Josef Průša z Prusa Research: Máme nejlepší 3D tiskárny na světě, efektivita je pro nás více než design
, /

Josef Průša z Prusa Research: Máme nejlepší 3D tiskárny na světě, efektivita je pro nás více než design

Josef Průša z Prusa Research: Máme nejlepší 3D tiskárny na světě, efektivita je pro nás více než design

Josef Průša je v českém podnikatelském prostředí v poslední době stále zvučnější jméno. Jeho firma Prusa Research vyrábí 3D tiskárny, které jsou považovány za jedny z nejlepších výrobků svého druhu na světě a na kterých v nenápadné šestipatrové budově v pražských Holešovicích pracuje 170 lidí. Sám zakladatel nám proto v rozhovoru o svém rychle rostoucím byznysu pověděl, jak Prusa Research vznikalo, jak se mu aktuálně daří a především co chystá do budoucna.

Josefe, jak tě vůbec napadlo 3D tiskárny začít dělat? Přeci jen to není úplně typický byznys…

Úplně v prvopočátku mě bavila muzika. Začal jsem si vytvářet vlastní controllery a tak jsem objevil 3D tisk. Připojil jsem se do projektu RapRap. Jednou jsem začal stavět, přišlo mi to hrozně složité, tak jsem zjednodušoval a zjednodušoval a najednou místo originálního produktu lidé začali používat moji jednodušší variantu. Měl jsem to tehdy jako koníček, jezdil jsem po světě a lidé mi stále říkali, ať jim tu 3D tiskárnu taky vyrobím.Tak jsem založil firmu, což už je nějakých pět let.

Elektrický kamion Tesla Semi startuje na 150 000 dolarech. Model s dojezdem 800 km na 180 tisících

Automobilová a energetická společnost Elona Muska Tesla zveřejnila prodejní ceny za své nedávno představené...

Máš nějakou podnikatelskou minulost? Co jsi dělal předtím?

Žádnou podnikatelskou minulost nemám, předtím jsem studoval gymnázium. Je mi 27 a pět let mám firmu, co jiného bych mezitím vlastně stihl?

A co nějaký technologický background?

Mě jako dítě vždycky bavilo rozebírat a skládat věci, ale formální technické vzdělání nemám. Asi pro to mám nějaký cit. Moje výhoda byla v tom, že jsem se nesvazoval žádnými normami, neposlouchal jsem, jak se co správně dělá, protože jsem byl schopný vytvořit produkt z něčeho, co jsem vídal kolem sebe. Mám prostě normální gymnázium a následně jsem šel na VŠE, ze kterého jsem šťastně odešel.

Dnes jsou vaše tiskárny hodnocené jako nejlepší na světě. Co je dle tebe hlavním důvodem?

My vlastně kašleme na to, aby to bylo nějak pěkně zakryté, designové a pěkné, určitě i lidi co čtou CzechCrunch by to nejraději měli v Apple designu. Ale to je kolikrát kontraproduktivní. Přeci jenom se jednáo výrobní nástroj, a tak je dobré, abys u něj měl ke všemu přístup. Může být díky tomu levnější a spolehlivější. Staráme se tak vyloženě o funkčnost a designem neztrácíme čas. Vyvíjíme totiž všechno od firmwaru, přes elektroniku, hardware, mechaniku až po software, co se ti postará o zpracovávání dat na počítači, pod jednou střechou. Je strašně důležité, že je to integrované a tím pádem naše tiskárna může tisknout tak dobře, přestože je relativně levná.

Předpokládám ale, že toto není jediná věc, která vás odlišuje od konkurence, které je na tomto trhu více a více…

No, ono to vlastně není tak o jednotlivých parametrech, jako spíš o tom, jak je tiskárna vyladěná. Je to jako s motorem – může být dobrý, ale pokud není správně seřízený, je k ničemu. My tedy neděláme nějaké megalomanské projekty, ale každý týden strávíme množství času nad tiskovou farmou – stále vylaďujeme a to předáváme zákazníkům. Každou chvíli děláme update softwaru, manuál už byl například aktualizovaný asi šestkrát. To je tedy naše hlavní výhoda. I když třeba na trhu existují klony, které pro neznalého člověka vypadají identicky, tak prostě netisknou tak dobře.

„MK3 má magnetické podložky – výsledný kousek nemusíš nijak složitě seškrabávat“

Měli jste model MK2 a nyní jste vydali novější MK3. Jaké jsou mezi nimi hlavní rozdíly?

Je to zase spíše takové doladění. Technické parametry jsou dostupné na webu, ale je třeba zajímavé, že se jedná o nejtišší tiskárnu na trhu. Oproti MK2 má MK3 pevnější konstrukci, máme tam i magnetické podložky – to znamená, že ten výsledný kousek nemusíš nijak složitě seškrabávat, ale jednoduše ho sloupneš. Používáme tam také speciální drivery, které umí detekovat, když uskočí tryska, která tiskne. To se občas stává, ale u tiskáren, které to neumí vyrovnat, je pak celý objekt posunutý. Jsme ale také stále ve fázi, kdy ten tisk trvá poměrně dlouho a také některé naše zákazníky dost štvalo, když jim kočka třeba vytrhla prodlužovačku ze zásuvky a museli začínat znovu. MK3 se proto umí plně navrátit k rozdělanému projektu.

Vytiskne mi taková tiskárna jednou třeba celý dům? Pokusy o to jsou..

To je celé docela mediálně nafouknuté. Nikdy nebudeš mít vytisknutý dům. Ti, co říkají, že se o to pokouší, nastříkají beton, nechají ho vytvrdnout a z toho to pak postaví. Používají ten proces jen proto aby byli zajímaví, ale není tam žádná velká výhoda. Spíše si myslím, že jestli bude nějaká robotizace stavění, tak bude ve smyslu robotické ruky, která ti přesněji a bez únavy bude pokládat cihly a cement. To dává větší smysl, protože nechceš mít barák jenom z betonu.

A co tedy lidé budou v budoucnu nejvíce tisknout v 3D tiskárnách jako je ta vaše?

To se nedá říct. Každý zákazník si tu tiskárnu koupí na nějaký svůj projekt. Máme třeba deset tiskáren v nemocnici v Ulánbátaru, tam s tím něco dělají, neřekli nám ani co. V Americe je dítě, kterému to koupil otec a to si na tom tiskne hračky.

Nejvíce to ale lidé používají na rychlé prototypy a malosériovou výrobu. Když je nějaký produkt, tak si ho lidé chtějí nejdříve vyzkoušet, než investují do výroby, nebo vyrábějí tak malé množství, že se jim nevyplatí investovat do standardních metod. Tisknou tak finální produkt. Velké to bude třeba v odvětví personalizovaného tisku. Vem si, že si třeba online objednáš hrneček, nastavíš si přesně velikost, necháš na to dát vlastní jméno a dělník v továrně pak jen vezme ten požadavek a zadá ho do 3D tiskárny. Nebo si za dvacet let půjdeš koupit auto, oni ti naskenují zadek a podle toho ti vyrobí sedačku.

A co zbraně? Nedá se 3D tiskárna zneužít k jejich výrobě?

Chtěl bys snad mít plastovou zbraň? Zase se říká, že to proneseš do letadla a já nevím co… jenomže kulku už samozřejmě neproneseš. Když někdo bude chtít zbraň, zajde si do Bauhausu, koupí trubku, kladivo a hřebík a je s tím schopný nějak zamířit. Prostě plastová zbraň je nesmysl. Existují sice kovové tiskárny, ale ta zbraň pak stojí tolik, že to nemá smysl. Jak se některá média snažila prezentovat, že se vlastníci 3D tiskáren navzájem pozabíjejí, tak se tak nečekaně nestalo.

Tak se zeptám ještě jinak. Co si budu moct řekněme za deset let doma vytisknout a budu to používat na denním pořádku?

Jak říkám, je prostě hrozně těžké prodat 3D tiskárnu někomu, kdo je vychovaný konzumem. Pak jsou ale právě lidi, kteří jsou zvyklí tvořit, kteří něco vyrábí…

Kolik takových lidí je? Je tam ten potenciál?

Jistě, že je. Vzpomeň si, když něco doma nebylo, tak ještě tvůj děda ty věci za svého mládí vytvářel. To jenom tato generace je taková zblbnutá. Ty lidi, co tvoří, existují a myslím, že za chvíli jich bude více. V Americe totiž teď je taková “makers revolution”. Lidé si tam znova začínají uvědomovat, že když si něco sami navrhnou a vyrobí, tak z toho ve finále mají větší radost. Ale člověk, co každý den přijde z práce a kouká na TV Nova, ten 3D tiskárnu nikdy nevyužije.

Kde je tedy kutilů nejvíce v tuto chvíli? Co je váš největší trh?

USA, nějakých 43 % všech objednávek jde tam. Na počet to dělá cca 3 tisíce tiskáren měsíčně. Čechy nám dělají jen asi 4-5%, exportujeme do 130 zemí světa.

„Dalo by se to přirovnat k Tesle. Děláme si všechno sami pod jednou střechou“

Plánujete tedy třeba v USA nějakou pobočku, logistické centrum?

Logistické centrum plánujeme. Ale my jsme třeba unikání tím, že nemáme žádného distributora, až tedy na Alzu, ale to je jen tak, aby se neřeklo. Dalo by se to přirovnat k Tesle. Děláme si všechno sami pod jednou střechou.

Ty ostatně kvůli tomu ostatně hodně létáš do USA. Jak moc je pro vás důležitý osobní kontakt se zákazníky či partnery?

Velice důležitý samozřejmě. Není to ale ani tak o tom, že létám hlavně do USA. Tam jsou většinou nějaké konference, kam se sjíždí lidé z celého světa. A tam se tak setkávám s komunitou, youtubery, infuencery, blogery, dalšími vývojáři.

Takže to má spíš marketingové účely?

Je to pro nás nejlepší forma marketingu a zároveň způsob, jak získávat zpětnou vazbu. Když zkrátka pro nějakou komunitu něco vyrábíš, je dobré se s ní scházet. A ty lidi to mají rádi, protože si uvědomí, že nejsme nějaká nadnárodní korporace, ale banda kluků z Prahy, která se snaží dělat něco ne vyloženě pro prachy.

S následky častého přelítávání mezi pásmy prý dost bojuješ. Jak?

Tak zkusíš to přechlastat (smích)! Ale když pak létám 3x ročně do Asie, 6x do Ameriky, tak je z toho tělo dost vyřízené. S každým letem je to horší, možná bych to trochu omezil. Ale nedělal bych to, kdyby to za to nestálo, navíc když vím, že jsem pak týden nepoužitelný.

S tím souvisí i tvůj denní režim. Jak dlouho třeba každý den pracuješ?

Přicházíme okolo desáté a jsme tu tak do 7, 8 do večera. Je pro nás výhodnější přijít později a končit později. Do pěti toho nic moc neuděláš, protože se tady pořád někdo trousí. Ale aktuálně stále nabíráme, takže velkou část dne tvoří pohovory, protože všechny lidi na manažerských pozicích chceme vidět. Jinak já pak dělám social media, dělám marketing, běhám okolo a pomáhám lidem, vymýšlím nové věci,… Celý den tedy fakt nestrávím nad emaily. Je to pestré, ale přijde mi, že teď pořád jen meetingujeme.

Máš třeba recept na to, jak tyhle meetingy omezit?

Nemám, to asi nejde. Když rosteme o 1000 % za rok a nějaký problém se nepodchytí včas, tak to může být obrovský průšvih. Takže máme pravidelné týdenní porady s vývojáři, výrobní porady. Když jsme vyráběli 50 tiskáren měsíčně a byl nějaký nedostatek, tak jsi odškodnil tři zákazníky a bylo. Ale dnes, když vyrábíme 300 tiskáren denně, každá malá chybka znamená velké ztráty.

Pojďme k číslům – říkal jsi 1000 % ročně růst. Jak jste na tom číselně s obratem?

Teď jsme dostali od Deloitte cenu Fast 50, byli jsme celkově třetí se 6910% růstem za čtyři roky. O asi 200 % nás porazilo české Kiwi. Příští rok už budeme mít 20 tisíc procent. Co se toho obratu týče, tak jsme měli po rocích 3 miliony, 24 milionů, 240 milionů a teď už snad budeme mít miliardu.

„Naše firma nikdy neměla půjčku ani investora“

A co ziskovost? To někdy bývá u firem jako je vaše problém.

V zisku jsme, za minulý rok to bylo asi 50 milionů korun. Určitě tedy máme peníze na investice u nás i u jiných projektů, pakliže by byly nějaké zajímavé. Jinak naše firma nikdy neměla žádnou půjčku ani investora. Na začátku jsme jednou řešili kontokorent asi na půl milionu a než se to stihlo všechno vypapírovat, tak jsme ten půl milion vydělávali za týden.

Jak to tak poslouchám a pozoruji, je mi jasné, že taková firma potřebuje velké množství lidí. Jak moc nabíráte? Máte problémy s nedostatkem zaměstnanců?

Na výrobě, na dělnických pozicích, takový problém nemáme. Ale vývojářů potřebujeme strašně moc. Dneska je jich patnáct a my bychom jich chtěli čtyřicet, spíš více. Nechodí tak rychle jak bychom potřebovali. Pokud ale nechtějí dělat do šuplíku nebo v bance, ale na produktech, které mají spoustu nadšených uživatelů a opravdu mění svět, chceme je tu. A těch pozic jsou samozřejmě desítky…  

Co těchto 15 vývojářů dnes dělá?

No, jak už jsem říkal, máme populární tiskárnu, kterou průběžně aktualizujeme a do toho se dělají věci okolo. Stavíme si testovací aparáty, děláme si také různé jednoúčelové stroje, aby se tiskárna lépe vyráběla. V podstatě si už navrhujeme i vlastní zdroje a další komponenty. Momentálně upravujeme výrobní linku na filament pro obsluhu robotickou rukou, rozdělanou máme plně automatizovanou tiskovou farmu, řešíme optickou kontrolu dílů. Jsou tu další technologie 3D tisku, do kterých se chceme pustit – SLA, SLS, kov.  A pak samozřejmě software, na který je potřeba spousta vývoje. Abychom se udrželi na špici, dělat třeba slicovací jádro, co vypočítavá optimální trasy tiskové hlavy, je opravdová výzva.

Co takhle ekologická stránka věci, přemýšleli jste nad ní? Přece jenom ty tiskárny produkují velké množství plastu.

Tak plast primárně používaný ve 3D tiskárnách je vyráběný z kukuřičného škrobu a je biologicky odbouratelný. V celém procesu navíc není žádný odpad. Když si něco koupíš, tak dostaneš i množství obalového materiálu, který je úplně k ničemu. Maximálně to vypadá hezky. Nejenom tedy že 3D tisk je ekologický a snadno kompostovatelný, ale zdaleka toho plastu navíc není tolik.

Co plánujete do budoucna?

První položkou na programu je in-house výroba toho materiálu pro 3D tiskárny. To bude pět linek a chceme se díky nim stát největším výrobcem plastů pro 3D tiskárny na světě zhruba do roka.

To jde udělat jen s pěti linkami?

No jistě, ono těch pět linek ti totiž udělá 70 tun měsíčně. A jiných výrobců je hodně, nikdo tu výrobu ale nemá plně automatizovanou. Proto se mi zajímáme o robotizaci – není to ani tolik o počtu linek, jako spíše efektivitě – je velký rozdíl, zda jedete na jednu směnu nebo nonstop.

Co další cíle?

Dole v suterénu naší budovy taky plánujeme jakési centrum pro veřejnost. Pro nás jde o způsob, jakým chceme dát komunitě něco zpět, protože dneska je to s technickým vzděláním dost mizerné. Víme že jsou tu lidi, které by bavilo tvořit, ale třeba nemají kde. Bude tam tedy pravidelně týdenní program, třeba školení o tom, jak se tiskne, jak se modeluje, ale i přednášky z oblasti architektury, umění.

Plus tam bude high-end dílna, PrusaLab, odvozená z konceptu HackerSpace, kde bude placené členství a spousta nástrojů pro kutily – laserové řezačky, velká CNC, pily, soustruh, pájky, ale i šicí stroje. Mělo by tam být prostě vše na to, aby sis mohl udělat prototyp produktu, který si vymyslíš. A málem bych zapomněl – všechny naše projekty jsou samozřejmě open source!

Josefe, díky za rozhovor!

Také děkuju.