lepší. Šetřete si mozkové kapacity na činnosti, které budou mít skutečný přínos pro vaše podnikání a rozvoj.

,

Zakladatel a CEO vyhledávače slev Skrz.cz, Petr Kováčik sepsal další blogpost, tentokrát na téma: proč je v byznysu a podnikání důležité hlídat si peníze. S jeho dovolením ho zveřejňujeme.

Všiml jsem si, že si některé firmy příliš nehlídají cashflow a pohledávky berou jako něco, o co se nemusí bát, ono to nějak dojde. Smyslem podnikání je vytvořit zisk. Pokud si nehlídáte peníze, zisk nevytvoříte.

Kreditové nastavení

V případě, že máte projekt na internetu, kde jsou stovky nebo tisíce partnerů, tak není v podstatě jiná možnost, než požadovat po partnerech cash dopředu formou dobití kreditu. Předejdete tak problémům s fakturací, protože jakmile se kredit vyprázdní, pozastavíte služby a klient si toho hned všimne.

Pokud nenastavíte priority vy, nastaví je někdo jiný.

Nastavujete tak klientovy priority. Představte si to tak, že jestliže má klient více systémů, kterým musí zaplatit, zaplatí prioritně tam, kde mají nekompromisnější podmínky nebo tam, kde to nejvíce potřebuje (např. z hlediska obratu nebo návštěvnosti).

Jakmile někde povolíte uzdu, tak se vás snaží dost partnerů odrbat, žádat o změnu splatnosti, o slevu z fakturace apod. Můžete se tak dostat do velmi nepříjemné situace druhotné platební neschopnosti. A to nemluvím ani o tom kolik mentální a emoční kapacity necháte na vymáhání pohledávek místo toho, abyste stejný čas a energii věnovali zlepšování služeb a produktu.

Do brněnského startupu Kiwi.com míří na pozici marketingového ředitele posila z American Airlines

Český letenkový startup Kiwi.com, který uživatelům umožňuje vyhledávat levné kombinace letenek, opět potvrdil,...

Pokud už se přeci jenom stane, že máte pohledávky (cíleně druhá strana ignoruje zaplacení a nejedná se o inviduální chybu), buďte tvrdí, nekompromisní a ihned bez čekání vymáhejte byť i stokoruny nebo tisícovky. Zaprvé je to lekce pro toho druhého, co si necháte vy osobně líbit, a zadruhé to beru jako společenskou odpovědnost neustupovat lidem, kteří nechtějí zaplatit za čerpané služby.

Podnikáte v odvětví, kde je kredit zcela neprůchodný? Doporučuju příliš neustupovat ze splatnosti faktur. Nevidím důvod, proč by běžná firma neměla zaplatit do 7 dní. Pokud si objednali a čerpali služby nebo zboží, tak na zaplacení měli dost času se připravit a faktura tedy není překvapením. Zpravidla bych neustupoval velkým hráčům s jejich požadavky splatnosti 90 dní apod.

Variantou je taky zaslání zálohy nebo plné platby před fyzickým odesláním zboží ze skladu. Nedostatek cashe vás může jednou dostihnout velmi bolestivě nebo vás omezí v růstu v počátečních fázích společnosti.

Bolí to, bolí…

Pokud máte projekt postavený na zákaznickém kreditu, buďte vždy slušní, ale tvrdí v podmínkách. Jakmile kredit dojde, služby vypínejte a slušně to klientovi komunikujte. Nenechte klienty aktivní do mínusu a neustupujte od data splatnosti faktur. Je to těžké a bolí to říkat “ne” klientům na jejich požadavky a smlouvání často doplněné srdceryvnými historkami.

Snad už stokrát jsem slyšel, že klient nemůže platit dopředu, protože mu to fakturační systém nebo “německá matka” nedovolí. Zpravidla to jsou jen výmluvy nebo zjednodušení si práce a vždy se cesta nakonec najde.

Pamatujte na to, že jak si klienty naučíte, tak následně bude spolupráce fungovat hladce nebo drhnout. Jakmile jednou povolíte uzdu, tak už je cesta zpět vždy bolestnější a někdy skoro nemožná.

,

Zakladatel a CEO vyhledávače slev Skrz.cz, Petr Kováčik, sepsal zajímavý blogpost na téma, jak by měla ideálně vypadat spolupráce mezi CEO startupu/firmy a investorem. S jeho dovolením ho zveřejňujeme.

Setkal jsem se s více lidmi, kteří řeší otázku, jestli by si měli vzít do firmy investora, co od něj očekávat a jak z tohoto vztahu vytěžit nejvíce. Taky jsem byl už na opačné straně, kdy jsem si se šéfem projektu nastavoval naše role a komunikaci.

Přeskočme teď čistě kapitálového investora, který se dále nepodílí na směru firmy. Představte si, že budete mít investora, který s vámi chce budovat byznys. Někdo jako MITON, Martin Kasa nebo třeba Ondřej Tomek a další. Dávám dohromady nejzásadnější body, které jsem nasbíral za poslední roky. Tyto body se vyvíjí podle zkušenosti CEO a důvěry v něj a životní fáze startupu.

Proč jediná možnost pro Snapchat je jít na burzu a proč to (nakonec) nevyjde

Snapchat, sociální síť, jejíž hodnota je údajně 25 miliard dolarů, kdy ale nikdo neví, kolik aktivních...

Co by měl dělat investor?

  • CEO je v řízení firmy vždy sám. Nemůže se často s hodně strategickými rozhodnutím obrátit na nikoho jiného, než na společníka nebo investora. Investor by měl být schopný dát radu nebo popsat analogii z některých jiných byznysů a navést CEO k rozhodnutí. Rozhodnutí je na CEO.
  • měl by přinášet do firmy nápady a informace, které pochytil napříč trhem, z konferencí nebo z vlastních analýz, které si dělal. Počítá se s tím, že by CEO měl svůj čas maximálně věnovat své firmě.
  • Investor nepomůže CEO, že by s ním seděl v kanceláři a dělal operativní práci. Nejlépe pomůže investor CEO, když mu otevírá dveře do nových obchodních spoluprací a zejména propojuje se zajímavými lidmi nebo je přímo do firmy přivede.
  • Investor by měl být dostupný a po ruce, pokud CEO potřebuje něco probrat nebo vyřešit. CEO nemůže např. pokračovat dál bez rozhodnutí a nejistota se pak promítá dovnitř do týmu. Ze své zkušenosti je nutné maximálně do 3 pracovních dní mít schůzku nebo telefon do druhého dne, více už to odkládat nejde.
  • Měl by pomáhat CEO s nastavováním KPI pro tým. Dobře nastavená KPI je jedna z nejtěžších disciplín. Pokud se nastaví dobře, je to booster pro firmu. Pokud špatně, nadělá to hodně škody.

Co by investor dělat neměl?

  • Investor by neměl blokovat CEO v operativním rozhodování. CEO musí mít jasný prostor, kde rozhoduje sám na základě obecně dohodnuté strategie.
  • Nutit CEO k častým sedánkům postavených pouze na reportingu. Investor je tu pro CEO, nemělo by to být primárně opačně. Reporting čísel se dá zautomatizovat a na detaily se dá doptávat průběžně.
  • pokud CEO potřebuje rozhodnutí např. změny směru a investor mu ho není schopen dát, tak musí být jasný důvod proč a kdy se tak stane. Odcházet ze schůzek bez rozhodnutí je deprimující a demotivující, protože CEO běh věcí pozastavit nemůže.
  • Pokud je kolem investora více lidí, nesmí se stát nejasnost v komunikaci a odpovědnostech. Např. že reporting se posílá CFO investora, který už to nekomunikuje na všechny strany a tak CEO píšou další a další zástupci investora a jen zvyšují byrokracii pro CEO. Musí být jasné, kdo je za investora “styčný důstojník” a kdo figuruje ve vztazích pouze jako poradní orgán dotazovaný adhoc podle problematiky.

Pokud si vybíráte investora, myslete na to, jestli je to ten pravý, který dokáže pomoct startupu nejen na jeho začátku, ale do budoucna i jako dospělé firmě potřebující jasná KPI, strukturu společnosti a odpovědnosti v ní.

Nepodceňte jasné nastavení vztahu a komunikace CEO s investorem hned od začátku. Pokud to pak drhne, tak je to pro CEO frustrující a demotivující a toto se následně může přenést i do týmu. Pokud to funguje výborně, tak je to ten nejlepší motor k růstu firmy a tím pádem i růstu investice.

,

V září tohoto roku se do USA vypravili nejprve kluci ze startupu SynergyKit a poté i zástupci skupiny firem Etnetera Group. V následujících dvou reportech se díky nim dozvíte postřehy z vyhlášené konference TechCrunch Disrupt 2015, doporučení na místní coworking centra nebo to, jaká je průměrná mzda zdejších vývojářů. Závěrem nahlédnete i do Googleplexu.

Cesta

Let Praha-Frankfurt-San Francisco byl sice dlouhý (14 hod), ale relativně příjemný. Když si tedy odmyslíme, že jsme letěli v otlučeném letadle United Airlines. Jetlag (rozhozené interní hodiny) ze začátku v pohodě, ale druhý den nás pěkně dohnal. Únava, oči jako lentilky, náhlé záchvaty smíchu střídaly záchvaty zamlklosti. Naštěstí pomocí nápoje pivního jsme časová pásma rychle dorovnali.

První dojmy

Od začátku šlo vidět, že jsme v jiném světě. Všude víc prostoru, všechno větší, všichni se usmívají. Cesta z letiště na místo ubytování nevedla přes centrum, takže jsme hned zažili vesnickou atmosféru San Francisca – žádné činžáky, žádné rušné ulice, ale “papundeklové”, maximálně dvoupatrové baráčky naskládané do řad a bloků jako podle pravítka. Překvapivě to má své kouzlo. Samotné SF má kolem sebe auru obrovského města, ale na počet obyvatel je menší než Praha (800 tis.) a i rozlohou je několikrát menší. Nicméně jakmile člověk dorazí do centra, už je to ta pravá Amerika, jak jí známe z televizí. Mrakodrapy jeden vedle druhého.

File 08-10-15 15 22 55

Konference TechCrunch Disrupt 2015

Akce, která se řadí k nejvýznamnějším světovým událostem startupové scény, trvala tři dny. Odehrávala se ve staré – opravdu staré – otlučené přístavní překladové hale. Uvnitř byly natahané koberce a rozmístěné velké látkové clony, které dělily prostor ve dvě hlavní části – konferenční sál a veletržní prostory. Druhá zmiňovaná část byla vyhrazená pro stoly a barové stolečky, kde se postupně den co den prezentovaly stovky startupů.

Hodně tady byl vidět přístup „good-enough“, kdy zázemí (prostory, židle, wc, občerstvení…) bylo ve stylu MVP (minimal viable product). Atmosféře to ale nijak neškodilo, šlo hlavně o to se potkat s co největším počtem lidí, kteří vašemu startupu mohou nějak pomoct.

File 08-10-15 15 23 40

A teď samotná konference. Už po chvíli dostane člověk plnou dávku. Hala plná podnikavých lidí, kteří věří svojí myšlence. Věří svému produktu, se kterým se chystají změnit svět. Vše dohromady vytváří nepopsatelnou atmosféru a uvolňuje energii. Všichni jsou otevření a networking je velmi přirozený. Po prvotním otrkání, druhý a třetí den už člověk střílí všemi směry na neznámé lidi „so, what are YOU doing?“. Vzniká spousta a spousta rychlých rozhovorů – pitchování (viz slovníček) startupů a myšlenek.

Šéf populárního webu Čilichili.cz míří do digitální agentury Bubble Lukáše Kořínka

Digitální agentura Bubble, s jejímž zakladatelem Lukášem Kořínkem, jsme vám nedávno zprostředkovali velmi...

Start-upový slovníček

pitchovat [pičovat] – rychlá sekvence příběh-problém-řešení, kdy se člověk snaží stručně ale zajímavě vysvětlit, co vlastně jeho produkt nebo startup dělá. Konkrétnější případ je tzv.
elevator pitch – rychlé představení podnikatelského záměru cílený na investory, který byste měli stihnout během jízdy ve výtahu
mít traction – mít už reálné klienty nebo uživatele nabízeného produktu či služby, což není u startupů vždy samozřejmé. Ideálně klasická “hokejka” exponenciálního typu nebo aspoň náběh na ní.
deck – krátká prezentace záměru pro investory
vyraisovat – získat investici
zafundovaný, získat funding – startup, co získal nějaké investorské peníze

Veletržní část

Kromě množství rychlých setkání jsme obcházeli ve veletržní části i jednotlivé stánky a hledali konkurenci, potenciální partnery nebo inspirativní nápady. Prezentovaly se tu další dvě firmy, které se zaměřují téměř na to samé jako SynergyKit – Syncano a Magnet. Slovy Václava: „To je dobře, aspoň víme, že nejsme úplní mimoni.“

Kdo byl někdy na veletrhu a stál na prezentačním stánku si dokáže představit, jak to asi vypadá. Každý jsme za ty tři dny rozdali 50-100 vizitek a odcházeli večer domu se ztuhlou čelistí. Kluci ze SynergyKitu tu před konferencí udělali kus práce a napojili se na hromadu lokálních kontaktů, což se teď vyplatilo.

Jak nás bylo na konferenci šest a chodili jsme každý sám, dorazil několikrát ke stánku konkurence už x-tý člověk s visačkou SynergyKit, aby si vyslechl reakci typu „go away“, „I know who you are“ nebo byl svědkem zatloukání „I don’t know what are our future plans“. Když jsme poslední den vystavovali my, třikrát dorazil ten samý člověk ze Syncana a s překrytou visačkou se snažil vyzvídat. S jeho korpulentní nepřehlédnutelnou postavou to bylo víc než okaté. Jeho zájem a nervozita nás velmi potěšily. :)

Každopádně můžeme prohlásit, že SynergyKit si s konkurenčními produkty nezadá, což nám dodává další vítr do plachet. Holt zdravá konkurence není na obtíž, naopak.

Konferenční část

V konferenční části bylo každý den na programu několik rozhovorů s osobnostmi nejen startupové scény. Své pohledy říkali lidé z nejznámějšího inkubátoru YCombinator, 500startups nebo třeba i rapová hvězda Snoop Dog, který všem připomněl, že by měli víc hulit. Na to pak pěkně v prezentacích navázaly startupy, které podnikají na rapidně rostoucím trhu s marihuanou, legalizovanou už v několika státech USA.

File 08-10-15 15 27 13

Zajímavý byl klasický příběh amerického snu těžkotonážního investora Vintona Koshla, který do Ameriky přišel s 200 dolary v kapse a začínal v Burger Kingu. Aktuálně vede svůj fond a vlastní podíly v obrovských společnostech jako je například Alibaba. Podle jeho slov si nemůžou dovolit investovat male částky, protože jich je na správu fondu jenom 15, nezvládnou tedy řešit více než 20 firem najednou a tak se pohybují s investicemi kolem 1 miliardy dolarů. Pro normálního českého podnikatele trochu nepředstavitelná částka, že?

Součástí konference byl tzv. Startup Battlefield, kterého se účastnilo bezmála 25 firem z celého světa, vybraných do soutěže. Ty měly vždy 6 minut času na svůj pitch a 6 na otázky poroty. Nakonec soutěž vyhrál startup Agrilyst. Jejich inteligentní automatický skleník s využitím IoT a napojením na mobilní aplikaci šetři čas, optimalizuje energie, využívá okolního počasí a snaží se tak co nejefektivněji vypěstovat umístěnou plodinu.

Jak jsme už zmínili, došlo k legalizaci marihuany alespoň pro lékařské účely v mnoha státech US. Takže na konferenci byl nejeden startup zaměřující se na tuto cílovku. Například principiálně Agrilystu hodně podobný Leaf s produktem Plug‘n’Plant zaměřený na malopěstitele, který se postará od A do Z o vypěstování rostlinky. Skleníkový box velikosti lednice má navíc předdefinované programy dle odrůdy a kamerku s přenosem aktuální podoby přímo do mobilní aplikace a na webovou stránku vaší rostliny.

Závěrem

Pocit, se kterým jsme z konferenční části nakonec všichni odcházeli, je, že tu v oblasti softwaru bylo hodně zajímavých nápadů. Velký rozdíl je však uvést produkt na trh v Česku nebo v Silicon Valley, které je bránou do celého světa. Lidé, co to tu už zkusili mluví o stejné námaze, ale astronomicky jiném výsledku.

Nestačí mít unikátní nápad, ani dobrou realizaci. Rozhodující je, kam a jak se s tím jde na trh. Důležité je najít řešení pro problém co nejvíce lidí/firem, a umět to velmi dobře a ostře prodat.

Zdraví americká šestka: Václav Bittner & Martin Holečko & Dalibor Pulkert & Marek Ostrý & Tomáš Mistrik & Tomáš Herma

PS: Těšte se na další díl, kde povyprávíme o setkání českých startupistů ve Valley, návštěvě Googlu a tak.

File 08-10-15 15 27 46

,

Před několika měsíci, při cestě po Spojených Státech, jsem v New Yorku narazil na úžasnou skupinu talentovaných lidí, kteří mě obeznámili s projektem CzechCrunch. Po návratu do Londýna mě jeden z nich požádal o krátký rozhovor, popisující co dělám a jak jsem k práci tvorby digitálních efektů u filmů vůbec dostal. V tu chvíli jsem ani zdaleka netušil kolik dalších lidí se nachází v podobně palčivé situaci, jako jsem se nacházel já. Díky překvapivě velkému zájmu některých z vás, jsem se proto rozhodl několik vět ke svojí historii sepsat právě sem s vidinou, že někomu z vás moje zkušenost pomůže. Tady je pátý díl.

Co to tady páchne? Kdy jsi byl naposledy ve sprše? Neříkala jsem ti, že tohle patří do pračky a to si po sobě nemůžeš alespoň uklidit talíř? Musíš celý den sedět u toho počítače? Co tu celé dny děláš? Pracuji na své prezentaci která mě dostane k filmu! Dobře, tak si přestaň hrát a jdi se psem.

A abych nezapomněla, tatí ti sem nainstaluje monitor na měření elektřiny. Tohle nemůžeme pořád platit, vždyť ti to tady běží v jednom kole. Cože? Tak to dovol abych něco dodal! Ano?

Pavel Kacerle: Ze sklepa do Hollywoodu 4. díl

Před několika měsíci, při cestě po Spojených Státech, jsem v New Yorku narazil na úžasnou skupinu talentovaných...

Jdu se psem… Teď už je to jedno, všechny drobné vydělané v reklamě jdou na jednu kartu. Opustil jsi Prahu a vrátil ses do Plzně k rodičům s jedinou myšlenkou. Jeden krok zpět, dva vpřed.

Ten, kdo se někdy zabýval animací ve 3D bude vědět, že renderovat celé scény může na jednom počítači trvat dlouhé týdny. Zvláště pokud chcete vytáhnout z rukávu něco, co zaujme přední filmová studia ve světě. Na to nemáš čas, tak začneš uhánět kamarády, kolegy. Kdo všechno by ti mohl půjčit svůj počítač? Na jak dlouho? Řekněme na několik měsíců? Jsi blázen? Ano…dobře, tak si půjč můj.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tohle už tady jednou bylo. Den za dnem, noc za nocí. Pixel po pixelu. Po půl roce doma držíš triumfálně DVD se svým demo reelem a vezeš ho prezentovat kolegům do Prahy. Všechno co máš, je najednou naservírované na jednom blyštivém disku. Bude se jim líbit? Kat rozpaží a ostří nože nemusí padnout na tvůj krk. Z videa jsou nadšení. Tvrdí, že s tímhle nebudeš mít v ČR problém sehnat práci. Jenže ty chceš výš. Rozesíláš desítky emailů a obálek s DVD a průvodním dopisem. Texty ti překládá sestra, vizuálně dotáhnout prezentaci kamarád.

Dva týdny bez jediné zpětné vlaštovky, pak to přijde. Jedno z prvních Hollywoodských VFX studií, aktuálně sídlící v Londýně, má zájem si trochu víc popovídat. Dobře a co teď? Je to jako s tím psem co vydá všechnu sílu na to, aby chytil jedoucí auto. Když ho konečně dostane, tak vlastně neví co s tím.

Panika? Kéž by na ní byl čas. Kontaktuješ učitelku angličtiny a přesvědčíš jí, aby ti pomohla sestavit odpovědi na potencionální otázky. Šílený nápad. Kdo by se teď nezeptal: ,,A co budeš říkat, až se tě zeptá na něco úplně jiného?” Na takové věci se mě teď neptej, nemám čas, zvoní mi telefon. Jak to šlo? Ehm, nevím na co se to přesně ptali. Řekl jsem, že je špatné spojení, přečetl připravený text z papíru a zavěsil. No to je hezké a co teď budeš dělat? To nevím asi cink. Cink? Ano cink, zazvonil ti telefon, přišel email s nabídkou pracovat na filmu pro Walt Disney – John Carter. Prosím, to není vtip?

„Co jsi jim proboha řekl? Nic zajímavého, asi jen možná tenhle detail, že už dva roky dělám s tím softwarem, který po mě chtěli. A co je to za software? To opravdu nevím, nikdy jsem o něm neslyšel, nech mě se zeptat internetu.“

Co jsi jim proboha řekl? Nic zajímavého, asi jen možná tenhle detail, že už dva roky dělám s tím softwarem, který po mě chtěli. A co je to za software? To opravdu nevím, nikdy jsem o něm neslyšel, nech mě se zeptat internetu. To už je skoro na lékaře ne? Ano, ale na to teď nemám čas.

Jeden z těch momentů na který nemůžeš být nikdy hrdý. Tak moc potřebuješ uspět a dokázat okolí, že na to máš. Překročíš zakázanou hranici slušného vychování. Za tohle se styď.

Však ono tě to doběhne až zjistí, jaká to grafická troska bez zkušeností přijela. To už je teď jedno, sedíš v letadle do Londýna s kontaktním lístečkem na jednoho Čecha a levné ubytování někde daleko od centra.

Zvláštní člověk, všechno ví, všechno zná. Není náhoda, že už tady léta pracuje. Neřízená střela plná zkušeností a znalostí. Asi bys ho za jiných okolností k tělu nepouštěl, ale nikoho jiného nemáš. Jaký to paradox, že tě svět za pár let oseká úplně stejně, ale to dneska ještě nevíš. Nebýt jeho, ani telefon by sis na začátku neobstaral.

Bydlení je skvělé. Polovina postele se propadá, takže kdykoliv se otočíš máš co dělat nepřepadnout na zem. Topení nefunguje a paní, která ti pokoj poskytuje vrací : ,,tak si otevři dveře do předsíně, když je ti zima.,, Co to proběhlo přes kuchyň? A hle, malá myšička tu žije s námi.

Londýn je hezké místo. Pokud přijedete na týdenní dovolenou. Bez velkého obnosu peněz, ke kterému se trvá dostat, budeš žít v podmínkách daleko horších, než které nabízela Praha.

Víš, že tohle už několik tvých kolegů zlomilo, ty se, ale nesmíš nechat podat. Najednou se ti hodí zkušenosti z Brooklynu. Je potřeba se uzavřít do tunelu a soustředit se pouze na světlo na konci temna.

První den ve firmě?

Na recepci tě posadí vedle dalších dnes začínajících. Nikdo z nich tady evidentně není poprvé jako ty. Naučil ses pár základních vět. Tak sebevědomě vypálíš první. Vyvalené oči přísedícího nevěstí nic dobrého. Asi si nechce moc povídat.

Začneme školením, jsi jediný startující compositor, takže sedíš ve velkém kinosále sám. Nervozně smotáváš svůj sešit do ruličky a čekáš na někoho, kdo by tě měl základními principy provést.

Abych vás uvedl do obrazu o tom, jak tenhle uvítací proces vypadal. Na jedné straně profesionál s mnoha velkofilmy na svém účtu, který se probírá kvantem složitých technologických postupů v programu o kterém nevíš ani čárku a na druhé straně ty – hvězda, která má všechno v malíčku.

Moment, to nedává smysl. Myslím, že jsi byl jediným začínajícím studentem v historii firmy, který na každou otázku, která ze strany lektora padla odpovídal s výrazem Alenky v říši divů: ,,OK, no problem, no problem, next?”.

No problem? Tak tady je tvůj stůl a můžeš začít. OK, I have a problem. Kde se to zapíná? Kde je ten program? Kde je ten člověk, co na mě do téhle chvíle mluvil? Mami ?

553752_3855931289053_1914312933_n

A tady bych měl svůj příběh zakončit. Nic nového už bych stejně nenapsal. Strávil jsem noci a víkendy učením programu, ve kterém jsem zkoušel poté v práci něco vytvořit. Byly to asi nejtěžší dva roky mého života, bojoval jsem o každý další záběr, o každý další film i šanci zůstat v Londýně.

Proč jsem nakonec uspěl? Pomohli mi lidé. To nejdůležitější, co v životě kolem sebe máme. Nikdo vás nikde a nikdy nevyhodí, pokud uvidí nekončící snahu problém vyřešit a dokončit. Byl jsem mnohokrát úplně na dně, ale vždy se objevil někdo s pomocnou rukou. Žil jsem filmem, jak jen to okolnosti dovolovaly a to mě posunulo dál.

Největší lekce, kterou jsem v honbě za kariérou dostal bylo – starat se o lidi se kterými pracuji. Není nutné jim lézt až pod sukni. Stačí se zajímat o jejich problémy a životní cesty. Celý svět je jen o lidech. Hýbají s financemi, rozhodují o pozicích a pokud se jim s vámi dobře pracuje, rádi vám pomohou dál.

Ano, musíte mít nějaký talent od boha, ale je to jen část vašeho úspěchu. Za zbytek jste zodpovědní pouze a jen, vy.

Tenhle příběh, ale měl být o někom, kdo se dostal ze sklepa do Hollywoodu. Tak, kde je sakra ten Hollywood?

V posledních několika letech jsem pracoval na téměř všech filmech druhé Marvelovské fáze. (Iron Man 3, Thor: The Dark World, Captain America: The Winter Soldier). V polovině roku 2014 jsem se zapojil do vysněného týmu legendárního studia LucasFilm / Disney (Industrial Light&Magic) na projekt Avengers: Age Of Ultron, kde jsem vzhledem k předešlé zkušenosti dostal důvěru.

Teď k tomu, proč jsem mluvil o tom, jak je důležité budování osobních vazeb. Vzhledem k tomu, že Avengers 2 končili jeden celý významný blok a já jsem měl možnost být jejich součástí. Rozhodl jsem se vyrazit na dlouhou cestu ze Singapore do Los Angeles a spatřit kolotoč kolem světové premiéry na vlastní oči.

V den příletu jsem potkal své přátelé z Marvelu, kteří mi tvrdili, že po těch pár speciálních lístcích na premiéru se jen zaprášilo. Každý herec si pochopitelně chce přivést členy své rodiny, nemluvě o jejich osobních týmech. Manažeři svoje asistenty a investoři své manželky a milenky. Pro nějakého grafika z Asie pochopitelně místo není. Co by taky na červeném koberci dělal? Patří za monitor, ne před kamery.

A tak se jako správný fanoušek s kamarády vydáš, v masce Iron Mana, do nekončícího davu na Hollywood boulevard. Není možné najít dobré místo, ze kterého by bylo něco vidět. Červený koberec je oddělený masou médií, kamer, fotografů a k tomu všemu ještě dvouproudovou silnicí po které hvězdy pomalu začnou přijíždět v limuzínách s kouřově ztmavenými skly. Když máš hodně štěstí, zahlédneš někoho v dálce mezi hlavami reportérů.

IMG_3486

Zvoní ti telefon, neznámé číslo,ale velice povědomý hlas. Co se děje? Dostaň se okamžitě do míst, kde červený koberec začíná. O co jde? Není čas na vysvětlování. Odkládáš masku Iron Mana a tlačíš se davem, v tom po tobě sáhne ochranka a velmi přesvědčivě vysvětluje, že v těchto místech nemáš co dělat.

V tom je někdo chytne za rameno a řekne, je to v pořádku. Ten nejvyšší ,,pan Marvel,,.

V tom je někdo chytne za rameno a řekne, je to v pořádku. Ten nejvyšší ,,pan Marvel,,.
Člověk na vrcholu všeho, co se kolem vizuálních efektů v Hollywoodu děje. Potřese ti rukou a řekne: ,,Vše nejlepší k narozeninám, zasloužíš si tu být dnes s námi”

Stejný člověk, který ti den předtím tvrdil, že je nemožné se sem dostat. Držíš v ruce kartičku, která tě opravňuje být u toho, kdy se poprvé představí světu jeden z nejočekávanějších filmů roku. Pokládáš svoji botu na červený koberec za asistence stovek blesků. Roztřeseš se, v tom je ti řečeno, hlavně tady teď před všema těma kamerama nezkolabuj.

IMG_3488

Čekali jste hodiny na jednom místě, abyste mohli zahlédnout filmové hvězdy dneška, alespoň na okamžik, z dálky a teď vedle nich stojíš jako ,,rovný partner,, S jedním za druhým si podáváš ruce a proházíš pár slov.

Joss Whedon, Samuel L. Jackson, Robert Downey Jr., Scarlett Johansson, Mark Ruffalo, Stan Lee, Chris Hemsworth, Chris Evans a další.

11138526_10205374042142803_8492860306753596564_n

Víte, vy je vůbec nezajímáte, bylo jim pochopitelně jedno co jste na filmu dělal, odkud pocházíte, nebo proč tady dnes jste. Ale na tom vůbec nezáleží, protože ty prožíváš nejúžasnější moment svého života. Dostal ses ,,Ze sklepa do Hollywoodu,, a dokázal sám sobě, že je vše na světě možné. Všichni na začátku sníme o něčem velkém. Když se taková věc stane realitou, je to neuvěřitelný pocit, který bych nevyměnil za nic na světě.

Pro takový pocit se vyplatilo obětovat úplně všechno.

Pro takový pocit se vyplatilo obětovat úplně všechno.

Chtěl bych na závěr poděkovat všem, za neuvěřitelnou podporu, kterou jste mi od prvního dílu ukazovali. Netušil jsem kolik z vás se nachází v podobné pozici a situaci, ve které jsem se na začátku nacházel já a to mě motivovalo psát dál.

1512046_668407629932407_8600631428987730049_o (1)

Hodně štěstí i ve vašich životech a kariérách!

„May the Force be with you”

,

Před několika měsíci, při cestě po Spojených Státech, jsem v New Yorku narazil na úžasnou skupinu talentovaných lidí, kteří mě obeznámili s projektem CzechCrunch. Po návratu do Londýna mě jeden z nich požádal o krátký rozhovor, popisující co dělám a jak jsem k práci tvorby digitálních efektů u filmů vůbec dostal. V tu chvíli jsem ani zdaleka netušil kolik dalších lidí se nachází v podobně palčivé situaci, jako jsem se nacházel já. Díky překvapivě velkému zájmu některých z vás, jsem se proto rozhodl několik vět ke svojí historii sepsat právě sem s vidinou, že někomu z vás moje zkušenost pomůže. Tady je čtvrtý díl.

Jsi zpátky na své vesnici v České Republice. Sebevědomí v oblacích, dluhy kam se podíváš, čtyři sta korun na bankovním účtu, v mínusu. Teď tedy zavolá někdo z Hollywoodu a nabídne ti práci, však jsi dorazil z New Yorku, jsi hvězda.

sklep_41

Počkáme…tak tedy čekáme…asi teď nemají čas, nevadí…vydržíme…ale už by měli volat…asi jim ještě pár dnů dáš…

Haló, vzbuď se. Zítra půjdeš na pracovní úřad, nebo nastoupíš k vyklízení půdních prostorů městské knihovny, které jsme ti našli. Doma tě živit nebudeme. Jsi dospělý, máš zodpovědnost za svoji budoucnost, tak koukej začít něco dělat.

Pavel Kacerle: Ze sklepa do Hollywoodu 3. díl

Před několika měsíci, při cestě po Spojených Státech, jsem v New Yorku narazil na úžasnou skupinu talentovaných...

Kde jsou teď ty mrakodrapy Manhattanu a vysoké vlny oceánu, co? To ti řeknu přesně, šest tisíc kilometrů daleko, tak se koukej zvednout a mazat do práce. Dobře tatínku.

Montérky a pracovní rukavice. Tisíce špinavých beden plných starých knih. Jednu po druhé, z patra do patra, z budovy do budovy, celé týdny. Možná si to neuvědomuješ, ale tady tvoje kariéra končí. Lidé ti nevěřili když jsi odcházel do New Yorku, říkali, že jsi blázen, teď došlo na jejich slova. Nevíš co dál, nikdo o tebe nemá zájem, nikdo neví, že existuješ. Kamarád začíná tlačit, teče mu do bot, splácí tvoje dluhy a nemá na ně. Jsi tam, kam patříš. Vykašlal ses na střední školu, tak se přestaň divit.

S každým dalším dnem roste hněv, takhle ti život neslibovali. Televize, reklama, noviny. Říkali přece, jdi si za snem. Nesmysl, jsi jen číslo ve fabrice, založíš rodinu, ušetříš nějaké peníze. Když budeš mít štěstí, zaplatíš dluhy a vezmeš si hypotéku na byt. Co se to jen vkrádá do mysli tvé? Touha dokázat sobě i lidem kolem, že to jde jinak? Ale prosím tě, proč zbytečně nahráváš depresím? Soustřeď se na své knihy v krabicích, večer zajdi na pivo s kluka… Počkat, jeden člověk by mohl mít pochopení, půjčí ti další peníze? Na jednoho kamaráda už dýchá soud, nepřidělávej si další starosti. Jenže ty nemáš žádný počítač a bez toho se grafika těžko dělá.

Ahoj, jak se daří příteli? Moc se neznáme, ale slyšel jsem, že děláš v reklamní agentuře v Praze. Pojďme se sejít, rád bych o tom slyšel víc. Bože to je elegán, barvy sladěné, perfektní účes, lesklé boty a značková brašna s papíry, asi profesionál. Tak o co jde, ptá se? Peníze ti nepůjčím, ale mám na půdě jeden starý počítač co si můžeš vzít.

Startuje pomalu, není to žádná střela. Jenže to stéblo naděje, motivace je zpět.

Ráno v šest zase na nohy, bedny – bedny, pozdní odpoledne už jsi doma. Oživit o čem jsme se to v New Yorku ve škole učili. Bouchání na dveře, je jedna ráno, běž už spát. Jak jen nenávidíš ten zvuk ranního budíku, šest ráno a znova bedny, od odpoledne do noci sedíš opět za monitorem.

Bedny – monitor. Bedny – monitor. Co pořád na tom počítači děláš? Přestaň hrát ty hry, umyj nádobí, vyluxuj, ukliď si pokoj.

Takhle to nejde dál, nezlepšuješ se dostatečně rychle, příliš mnoho rozrušujících elementů. Rodiče tomu co děláš nerozumí. Hádka střídá hádku. Jejich jediný syn je zadlužený žabař se základní školou co se poflakuje doma a v jejich očích ztrácí svůj čas zíráním do nesmyslů na obrazovce. Bez radikálního řezu to nepůjde.

Jediné spojení na Prahu je bratr tvojí spolužačky, zachránce s počítačem. Nemůžeš si dovolit o něj přijít. Pošleš mu jeden e-mail s první grafickou prací, druhý, třetí, čtvrtý. Dobře, o co ti jde, ptá se? Musím z domu, zvýšit nasazení, zredukovat konflikty s rodiči.

Investuj do mě, jednou pro tebe budu pracovat. Zaplať štěrk, pár dlažebních kostek a štuk.

Cože?

Ano, na zahradě máme nepoužívaný sklep, postavím si v něm studio. Jsi blázen? Je leden, venku sníh, všechno zmrzlé. Není čas na zdlouhavé přemýšlení kolego. Žádáš o pomoc otce. Přece si tam nezničím zdraví, počkej do jara synu. Vyklidíme sklep a můžeme začít…ty už uklízíš? Co může dělat, syna má cvoka, ale přece ho v tom nenechá.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tak jedeme dál.
Šest ráno, bedny – bedny, odpoledne – kolečko, lopata, zednická lžíce. Spát.
Šest ráno, bedny – bedny, odpoledne – kolečko, lopata, zednická lžíce. Spát.
Víkend!
Kolečko, lopata, zednická lžíce. Spát.
Kolečko, lopata, lux, nádobí, zednická lžíce. Spát.

sklep_2

Leden u konce a ty máš své sklepní studio ve kterém sedíš zabalený v zimní bundě, termoska s čajem, mrzneš na kost, ale jsi tam sám. Oddělený od reality. Plně soustředěný a motivovaný. Kontakt z Prahy oslovuje úsilí, které do svého cíle investuješ a začíná se zajímat víc. Tohle se ukazuje být klíčem. Nic na světě vás neposune v kariéře rychleji, než vaše práce a zájem. Že by další životní lekce?

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Bohatí a zkušení obchodníci investují do lidí, kteří jim v budoucnu přinesou nějaký zisk, nebo výhody pro jejich osobní potřeby. Přesvědčte je o tom, že vás potřebují a dostanete jejich pozornost.

Zvláštní, co je to za tmavé mapy na stěně? Nevíš, ale ve dvě hodiny v noci už to nezkoumáš, je čas jít spát. Ráno tě nezvykle brzy přijde vzbudit otec se slovy, měl bys vstát a jít se na něco podívat. Venku se evidentně oteplilo. Sníh slezl a studio je zatopené vodou.

Pardon, prosím. Co jsi to říkal?

Nad sklepem se nachází velké pole, voda z tajícího sněhu snadno pronikla přes neizolovanou stěnu do sklepa a zatopila veškerou techniku, zásuvky natažené z garáže zkratovaly a vypálily co se dalo.

Přišel jsi o všechno. Ta spoušť! Smrad z přepálené elektřiny se valí ze dveří a ty vplouváš v gumácích na místo, kde ještě včera stál tvůj sen.  Beznaděj. Data jsou zničená. Úspory z úklidu beden, vypůjčený počítač, investice. Všechno je pryč. Technika se suší, ale asi jen těžko ještě poběží. V tom volá první kamarád a vysvětluje v jak těžké životní situaci se nachází, protože neplatíš jeho zadlužení, za které jsi zodpovědný.

Dva týdny od potopy, prodáváš svůj chytrý telefon kvůli splátce. Rodiče se začínají ptát po příspěvku na domácnost. Chvíle, kdy tě nalezená deseti koruna donutí zápasit s víkem od kanálu, protože jí prostě potřebuješ.

Cink, nějaký mail z Prahy. Dokázal bys připravit krátkou prezentaci pro našeho klienta ve stereoskopii?

Odpověď : Jistě, to není problém, v tomhle se perfektně vyznám. Dobře, pošleme ti zadání.

Výborně, asi je na čase zeptat se vyhledávače, cože to ta stereoskopie vlastně je? Bratranec ti půjčí nějaké základní součástky do spáleného počítače, a pomůže s havarijní opravou.

Máš několik dní. Noc neexistuje. Jedním okem, hledáš informace o zobrazování se 3D brýlemi. Druhým stavíš svojí přednášku. Tuhle šanci nemůžeš pustit.

Den pravdy. Sako si půjčíš od kamaráda, který je o hlavu menší. Hlavně nikomu nepodávat ruku, ať se rukáv nevyhrne k loktům. Staré džíny k němu. Do stylu máš daleko, ale říkejme tomu móda Steva Jobse. Prezentace se povedla, nikdo tě sice moc nechtěl pustit ke slovu, ale v hlavách velkých ryb jsi zanechal myšlenku. Vidí v tobě levnou pracovní sílu, co nadšeně hltá každé jejich slovo a nejspíš na přání vyskočí z okna. Ideální zaměstnanec. Neuvěřitelné, lákají tě do Prahy, zdá se, že bys mohl dostat i nějaký plat. Kdo ví, co tě teď čeká, asi velké zakázky, spousty peněz, sláva a úspěch.

peugeot

Ah, ta naivita, ukazuje se záhy. Mají svých starostí dost. Bydlíš u jednoho z nich, celé dny se jen učíš novým grafickým technikám, ale opravdová práce nepřichází. Věříš v jejich zkušenosti a drahé kravaty, ale z nějakého důvodu je tvoje lednice prázdná, ty musíš prodat i svůj notebook na placení další splátky a práce je v nedohlednu. Táhne se to měsíce až přijde diskuze na téma co dál. Asi nám to nevyšlo, tak jestli chceš zůstat v Praze, sežeň si tu někde práci, nebo se musíš vrátit zpět do Plzně. Nemůžeš říct, že by tě morálně nepodporovali, to ne, ale bez peněz se jídlo špatně shání. U kamaráda, který ti na začátku pomohl se studiem nezřídka žebráš o sto korunu na chleba. Situace je kritická. Telefon nefunguje, není ho z čeho platit. Chycení od revizora by bylo poslední kapkou.

Přijde šance k pohovoru v reklamní agentuře jednoho z kolegů, nejde o grafiku. Hledají nějakého pomocníka k produkční práci. Chybělo kousek a šanci bys dostal, ale to se díky bohu nestalo. Mohlo být o produkčního více a jeden příběh méně.

Praha se brzy vybarví, není tak růžová, jak jsi si jí na začátku představoval. Mnoho velkých a sebevědomých hráčů, kteří nad tebou často lámou hůl, v domnění, že jim roste konkurence. Rádi ukazují, kdo je tady pánem. Složité prostředí pro dvacetiletého nezkušeného začátečníka. Ten paradox, že největší opory najdeš v lidech, kteří se v ČR nenarodili. Arab a Srb. Děkuji kluci!

Práci si nakonec v nějakém studiu najdeš. Anglicky neumíš, zkušenosti přicházejí pomalu a ty se začínáš spokojovat se svým průměrným pražským životem. Když se jednou potkáš se svým arabským přítelem, nadhodíš, že už jsi vlastně spokojený s tím co máš.

Tak to ne Pavle, kvůli tomu jsem ti nepomáhal. Investoval jsem do bagru, který svojí radlicí boří své cíle. O vozík zaparkovaný v garáži zájem nemám. Tohle v tobě pohne horou. Kde jsou ti slavní režiséři a herci? Šest tisíc kilometrů dále… ale no tak! Tohle už tady bylo, zpátky do práce.

Napnout plachty. Vyrážíme směr Hollywood!

O tom jak se dělá pohovor do jednoho z nejstarších filmových studií světa, v Londýně, bez angličtiny. O zkušenostech které jim slíbíš, ale nemáš na ně, ale i o tom jak je důležité pro svůj sen sahat na své životní limity zase až příště.

Pátý díl článku si můžete přečíst ZDE.

,

Před několika měsíci, při cestě po Spojených Státech, jsem v New Yorku narazil na úžasnou skupinu talentovaných lidí, kteří mě obeznámili s projektem CzechCrunch. Po návratu do Londýna mě jeden z nich požádal o krátký rozhovor, popisující co dělám a jak jsem k práci tvorby digitálních efektů u filmů vůbec dostal. V tu chvíli jsem ani zdaleka netušil kolik dalších lidí se nachází v podobně palčivé situaci, jako jsem se nacházel já. Díky překvapivě velkému zájmu některých z vás, jsem se proto rozhodl několik vět ke svojí historii sepsat právě sem s vidinou, že někomu z vás moje zkušenost pomůže. Tady je třetí díl.

IMAG0220Dveře uhodily, něco rozbil. Proč se vrací až ve čtyři ráno? Strašně řve, nejspíš zase prohrál peníze v kartách. Polštinu neovládáš, tahle zkažená slova, ale překlad nepotřebují. Hlavně ať nechytne za kliku tvých dveří. Ráno se z bytu vykradeš brzy, sotva usnul.

New York není nejpřátelštějším místem, když jsi sám. Týden po týdnu, měsíc po měsíci, není se na koho obrátit. Celé dny jen tak bloudíš městem, aby jsi nemusel být doma s ním. Od Manhattanu, přes Queens, po Brooklyn. Jsi ve městě snů s prázdnou kapsou. Myslíš, že se půjdeš podívat na slavnou hokejovou NHL, nebo, že se vypravíš k Soše Svobody ? Zapomeň na to, lístky jsou mimo tvé finanční možnosti.

Největším kamarádem se ti stane Verrazano Narrows Bridge. Most spojující Brooklyn a Staten Island. S denní pravidelností se s ním chodíš radit o životě, přítel který poslouchá, ale neporadí. Víte tohle je jedno z těch úžasných míst na zemi. Ve sloupech se lámou vlny oceánu, v pozadí dlouhé prsty Manhattanu. Kdo by se sem nechtěl podívat? K čemu, ale to všechno, když není zážitky s kým sdílet.

Vězení bez dozoru, mentální nikoliv fyzické. Kdo se kdy trochu zajímal o historii ví, že když jste za války chtěli někoho zlomit, zavřeli jste ho na samotku. Ubíjející stereotyp. Stroj co jede do školy – ze školy.

Pavel Kacerle: Ze sklepa do Hollywoodu 2.díl

Před několika měsíci, při cestě po Spojených Státech, jsem v New Yorku narazil na úžasnou skupinu talentovaných...

Denně postáváš před blýskavým McDonaldem, aby jsi uprosil sám sebe o překonání studu. Co když se zeptá na něco, čemu nebudeš zase rozumět? Na tohle místo se za pět let vrátíš a budeš se smát sám sobě. Jenže dnes ne, jsi čerstvě dvacetileté nezkušené kuře, které přecenilo své schopnosti. Tak jak z toho ven?

IMAG0032

 

Pláče už stačilo, dál se to nepohne dokud neotevřeš učebnici angličtiny. Stránka po stránce. Je to jako dostat svojí první pušku přímo až na bojišti. Pokroky v jazyce neděláš dostatečně rychle a narážíš. Uvědomíš si, že konverzace je založená na intuitivních reakcích a nespočetně krát zopakovaných slovních spojeních uvnitř tvé hlavy. Nemůžeš si vše překládat, potřebuješ vědět! Jenže den má bohužel jen 24 hodin. Tohle je moc velké sousto. Jsi tady kvůli grafice, nebo angličtině? Čas je omezený a bez dokončené školy se vrátit nemůžeš. Jazyk musí stranou.

Časový posun ti nedovoluje spojení s rodinou ani přáteli. K internetu se dostáváš až pozdě večer a to už Evropa spí. Jedno jméno přece jen svítí zeleně. Ztracená duše jižně od New Yorku. Kluk který tě měl vyzvednout na letišti. Au-pair, zahradník, dobrodruh kterému vypršelo povolení k pobytu v USA před lety, žijící ve stodole kterou mu jeho americká rodina dočasně poskytuje. Jak takovému člověku můžeš věřit? Co je tohle za pochybnou existenci? Ohol se kamaráde! A hle, jaká to životní lekce. Jak můžeš soudit někoho koho neznáš?

Co má za sebou, proč je tady? S každou další větou, s každým dalším rozhovorem po telefonu si uvědomuješ, jak blízký ti tenhle člověk vlastně je. Kluk co si šel za lepším životem, snem, věří v sebe sama a kope osud do zadnice. Nezačíná takhle nějak i tvůj příběh? Slíbil, že se za tebou do New Yorku podívá. To se, ale stane až o 4 roky později. Slovo po slovu ti lepí věty, které se nazpaměť učíš, když spolubydlícímu omylem zničíš židli v pokoji. Krásný příklad toho, jak se ti může stát někdo, komu by ses ještě před měsícem na ulici vyhnul obloukem, jedním z nejlepších životních přátel. Tohle jsou pravé zkušenosti, které si odnášíš do života. Zkušenosti, které nelze vyjádřit $.

Škola končí. Za těch několik měsíců nočního přežívání za počítačem, jsi se něco přece jen naučil. Ze závěrečných technických zkoušek strach nemáš. Víš, že patříš ve třídě k nejlepším, ostatní si přišli jen pro papír, ale ty to bereš vážně. Co ústní teorie? Tohle nepůjde. Potřebuješ pomoc z nebes.

Ahoj, jak se daří? Tady sestra. Mohla bych se stavit na konci měsíce v New Yorku, musíš mi, ale zařídit ubytování. Běžíš za spolubydlícím. Rukama, nohama, češtinou, polštinou, němčinou vysvětluješ, jak ti sestra jede zachránit život. Může u tebe v pokoji dvě noci přespat? Ne – Polský majitel bytu kompromisy nedělá. Je to obchodník. Nabídne matraci u kolegy o patro níže, za dvojitou sazbu. Tohle zní podezřele, ale na výběr nemáš a tak mu svěříš svých posledních pár dolarů. Temný sklepní byt bez oken s někým zvláštním sedícím v křesle naproti televizi. Děsivý charakter, nepozdraví, neodpoví, kdo ví jestli se vůbec hýbe. Na dveřích není klika ani zámek. Dokonce ani nejdou dovřít.

nyc_sister

 

387862_4426221705957_1571134988_n

Sestra přilétá z Jižní Karolíny. Vyrazíš jí naproti. Telefon ti stále nefunguje, není šance se s ní spojit. Odhadem jí posíláš na stanici ve které jsi předtím nikdy nebyl. Cestuješ daleko na východ Brooklynu. Chybuješ a vystoupíš o zastávku později, toho si, ale nevšimneš. Místo kolem děsí. Chodíš po ulicích a hledáš nějaký záchytný bod. Nikdo nikde, jen skupina mladých černochů, co se baví tím, že na tebe pokřikuje a háže prázdné skleněné flašky od nedopitého drinku. Na klidu jim rozhodně nepřidává, že neodpovídáš.

Tady asi bílý kluk pozdě večer nemá co dělat. Několikrát do tebe strčí, drží se za tebou, hlavu neotáčíš, zrychluješ krok. Do běhu se jim snad nechce. Díky bohu schody, snad do metra. Dva skoky za roh, ještě jsou za tebou? Slepá stanice. Jedna z těch co nefunguje, nebo když už, tak jen v určitých termínech. Sotva jsi setřásl jednu skupinu, jsi pod dohledem lidí bez domova spících na zemi v krabicích. Nemají vlídné pohledy. Jak by se vám líbilo, kdyby vám někdo cizí lezl do bytu? Zpátky se vrátit nemůžeš. Musíš projít. Nelíbí se vám někdy Pražské metro? Tady by vás to přešlo. Krysy hodující na odpadcích a odporný zápach z výkalů všeho druhu. Takhle sis to nepředstavoval.

Je na čase se přiznat, že ses přepočítal. Strach je na místě. Průvan naznačuje východ, jsi zpět na ulici, naštěstí o blok vedle. Hledáš směr ve kterém je zřetelně největší pohyb lidí. Další metro, funguje. Vracíš se domů. Sestru nemáš, zoufale přemítáš všechny možné scénáře. Klíč do zámku. Brzdy skřípou, auto ti za zády zastavuje. Ona vždycky byla schopnější než ty. Dohledala adresu z inzerátu, který ti na začátku zařizovala. Je tady!

Slovy Steva Jobse. Jako by vám někdo v pekle podal sklenici studené vody. Sestra jazyk ovládá dokonale, ty si po měsících polívek ze sáčků a pizz z mikrovlnné trouby užíváš první opravdovou večeři v restauraci. Dostaneš se i na některé památky. Zažiješ pravý muzikál na Broadwayi.
New York je záhy barevnějším místem.

Klíčová chvíle. Sestra neví co máš za lubem, ale je to chytrá holka a brzy jí dojde, že se školou není něco v pořádku, sama se nabídne, že tě na závěrečnou doprovodí. Mezitím co skládáš svojí poslední 3D scénu osloví ředitele. Dotáhne tě do jeho kanceláře a začne s vysvětlováním. Vyjednávač profesionál, ředitel si zažádá o výsledky z technických zkoušek. Udělá něco, co dle jeho slov ještě nikdy předtím neudělal. Předá ti obálku, potřese rukou a popřeje hodně štěstí. Byl tam na začátku, věděl, že jsi černá ovce třídy, stejně jako věděl, že jsi v učebnách seděl i o víkendech a po večerech. Však tě mnohokrát posílal domů, aby už konečně mohl zhasnout a jít za rodinou. Něco se v něm zlomilo.10392267_1222171366701_1999999_n

Touha a důvěra v dosažení cílů zvítězila nad systémem. Štěstí při tobě stálo, ale nemuselo. Tak to chodí. Odrážíme se od stěny ke stěně v bludišti našeho života. Jeden nám nohy podrazí, druhý hůl přinese. Úspěch v životě není slepý. Ignoruje cestu a soustředí se na výsledky. Všichni známe staré dobré. Když něco chceš, musíš si za tím jít.

Dnešním dílem by se skoro hodilo skončit. Nicméně škola byla pouze hřištěm. Platil jsi za to, že jsi mohl být její součástí. Skutečný trh je jiný. Velké bitevní pole ve kterém musíte žraloky přesvědčit, že nejste jejich potravou. Teď musí někdo začít platil pro změnu vám. Z New Yorku se vrátíš do svého sklepa na vesnici. Jediné co držíš v ruce je kus papíru, svět o tobě nemá tušení.

Jak ses dostal na svůj první projekt od Disney do Londýna? Tady začíná můj osobní opravdový příběh. Asi ještě intenzivnější a rizikovější, s ještě snad neuvěřitelnější zápletkou. Takže jak vlastně ze sklepa do Hollywoodu? O tom zase až příště.

Po návratu k Verrazano Narrows Bridge s přáteli v roce 2014 :)

bridge

Čtvrtý díl článku si můžete přečíst ZDE.