Jiří Drahoš: V Česku je třeba podpořit i menší podniky a startupy, s regulací kryptoměn bych byl opatrný
, /

Jiří Drahoš: V Česku je třeba podpořit i menší podniky a startupy, s regulací kryptoměn bych byl opatrný

Jiří Drahoš: V Česku je třeba podpořit i menší podniky a startupy, s regulací kryptoměn bych byl opatrný

Bývalý předseda Akademie věd a oceňovaný vědec Jiří Drahoš je v posledních měsících a týdnech osobností, která je vidět více než kdykoliv předtím. Dle průzkumů je to totiž on, kdo má po Miloši Zemanovi pravděpodobně největší šanci stát se dalším českým prezidentem. První kolo voleb se uskuteční již tento víkend a CzechCrunch se proto Jiřího Drahoše v exkluzivním rozhovoru zeptal na jeho postoje na technologický a podnikatelský rozvoj státu. Došlo však i na kryptoměny, vědu a vzdělání.

Pozn. red.: Redakce CzechCrunch oslovila s nabídkou na rozhovor všechny prezidentské kandidáty. Většina však musela kvůli časové tísni osobní setkání odmítnout.

Pane profesore, jak by vaše dosavadní zkušenosti vědce a manažera pomohly technologickému a podnikatelskému vývoji v Česku?

Celou vědeckou kariéru jsem vlastně spojil s technologiemi, byť ve výzkumu. Jeden z významných rysů mé činnosti bylo zvětšování měřítka – něco jsem zkoumal v kádince a procesy následně převáděl do velikosti jaderných reaktorů. Takže k technologiím jako takovým mám blízko.

I jako předseda Akademie věd jsem se setkával ze zástupci různých technologických firem nejrůznějších zaměření, protože mojí ambicí bylo propojit základní výzkum s výzkumem aplikovaným. Jednání se zástupci takových firem tedy byla o tom, co může Akademie věd pro technologický pokrok a aplikaci jejich výsledků udělat.

V případě, že byste se stal prezidentem, shledal byste podporu podnikatelů, především těch menších, jako jednu z hlavních priorit?

Určitě. K té mé předchozí profesi bych rád řekl, že byť se to může zdát paradoxní, tak nejlepší projekty jsme měli s těmi menšími firmami. Byli jsme si vědomi toho, že tyto firmy na tom nejsou finančně tak, aby na tom AV zpětně získala nějaké velké peníze, ale cítili jsme potřebu je podpořit. Daleko víc jsme pak spolupracovali právě se startupy a spin-off projekty, které vzešly třeba i z akademických ústavů, než s velkými nadnárodními giganty.

Kryptoměna Ethereum poprvé překročila hranici 1000 dolarů

Minulý rok byl zásadním pro většinu kryptoměn, především pak těch nejrozšířenějších. Bitcoin vyrostl z...

Kdybyste si tedy jako prezident mohl vybrat (byť by to nebylo přímo ve vašich pravomocích), upřednostnil byste ve státních zakázkách menší, inovativnější, ale rizikovější startup před velkou firmou?

Víte, my jsme v Česku zásadně umetli cestu nadnárodním korporacím na náš trh. Výsledek je takový, že v současné době tyto firmy odvádějí až 80 % svého zisku do mateřských společností. Nemůžeme samozřejmě mluvit firmám do toho, kam zisky odvádějí, ale je nelogické, že peníze neinvestují znovu tady. Je evidentní, že doba podpory těchto zahraničních korporací skončila a je potřeba se zaměřit na menší české firmy a těm vytvořit podmínky pro důstojnou existenci a možnost konkurence.

Měla by tedy toto být více diskutovaná záležitost?

Ano, ostatně jsem o tom mluvil ve čtvrtek na diskuzi v Hospodářské komoře. Zdůraznil jsem, že v rámci své kontaktní kampaně jsem navštívil desítky malých českých firem vybudovaných “z garáže” a myslím si tedy, že mám docela dobrý přehled o tom, co by potřebovaly. 

„O aplikacích výzkumu hovoří lidé, kteří si z toho udělali byznys“

Jak je to s vědou? Taktéž se nejedná o příliš diskutovanou oblast. Jak byste to chtěl změnit?

Jen fakt, že jsem vědcem, který se celý život pohyboval na pomezí základního a aplikovaného výzkumu, mi dává jistou kompetenci k tomu, abych dokázal ke kulatému stolu stolu sezvat kvalifikované lidi. Bohužel se to často neděje a o aplikacích výzkumu hovoří jen lidé, kteří si z toho udělali byznys.

S tím, jak se řeší podpora firem a věda souvisí například i agentura Czech Invest, patřící pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. Má poměrně pošramocené jméno zbytečným utrácením a podporou projektů, které ve finále nebyly tolik vidět. Má vůbec smysl, aby stát takovou instituci zřizoval?

Určitě to smysl má. Já jsem přesvědčen o tom, že by Czech Invest podporoval skutečně skvělé, vybrané firmy, kdyby to ovšem nebyla hra na malou domů. Proto je ale potřeba vytvořit na Czech Investu struktury, které povedou k tomu, o čem se bavíme.

Pozn. red.: Rozhovor byl pořízen ještě před včerejším oznámením MPO o odvolání šéfa Czech Investu Karla Kučery.

Jak tedy může stát pomoci projektům více než soukromé fondy, za kterými dnes spíše chodí?

Já už jsem to nakousl, jde o to vytvořit pro firmy solidní prostředí.

Co přesně znamená solidní prostředí?

Dost se debatuje o tom, jak dnes funguje Česká exportní banka, která se stará o pojištění našich exportních investic. Tam se třeba ukazuje, že Rusko se svými 2 % v českém exportu zkonzumovalo v rizikových projektech až 30 % kapitálu České exportní banky a je zde spousta projektů, ve kterých se utopily peníze. To je přesně model, který by neměl fungovat z hlediska státní podpory startupů.

Chci tím ale říct, že pokud jsme schopni utápět takové peníze na beznadějné projekty v Rusku nebo jinde, musí tu být nějaká instituce schopna vytvořit podmínky pro to, aby startup firmy nebyly závislé čistě na soukromé podpoře.

Myslíte si, že by v Česku mohlo vzniknout něco jako Silicon Valley? V Izraeli se to do jisté míry povedlo téměř z ničeho.

U nás je, co se týče paralely se Silicon Valley, jeden problém, a to je nedostatek rizikového kapitálu. To je věc, na kterou jsme na Akademii věd naráželi pořád. Zmínil bych ale, že mezi Vestcem u Prahy a Břežany vzniká něco, co pan starosta Břežan Michalík nazývá “Star Valley”.

Na jedné straně je tato oblast hraničená nejsilnějším laserem na světě, který se nachází právě v Břežanech, na straně druhé pak institutem BioCev, zabývající se biotechnologiemi. Na obou stranách stojí velmi osvícení starostové, kteří se rozhodli nedat prostor mezi těmito městy developerům na výstavbu sídlišť. Je to trochu nadsázka a není to můj výmysl, ale ty firmy se tam již začaly nabalovat.

Ještě k tomu rizikovému kapitálu – myslíte tedy, že není dost jen toho kapitálu, který zprostředkovává stát, nebo je ho málo obecně?

Já to bral z pohledu člověka, co si chce rozjet startup nebo spin-off firmu a teď si láme hlavu, kde si na to půjčit peníze. Banka mu většinou nepůjčí, protože nemá záruky, máme tu státní podporu, která je například v rámci MPO omezená. Víte, já bych ale chtěl, aby bylo dostatečné množství rizikového kapitálu třeba v bankovním sektoru. A podle mých informací, jestli se to za poslední dva roky nezměnilo, je pro projekt problém sehnat peníze od institucí typu bank a státních agentur.

Pozitivně se změnilo, že lidé, kteří mají hodně peněz, například pan Kellner nebo Komárek mladší, jsou ochotni investovat třeba do biotechnologií nebo farmacie. Pořád jsem ale přesvědčen o tom, že dostupnost rizikového kapitálu pro rozjezdy projektů typu startup či spin-off, jsou tu velmi omezené.

Nemohou tedy soukromé fondy ve finále sehrát mnohem větší roli než stát?

Já jsem teď zmínil příklady dvou jmen, které mají soukromé fondy. Čili už se to objevuje, ale pořád se tito podnikatelé soustředí na jednu, dvě oblasti. Ale oblast, kde by podpora byla potřeba, je dnes mnohem větší. To je můj pohled na věc.

„Mluvíme o digitalizaci státní zprávy, ale obávám se, že se v tomto směru mnoho neděje“

Co se hospodaření státních institucí týče, tak pozornost si v poslední době vysloužily kauzy hlavního města Prahy: WiFi na Petříně za 2,3 miliony korun a turistická aplikace za 2,15 milionů korun, s informacemi, které jsou běžně dostupné na Googlu. Myslíte si, že je to v pořádku? Chtěl byste do této problematiky mluvit?

Jako člověk, který má k digitálním technologiím poměrně blízko, jsem přesvědčený, že stát a města se s nimi neumí dobře vypořádat. Poslední inovací v tomto směru byly datové schránky a to už za chvíli bude deset let. My pořád mluvíme o digitalizaci státní správy, ale já se obávám, že se v tom ohledu mnoho neděje. Stát vynakládá obrovské peníze na údržbu stávajících systémů nebo na zřizování jakýchsi lokálních věcí, dvě z toho jste zmínil, ale všechny ukazují spíše bezradnost v této oblasti.

Velmi bych stál o to, aby se to změnilo. Problémem je třeba zákon o veřejných zakázkách, který vede mnohdy k totálním paskvilům. Peníze, co se pak ušetří, by se mohly použít na zaplacení skutečných odborníků ve státní správě.

Není tedy trend digitalizace naopak příliš uspěchaný, když Praha utrácí peníze za tyto projekty, které za to dle mnohých názorů nestojí?

Já bych se na to nedíval z hlediska uspěchanosti, ale z hlediska toho, zda jsou státní instituce toto vůbec schopné dát dohromady. Jak říkám, jsem k tomu skeptický, protože se z toho většinou začne vytvářet další byrokratický moloch. Problém není v uspěchanosti, ale v tom, že pořád o dané věci mluvíme, ale kvalitní personál a kvalitní řešení na to nemáme.

Když říkáte kvalitní personál, myslíte tím, že stát samotný by měl nabírat odborníky?

Měly by tyto věci svěřit renomovaným firmám. Já jsem se během kampaně potkal s některými z nich, kde jsou desítky, stovky schopných lidí, ale oni se potýkají s jakousi nedůvěrou státu. Ty na daných věcech samozřejmě chtějí vydělat, ale jsou to lidé, kteří tomu rozumí, na rozdíl od úředníků, kteří se na ně dívají skrz prsty.

K technologiím a inovacím tedy máte poměrně pozitivní postoj, nicméně máte negativní vztah k elektronickým volbám, které s trendy digitalizace úzce souvisí. Proč?

Já bych neřekl, že mám negativní vztah k elektronickým volbám. Zřejmě ten k elektronizaci voleb skutečně míří, ale v současné době si ho dost dobře nedovedu představit. Volby jsou aktem, který by člověk neměl dělat s prominutím někde v hospodě u laptopu mezi druhým a třetím pivem. Je to demonstrace určitého názoru, ve své podstatě slavnostní akt. O tom se můžeme bavit, to není ten primární důvod. Ale v situaci, kdy jsou hackeři schopni se nabourat do počítačů Pentagonu či CIA, se obávám, že náklady by byly obrovské a nikdy bych si nebyl jistý, že nedochází k narušení.

Nepřesvědčil vás ani příklad jiných zemí, například Estonska, kde elektronické volby fungují?

Nejsem specialista, nevím teď jak dlouho již v Estonsku fungují (od roku 2005, pozn. red.). Já jsem spíše zvědav, jestli k podobnému narušení nemůže dojít tam. Nejsem tedy proti, vždy jsem říkal, že trend k tomu určitě směřuje, ale nepovažuji to za zásadní problém. Mladým jsem vždycky říkal, že se musí smířit s tím, že v současné době elektronicky prostě neodvolí.

Takže ten symbolický faktor je pro vás stále důležitý?

Je to důležité, ale ne nejdůležitější. Měl bych skutečně v současné době obavu, že to nebude dobře zajištěné, byť samozřejmě připouštím, že ani během běžných voleb nejsou výsledky bezchybné. Viděli jsem to ostatně při sčítání preferenčních hlasů při volbách do Poslanecké sněmovny ve Středočeském kraji.

„Kryptoměny budou existovat jako pevná součást finančního trhu“

Dalším zajímavým tématem jsou kryptoměny. Myslíte, že je to věc, která způsobí v budoucnu revoluci na finančním trhu?

Koncept kryptoměn jako takový určitě revoluční je a do jisté míry ji již způsobil. Je to decentralizace finančního trhu. V současném stavu, kdy kurz takto kolísá, si ale pořád nejsem jistý, zda to není bublina. To, že tady ale za patnáct, dvacet let na monetárním trhu budou, je podle mě zřejmé.

Mohly by v té době nahradit dnešní formy finančního styku, nebo je budou spíše doplňovat?

Vidím spíše tu druhou verzi, že budou doplňovat. Existovat ale určitě budou jako pevná součást finančního trhu.

Váš protikandidát Mirek Topolánek se vyjádřil, že by kryptoměny nereguloval. Jak byste reagoval vy, kdyby na ně došlo?

Tak já úplně nevím, co tím Mirek Topolánek myslel. My máme Českou národní banku, zatím máme stále Českou korunu a bankovní rada je do jisté míry schopna regulovat.

Princip kryptoměn spočívá právě v tom, že jdou zcela mimo centrální banky…

Jistě, v tuto chvíli. Pokud se budeme bavit o té době za patnáct, dvacet let, kdy podle mě budou pevnou součástí finančního trhu, tak je vůbec otázka, zda bude možnost nějaké regulace.

Ptám se proto, že ze strany Evropské unie již v minulém roce zazněly názory, že by se kryptoměny, respektive Bitcoin, měly regulovat.

No, já jsem z principu opatrný k regulacím, každou regulaci je třeba prověřit, zda nepřináší víc škody než užitku. Nicméně nejsem odborník na ekonomii ani kryptoměny, s otázkou, zda je chceme regulovat, bych tedy byl velice opatrný.

Švédská národní banka již v roce 2016 řekla, že uvažuje o zavedení vlastní kryptoměny. Měla by v tomto směru ČNB následovat trend?

Tak jestliže už o tom mluví Švédové, mluví o tom i Rusové, tak je to vážná otázka k debatě i u nás.

Mluvíme tu vlastně celou dobu o světě, který je opředen technologiemi. Myslíte si, že český vzdělávací systém připravuje na takový svět studenty dobře?

V rámci kampaně jsem často mluvil o reformě vzdělávacího systému, ostatně dlouhá léta učím na vysoké škole a pocházím z učitelské rodiny. Do té problematiky tak vidím a je evidentní, že současná struktura vzdělávání nepřipravuje studenty dobře na budoucnost.

Hlavním rysem je, že klasické vzdělávání se změnilo na celoživotní a reformy jsou potřeba už v rodině – učíme děti příliš mnoho v malých souvislostech.

Jste sám oborem fyzikální chemik, nicméně právě předměty jako fyzika a chemie bývají často zmiňovány ve smyslu toho, že se učí příliš mnoho. Měly by se tedy i tyto učit méně na úkor moderního vzdělávání?

Já nemluvím o omezení, říkám, že by se měly učit jinak. Není to ale zdaleka problém jen fyziky a chemie, daleko horší je to v předmětech čistě encyklopedických – botanice nebo biologii.

„V technickém vzdělávání se nemáme za co stydět“

Jak jinak by se konkrétně měly učit?

Více v souvislostech, více řešit problémy odpovídající reálnému životu. Já jsem absolvent oboru fyzikální chemie, na školách se pak učí chemie zvlášť a fyzika zvlášť. Proč se určité partie fyziky a chemie neučí dohromady? Ušetřil by se čas a bylo by třeba učit méně. To je samozřejmě potřeba doplnit věcmi, kterým říkáme soft skills – určitá psychologie, komunikační dovednosti, které se dovolí po základním, středním a vysokém vzdělávání učit dál.

Diskutovaným tématem je také technické vzdělávání. Vypadá to, že v tomto směru trochu ujíždí Česku vlak, zatímco na západních univerzitách jsou chrleni technologičtí experti. Co udělat v českém terciárním vzdělávání, aby se to změnilo?

Myslím si, že absolventi českých technologických oborů na ČVUT nebo VŠCHT nejsou vůbec špatně vzdělaní. Nicméně když s nimi mluvím, tak sami říkají, že na těchto školách postrádají právě ty soft skills. Nesrovnával bych žádnou českou školu s MIT či CalTechem, to jsou instituce, které mají zcela jiné rozpočty a také stahují jako vysavače studenty z celého světa. Podle mě se nemáme za co stydět v technickém vzdělávání, ale chce ho právě doplnit o soft skills.

Přesto o české technické obory není velký zájem a na trhu následně chybí například programátoři…

Dobře, ale to je dáno atmosférou ve společnosti. Ještě to není ani třicet let, co jsme přešli od komunistického režimu. Po roce 1989 byl obrovský boom oborů, jako je management, ekonomika. Toto přehoupnutí kyvadla silně poškodilo technologické obory, které, co si budeme povídat, jsou mnohdy na studium náročnější.

Dnes se toto kyvadlo pomalu začíná vracet, nicméně na trhu je už nyní zoufalá poptávka po, jak říkáte, programátorech, ale i jiných technických profesích. Mění se to velmi pomalu a rolí prezidenta je, aby o tom hlasitě mluvil, aby říkal, že ne všichni mohou jít studovat například psychologii. Nejsem zastánce žádných kvót, ale je třeba si dát otázku, kolik je tento stát schopen uživit třeba sociálních antropologů.

Obecnější otázka na závěr: Můžete jmenovat první 3 věci, které byste udělal ve funkci prezidenta, pakliže byste do ní byl zvolen?

Tak určitě bych změnil celý nejužší tým kolem prezidenta, tam by nezůstal nikdo. Za druhé bych otevřel Hrad, odstranil bezpečnostní rámy a celkově mu vrátil jeho důstojnost. To jsou věci, které prezident může udělat relativně rychle.

Děkuji za váš čas.

Také děkuji.

Foto: Jiří Drahoš, Akademie věd, Facebook ČVUT