Jan Beránek ze startup studia U+: Od prvního roku jsme v USA v profitu a rosteme o cca 400 % ročně
, /

Jan Beránek ze startup studia U+: Od prvního roku jsme v USA v profitu a rosteme o cca 400 % ročně

Jan Beránek ze startup studia U+: Od prvního roku jsme v USA v profitu a rosteme o cca 400 % ročně

Když se řekne startup studio, mnozí si pod tím nic moc konkrétního nepředstaví – ve skutečnosti je to takový hybrid mezi studiem, které vyvíjí mobilní a webové aplikace pro klienty, a které má pod sebou zároveň vlastní produkty, které mají často v cashflow překonat právě klienty. V Česku by se velké firmy, které si takovou cestu zvolily, daly spočítat na prstech jedné ruky.

Jednou z nich je například české U+ (dříve Usertech) s pobočkami v Praze, New Yorku a nově také San Franciscu. Jak byznys přesně funguje, jaké vlastní projekty se podařilo U+ již spustit nebo jaké problémy podobná firma řeší, se dozvíte v následujícím rozhovoru s jejím zakladatelem, Janem Beránkem.

Není asi potřeba vás dlouze představovat, takže jinak. Co je u vás nového?
Máme se dobře, rosteme. Lidé sami volají, abychom s nimi vyvíjeli produkty, na to se teď zaměřujeme nejvíc. Před rokem a půl jsme otevřeli pobočku v New Yorku a díky Honzovi Friedovi, který ji vede, to jde rychle nahoru. Již od prvního roku jsme v US v profitu, teď už se jen zvětšujeme a v New Yorku rosteme meziročně o cca 400 %, v Česku je to přibližně na polovině.

24letí podnikatelé Kania a Jízdný otevírají první americkou střední školu v ČR. Školné bude 240 tisíc Kč

Vzdělání se stává čím dál důležitějším prvkem výchovy dětí – již dávno jsou pryč doby, kdy rodiče své...

Nedávno jste otevřeli taky pobočku v San Franciscu. Jak se daří rozjet to tam?
San Francisco jsme otevřeli v březnu a na začátku června začaly první projekty. Počítám, že do konce roku bychom mohli být v rozumné fázi, kdy si nás lidé začnou mezi sebou doporučovat. Výhodou je, že už nemusíme zjišťovat, co je ta správná hodnota, na kterou lidi slyší a jak to komunikovat, takže to snad bude trvat trochu kratší dobu než v New Yorku. Pak už neplánujeme další města a chceme se soustředit na růst tam, kde jsme a zároveň na U+ Ventures projekty.

Proč jste nezůstali i v Číně, když jste tam pomáhali HomeCreditu?
V ten samý moment jsme rozjížděli New York, kde jsem měl daleko víc zkušeností. V Číně je navíc spousta technologických problémů, všechno bylo pomalé nebo to nefungovalo. Byla to zajímavá zkušenost, ale nemyslím si, že by šel dělat byznys v Číně bez čínského partnera. Navíc létám každý měsíc Praha – Curych – New York – San Francisco a kdyby přibyla ještě Čína, tak už nemám žádný vlastní život. Asi to zatím stačí :).

Curych je jen mezipřistání?
Máme tam velkého klienta, to je tak všechno co o tom teď mohu říct.

Dle vašeho webu se byznys U+ rozděluje na 3 větve. Design, Cloud a Ventures, plánujete na této frontě nějaké změny?
Teď už jsou vlastně pouze dvě. To, kam investujeme a zbytek, který se dělí primárně na design a konzultace. Všechny naše zaměstnance jsme nabírali s tím záměrem, aby s námi stavěli startupy a říkáme jim narovinu: „Bude to tvrdá a stresující práce, ale když vydržíš, dostaneš šanci založit si vlastní firmu a my jsme ti, kteří ji s tebou budou chtít stavět.”

Takového člověka si vytrénujeme a přes ventures můžeme proinvestovat svoje vlastní peníze zpátky – taková talent retention a investiční strategie. Myslím, že je to ta nejchytřejší strategie, kterou jsme mohli zvolit, protože těch nápadů i peněz je spousta, “jen” je potřeba mít lidi, kteří jsou schopni je realizovat. Proto to má dvě části – jedna část peníze vydělává, což je krátkodobá strategie, druhá je investuje v delším horizontu.

Jak se vyvíjí vaše vlastní projekty?
Tři z nich dostaly investici. U Jamese, který řeší rychlý prototyping nápadů, jsme v momentě, kdy zvažujeme převedení na samostatnou firmu s vlastním CEO, který se o to dál bude starat sám a je to podstatná část naší US lead generation strategie. Traffika roste sama, teď se soustředíme na PPC a marketing a snažíme se optimalizovat konverzi různě po světě.

Získali jsme platící klienty a každý měsíc se přidávají další. Až budeme s produktem plně spokojeni, začneme hledat investici na marketing, abychom to pořádně rozproudili. eHotel migroval před rokem z normálního booking portálu na portál, kde se dá používat zaměstnanecký systém benefitů pro placení. Je to jediný obdobný portál Česku, roste s daleko menším týmem než na začátku a postupně se optimalizují nové procesy.

SingleCase aktuálně expanduje do Rumunska. Je to náš nejstarší projekt a je taky ze všech nejdál. Má spoustu klientů a je již dlouhou dobu profitabilní.

Igluu dostalo v USA investici při valuaci 2,5 milionu dolarů a nedávno se nám ho podařilo spustit. V USA vznikla situace, kdy Streeteasy, což je hlavní konkurent Igluu, naštval všechny brokery v New Yorku, protože z bezplatné služby musí najednou všichni brokeři platit 3 dolary za listing/den, což znamená 60 milionů pro všechny brokery v New Yorku dohromady. Šílenost. Díky tomu vzniklo vakuum a lidé chtějí novou platformu.

Pak máme samozřejmě i další samostatné produkty jako U+Cloud, kde se chystáme spustit spolu s najmutím nového CEO i nový web, nebo Lens ID, který se zapojuje aktivně do mnoha našich projektů a zároveň si na sebe již dokáže vydělat.

Na tom všem dělají lidé v Praze?
Někteří létají do USA, ale jinak ano. Když je potřeba, tak si týmy mezi sebou půjčují zdroje.

Jak funguje spolupráce mezi vámi a Creative Dockem?
Creative Dock pro nás dělá interface na lidi, kteří jsou schopni byznysově zvládat startup. Dohromady dáváme řešení pro korporace v Evropě. Creative Dock hraje roli na začátku při rozvoji nápadu, propojí ho s aktuálním produktovým portfoliem, pak postaví byznys tým startupu a vybere CEO a my jsme ta technologická a design část.

U+ bývá občas stavěn do řady s další českou firmou STRV. Proč?
Protože jsme jediné dvě větší firmy poskytující digitální služby na poli vývoje a designu, které se dostaly do Ameriky (smích). Jsme však podstatně jiní. Neprodáváme vývojáře jako bodyshop, což, jak jsem pochopil, STRV dělá. Pro nás se devshop a agentura vůči naší hodnotě a zpětné vazbě z trhu stala sprostými slovy. Naše hlavní výhoda je v tom, že jsme postavili 40 startupů za poslední dva roky, několikrát jsme vyhodili peníze zbytečně a víme, jak to funguje.

Dostat se od nápadu k něčemu, co jde rychle, levně a přitom dobře postavit, na to musí mít člověk zkušenosti. Potom s klienty zůstáváme dlouho a aktivně ovlivňujeme produkt a nepřímo i byznys. V porovnání STRV máme jinou cílovou skupinu, hodnotu a přístup a nabíráme i jiný typ lidí.

Kdo je váš typický klient?
Firma nebo člověk, který chce postavit svůj nový nápad či produkt, chápe ho z pohledu byznysu, marketingu i prodeje, ale často nedělal nic online. Potřebuje tedy někoho, kdo ho tím procesem provede. Jednak dokážeme klientovi snižit riziko a zároveň mu šetříme čas i peníze. Občas se však stane i to, že říkáme klientovi, aby přišel třeba za rok. Víme, že když teď začne cpát peníze nám, tak mu budou chybět jinde a tím pádem bychom toho klienta stejně neměli. Už několikrát se nám to vyplatilo a takový člověk se později vrátil ve vhodnější čas.

Jak vypadá typické zadání od takového klienta?
Teď jsme třeba podepsali větší objednávku pro klienta, který má web starý 10 let a chce se dostat do Evropy. Potřebují tedy vymyslet technologický produkt, který jim dá šanci se na evropský trh dostat. To je takové typické vágní zadání, které dostáváme.

Z menších projektů uvedu třeba příklad zaměstnance z firmy na Manhattanu. Z pozice Data intelligence specialisty je tento člověk schopný říct, na jakém místě by mohla stát nová kavárna v závislosti na dopravě, počtu kanceláří a dalších podniků v okolí. Poté, co firmu opustil, se rozhodl tuto znalost zúročit a vymyslet online řešení. To vypadá tak, že uživatel klikne na místo na mapě a aplikace řekne, co tam postavit. V tomto případě jen vymyslíme, jak by to šlo provést, kolik by to stálo a jaká to nese rizika.

Mezitím jsou pak nějaká VCs (venture capital pozn. redakce), kteří řeknou: „Máme tento problém, víme, že jste dobří, pojďte to s námi vyřešit.“

To je poměrně komplexní servis.
A přibude ještě novinka. Přišli za námi VCs ze zahraničí, že s námi potenciálně chtějí postavit fond. Investoři vidí, že je víc peněz než dobrých investovatelných nápadů. Jenže hledat investovatelné nápady stojí spoustu času a tím pádem peněz, proto oslovili nás, jakožto pipeline kvalitních projektů. Máme lidi, kteří umí dělat startupy, a nápady jsme schopni realizovat v Praze, New Yorku a San Franciscu. To vše je aktuálně v jednání.

Můžeš uvést příklad, jak bude fond fungovat?
Přijde za námi startup z USA, který je zajímavý, začneme s nimi pracovat, pomůžeme jim s produktem a pak jsme je schopni přinést k fondu a říct, tihle si myslíme, že jsou investovatelní a dáme za to ruku do ohně. Je to pipeline nových projektů pro fond, ve kterém bychom měli mít podíl, což zvětšuje náš dosah a umožní nám to dělat naši práci ještě ve větším měřítku kdekoliv na světě a zároveň dělat lidi kolem sebe úspěšné.

To zní jako win-win stav.
Fond je něco, co jsme plánovali na později, ale když to přišlo samo, budeme určitě rádi, když se to podaří dřív, tedy v případě, že jednání dopadnou dobře.

V čem je to gro úspěchu?
Máme jenom dvě pravidla. Předně, každý dělá chyby, ale když to něco takového stane, člověk se z toho musí umět poučit. Když se z chyb nepoučí, ztrácí jak svůj čas, tak i čas ostatních. Zároveň, když se udělá chyba, tak to poslední, co chci slyšet je: „Já jsem to všechno zvládnul, to tady někdo něco neudělal.“ Chyby se dějí pořád. Nedávno jsem říkal klientovi v San Franciscu: „Jediný důvod, proč se spolu teď bavíme je to, že jsem už podělal tolik věcí, že z toho teď můžu čerpat a mluvit o tom.“

Co jste naposledy “podělali”?
Třeba několik projektů v Americe než jsme pochopili, že dodávka tam není stejná jako tady. Měl jsem v USA ještě jinou firmu, takže ten trh znám. Nikdy jsem však nedělal projekt za 100 000 dolarů. To už vyžaduje nějaké procesy, které jsme vůbec neměli nastavené. Několik projektů jsme zpozdili a stály nás zbytečně moc peněz. Nebo taky to, že teď hledáme 25 lidí. To by se asi taky nemělo stát, když je nás celkem 90, ale to je tlak, s kterým se rádi vypořádáváme.

Máte spoustu zajímavých projektů a přátelskou atmosféru. V čem je nábor nových lidí tak komplikovaný?
Aktuálně hledáme spíš seniorní lidi a těch je nedostatek. Poslední kolo je navíc se mnou a spočívá v tom, že se snažím kandidáty přemluvit, aby sem nešli. Chci, aby ti lidi přesně věděli, co je čeká. Vždycky to totiž bude tak, že je málo času, málo peněz, málo lidí a všechno musí být hned. Přesně takto to funguje, když stavíš novou firmu. Proto říkám: „Pokud toto nechceš dát veškerou svoji energii, tak vezmi jinou nabídku.“

Víme, že takový člověk by tady nevydržel a my bychom se i jeho/ji zbytečně mohli spálit. Potřebujeme lidi, kteří mají motivaci, protože potom ten tým má úplně jiný drive. Hlásí se nám hodně lidí, ale spousta jich při pohovoru odpadne právě kvůli té kultuře či motivaci. Neomezujeme se na Čechy, a chceme lidi z celého světa.

Zmínil jsi, že máte strašně moc nápadů a proto potřebujete vychovávat nové lidi. Kde se ty nápady pořád berou?
Děláme s těmi klienty, se kterými děláme – pracujeme v energetice, e-health a dalších oborech, takže vidíme, co tam chybí, jsme schopni to rychle postavit a máme hned první klienty. Např. Lens ID vzniklo tak, že jsme potřebovali mít kompletní online onboardingový proces, jehož součástí je vzít si občanku, aby se zkontrolovalo, že jde o reálného člověka. Pak je zapotřebí systém, který občanku umí přepsat. Existují služby, které tvrdí, že to umí, ale všechny ve finále pohoří na českých znacích.

Věděli jsme, že stačí, když to uděláme dobře a klienti přijdou sami. Nebo potřebujeme nějaký nástroj a ten jednoduše neexistuje, což je třeba případ Traffiky. Bylo nás tehdy 40 a nedokázali jsme si odpovědět na otázku, zda je k dispozici nějaký volný grafik za 2 týdny. Hledali jsme v ten moment 14 lidí, tak jsme postavili zlomek Traffiky a zjistili jsme, že hledáme ve skutečnosti jen 2, protože jsme to zorganizovali špatně.

Proč jste se přejmenovali z Usertech na U+?
Někteří lidé za námi přichází jenom kvůli designu nebo třeba jenom za Cloudem. Typicky to bylo vidět v Americe. Tech v původním názvu evokuje čistě technologickou firmu a outsourcing, proto jsme to změnili. U+ ale existuje již dlouho na našem webu a v logu, takže to byla maličkost. Problém byl jen s Facebookem a teď s LinkedInem, kde již od začátku roku čekáme na to, až nám změnu potvrdí.

Četla jsem tvůj příspěvek o lifehackingu. Přišel jsi od té doby na nějakou novou vychytávku?
Elektrický longboard. Sice jsem s koupí váhal, ale je nejlepší věc, co jsem si mohl pořídit. Dřív jsem jezdil po Praze autem kvůli rychlosti, ale přišlo mi to zbytečné. Na boardu jsem všude stejně rychlý a můžu ho mít s sebou i ve státech. Od bytu v San Franciscu to mám 15 min do centra a šetří mi to nejen čas, ale i peníze – za MHD bych totiž zaplatil minimálně desítky dolarů měsíčně.

Začal jsem jezdit na longboardu v momentě, kdy jsem potřeboval přejíždět mezi dvěma pražskými kancelářemi a ušetřilo mi to půlhodinu denně. Z Andělu jsem za 17 minut na Pankráci, což je pomalu rychlejší než autem. Člověk to musí jen trochu umět, když chce jezdit mezi auty. V New Yorku jsme udělali test – 7 schůzek, Honza Fried jezdil metrem, já na téhle věcičce a všude jsem byl o 10 minut dřív, takže jsem si ušetřil hodinu času.

Navíc se mezi schůzkami provětrám venku, kdežto v metru je spousta lidí, vedro a není tam signál. Na longboardu buď poslouchám knížky, nebo si občas stihnu vyřídit i nějaký hovor.

Honzo, díky za rozhovor!
Také děkuji.